Jak vidno – kruhové objezdy či obchvaty nemají jen lidé…
Teď jen, kdo je od koho odkoukal: lidé od myší či myši od lidí?
Že lidé, toužící po poznání, často odcházeli do ústraní – lesů, klášterů či nejrůznějších samot ( čili do izolace ), je známo kdekomu. I v dnešní době se tak děje – a to nejen jen někde v Indii; i v naší západní společnosti se mnozí lidé ( často za drahé peníze ) nechávají všemožně a dobrovolně zavírat ( dokonce i do tmy ), izolovat…odjedou do ašramu. Slibují si od toho očištění a uklidnění mysli, povznesení ducha, poznání…ne-li přímo osvícení. No – teď se nám to děje nedobrovolně; sice v podstatně zředěnější formě, zato všem naráz. A zadarmo 🙂 (…no, jak se to vlastně vezme ).
Už méně je známo, že Česká kotlina bývá považována za zvláštní, významnou lokalitu – a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je její údajný duchovní potenciál/náboj či vyzařování ( někteří to zdůvodňují Uranem v podloží ), které se otiskuje i do jejích obyvatel ( úmyslně nepíši ‚do Čechů‘, protože jsme tady hezká směska, že…krásně je toto ilustrováno v TVseriálu ‚Dějiny udatného českého národa‘ 🙂 ). Je-li to pravda, moc to tedy na nás vidět není; aspoň ne na první pohled…
Tyto úvahy mně tak šly hlavou, když jsem si včera kladla otázku, proč jsme na tom – ohledně šíření koronaviru a v porovnání s ostatními zeměmi – tak, jak na tom jsme (…dá-li se tedy věřit předkládaným informacím, počtům a grafům ). Protože se mi ( a zdaleka nejen mně ) nezdá, že bychom něco dělali až zas tak špatně a odlišně od jiných zemí – kde jsou na tom ( opět údajně ) mnohem lépe než my… To, co teď napíšu, bude zavánět konspirační teorií, což je něco, od čeho jsem se vždy snažila držet dál… Ale…nemůžou se všechny tyto události a opatření kolem covidu prostě jen snažit z nás ten údajný duchovní potenciál nějak ‚vydolovat’…vymáčknout??? Skrze všechny ty tlaky…očisty…a izolace?
Diamanty přece vznikají pod tlakem…
Jistě už každý viděl, jak se chová zvíře ( zvláště divoké ) zahnané do kouta; buď se chaoticky až zběsile snaží ze situace uprchnout, nebo naopak ‚vytuhne‘ v očekávání smrti. Člověk má – kromě těchto zmíněných dvou možností – navíc ještě třetí: ono ‚děj se vůle Boží‘. Tato hláška bývá často chápána mylně coby výzva k nečinnosti; vlastně – ona je to svým způsobem opravdu výzva k nečinnosti – no ve smyslu upuštění od nesmyslných, zmatečných a nikam nevedoucích aktivit… Ve skutečnosti je to výzva k napojení se na naši vnitřní Moudrost – onu Boží jiskru v nás; výzva uznat existenci čehosi Vyššího a oddat/poddat se Jeho vedení. A pak konat…ze svého Středu, tzv. od Srdce… Takovéto konání, co se efektivnosti a prospěšnosti týče, nemá konkurenci. No – potíž je v tom, že aby něco takového člověk mohl/byl ochoten prohlásit, musí se mnohdy dostat až na hranice svých možností či sil; být dotlačen až ke zdi…
To, co nám ‚dělá‘ vláda (…partner, šéf, soused…náš pes…) děláme v první řadě my – a sobě samým; jen si to neuvědomujeme. Když zkusíme přijmout myšlenku, že ono zevní je odrazem vnitřního (…a jak nahoře, tak dole ), čeho v nás je tedy současná vnější realita odrazem? Co z toho ‚venku‘ nám právě teď nejvíce vadí? To je nápověda…
Ono rozvolnění, které tak vyhlížíme, musí nastat napřed v našem nitru – aby se pak, jako kruhy na vodě, mohlo rozšířit i mimo nás a odzrcadlit se ve vnější realitě. Onen klid a mír v našem nitru už je; vždy tam byl a vždy tam bude…jen bývá zanesen výplody naší mysli a jejího omezeného pohledu na svět. Chce to jen vyčistit pramen…a uvolnit v sobě ono sevření strachu a úzkosti. Způsobů ‚jak‘ je nepřeberně ( např. rubrika ‚Rychlokurs svépomoci‘ na mých stránkách); každému zafunguje něco jiného.
Je právě předjaří – doba čištění studánek. Co kdybychom se letos zaměřili v první řadě každý na tu svou?
Že by tudy?
Zážitek z dnešního dne… Nakupuji v místním malém obchodě. Vybírám zboží poblíž kasy; platící zákazník vypráví něco paní prodavačce. Zaslechnu útržek hovoru: „…koukám tak kolem a devět z deseti kusů má ohrnuté roláčky…no přesně jako tahle mladá paní!“ Dochází mi, že tím myslí mne – kromě nás nikdo jiný v krámě není – a že komentuje stav orouškovaných v českých zemích. ( To maskování má opravdu něco do sebe… 🙂 ) Přednášky na téma ‚když má někdo chronické zduření nosních sliznic, tak je rád, že vůbec dýchá bez roušky – natož s ní‘ ho hodlám ušetřit, takže jen pronáším: „A Vy se divíte?“ „Nedivím…“ odvětí pán.
