Takové know-how… Shrnutí…
Tipy, co může člověk dělat ( se sebou ), když chce zkvalitnit svůj život…
Pokud na mě prší, znamená to, že nejsem pod střechou…
Pokud nejsem v pohodě…pokud mi COKOLI vadí…pokud jakkoli strádám, bloudím, nedaří se…znamená to jedno jediné: nejsem ve Svém Středu…a tedy u Boha.
Tak je to prosté…
„Už se mi to ZASE děje…“
„ZAS mě to pronásleduje…“
„Mé problémy jsou ZASE zpět…“
…Než si ZASE půjdete pro prášek ( či něco ještě horšího ) nebo se sebou ( či vašimi stížnostmi ) rovnou někam poběžíte, zkuste toto:
( Samozřejmě neplatí pro vážné případy! Tam je návštěva lékaře a správně zvolená medikace zcela na místě…alespoň zpočátku. )
Až…
se vám příště stane něco ‚zlého‘, je třeba mít na paměti, že se nemusí vždy jednat o ‚trest Boží‘ ( tj. jednání proti kosmickým zákonům ). Nemuseli jste udělat vůbec nic špatně… Naopak – může se jednat o velkou příležitost ( ačkoli se to teď nezdá ani náhodou ) …Mohli jste to mít ( …vaše Duše – ne osobnost ) takříkajíc ‚objednáno‘ – abyste onu zkušenost/zážitek prodělali. Dokážete-li toto připustit, uleví se vám…
Až…
…se vám příště nebude někdo líbit…poleze vám něčím na nervy…zkuste se na něho podívat jako na zrcadlo, které odráží vaše NEVĚDOMÉ stránky – anebo to, co si o sobě, často PODVĚDOMĚ, myslíte… Zdá-li se vám někdo PŘÍLIŠ ‚něco‘, pak je možné, že vy jste naopak MÁLO ‚něco‘. A opačně… Zkuste být vědomě trochu více jako oni…dovolte si to…a sledujte… Protože když u sebe něco potlačujeme, v podstatě to vystrkujeme ven, do okolního prostoru, do druhých. A oni nám to pak mají potřebu ‚cpát zpět‘ ( často i s úroky…), protože to zkrátka ‚není jejich‘. Takže až se vám bude příště zdát, že vaše dítě MOC řve a sousedovic psi MOC štěkají, zkuste připustit tu možnost, že ‚štěkají‘ i za vás… Má to logiku; zkusme to přijmout – zkusme to zkusit 🙂
Vesmír – a my jsme jeho součástí – má snahu neustále se uvádět do rovnováhy. Když děláme něco méně, než bychom měli, naše okolí pak má tendenci/je nuceno dělat to i za nás – a nám se pak zdá, že přehání… A naopak – když něco děláme více, než bychom měli, ti druzí si pak mohou ‚hodit nohy na stůl’…a my jim nadáváme do lenochů…. Rovnováhu je zkrátka nutno udržovat (…a to nejen v motoráku do Hoštic 🙂 ).
A ještě se zkusme zeptat: za jakých okolností bych se já sám/a choval/a jako ona bytost? …Nejde o to zjistit, proč to dělá ona, ale uvědomit si, že i já bych toho za určité situace byl/a schopen/á.
A další návrh: …Až vás potká něco, co se vám nebude líbit, čemu nebudete rozumět ( bolest, nemoc, rozbité auto, neposlušné děti/zvířata, neuspokojivý partnerský vztah, prudící šéf, nerudný soused…prostě cokoli ), zastavte se, zklidněte a položte si následující ‚otázky 1. pomoci‘ :
- Co mi ona situace přináší? Co z toho mám?
- Co díky tomu mohu/nemohu? Co díky tomu musím/nemusím?
Odpovědi mohou překvapit…
To, co nás naše okolí nutí udělat/prožít, je často to, co bychom měli sami udělat/prožít, ale z nějakého důvodu si to nedovolujeme. A když to budeme ochotni udělat/prožít dobrovolně/vědomě, okolnosti mohou odejít/změnit se ( např. když nás někdo soustavně rozčiluje, tak si dovolit být rozčilený a vědomě to prožít…).
