Co mi tak jde hlavou…

Když se kouknu ven, do přírody, vidím krásné snoubení se barev podzimu ještě s těmi letními – až z toho zrak přechází. Ale zatímco barvy květů jsou projevem expanze života…jeho rozkvětu, barvy listů – byť tak zářivé – naopak projevem jeho obrácení se dovnitř, odumírání…smrti. Kdo z nás na to ale pomyslí…kdo si to uvědomí při pohledu na tu nádheru! A právě této patrně nejbarevnější části roku – pro někoho možná trochu paradoxně, no přesto naprosto oprávněně a logicky – z pohledu astrologie vládne znamení Štíra. Vše živé tlumí svou aktivitu, ukládá se ke spánku,; vše staré odumírá a ke slovu přichází štírovy rozkladné síly… Je to čas zklidnění, usebrání se, odpočinku. Nádech…výdech. Celý Vesmír takto funguje…

Jedno roční období plynule přechází v druhé (…tedy aspoň se nám to tak jeví ). A při pohledu na tu barevnou kompozici tam venku…a při včerejším, do noci trvajícím sledování záznamu besedy Mr. Kubelíka s MUDr. (…a dalšími tituly opředeným ) Jiřím Beranem, JUDr. Tomášem Nielsenem a naším národním burcovačem Danielem Landou na stránkách ‚Zlatého špendlíku‘ – nejnovější to aktivity posledního jmenovaného, jsem si opět musela s úžasem a upřímným dojetím uvědomit, jak to na tom našem světě vše krásně funguje . Co už neslouží…čím již neproudí život, to je rozloženo, a z této matérie vzniká nové – jako onen Fénix vstávající z popela. Starý les, zachvácen požárem, shoří…a na uvolněném místě vyroste nový… A právě v tomto ročním období – v době vlády znamení Štíra, jehož poselstvím je ono dobře známé ‚zemři a povstaň‘ – je toto zvláště záhodno si uvědomit…o to víc při pohledu na současné společenské a politické dění.

Nové vždy vyrůstá ze starého. Lépe řečeno – nové se postupem času mění na staré a to zas vyživuje ono nově vznikající. Jedno bez druhého nemůže být, neboť jedno tvoří druhé…jedno přechází v druhé. Někdy plynule, někdy je to docela boj…jako třeba letos ( viz příspěvek ‚Staré versus nové‘ z února 21 )… Jak jsem tak včera sledovala onu besedu, říkala jsem si, jak se tam pánové hezky sešli: pan Landa coby Štírek – astrologií nazýván ‚rytířem se sklopeným hledím‘ ( to proto, že jsou mu vlastní spíše skryté způsoby boje/postupu, takže mu není vidět do tváře – na rozdíl od přímých postupů Berana ) – velký to a rozkladač a transformátor…s Beranem ( aspoň tedy dle jména – zbytek neznám ) – též rytířem, no pro změnu ‚s otevřeným hledím‘; bojovníkem, průkopníkem, dobyvatelem v jedné osobě… A Bůhví, co jsou zač další přítomní pánové 🙂

Na světě je vše skutečně krásně a dokonale zařízeno; komu je dopřáno to uvidět, musí užasnout. A nemusíme pro to dělat vůbec nic; vše je již hotovo…přichystáno; role rozděleny…spíše dohodnuté. Na nás je ‚jen‘ být sebou samými; kopat za svůj tým – tedy sami za sebe. Nic víc a nic méně. ( Tímto ale není v žádném případě myšleno prosazování sobeckých zájmů naší osobnosti – zvláště na úkor jiných, nýbrž chopení se a vykonávání naší role ve Stvoření. Jen ještě zjistit, jako to je…) A opět – je krásné a fascinující sledovat, jak nás okolnosti vedou – někdy jemně a jindy až brutálně – k naší roli. Každý nějakou máme; někdo má za úkol držet pozice – ať to stojí co to stojí, jiný je zase strhávat – ať to stojí co to stojí. Jindy na sebe zas vše pro změnu krásně navazuje, ruka ruku myje – i když je jedna levá a ta druhá zas pravá…

Víte, já opravdu nevím, proč je to na tom našem světě zařízeno tak, jak je to zařízeno. Pomlouvači říkají, že to celé spustil samotný Pánbůh; dlouho se nic nedělo, on už se nudil…a tak začal vymýšlet, co by tak jako dělal…co by si tak zahrál. A ejhle – dal by si třeba jedno fotbalové ( či dokonce válečné ) utkání. A co pro to musí zcela zákonitě udělat? Prostě sestavit dvě mužstva a poslat je proti sobě. Jen jedno by nestačilo – to by přeci nebyla žádná hra, že? Tohle chápou všichni… A co musí udělat děti, chtějí-li si zahrát na četníka a zloděje? Prostě rozdělit si role. Aby se hra vůbec mohla rozvinout, jeden se musí uvolit být policajt…a druhý delikvent… Tohle bysme taky chápali všichni. Ale: jsme schopni a ochotni připustit, že celý náš život…veškeré naše bytí je také taková hra? Možná je titěrná svou velikostí, ale obrovská svým významem v celé té Velké Hře Vesmíru. Odstraňte jednu jedinou figurku…a celé se to změní. ( A mnohdy jsou to právě ty nejvyspělejší Duše, které se uvolí ztvárnit role padouchů…)

Co by dělal…co by si počal třeba zrovna takový Štír, kdyby neměl co rozkládat ( ať už jde o spadané listí, mrtvá těla či nefunkční systémy/struktury )…co transformovat…co odhalovat? A co bychom si počali my – bez těchto jeho sil??? Utopili bychom se v haldách odpadu…a nové by nemělo z čeho vyrůst; nemělo by živnou půdu… A co by dělal Beran, kdyby nebylo potřeba tohoto nového růstu…nových začátků? Kdyby Bůh řekl: „Balíme to…končíme…“? Co bychom dělali my bez beraního pionýrského ducha…bez jeho akceschopnosti, kuráže a síly? Ani bychom ráno nevstali z postele… A tak je to se vším a se všemi; každého je zde potřeba. Policajta i zloděje; lékaře i pacienta; útisku i rebelie…a tak dále. Chápeme? To je ta HRA… A tak se každý chopme té své Role a hrajme ( si 🙂 ).

Ve finále je každý z nás – ať chce nebo ne – ve službách té nejvyšší instance, toho úžasného všeprostupujícího Řádu, z něhož se nikdo a nic nemůže vymanit. A když říkám každý z nás, myslím opravdu každého z nás – a to i p. Babiše a veškeré ty tzv. ‚mocné v pozadí‘ – ať už nejrůznější tajné spolky či bohaté vlivné rodiny, mající údajně pod palcem veškerý náš svět. Ale víte co? I je má někdo pod palcem, stejně jako každého z nás – i toho nejposledního z posledních. Zkusme mít toto na paměti, až zas někdy budeme chtít do oněch ‚mocných‘ jakkoli navážet…

Jakmile nám toto vše v plném rozsahu dojde, už nikdy nebudeme na někoho ( byť na samotného lékaře či prezidenta ) pohlížet jako na důležitější personu nežli je někdo jiný ( třeba pacient či vrátný ) – protože každá role ve Stvoření má stejnou hodnotu. Někdo tak začne brát svou úlohu méně vážně…a jiný naopak více. Každopádně oba ji pak budou hrát vědoměji, no zároveň s větší lehkostí…a tím i radostí.

P. S. …a co by si počal diamant bez tlaku? Vůbec nic. Bez něho by totiž ani nespatřil světlo světa…