Ještě ke vstupu Pluta do Vodnáře…
„Proč jsi to udělal?!? Slíbils‘ mu svobodu…“
„No dyť – osvobodil jsem jeho bídnou hlavu od ještě bídnějších ramen…“
Znalci filmového zpracování Tolkienova ‚Hobita‘ tento útržek rozhovoru jistě poznali – a to přesto, že se patrně jedná o né zcela přesné znění oné rozpravy (…zvláště ono ‚no dyť‘: králové – obzvláště asi ne elfí – tento výraz dozajista nepoužívají ); slibuji, že až budu na tento film koukat někdy příště, tak že si dialog zapamatuji pořádně a sjednám nápravu… I přesto ale – smysl zůstává nenarušen… Pro ty, kteří nejsou v obraze či pozapomněli, dodávám, že se jedná o scénu, v níž královský otec spolu se svým neméně královským synem vyslýchají zajatého skřeta. Král slíbil skřetovi volnost, pokud promluví…a skřet promluvil – no ke své smůle nejen to: dovolil si králi vyhrožovat! A to se prostě nedělá… Jedno bleskurychlé máchnutí mečem a…milý skřet se rázem ocitá bez hlavy. Legolas, onen královský syn, to okomentuje, jak to okomentuje…a král Thranduil – odpoví, jak odpoví…
A jak může zrovna nějaký ‚Hobit‘ či elfové v něm pobíhající souviset se vstupem Pluta do Vodnáře??? Taky jsem to hned nechápala – když mi právě tato scénka nečekaně vytanula na mysli akorát ve chvíli, kdy jsem tak nad touto událostí zrovna tuhle rozjímala…zejména tedy o očekáváních, která ohledně toho lidé tak nějak obecně mají… Ale o co v ní vlastně jde? Že pojem ‚svoboda‘ se dá chápat opravdu různě; doslova ‚co člověk, to jiný úchop/představa‘ (…i když v případě onoho krále se spíše nežli o nějaký jeho světonázor jedná o pohotovou reakci ve snaze zachovat si tvář po svém činu, silně zavánějícím afektem ).
Setkávám se s tím, že lidé věří, že TEĎ začneme být osvobozováni! Že prostě ‚někdo‘ či ‚něco‘ přijde (…nejlépe nějaká mocná osoba či sám spasitel ) a …’udělá tu svobodu…už kónečně!‘ Pluto sice JE mocné…tak mocné, až to neni hezký – jenže… A ano – v souvislosti s ním opravdu můžeme ‚přijít k bohatství‘ (…a nemuset tak už nikdy chodit do práce a poslouchat tam nablblé šéfy…a moci si dělat, co se nám kdy zamane…atd. ) – jenže další jenže… Vše to, po čem tolik dychtíme, máme tendenci hledat někde venku…zatímco ono si to hezky sedí uvnitř nás samých, kde to čeká, až to objevíme. Bohužel – tento obrat do vlastního nitra se většinou neděje dobrovolně; často, ne-li přímo většinou, k němu býváme donuceni – a to ‚někým’/’něčím‘ z venku (…ono se to ale jen tak jeví – že je to ‚zvenku‘; ve skutečnosti se jedná o projekci našich vlastních sil v nás ). Ať už nějakými ‚mocnými’…chorobami…katastrofami – zkrátka různými ‚Božími dopuštěními‘ a ‚osudovými ranami‘ – prostě něčím, na co jsme krátcí…lépe řečeno na co je krátký náš rozum/ego. A právě tyto síly symbolizuje Pluto; působí na nás, tlačí na nás, dovádí ke zhroucení – to, co v nás není ryzí, životaschopné; prostě taková ‚zkouška ohněm‘. Budeme-li se toho chtít i nadále mocímermo držet, padneme/zemřeme společně s tím… A právě v nadcházejících letech, ‚označených‘ průchodem Pluta skrz znamení Vodnáře, máme velkou šanci prohlédnout naše mnohdy opravdu poněkud zcestné představy o tom, co je to svoboda a humanismus…pochopit, o čem to vlastně celé je a v čem to spočívá…a dá-li Pánbůh ve finále zjistit, že to, o co nám jde především, není svoboda jako taková (…a zvláště né její vnější atributy), nýbrž ‚pocit svobody‘! A tento ‚pocit svobody‘ nám nic zvenku prostě nedá…nezajistí…byť by to bylo sebepůsobivější…sebesofistikovanější… ( Platí ostatně pro úplně vše; za ‚svobodu‘ si můžete dosadit cokoli, po čem toužíte…) Ale nejen to: v časech nadcházejících se nám též mohou v celé své nahotě ukázat naše skutečné důvody/motivace konání…možná řečeno výstižněji – ‚páchání dobra‘; a mnohdy to nemusí být vůbec hezký pohled…