A ještě jeden úhel pohledu – dost podstatný: pokud vám vadí něco ‚venku‘, může to být známka toho, že zrovna nejste ‚u sebe doma‘, ve svém Středu. Protože tam jste vždy v pohodě – ‚v suchu a teple‘. Neznamená to ale vůbec, že odtamtud nemůžete zařvat, když na to přijde; ale uděláte to z úplně jiného důvodu… Takže aspiranti cesty do vlastního Středu mají v ‚obtěžujícím‘ okolí neocenitelnou pomůcku: skvělý ukazatel jejich momentální polohy 🙂
Až…
zase jednou budete mít pocit, že nevíte, kde vám hlava stojí, nejdříve ze všeho je potřeba se opět vycentrovat…najít místo ve svém Středu (…nebo se mu aspoň co nejvíce přiblížit )…dostat se do Tady a Teď. A v čím horší jste situaci, tím je to důležitější! Proč? Jednak to není ani trochu příjemné – být v takovém rozpoložení…ale hlavně: jste na nejlepší cestě, jak nadělat více škody nežli užitku…
A kudy tedy tam??? Jeden z nejrychlejších a nejjednodušších způsobů je skrze nástroj, který máme kdykoli po ruce: skrze naše vlastní tělo. Sedněte/lehněte si, zavřete oči a vciťte se do svého těla. Nejlépe do dolní části svých nohou, chodidel. Proč? Většina z nás se po většinu času nachází ve své hlavě; tím, že se soustředíme na své nohy ( tedy opačný konec těla ) se dostaneme do oblasti Srdce – tedy svého Středu… Aneb jak pravil Eckhart Tolle, jeden z našich významných duchovních praktiků: „Naše tělo je bránou do Přítomnosti.“ A v Přítomnosti – v Tady a Teď – je Mír, Klid, Radost, Vedení…
Tak až zase někdy příště nebudete vědět, kde vám hlava stojí…
Až…
budete mít příště pocit, že vám někdo neustále ‚kazí plány‘ či ‚háže klacky pod nohy‘, nemusíte být od pravdy daleko; jen je třeba – chcete-li najít skutečného pachatele – spíše zapátrat ‚ve vlastních řadách‘, nežli hledat venku (…ač to kolikrát zvenku přichází – coby odraz )… Jak známo, osobnost člověka se skládá z podosobností ( např. astrologie jich rozlišuje 12 ); a na všechny by se ‚mělo dostat‘ – a to i v případě, že každá chce něco jiného! Pokud některou trvale zanedbáváme, doslova si vypěstujeme svého vlastního záškodníka; může nám pak provádět výše uvedené či jinak protestovat – ve snaze dílem se pomstít a dílem na sebe upozornit… A často nám tato naše slabá místa zrcadlí právě naše okolí…
Když…
budete mít pocit, že to ve vašem životě poněkud drhne, že to ‚neběží, tak jak má‘, že jste uvízli – ať už na mělčině, v bahně či na mrtvém bodě ( a to zvláště, patříte-li spíše mezi ty snaživé a pracovité…), zkuste toto:
– O nikoho a nic neusilovat; o nikoho/nic se nesnažit; za nikým/ničím se nehonit…a nikam se necpat. A naopak – ničemu/nikomu se nebránit… Prostě – přestat se snažit/usilovat! Vypnout motor a nechat se unášet…aspoň chvilku. A pozorujte…
To vše samozřejmě v mezích možností. Upozornění pro netrpělivé: nutno však nějakou dobu vydržet, aby se nějaké výsledky měly šanci se vůbec projevit! Ale i kdyby se přesto žádné neukázaly ( o čemž silně pochybuji…), minimálně tak předejdete – nebo aspoň oddálíte, byť třeba jen na čas – nebezpečí vašeho potenciálního vyhoření/zhroucení.
Toto je příležitost pro vaši ‚řeku’…pro váš osobní ‚proud‘, aby se vrátil do svého původního řečiště (…odkud jste ho svým nadměrným snažením odklonili ); a tam si hezky poteče sám od sebe. V celé přírodě…v celém Vesmíru to takto funguje; že by zrovinka u vás nemohlo?!?