Zmiňuji se o tom kamarádce a ona mi vypráví něco na oplátku: Jistá paní si všimla skupiny důchodců; stáli sroceni bez roušek kdesi na náměstí, o něčem rokovali a smáli se na celý veřejný prostor. Paní to zaujalo; chtěla vědět více a tak začala nenápadně ocmrndávat okolo nich a napínat uši. Pánové se jako jeden muž shodovali v jednom: neví, jak dlouho ještě budou na tomto světě ( no, to nevíme nikdo…); a ať jim zbývá jakýkoli čas, chtějí si jej užít – a ne se dusit v náhubcích… Taká jim chybí posezení v hospůdkách; no jestli budou zavřené i na jaře, snadná pomoc: budou se prostě scházet u někoho doma… A už vybírali, u koho…
Tak mám pocit, že ono rozvolňování bude probíhat nějak takto… Zdola…
Přičiněním vlády, médií, ale i jednotlivých odborníků ( vyjadřujících se někdy zcela rozdílně ohledně stejného tématu – např. jak správně zacházet s respirátory, že…) se mezi lidmi šíří strach, dezinformace, zmatení a nejistota ( lépe řečeno se v nich uvolňuje ) – jevy obecně to pokládané za špatné/škodlivé. Ale je to opravdu tak? Nemůže být i na nich něco dobrého?
Strach může být ve skutečnosti velkou hybnou silou/motivací k hledání Pravdy a východiska…a zmatení/nejistota může člověka donutit přestat onu Pravdu hledat vně sebe – u nejrůznějších autorit – a konečně ‚jít do Sebe’…
Virus nevirus
jaro je tady…
Dejme si špiritus
ať jsme hodně zdrávi !
Jara krásy užívejme,
dobré naladění mějme.
‚Dobrá mysl – zdraví půl‘
– to ví přeci každý … !
Tak ták…hézky se nám to přetahuje; ode zdi ke zdi… Já tedy nechci rýpat…ale po nahlédnutí do dnešních zpráv začínám mít pocit, že to naše vedení si už opravdu trošičku začíná zadělávat na nějakou tu vzpouřičku… Politiku jsem dnes neměla v plánu, no tuhle poznámku jsem si nějak nemohla odpustit…
Kožuch nutno řádně vyprášiti! Dokud je v čem…
Vždy, když vidím na sněhu ten vyprášený koňský kožich, snad pokaždé si vzpomenu na dětská léta strávená na plzeňském sídlišti; na naši radost z bílé nadílky, která tam nebyla až zas tak častá, a která nám prosvětlila onu šedou zimní realitu průmyslového města… No bohužel ne na dlouho – dospělí nám to rychle zkazili; hbitě vytahali koberce z bytů, aby je ve sněhu hezky vyprášili…
Na únor slušné, že? Když hice…tak opalovačka!
Tak ta moje zvěř měla zase jednou pravdu… Po týdnu trvajících poctivých mrazů jsem se ze zvědavosti koukla na předpověď počasí, jak že dlouho to ještě bude trvat. Mrazy byly – kupodivu – předpovídány i na další týden; navíc nepříjemná inverze – což znamená, že se neohřejem ani přes den… A proč kupodivu? Navzdory teplotám kočky podezřele málo jedly a kobylka dál vesele pokračovala ve shazování zimní srsti… Další den předpověď otočila o 180 stupňů…a máme tu hice!
Staré versus nové
Tento rok nás čeká trojí kvadratura Saturna s Uranem; přeloženo do češtiny – ‚staré versus nové’…takže se to v nás/kolem nás může trochu přetahovat. Poprvé je to zrovna zítra, tj. 17. února. A zrovna dnes večer – tedy doslova v předvečer onoho zmíněného – má v TV na programu ČT 24 v pořadu Fokus V. Moravce proběhnout diskuse na téma ‚občanská neposlušnost‘ 🙂 Trefné… Včera jsem taktéž v TV zaslechla něco o nakupování vodních děl; že by kdosi něco čul…tak pro jistotu? Že lidem dochází trpělivost, to je fakt – a nelze se tomu divit. No – všeliké protesty či revoluce vstupují na scénu až v případě, kdy ono ‚staré‘ nehodlá dobrovolně opustit své pozice (…a to teď nemám na mysli zrovna vládu – jak je u nás snad už tradice ). Pravděpodobně v každém z nás je něco starého…přežitého; a též ono nové. To v nás samých se odehrávají největší boje…a jaký lid, taká vláda.
A také mi přijde zvláštní, ne-li přímo úsměvné, že právě v této době, kdy se pandemická situace nejenže nelepší – no dokonce ještě zhoršuje ( údajně ), se uvažuje o podstatném rozvolnění – např. otevření maloobchodů. Je to snaha vrchnosti trochu ‚upustit páru‘ u lidu obecného…či někomu/nám začíná něco docházet?
Tak uvidíme, jak se to vyvine…