Pravda je taková, že to, co nás ve skutečnosti spoutává (…a následně pak i osvobozuje ), jsou naše vlastní myšlenkové koncepty. A kde že sídlí všechny ty koncepty? No v naší hlavě, že…NAŠÍ VLASTNÍ! Z čehož zcela logicky vyplývá, že to máme pod palcem my sami…neboť všichni ti věznitelé i osvoboditelé, které registrujeme ‚tam venku‘, nejsou nic jiného, než naše vlastní projekce těchto našich selfkonceptů – ať už omezujících či osvobozujících. Sami sobě jsme těmi největšími…těmi skutečnými…vězniteli i osvoboditeli – a to navíc ještě v jedné osobě 🙂 ‚Přijít o hlavu‘ – ať už s těmi uvozovkami či bez – pak vzhledem k výše napsanému znamená ten skutečně nejrychlejší a nejúčinnější způsob, jak být osvobozen – ať už od hmotné existence zde či od našich vlastních omezení, v hlavě uložených. Vezmeme-li v úvahu to, co zde bylo uvedeno, musíme se ptát, jaký pak má tedy vlastně smysl dovolávat se svobody zvenku; a navíc – jeden tím vždy riskuje, že nějaký ten ‚osvoboditel‘ nakonec naše volání vyslyší a skutečně dorazí na pomoc, no způsob, kterým onu akci provede, se nám né vždy musí zamlouvat…
Znamená to tedy, že už se nikdy nemáme vůči nikomu/ničemu ohrazovat? Nikoli (…ve smyslu ‚neznamená‘ )… Znamená to snad, že už nikdy nemám jít na žádnou demonstraci (…PROTI já nevím čemu )? Maybe… Přijde totiž na to; resonuje-li to s vámi, budete-li tam ve svém živlu, tluče-li vám pro to vaše srdce – pak tam určitě běžte; křičte z plných plic…prostě si to užijte! Protože jsou bitvy, které ( si ) musí člověk vybojovat…kterých se musí zúčastnit, neb je to potřebné pro jeho realizaci…zkušenost…vývoj. A probíhá-li zrovna ta vaše ‚bitva‘ na Václaváku, tak to holt budete muset tam; to se nedá nic dělat. No né všechny bitvy probíhají takto veřejně; spousta jich (…a možná dokonce i většina ) probíhá v skrytu… Vždy se však rozhodujte podle citu…nebo se o to aspoň snažte; protože cit nás vede po té správné cestě…po TÉ NAŠÍ správné cestě, v ten okamžik. Ovšem s každým naším dalším uvědoměním se změní naše vnitřní nastavení…a tím i naše cesta za tím a tím, co si zde máme/chceme prožít. Dnes už nás nemusí lákat/oslovovat to, co včera; to je prostě vývoj. Chce to ‚jen‘ naslouchat sami sobě a pak dle toho i jednat… Takhle to funguje…a pak TO FUNGUJE…nám to funguje! 🙂
K nějakým těm úpravám našich názorů a postojů ohledně těchto vodnářských témat mohlo dojít již v uplynulých cca dvou a půl letech – kdy znamením Vodnáře putovala ‚planeta pořádku‘ Saturn. Jenže – Saturn je Saturn…a Pluto je Pluto: zatímco Saturn přijde a žádá po nás ‚pouze‘ předložení účtů a výsledků našeho hospodaření (…v dotyčném období a dotyčné oblasti)…a jediné, co pak musíme skousnout, jsou jeho případné ‚škrty v rozpočtu‘ a různé více či méně bolestivé restrikce, v případě Pluta jako bychom byli rovnou vrženi do kotle s vřícím olejem – vinen nevinen… A zatímco Saturn působí především ve hmotě a skrze hmotu, Pluto proniká naprosto vším; zatímco před Saturnem se vám ještě tak může podařit něco schovat (…ale stejně na to jednou dojde), před Plutem neskryjete lautr nic – takže se o to ani nepokoušejte! Svým rentgenovým zrakem – a též svou naprostou neúplatností a nekompromisností – svého předchůdce mnohonásobně předčí; na rozdíl od něho se totiž neštítí strčit prsty naprosto do ničeho a přijde vám i na to, o čem jste ani vy sami neměli ani tušení… Jakákoli povrchnost v čemkoli se proto teď vytratí jako pára nad hrncem…růžový či bílý nátěr se oloupe… V nadcházejících letech se tak mohou doslova zhroutit i ty koncepce (…a na nich stojící společnosti, včetně – nebo spíše právě – těch humanitárně či ochranářsky zaměřených ), které se dosud jevily jako zdravé a obecně prospěšné a o nichž nikoho ani nenapadlo kdy pochybovat.
Chcete-li mít alespoň nějakou představu, kterak se může Pluto projevovat ve znamení Vodnáře a co vše tam může tropiti, podívejte se cca o jedno čtvrttisíciletí zpět…ovšem nezapomeňte přitom ‚vystoupat o jedno patro výše‘ – neboť vývoj se neděje po kružnici, ale po spirále; aneb – jak se praví: nejde vstoupiti dvakrát do stejné řeky. Plutu totiž trvá celých dlouhých 248 let, nežli oběhne zvířetník kolem dokola; v jednom znamení se tak zdrží 13 až 30 let (…tato různost je dána jeho elipsovitou dráhou ); každopádně je to dostatečně dlouhá doba na to, aby padl i ten náš nejodolnější vzdor…
