Horoskop je jako rozdané karty…
Jestliže se nám nelíbí a zahodíme je, nebudeme mít s čím ( si ) hrát…
Astrologie…věda to stará snad jako lidstvo samo… Lépe řečeno: jako jeho odpojení se od Pánaboha…ještě lépe řečeno: jako jeho zapomenutí na Něj; protože od Pánaboha ( Vesmírných zákonů, Prozřetelnosti…nazývejte, jak chcete ) se nelze ve skutečnosti nikdy úplně odpojit…
Astrologie je nesmírně rozmanitá a neustále se vyvíjí, stejně tak jako její uživatelé. Existují různé druhy, školy, přístupy…, které vždy odrážejí kulturní prostředí i stupeň vývoje jejích ‚tvůrců a uživatelů‘.
Odpůrci astrologie svorně prohlašují, že ‚nějaká planeta někde támhle‘ nemůže přece způsobovat mé problémy ve vztazích, např. … A mají naprostou pravdu. Planety ‚mohou‘ za naši povahu asi tak, jako nízko létající vlaštovky či kejhající žluna za déšť; ‚způsobují‘ to či ono v našem životě/světě asi tak, jako náš budík u postele způsobuje to, že jsou dvě hodiny po půlnoci… On pouze UKAZUJE… A jak s tímto údajem MY naložíme, je zcela na NÁS… Planety také pouze ukazují; ukazují ‚kvalitu doby’…’druh energie’… A jak se říká: Co se v té či oné době narodí, nese její punc… Jabloň plodí vždy jen jablka – hrušeň hrušky; s tím se nedá nic dělat. Z jadérka jabloně nemůže vyrůst nic jiného než jabloň; ovšem – co se týká její velikosti, zdraví, věku…to už může být strom od stromu různé. A tak je to i s námi lidmi… Astrologie nám dává možnost ‚nahlédnout do kapes‘; poskytuje info o tom, s kolika penězi a v jaké měně jsme přišli na tento svět. Ale co s nimi uděláme, to už je plně v naší režii – v režii naší osobnosti a Duše. To už nám dopředu neřekne OPRAVDU nikdo… Na stranu druhou – jak nám říkají staří mudrcové a současná věda to potvrzuje: vše je energie, jen v různých formách. Takže všechno a všichni jsou všude. Vše je propojené, vše je JEDNO. Jako prsty na ruce…jako vlny na moři…jako paprsky Slunce… Je-li tedy vše je propojeno se vším…pak vše ovlivňuje vše??? 🙂
Máte-li pomoci bloudícímu vyjít z lesa, potřebujete mapu onoho lesa; v tomto případě horoskop dotyčného, vypočtený na základě data, místa a v ideálním případě i přesného času narození. Ale to nestačí; ještě potřebujete vědět, kde – aspoň přibližně – se onen dotyčný v onom lese nachází… Takže se ho zeptáte: „Prosím Tě, rozhlédni se kolem sebe a řekni mi, co vidíš…“ AHA… Tady tudy…tudy tady… A můžete začít 🙂 Proto má-li být výklad opravdu prospěšný, je potřeba být s dotyčným v průběžném ústním kontaktu, což je možné pouze při osobní, případně telefonické konzultaci. Písemné výklady se v podstatě omezují jen na citování neosobních textů, k čemuž není potřeba kontaktovat astrologa, jelikož je toho plný internet – stačí jen vyhledat… A pokud je vám někdo schopen vyhotovit opravdu trefný horoskop písemně, pak už je to takový borec, že si stahuje informace ‚prostě odjinud‘ a tudíž už žádnou berličku ve formě např. astrologie nepotřebuje ( viz Edgar Cayce a druzí )…
Jednou se mě jedna paní zeptala, na co jsou v dnešní době ještě vůbec astrologové, ‚když se dá přece všechno najít na netu, že…‘. Pohlíženo na věci takto, musela by zaniknout většina profesí; zbyly by jen takové, jako třeba chirurg… Můj šikovný a lecčehož schopný bývalý manžel si jednoho krásného dne dost ošklivě rozřízl ruku; měl sice původně namířeno k lékaři ( v podstatě byl na odchodu ), ale při představě nekončící fronty v místní ambulanci zašátral radši nakonec v mém šitíčku, vytáhl jehlu a niť ( zelenou – byl tenkrát fanda do armády…) a ruku si sám zašil… Ale taková operace břicha…či srdce…a mozku!!! Dejte pokoj… Ano…na počítači si můžete ‚vyjet‘ vaše ‚kolečko‘ a můžete začít pročítat elaboráty k vašim aspektům. Za chvíli vám půjde z té záplavy informací hlava kolem – a hlavně: ve spoustě toho se ani nepoznáte; jednotlivé aspekty totiž dávají smysl pouze ve spojení s ostatními. Auto rozebrané na kusy vás také nikam nedoveze… A to není vše: musí se ještě zohlednit