Kosa na kámen…

‚Koně lze k vodě přivésti…no nelze je k pití donutiti‘. Tolik lidová moudrost… Pche! Posolte těm potvorám pořádně žrádlo a koukejte, jak budou potom chlemtat… A ještě vám poděkují… Takto – jako ti koně – si asi mnozí lidé v současné době připadají v souvislosti s očkovací kampaní (…no, ona už to vlastně není kampaň ). „To by v tom byl čert, abychom vás neochránili! A just bude po našem…“ A ještě můžou dodat: „My víme, co je pro vás nejlepší…“ 🙂 To už bych si vážně připadala jak za časů mého dětství. Měla jsem starostlivou, no zároveň dosti autoritářskou maminku. Tato slova mi často opakovala a ještě dodávala: „Když se o Tebe nebudu dobře starat, ještě mi kvůli tobě zavřou!“ No uznejte – to už byl argument… 🙂

Když na to přijde – sebekrásnější…sebeušlechtilejší idea se může zvrtnout, není-li při jejím zavádění do praxe/života přítomen zdravý rozum a jeho kolegové moudrost, cit a intuice; o nějakém respektu, úctě a lásce k bližnímu svému ani nemluvě. Stejně tak, jako byla fajn původní myšlenka například komunismu ( původní!!! ), je dobrý i původní záměr očkování jako takového: ochránit zdraví/život – ať už lidský či zvířecí. Komunisté chtěli, aby se všichni měli dobře; vynálezci vakcín zase, aby byli lidé zdraví. Jenže…zdraví, bohatství a podobné další pěkné věci nelze nějak ‚udělat’…zařídit zvenčí; a už vůbec ne tak, že jednomu vezmeme a druhému dáme; obdarovaný s tím leckdy navíc ani neumí zacházet – viz mnohé případy ze života, kdy nemajetný člověk náhle a nečekaně přišel k větší částce peněz. Co platí pro peníze, platí ostatně i pro další komodity, jako je třeba svoboda či síla/moc. Dejte člověka s vědomím oběti do sebedokonalejší společnosti…a on se tam bude vesele dál cítit jako oběť – i kdyby jen oběť počasí. Dejte vnitřně nesvobodným svobodu a dívejte se (…nebo radši ani ne ), co s ní udělají… Dejte vnitřně ne-mocným lidem moc a…ne, taky se radši nedívejte… Dejte vnitřně chudým lidem peníze a dívejte se, co s nimi udělají… ( A přestěhujte kočovné Cikány/Romy – nehodící se škrtněte – do paneláku…a oni si udělají v obýváku ohýnek z vytrhaných parket…)

Co není přítomno ve Vědomí člověka, to nemůže být přítomno ( trvale ) ani venku – v jeho tzv. realitě ( hmotné ); neboť – jak je zde neustále omíláno: venek je odrazem vnitřku. A už v žádném případě nemůže být jakkoli vynucováno/vnucováno; to už jdeme proti Vyšším zákonům. A pak padá…kosa na kámen…