Ocitáte-li se pravidelně v nějakých nepříjemných situacích – včetně vašich představ…
…vyvolávajících ve vás nepříjemné emoce ( záměrně nepíšu ‚negativní‘ ), můžete se na to zkusit podívat jako na něco, co jste si přál/a prožít, a proto si onu situaci/představu přitáhl/a. Třeba nastal čas prozkoumat, o co jde… Zkuste se k tomu tentokrát postavit jinak; zkuste se do toho ponořit – do bolesti, strachu, bezmoci, úzkosti (…a do všeho toho, před čím běžně utíkáme ) – jako se noříte do vany s teplou vodou či do vašeho oblíbeného rybníka. Nebojte se – neutopíte se; ani vás to ‚nesežere’… Možná zjistíte, že se onen nepříjemný pocit jakoby rozplynul… Je to v podstatě stejné, jako když vstoupíte do mraku; při pohledu z dálky/zvenku vás mohl děsit svou temnotou, aby se nakonec ukázalo, že není ničím jiným než shlukem vodní páry… A pocity/emoce nejsou nic jiného než shluk energie…vaší vlastní energie!
Až…
… se příště stanete svědky něčího utrpení a sami tím budete trpět ( …poté, co veškeré snahy účinně pomoci selžou ), vězte, že tímto postojem sami jen dál roztáčíte kolo utrpení… Zkuste toto: v duchu se dotyčnému hluboce pokloňte ( tj. hlavu až na kolena, nebo alespoň tam, kam vám to zdravotní stav dovolí…) a řekněte mu: „Ctím Tvůj osud“… Kouzelná to formulka, pocházející z konstelací… ( Ač jsem byla svědkem/účastníkem desítek konstelací, dosud mě nepřestává udivovat, ne-li fascinovat, co se při nich děje…)
Tím potvrzujete jeho svébytnost…jeho odpovědnost za jeho vlastní osud…jeho právo na jeho vlastní životní volby a následně i zkušenosti…a taktéž jeho vlastní sílu… A ještě si můžete říci kouzelnou větu: „Ani tuto zkušenost bych neodpíral/a Univerzu…“ Všem se uleví… Lítost oslabuje.
Až…
…si zas budete příště něco přát – dříve, než podniknete ( z vašeho pohledu ) nezbytné kroky k dosažení požadovaného cíle – zkuste se zastavit a představit si, jak se budete cítit, až vašeho cíle dosáhnete. A do tohoto pocitu se celí ponořte… ( Hlavně si to ‚nepodojte‘ tím, že po vynoření pronesete něco na způsob ‚Ach jo, byl to jen sen…‘. Prostě to berte jako souběžnou realitu – byť ‚jen‘ ve vaší hlavě; spousta věcí byla napřed jen v hlavě…). Tuto ‚koupel‘ si dopřávejte, jak je to jen možné. Není to jen nějaké plané fantazírování; vy se tím ladíte! Lidem se totiž neděje ani tak podle jejich skutků, jako spíše dle jejich naladění. Z módu/pozice/pocitu nedostatku nemůžete dosáhnout dostatku; z pozice nelásky nelze zažít/dosáhnout lásku; z pocitu chudoby bohatství; z pozice neštěstí štěstí…atd. Napřed se vylaďte…a pak teprve konejte (…ale třeba pak už ani nebudete mít potřebu :-)… ) Jestli se nevyladíte na požadované, pravděpodobně toho ani nedosáhnete; a pokud přesto ano, bude to za velkou cenu, a co hůře – je jen otázkou času, kdy o to zase přijdete…
Na světě neexistuje dostatek činnosti, která by vyvážila nedostatek naladění… ( učení Abrahamovo )
Nebo ještě jinak:
Lépe, než myslet negativně, je myslet pozitivně…
…to ví kde kdo… Jedná se o vědomé usměrňování našich myšlenek; volíme takové, které v nás vyvolávají pohodu a uvolnění ( čili žádné znásilňování se! ). Pozornost věnujeme věcem, co se nám líbí; to ostatní ‚necháváme žít‘ ( z nějakého důvodu to existuje…). U ‚švédského stolu‘ si taky vybíráte to, co vám chutná, a zbytek necháváte být, ne? Protože je to třeba určeno pro někoho jiného… Cíleně v sobě vyvoláváme pocit vděčnosti – protože vděčnost nás otevírá a my můžeme přijímat; takže spíš než na všechno to, co nemáme, se soustřeďujeme na to co máme…a že toho je!!!