stupeň vašeho vývoje – zjistit, na kterém jste to vlastně ‚patře’… A tuto kombinaci vám žádný počítač na světě prostě ‚nevyplivne’… Takže – pokud jste se ke svému sebezkoumání rozhodli použít astrologii, máte dvě možnosti: buď se ji sami naučit ( a pak se musí horoskop opravdu napřed rozkouskovat, abyste mohli jeho jednotlivé části vůbec uchopit a pochopit a následně je spojit zase v celek…), anebo jste odkázáni na služby některého z astrologů. Tak jako u jiných oborů – i u astrologie jsou různé směry/odvětví, a sami astrologové disponují každý svým vlastním úhlem pohledu, svou vyspělostí i počtem zkušeností – stačí si jen vybrat… A i zde platí: svůj k svému…
Ale ať už zvolíme jakoukoli variantu – mějme, prosím, vždy na paměti:
„Horoskop je něco jako mapa našich možností – ne počítačový program!!!“
( Barbara Hand Clow )
Astrologie je skvělý nástroj k nahlédnutí do nitra člověka i do fungování Vesmíru jako takového a může nám být – při vhodném použití – nápomocná jak při řešení problémů všedních dní, tak při rozšiřování našich obzorů. Mimo jiné jasně ukazuje – prostřednictvím horoskopů – že se zárodky našich potenciálních budoucích problémů na tento svět již přicházíme; a že naše trápení NEVZNIKAJÍ v našem dětství, dospívání či jindy – pouze se v něm AKTIVUJÍ, a to námi před narozením zvoleného prostředí, rodičů, okolí… Astrologie nám může pomoci najít sami sebe – což považuji snad za největší výhru v životě; tím jsme totiž našli VŠE – včetně Boha samého. Přišli jsme na to, jakým způsobem se – naším prostřednictvím – rozhodl na světě projevit/zhmotnit… Astrologie nám může pomoci navrátit se zpět – do našeho středu, k Bohu… A jak se tam budeme blížit, budou pomalu odpadávat naše otázky, zmenšovat se nevědomost; pomalu budeme odkládat naše ‚pomůcky’…až si zase úplně vzpomeneme… Ale do té doby – Pánbůh zaplať za astrologii a její příbuzenstvo 🙂
Jablko nepadá daleko od stromu…
Je dítětem své doby… Nese otisk své doby…
Jaký pán – takový krám/pes…
Lidová slovesnost popisuje skutečnost často lépe a výstižněji, nežli nějaký učenec. Patrně proto, že se zrodila z ‚prostého lidu‘, který – často právě díky absenci nějakého dlouhodobějšího vzdělávání – zůstal více přítomen ve svém srdci, sídlu to moudrosti. Školský vzdělávací systém má tendenci odvádět člověka ze srdce do hlavy, aby pak po letech pilného studia – třímajíce v rukou vydřené důkazy dosažených akademických met – zkonstatoval, že má sice v hlavě přeinformováno, ale ocitl se jaksi mimo proud života. A že už nemá v očích to zvláštní ONO, na rozdíl od své stařičké venkovské babičky. To ONO, co mají v očích miminka – a proto se na ně člověk tak rád dívá… Dobrá zpráva je, že vykonávaná praxe může zase do života vrátit… Esoterické nauky – ač samy nauky – sice oklikou, ale přece vrací člověka zpět do srdce; tedy – uchopil-li je správně a neuvízl v nich ( což se stává častěji mužům). Postupně se nám vybavují ona lidová moudra a uvědomujeme si, že říkají v podstatě totéž, co tvrdili staří mudrcové ( byť květnatěji ), celá esoterika ( byť složitěji ) a moderní věda ( byť – jak jinak, než vědečtěji ). Učitelka astrologie nám po celou dobu studia opakovala, že vše se učíme proto, abychom to jednoho krásného dne zase zapomněli; tím neměla na mysli stařeckou demenci, ale to, že pokud astrologii správně pochopíme a použijeme, dovede nás do míst, kde ji již nebudeme potřebovat…a budeme ji moci odložit… Tehdy jsem to nechápala; teď už ano…
