Doputoval ke mně tento krásný příběh; je prý starý…a nevím, zdali se opravdu přesně takto stal. Ale jeho poselství je nadčasové…
K městu přicestoval známý učenec; zrovna se chystal vejít, když si všiml podezřelé, zahalené postavy, sedící u brány. Zhurta na ni: „Kdo jsi a co zde pohledáváš?!?“ „Jsem Smrt a přišla jsem vyzvednout pár lidí…asi tak 50… Ostatně – jako každý týden… Nic velkého…“ Jakmile učenec zaslechl slovo ‚Smrt‘, panika mu zatemnila smysly; další slova vnímal už notně zkresleně…a ta poslední už vůbec. S očima navrch hlavy vrazil do města a všude vykřikoval: „Lidičky…zachraň se kdo můžeš! Jde sem Smrt a chce odvést 500 lidí!“ Naneštěstí byly zrovna slavnosti a velké trhy; ve městě tak bylo mnohonásobně více lidí, než obvykle. V nastalé panice jich bylo velké množství ušlapáno; další zemřeli na následky zranění… Město neprodyšně uzavřelo své brány a tisíce lidí tak zůstalo uvězněných. Obyvatelé se zabarikádovali ve svých domovech. Místo bylo přelidněné; jídla a vody málo, zato strachu požehnaně. Objevily a šířily se nemoci…hlad a žízeň; lidé začali umírat…po desítkách, po stovkách… Vznikaly nepokoje…rabování…násilnosti. Nakonec muselo zasáhnout vojsko…
Když bylo po všem a brány se opět otevřely, vypotácel se učenec ven z města; v dálce před sebou vidí odcházející Smrt. Vztek je silnější než strach; z posledních sil ji dožene a oboří se na ni: „Smrti – jsi lhářka prolhaná…odvedla jsi s sebou mnohokrát více lidí, než jsi říkala! Proč jsi to udělala?“ Smrt si povzdechla: „Já si vzala jen ‚těch svých 50’… Oněch dalších 5.000…to byla šichta navíc…“