Publikováno

Konečně třmeny…

…ve kterých se cítím opravdu dobře! 🙂

Vzhledem k tomu, že se od nepaměti v mojí hlavě občas objeví nepěkná představa uvízlé nohy ve třmenu (…asi jsem to někdy někde již zažila ), jsem už před pár lety začala pro jistotu (…dokud tu představu nějako nezprocesuji – anžto čeho se jeden bojí, o to si koleduje, že…) jezdit v bezpečnostních třmenech. A jelikož jsem žádné kloudné, které by mně opravdu seděly a též se mi líbily i na pohled, nemohla sehnat, vyrobila jsem si doma na koleně takové ‚prototypy‘; a sloužily mi dobře a dokonce dlouhá léta… Až jsem si tuhle všimla na netu nabídky tzv. camargských ‚klecových‘ třmenů…a přestože jsem jedny takové originály už před lety měla na vyzkoušení a nesedla mi jejich humpoláckost, přesto jsem si je objednala; v nejhorším vrátím, že (…a popravdě jsem s tím i počítala ). Domnívala jsem se, že i tyto budou opět takové (…a tím pádem i příliš těžké ), no navíc – a poněkud paradoxně – se mi zdály v chodidlové části poněkud úzké – rozhodně uzší, než je u nás norma…a obávala jsem se tedy, že se mi do nich nevejdou má zimní ‚bagančata‘.

Třmeny dorazily a musím říci, že se konalo překvapení na všech frontách – a překvapení to milé. Humpoláckost žádná; váha jen o 10 dkg vyšší ( tj. 60 dkg ), nežli u mých klasických kovových třmenů, opatřených bezpečnostní koženou botičkou. A světe div se – i přestože jsou opravdu užší, zimní bota do nich vklouzne i vyklouzne bez problémů! Jsou pohodlné, pohodlnější nežli klasické třmeny…a v náročnějším terénu (…třeba tam, kde se musíte prodírat křovím ) či při v náročnějších akcích si je navíc nemusíte vůbec ‚hlídat‘. A kromě všech těch výhod se mi i líbí…a k našemu ‚stylu‘ myslím docela sedí… Takže za mě spokojenost naprostá – nicméně chápu, že né každému a né každé jezdecké disciplíně či stylu budou vyhovovat.
( Jen jedno jediné ‚ale’…nebo spíše obava: aby se mi v nich v letních vedrech neugrilovaly nohy… 🙁  )

 

Publikováno

O ‚šíleném střelci a nevinných obětech’…

…a navíc a dozajista ještě mladých a krásných k tomu.

21. 12. 2023  Praha
Při střelbě v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v centru Prahy zemřelo 11 lidí včetně útočníka a velké množství lidí je zraněných.

Nic pěkného, pravda… Co si o tom myslím? Povím…ale hlavně napřed: pokud jsou mezi vámi tací, kteří při této události ztratili své blízké, pak vězte, že s vámi ze srdce a hluboce soucítím…a bylo by rozumné, kdybyste teď nepokračovali ve čtení – alespoň do té doby, dokud nepřebolí to nejhorší a neodezní prvotní šok; domnívám se totiž, že dříve, než se tak stane, by vám níže napsané spíše ještě přitížilo, nežli pomohlo. Můj záměr je samozřejmě to druhé…a právě z toho důvodu jsem se rozhodla napsat tyto řádky…