Hned zkraje astrologických studií nám bylo doporučeno, abychom se – než začneme číst jakoukoli vzdělávací publikaci – napřed podívali na autorův horoskop. „To už je trochu přehnané!“ pomyslela jsem si tenkrát… Nebylo; ani náhodou. Jakékoli vědění se totiž dostává na svět naším prostřednictvím a tudíž skrze filtry našich osobností. Uvažujte: jak bude vypadat třeba taková kniha o zdravém stravování z pera zajíce…a jak z pera tygra? Vím – jsme lidé; ale rozsah, v jakém coby jednotlivci fungujeme, mě udivuje – někdy až přímo děsí ( …a říkám si, že je vlastně zázrak, že se domluvíme tak, jak se domluvíme; určitě se vám již stalo, že jste někomu něco říkali a on to pochopil naprosto…ale naprosto jinak…). A lidé si to vůbec neuvědomují; každý jedeme v tom svém ‚módu‘ a ‚podle sebe soudím Tebe’… Velký přínos astrologie je právě v tom, že nám pomáhá uvidět a uvědomit si tuto neskutečnou variabilitu povah…a pochopit, že je to tak v naprostém pořádku; všichni jsme kamínky v pestrobarevné, neustále se proměňující mozaice stvoření…
Vždy mě nesmírně pobaví, jsem-li svědkem toho, když někdo tvrdí, jaký je celá ta astrologie nesmysl, a uvádí pádné argumenty; přitom každou vyřčenou větou se podepisuje pod svůj horoskop… Jako když na vás štěká pes: „Haf haf haf – já přeci vůbec neštěkám…“. Kdo zná učení Osha a Sai Baby, ví, jak se tito dva učení ( ne-li přímo osvícení ) pánové liší ve svých názorech a doporučeních – zejména co se pohledu na lásku a vztahy týče. Přitom měli oba Slunce ve Střelci; tedy ‚šiřitelé poznání‘. Ale zde veškerá podobnost končí; zbytek horoskopů jasně odhaluje odlišnost jejich povah a pohledů na realitu, promítající se do jejich učení. Dokonce ani oni se ‚nevykroutili‘ ze svých horoskopů… A proč by také měli, ne? I oni se přece účastnili ‚hry života‘, a tak potřebovali ‚své karty’…
Poloha planet v horoskopu ukazuje kvalitu doby. A co se v dané době narodí, ať už člověk…zvíře…událost…, nese onu kvalitu. Jiné to nebude; nemůže být – to nejde. Může se měnit pouze způsob, jak onu kvalitu vyjadřuje – jestli v čisté nebo více či méně deformované/vytříbené podobě…
A to je celé; o tom je astrologie…
O předpovídání jako takovém…
Tím, jak se člověk odpojil od Boha, přišel o vnitřní vedení; nápovědy pak začal hledat všude kolem sebe. Takto zřejmě vznikly všechny ‚věštecké metody‘ včetně astrologie. Jenže s tím věštěním je to jaksi takové vachrlaté: člověk může v kterékoli chvíli ‚svévolně‘ změnit směr a celá věštba se tak rázem ocitá ‚mimo mísu‘. Řeknete pak, že vám kartář – nebo někdo podobný – lhal…že se netrefil…že neumí řádně své řemeslo…nebo dokonce, že je to celé podvod a nesmysl… Ne že by to v některých případech tak nemohlo být ( tedy – kromě toho nesmyslu…) – ale řekla bych, že ve valné většině těchto případů se jednalo o ono uhnutí z cesty; prostě jste šli jinudy a zákonitě tak potkali něco jiného… V kartách se zobrazí to, jaký typ myšlení – a tedy naladění – v dané chvíli převládá ve ‚vaší bublině‘ – tedy vašem informačním poli. Nic víc a nic méně. Pro vás to může být opravdu cenná informace – ovšem za předpokladu, že s ní správně naložíte: což znamená neukovat si z ní nějaké železné obruče, ale brát ji jako monitoring toho, kde zrovna jste a kam míříte. A pak si položit otázku: „A chci já tam vůbec???“ 🙂
( Výše napsané platí o předpovědích všeho druhu: od počasí přes prognózy nemocí až po politický či hospodářský vývoj země. )
Všichni jsme nástroji Božími – včetně kartářů. A cesty Páně jsou – jak známo – nevyzpytatelné. A tak se může stát i toto:
Jistí manželé moc moc moc toužili po miminku, no – nějak to nešlo. Zkoušeli vše možné, lékaři moc šancí už nedávali. Paní v zoufalství vyhledala služeb kartářky; chtěla mít konečně jasno. Ta koukla do svých instrumentů a vyřkla tvrdý verdikt: miminko – alespoň to vlastní – mít nebudete. Tečka. Paní to vyslechla a…uvěřila; konečně opravdu ví, na čem je. Následkem toho se uklidnila…a smířila; holt budou s manželem pečovat o něco/někoho jiného… Následkem toho propustila svou touhu po vlastním dítěti, čímž se uvolnila… A následkem toho…no hádejte 🙂 Je-li paní moudrá, došlo jí, o co šlo; v opačném případě bude všude chodit a vykládat, že kartářka kecala…
Bůh ví, co se oné kartářce v kartách skutečně ukázalo…Každopádně kdyby dotyčné ženě narození dítěte potvrdila, ona žena by v křeči…v sevření své touhy zůstala i nadále a k početí by asi těžko mohlo dojít.