…a lépe, než myslet pozitivně, je nemyslet vůbec 🙂
Tohle už je trochu vyšší level…
…prostě udělat si ‚čistý stůl‘; zkusit pustit ke kormidlu naši Duši… A k tomu je potřeba si udělat v hlavě prázdno/ticho, abychom slyšeli pokyny…
Jak na to? Být maximálně TADY a TEĎ… Dělat jen to, co aktuální situace vyžaduje; ostatní nechat na potom… Naciťovat se na své tělo; své energetické pole ( můžete cítit chvění )… Vyčistit hlavu; na to existuje nespočet tzv. manter. Já tomu raději říkám ‚ladící formulky‘ – je to takové více ‚po našem‘. Nejraději mám tuto: ‚Prosím, odpusť mi – je mi to líto – děkuji Ti – miluji Tě‘. Stačí i dvě poslední hlášky – jak to zrovna cítíte. Meleme stále dokola ( není nutno je nikterak prociťovat ), až do pročištění hlavy… Uvolnit své tělo, včetně – lépe řečeno – HLAVNĚ mozek; když je uvolněný, nemůže tvořit myšlenky – lépe řečeno – MY nemůžeme jeho prostřednictvím tvořit myšlenky! ( Ano – myšlenky vznikají převážně v naší hlavě; jen část jich ‚přiletí‘ odjinud. Vznikají ‚naléváním‘ NAŠÍ mentální energie do NAŠICH myšlenkových formiček – podobně jako když děláte z písku bábovičky. Myšlenkové formy tvoří myšlenky, myšlenky zase myšlenkové formy; vzájemně se udržují při životě. Není formička – není myšlenka… A opačně. Jak je rozpustit? Procítit energetické pole hlavy/mozku; nepěchovat písek do báboviček 🙂 …nechat ho volně ležet na pískovišti )… Nenechat se vtahovat ostatními a sebou ( tím hlavně 🙂 ) do nejrůznějších bojůvek, posuzování, nadávání, dohadů…teda, pokud vás to nebaví… Máme-li potřebu něco okomentovat ( a to jak to ‚špatné‘, tak i to ‚dobré‘), co nejčastěji si říkejme: „No a co…“ ( nacvičujeme samozřejmě na ‚blbostech‘ ); tím onu situaci zneutralizujeme…pustíme…a ona tak může plout dál a třeba se změnit či odplout docela…a v nás se tak uvolní místo zas pro něco dalšího – třeba i mnohem lepšího 🙂 … Všemu a všem na potkání žehnat; jste-li toho schopni, zkuste to… A když už ve mně vře nějaká emoce, plně ji procítit; pak už se to totiž kolikrát ani nemusí ‚dostat na veřejnost‘ – což mnohdy znamená se s někým ‚chytit‘; ale pořád určitě lepší, než ji potlačit…
Miniaudit
Nejlépe se nám daří, jsme-li v módu přijímání; nejhůře, jedeme-li v módu odporu. Existuje více způsobů, jak se přeladit; tzv. miniaudit patří k těm nejrychlejším, nejjednodušším a překvapivě účinným. Než to označíte za přiblblost, vyzkoušejte…
Postup:
1) jednou větou stručně popište příčinu vašeho rozladění, např. „Pepa mi lhal“
2) k této větě přidejte „Přijímám, že…“. Vznikne tak věta „Přijímám, že mi Pepa lhal“. Tuto větu nahlas opakujte/melte stále dokola, a to tak dlouho, dokud nepříjemný pocit nezmizí a nerozhostí se ve vás takové ‚neutrálno‘ ( nevím, jak to lépe nazvat ). To je celé…
Pro případ, že onu větu nemůžete ani vyslovit nebo jen s krajním sebezapřením, rozhodně se nikterak nezmermomocňujte! Je tu verze 2 – kulišácká vychytávka: místo věty „Přijímám, že mi Pepa lhal“ budete opakovat „Přijímám, že nemohu přijmout, že mi Pepa lhal“. Postup stejný.
Nejde o to změnit, co se stalo. Jde o to změnit vaše naladění! Protože podle vašeho naladění bude se vám v budoucnu dít.
Což takhle ‚jízda na vlně‘?
Jak že je to s tou ‚plavbou s proudem‘?
