A zazvonil zvonec…
…a covidu je konec???
Někdy na jaře – ale už vážně nevím, kdy to bylo – se ke mně donesla zpráva typu ‚jedna paní povídala‘: „Covid končí!“ „Vážně??? Takhle náhle? A japa to?“ otázala jsem se překvapeně…a taky poněkud nedůvěřivě. A zdroj pokračoval: „Pojišťovny přestaly proplácet covidové pacienty…a nemocnice tedy ruší příslušná oddělení“. Celé se mi to zdálo nějak přitažené za vlasy, ne-li přímo zavánějící zas nějakou konspirační teorií ( jichž nejsem teda zrovna příznivcem ) – takže jsem si o tom myslela své… Nicméně, když jsem vzápětí pozorovala poměrně dramatický sestup počtu nakažených, hospitalizovaných, atd…skoro jsem si začla říkat, jestli na tom opravdu není něco pravdy. Vím vím – své samozřejmě udělala promořenost a proočkovanost obyvatelstva; a ti, co tady již měli ‚odsloužíno‘, se – s využitím pandemie – také již povětšinou odporoučeli na ‚pravdu Boží’… No stejně…
Ale v konečném důsledku – ono to je totiž úúúplně jedno, jak to ohledně covidu celé ve skutečnosti bylo (…čímž nechci existenci covidu ani trochu zpochybňovat ). Ale chceme-li se přesto ptát…máme-li přesto potřebu zkoumat…spíše než ‚jak to bylo‘ se ptejme: Proč to bylo? Proč něco takového muselo na nás/svět přijít? A co nám to dalo/vzalo? To jsou totiž konstruktivní otázky, které nás můžou někam posunout (…pokud to tedy již neudělal sám covid a opatření s ním spojená ).
Myslím, že co se tohoto tématu týče, bylo řečené již vše… Mějme se dobře 🙂