O ‚šíleném střelci a nevinných obětech’…
…a navíc a dozajista ještě mladých a krásných k tomu.
21. 12. 2023 Praha
Při střelbě v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v centru Prahy zemřelo 11 lidí včetně útočníka a velké množství lidí je zraněných.
Nic pěkného, pravda… Co si o tom myslím? Povím…ale hlavně napřed: pokud jsou mezi vámi tací, kteří při této události ztratili své blízké, pak vězte, že s vámi ze srdce a hluboce soucítím…a bylo by rozumné, kdybyste teď nepokračovali ve čtení – alespoň do té doby, dokud nepřebolí to nejhorší a neodezní prvotní šok; domnívám se totiž, že dříve, než se tak stane, by vám níže napsané spíše ještě přitížilo, nežli pomohlo. Můj záměr je samozřejmě to druhé…a právě z toho důvodu jsem se rozhodla napsat tyto řádky…
Tak tedy k věci… Co si tedy o tom myslím? Těm, kteří jsou střelcovým skutkem silně rozrušeni a nechápou, jak se něco takového vůbec může stát (…a obzvláště pak těm ‚mladým a krásným’…a dozajista ještě i ‚nevinným‘ k tomu ), odpovím otázkou: „Proč se domníváte…proč je tak zažitá představa, že ‚mladí a krásní…a nevinní‘ nemají hlavy???“ „Co je to za pitomost?!?“, může leckdo z vás namítnout. Jasně, že je to pitomost; hlavu má přeci každý (…aspoň teda ten, který dosud žije): hlavu mají mladí i staří; krásní i oškliví; vinní i nevinní…atd. A v každé té hlavě něco je…přesněji řečeno: tam vám je věcí!!! ( Né – piliny teď nemám zrovna na mysli…nehledě na to, že nejsou zdaleka to nejhorší, co tam jeden může mít, že…) A to takových, že sami vlastníci těch hlav o nich nemají často ani potuchy. Jsou tam jejich myšlenky; jsou tam jejich názory; jsou tam jejich záměry…a jsou tam jejich přesvědčení – vědomá i nevědomá…a to všechno dohromady – shrnuto a sečteno – doslova dává jejich naladění. A je to především právě toto naladění (převládající ), které určuje, kde a v jaké situaci se dotyčný jedinec nalezne…a jak se mu tam povede! A teď můžete namítnout: Probůh – zastřelen snad nikdo nechce být! ( Nebo snad ano??? ) Každý přeci chce žít – zvláště jedná-li se o mladého člověka! ( Nebo snad ne?!? ) Abyste si na tuto otázku mohli odpovědět, museli byste oněm lidem doslova vlézt do hlavy; co vy víte, co se jim tam honí…co tam mají za programy, o kterých často neví ani oni sami. „Ale on/ona měl/a přeci tolik plánů do budoucna…chtěl/a tady být!“ Ale KDO měl ty plány??? Jeho/její Duše…nebo jeho/její Ego? Kdo tohle ví??? Nikdo – jen ta Duše; její nositel snad jen něco mlhavě tušil, no její slabý hlásek evidentně neuposlechl. Jak se říká: ‚Věděl, ale nedbal…‘ Kdyby jo, třeba by tady ještě byl; třeba by ten den do oné školy vůbec nešel…ba co více – třeba by do ní ani vůbec nechodil, protože by si ustál ‚to své‘ a všem navzdory by se místo studia vydal třeba na cestu kolem světa či pekl za rohem rohlíky (…a byl u toho šťasten ). Třeba…třeba…třeba… Třeba to ty odejité tady už opravdu nebavilo – jen bohužel nevěděli, jak si zařídit život jinak – tak, aby je bavil; či tady už opravdu ‚měli hotovo‘ a prostě ‚jen‘ nevěděli, jak odtud odejít jinak – nějak ‚kulturněji‘. A tak zvolili tuto cestu, tento způsob…a v tom případě se pak musel samozřejmě najít někdo, kdo celou tu ‚hrůzu‘ provede…kdo vyřídí ony ‚objednávky’…kdo se k tomu uvolí/propůjčí – a to doslova. Tečka. A to je vlastně celé.
Pokud byť jen připustíte, že na výše uvedeném by mohlo něco být, začíná vám být jasná odpověď na otázku/postesknutí ‚…jak si to zasloužili – vždyť přeci nikomu nic neudělali!‘ Udělali – a to sobě samým… Nemusíte totiž ‚dělat‘ v obvyklém slova smyslu – bohatě stačí myslet; a kdo si stále ještě myslí, že ‚myšlení je nic‘, tak docela riskuje…přesněji řečeno hraje něco na způsob ruské rulety. A kolikrát se pak nestačí divit… Každý jsme svým způsobem ‚vinni‘: ‚vinni‘ tím, že máme vědomí…a že máme svobodnou vůli zvolit si, čemu budeme věnovat svou pozornost – a tedy energii – a tím určovat své naladění…a tím svoji životní dráhu. ‚Vinni‘ ve smyslu zodpovědnosti za výše uvedené. Z toho vyplývá, že ve skutečnosti nikdo není pachatelem a nikdo není obětí; jsou to ‚jen‘ jimi zvolené role. A nehody nejsou náhody; nic není náhoda – ani to největší Boží dopuštění. Jsou jen svobodné bytosti s nekonečným potenciálem tvoření vlastní reality…s nekonečnými možnostmi volby – v čem ‚pojedem‘ a v čem ne; čeho se budeme účastnit a čeho ne.