Rozum velí: „Pepino – koukej, jak je venku krásně…ani mráček. Měla bys kónečně vyprat ty přehozy – dneska krásně uschnou…“ Sice se vám to jeví jako rozumný nápad ( co jiného také od rozumu čekat, že ), ale ‚něco‘ vás tak nějak drží zpátky… Jak ale zjistit, co ( nebo kdo ) je to to ‚něco‘? Prostě to zkoušet… Časem získáte cit poznat ‚kdopak to mluví?‘
Varianta 1/ Usoudíte, že je to lenost; lenost přeperete – přehozy vyperete. Byla-li to lenost, hezky uschnou. Nebyla-li, odnikud se vynoří mrak a za chvíli je máte nacucané vodou…také hezky (…a že to byla fuška vyždímat je ). A to tak móc hezky, že se s nimi utrhne šňůra a…můžete je prát znova. Prostě den blbec…
Varianta 2/ Buď rovnou uposlechnete ono ‚něco‘ nebo se na něco vymluvíte… Zkrátka: dnes se prát nebude! Byla-li to lenost, budete si nadávat, protože by dnes ty přehozy krásně uschly. A nebyla-li…
„Uvolněte se…a přestanete si překážet“
Tuhle hlášku miluju 🙂 Už ani nevím, kde a jak jsem k ní přišla. Ač zní jako nějaká legrační průpovídka, je to vlastně návod na šťastný, zdravý a spokojený život; stručně a jasně…
Když se totiž uvolníte ( fyzicky i psychicky ), energie může zase volně proudit. Odnese vše, co už u vás nemá co dělat…a přinese nové. Nemusíte pracně uklízet…přemýšlet, co už je přežité a co vám dosud dobře slouží…nemusíte řešit dilema, co tedy vyhodit a co si ponechat; nemusíte se s ničím plahočit až do popelnice… A zároveň se nemusíte za ničím honit…přemýšlet, co ještě pořídit ( a pak to pracně shánět )…co jak zařídit… Vše přijde a odejde samo – ti praví lidé, věci, události, pokyny…v pravý čas… Nemusíte vlastně nic – jen se uvolnit 🙂
Rodinné konstelace
…prostě konstelace vůbec. Kouzelná to záležitost. To už sami nezvládnete ( tedy aspoň ne zpočátku ); to už si musíte někam zajít na seminář. Doporučuji shlédnout alespoň jednou za život. Nemusíte tam jít něco řešit – běžte se jen podívat. A uvidíte, to vám garantuji… Od té doby už budete brát s rezervou jakýkoli příběh, jakékoli drama, které vám bude kdo vyprávět. Budete totiž vědět, že věci se můžou mít úplně…ale úplně jinak ( často zcela opačně ), než vám dotyčný předkládá. Ne – on nelže; on jen popisuje děj, odehrávající se na jevišti ( nehledě na to, že jej vidí svýma očima, přes své osobní filtry…). Vy ale už teď víte, že existuje ještě zákulisí – a právě tam se všechno ‚vaří’… A až shlédnete určitý počet konstelací, můžete si klidně u vás doma v pokoji kdykoli ‚postavit‘ cokoli…
Byla jsem svědkem desítek konstelací ( v mnohých z nich jsem přímo účinkovala ) – no nepřestávají mě udivovat, překvapovat ( mnohdy až šokovat ), fascinovat…
Jak praví někteří sochaři, socha je v kameni již přítomná…již existuje; je jen potřeby odsekat nadbytečné části… I my sami jsme takovými sochami; olepení všemi možnými ‚nánosy‘: našimi názory, přesvědčeními, programy… ‚Nástroje‘ zde uvedené nám mohou v onom procesu hodně pomoci; mně osobně již mnohokrát prokázaly dobrou službu… Někomu se mohou hodit všechny – jinému zas třeba ani jeden; jako při tom sochaření – někdo má mnoho nástrojů a střídá je podle potřeby, jiný si vystačí s jedním jediným ( třeba motorovou pilou 🙂 )… Prostě – vyberte si, vyzkoušejte…a uvidíte.
Najděte svůj vlastní Střed…
…a tam setrvejte.
A budete ‚za vodou’…
Výše zmíněné zákonitosti a tipy jsou více rozvedené v příspěvcích na ostatních stránkách.