…tak jsem se zase z TV dozvěděla, jak ten koronavirus paralyzuje celý náš svět… Ale pokud něco ochromuje naši společnost…ekonomiku, je to v první řadě náš vlastní strach; to z něho vycházejí všechny ty restrikce. To my…ne covid…děláme všechna ta opatření. To MY…chápeme??? Neříkám, že je to špatně; říkám, že je dobré vědět, co se vlastně děje…

Až přijde ‚náš čas‘, odejdeme…a to všem ‚opatřením‘ navzdory. Nezanikneme – změníme formu. A tomu nikdo nezabrání… Jsme zde – fajn; nejsme zde – jsme někde jinde. Čeho se tedy tolik bojíme? Myslím, že v konečném důsledku lidský strach nadělá větší paseku než celý koronavirus dohromady…

Kdykoli nás ‚něco postihne‘, máme dvě základní možnosti, jak se zachovat: buď můžeme hledat viníka našeho stavu – ono ‚kdo za to může‘, a pak se pasovat do role oběti se vším, co to přináší a obnáší… Nebo se můžeme ptát: ‚Proč jsem si toto zvolil? Co z toho mám?‘ A vyjít z toho se ctí… Zas o něco povyrůst…být více sám sebou…

Mějme se hezky.