To, co potkáváme, z nás vychází…
Okolní svět je naše zrcadlo; to, že jsou na něm čmouhy, není jeho vina.
Až nám toto dojde, přestaneme ‚zabíjet posly‘. Přijmeme je s pochopením: „…ano – i toto jsem já; nevědomé nebo potlačené stránky mé osobnosti…“
Bez jejich přijetí a osvojení nikdy nebudu úplná/ý a tedy šťastná/ý.
A stále budu pátrat po naplnění ve vnějším světě, bez naděje na ‚štěstí trvající navěky‘.
Aneb změň sám sebe a staneš se obyvatelem obnoveného světa…