Tak tedy k věci… Co si tedy o tom myslím? Těm, kteří jsou střelcovým skutkem silně rozrušeni a nechápou, jak se něco takového vůbec může stát (…a obzvláště pak těm ‚mladým a krásným’…a dozajista ještě i ‚nevinným‘ k tomu ), odpovím otázkou: „Proč se domníváte…proč je tak zažitá představa, že ‚mladí a krásní…a nevinní‘ nemají hlavy???“ „Co je to za pitomost?!?“, může leckdo z vás namítnout. Jasně, že je to pitomost; hlavu má přeci každý (…aspoň teda ten, který dosud žije): hlavu mají mladí i staří; krásní i oškliví; vinní i nevinní…atd. A v každé té hlavě něco je…přesněji řečeno: tam vám je věcí!!! ( Né – piliny teď nemám zrovna na mysli…nehledě na to, že nejsou zdaleka to nejhorší, co tam jeden může mít, že…) A to takových, že sami vlastníci těch hlav o nich nemají často ani potuchy. Jsou tam jejich myšlenky; jsou tam jejich názory; jsou tam jejich záměry…a jsou tam jejich přesvědčení – vědomá i nevědomá…a to všechno dohromady – shrnuto a sečteno – doslova dává jejich naladění. A je to především právě toto naladění (převládající ), které určuje, kde a v jaké situaci se dotyčný jedinec nalezne…a jak se mu tam povede! A teď můžete namítnout: Probůh – zastřelen snad nikdo nechce být! ( Nebo snad ano??? ) Každý přeci chce žít – zvláště jedná-li se o mladého člověka! ( Nebo snad ne?!? ) Abyste si na tuto otázku mohli odpovědět, museli byste oněm lidem doslova vlézt do hlavy; co vy víte, co se jim tam honí…co tam mají za programy, o kterých často neví ani oni sami. „Ale on/ona měl/a přeci tolik plánů do budoucna…chtěl/a tady být!“ Ale KDO měl ty plány??? Jeho/její Duše…nebo jeho/její Ego? Kdo tohle ví??? Nikdo – jen ta Duše; její nositel snad jen něco mlhavě tušil, no její slabý hlásek evidentně neuposlechl. Jak se říká: ‚Věděl, ale nedbal…‘ Kdyby jo, třeba by tady ještě byl; třeba by ten den do oné školy vůbec nešel…ba co více – třeba by do ní ani vůbec nechodil, protože by si ustál ‚to své‘ a všem navzdory by se místo studia vydal třeba na cestu kolem světa či pekl za rohem rohlíky (…a byl u toho šťasten ). Třeba…třeba…třeba… Třeba to ty odejité tady už opravdu nebavilo – jen bohužel nevěděli, jak si zařídit život jinak – tak, aby je bavil; či tady už opravdu ‚měli hotovo‘ a prostě ‚jen‘ nevěděli, jak odtud odejít jinak – nějak ‚kulturněji‘. A tak zvolili tuto cestu, tento způsob…a v tom případě se pak musel samozřejmě najít někdo, kdo celou tu ‚hrůzu‘ provede…kdo vyřídí ony ‚objednávky’…kdo se k tomu uvolí/propůjčí – a to doslova. Tečka. A to je vlastně celé.

Pokud byť jen připustíte, že na výše uvedeném by mohlo něco být, začíná vám být jasná odpověď na otázku/postesknutí ‚…jak si to zasloužili – vždyť přeci nikomu nic neudělali!‘ Udělali – a to sobě samým… Nemusíte totiž ‚dělat‘ v obvyklém slova smyslu – bohatě stačí myslet; a kdo si stále ještě myslí, že ‚myšlení je nic‘, tak docela riskuje…přesněji řečeno hraje něco na způsob ruské rulety. A kolikrát se pak nestačí divit… Každý jsme svým způsobem ‚vinni‘: ‚vinni‘ tím, že máme vědomí…a že máme svobodnou vůli zvolit si, čemu budeme věnovat svou pozornost – a tedy energii – a tím určovat své naladění…a tím svoji životní dráhu. ‚Vinni‘ ve smyslu zodpovědnosti za výše uvedené. Z toho vyplývá, že ve skutečnosti nikdo není pachatelem a nikdo není obětí; jsou to ‚jen‘ jimi zvolené role. A nehody nejsou náhody; nic není náhoda – ani to největší Boží dopuštění. Jsou jen svobodné bytosti s nekonečným potenciálem tvoření vlastní reality…s nekonečnými možnostmi volby – v čem ‚pojedem‘ a v čem ne; čeho se budeme účastnit a čeho ne.