Nápady a tipy pro dům i zahradu…
Hezky jedno po druhém: napřed kompoty, pak kocour… Aneb sterilizace podomácku…
A teď vážně…
Zamrzla vám voda?
Přes všechna izolační opatření se někdy stane, že při velkých mrazech zamrzne voda – přesněji řečeno kohoutek. Není nutno čekat na oblevu ( moc dlouhé ) či pod kohoutem rozdělávat oheň (příliš riskantní ). Pomoc je snadná a rychlá: stačí vzít nějakou pevnější igelitku, naplnit ji horkou vodou a posadit ji na kohoutek – viz obr. – a je to! ( Ještě je dobré to něčím přikrýt – já používám starý vaťák. ) Do hoďky je rozmrznuto…
Padají vám vlaštovčí hnízda?
Trámy u nás ve stáji jsou ošetřené olejovým lakem a hnízda vlaštovek tam proto hůře drží přilepená. A když jejich osazenstvo moc dupe ( nebo už je moc hmotné ), prostě to nevydrží a i se všemi přítomnými se poroučí k zemi. Už mi to nebavilo je sbírat a tak jsem začla vymýšlet něco jako zabezpečovací záchranné sítě pro případ výše zmíněné nehody ( vím, není to výchovné…).
Řešení se našlo ve staré vysloužilé ponožce přestřižené podélně a z každé strany hřebíčkem přiťuknuté k trámu. Vznikla jakási ‚houpací síť‘, která hnízdo fixuje na místě a podrží v případě odlepení…
Hnízdo jsem ‚podepřela‘ ponožkou ještě v době jeho výstavby a byla jsem zvědavá na reakci vlaštovek 🙂 Budovaly vesele dál…
Jde to i bez roubování…
Takováto pěkná a chutná jablka se urodila na jabloni, vyrostlé z jadérka…neroubované. Kdo by to byl řek’… První sklizeň.
Podobnou zkušenost jsem udělala i s třešní chrupkou; strom vyrostlý z jadérka nese vzhledově i chuťově stejné plody jako rodič. Třešnička má i bez nějakého tvarování hezkou korunku a nebýt toho, že ji trochu utiskuje ořech odvedle a že ji jednou okousal kůň, byla by ještě pravidelnější. A plodí takováhle krásná a výborná srdíčka! Navíc s pevnou dužinou, takže nic moc pro ptactvo…prostě chrupka.
Muďoul…a jak na něj
Český název Muďoul trojlaločný, latinský Asimina triloba…nebo též banán severu, indiánský banán, Paw-paw… A co že to je? Taková exotika do evropských poměrů 🙂
Máte-li rádi banány, mango, ananas…je-li vám příjemná chuť a aroma vanilky, preferujete-li místní produkty a inklinujete-li k soběstačnosti – pak Asimina je pro vás to pravé! Ne, že by plodila všechny zmíněné dobroty naráz; ale její plody v sobě obsahují všechny tyto báječné chutě a vůně v jednom… Je to pomalu rostoucí strom původem ze Severní Ameriky. Někdo si všiml, že v oblasti jejího výskytu se pěstují též jabloně a z toho vizionářsky usoudil, že by se jí mohlo dařit i u nás. A opravdu daří! Ale přeci jen…jiný kraj jiný mrav, a tak možná dá našinci nějakou tu práci vychytat to pravé místo na svých zahrádkách, kde se bude asimínám dařit co nejlépe. Já se o to pokouším dobrých patnáct let…a nelituji 🙂 Získané poznatky z našeho společného soužití dávám tímto k dispozici.
Takhle zajímavě na jaře kvetu… A už jsou vidět malé plody…
Zvětšují se… …a začínáme sklízet.
r. 2020 Dobrou chuť! ( semena nejíst )
Takhle krásná jsem na podzim…a přitom si už chystám poupátka na jaro.
Ke stromku asimíny lze přijít dvojím způsobem: koupit nebo vlastnoručně vypěstovat ze semen. V prodeji jsou sazenice roubované i neroubované. Ty první jsou podstatně dražší; víte ale, co máte za odrůdu, a také plodí o nějaký ten rok dříve, nežli ty druhé.
Chcete-li si je vypěstovat sami, osvědčil se mi tento postup… Před vlastním zasetím je potřeba semena předpřipravit – v podstatě nasimulovat přirozený proces v přírodě. Cca 2 měsíce před plánovaným zasetím semena nasypu všechna najednou do kelímku, prosypu zeminou ( občas trochu zalít, aby úplně nevyschla ) a dám na chladné místo – do sklepa či lednice. V dubnu každé semeno zvlášť zasadím do většího hlubšího kelímku – používám ten od velkého jogurtu nebo ještě lépe uříznutou pet-lahev ( asimíny vytvářejí dlouhé kůlovité kořeny ) – a dám na světlé a teplé místo. Cca za měsíc vylézají první rostlinky.
Na trvalé stanoviště na zahradě je vysazuji až následující jaro. Do té doby je mám doma nebo na chráněném místě na zahradě. Asimíny – zvláště malé rostlinky – jsou velmi citlivé na JAKÉKOLI poškození nadzemní i podzemní části! Je proto potřeba si dobře rozmyslet, kam je vysadíte, protože jejich přesazování je velmi riskantní ( jedna mi ‚odešla‘ po pouhém škrábnutí do hlavního kořene…citlivka jedna; při sázení tedy kořeny zásadně nijak neupravovat!!! ). A také bacha na slimáky a ostatní potvůrky, které vám je mohou okousat zvenku! Stačí jeden lísteček a malá asimína to může definitivně ‚zabalit‘. Takže úplně zapomeňte na nějaké tvarování koruny či prosvětlování – běžnou, a údajně nezbytnou to praxi českých ovocnářů; asimíny to opravdu nepotřebují ( já odstraňuji pouze jó překážející větve – a pouze u větších stromků ).
O asimínách se říká, že mají rády společnost, takže je dobré vysadit alespoň dvě vedle sebe; měli byste pak mít lepší sklizeň. V prodeji ale jsou již i odrůdy samosprašné; stromek na fotkách je ‚Prima‘ a přestože nejbližší soukmenovci jsou asi 20m daleko ( čili daleko ), obstojně plodí – jak vidno. Na odlišných místech svého pozemku mám vysazeno několik asimin různého stáří a odrůd; evidentně nejlépe se zatím daří oné Primě, která je na jižní straně stodoly ( nadmořská výška je zde sice jen něco přes 200m n. m., ale geograficky je to už podhůří ). Plody dozrávají nejčastěji v průběhu října; musí jít snadno utrhnout, no – já většinou čekám, až spadnou samy. Zralý plod je měkčí na pohmat, zelená barva získává nažloutlý odstín a hlavně – začíná krásně vonět! Doporučený způsob konzumace je překrojit podélně napůl a dužninu vyjídat lžičkou. Ochutnejte…a zjistíte, že stojí za hřích!