A jedno varování na závěr…
Než člověk začne strkat do celé té esoteriky nos ( byť jen na chvilku a ze zvědavosti ) – je tu jedno upozornění: v této oblasti neplatí ono ‚neznalost neomlouvá‘, ale přesně naopak – ‚znalost neomlouvá‘ ! S tím, jak začnete rozkrývat jisté zákonitosti, vám přestanou mnohé věci procházet – což může být docela nepříjemné zjištění a jakýsi nevyžádaný bonus. Ale tak to prostě tady funguje… A tak se třeba stane, že se tzv. ‚operace nepovede‘ ( často ‚banální‘ zákrok…no, já teda žádnou operaci za banální nepovažuji…), že nám přestanou zabírat osvědčené léky ( včetně bylinek a homeopatik ), že nám už nebudou procházet různé výmluvy a lži; prostě už máme věci řešit jinak. Můžou se od nás odklonit staří přátelé, můžeme dostat výpověď v práci, rozpadne se nám vztah/auto/cokoli…náhle onemocníme nebo se stejně náhle vyléčíme z léta trvající choroby… Nic z tohoto není za trest; jen jsme se díky poznání posunuli jinam a něco a někteří s námi prostě už nejdou do páru.
Začít si něco s esoterikou může v konečném důsledku znamenat a přinést takřka to samé, co spolknutí oné osudové červené pilule ve filmu ‚Matrix‘; jen s tím rozdílem, že to nebude tak naráz… Námitky typu: „Ale tohle my jsme nechtěli…( kromě toho vyléčení, samozřejmě 🙂 )…my jsme jen chtěli…“ zde nejsou nic platné; cesta zpět v tomto případě neexistuje. A Vrchnost vzkazuje: „Už VÍTE…tak se podle toho taky chovejte.“ …A aby toho ještě nebylo málo… Jelikož poznání vnáší světlo, rázem u sebe můžete spatřit věci, o kterých jste dosud neměli ani tušení – anebo jste o nich věděli, no dělali jste, že nevíte. Zde platí jakýsi ‚esoterický paradox‘ – a to, že ti, kdož si o sobě myslí, jak jsou na tom se svou povahou ( čistotou ) špatně, jsou na tom kolikrát nejlépe – a obráceně. Ty ‚dobré‘ totiž ještě čeká setkání s jejich ‚odvrácenou stranou Měsíce‘. A toto setkání je o to nepříjemnější, ne-li šokující, o co více si člověk o sobě myslí, jaký že je ‚dobrý člověk‘ (…a nedej Bože, když si na tom ještě zakládá ). Byli-li jste dosud skálopevně přesvědčeni o svém altruismu, můžete si teď připadat jako ten největší sobec na světě – poté, co v jasném světle Pravdy spatříte skutečné motivace svých ušlechtilých činů. A můžete si připadat jako pitomec, když se přistihnete přesně při tom samém, co jste po léta kritizovali u druhých… Ale to vše se časem srovná…pokud v tom teda nezabřednete. Dobrá rada nad zlato: ničeho se nedržet…a ničemu se nebránit. Ať může staré odejít a nové přijít.
Takže…jdeme do toho?
Milé dámy – a nejen vy – lesson number 1 :
Jedna ze základních esoterických pouček zní:
Jak uvnitř, tak navenek…
„Třeba nějak takhle???“
No…je to myšleno trošku jinak… Ale budiž… 🙂
A teď už konkrétně k astrologii…
A jak to tedy celé funguje?
Jaký že je vlastně rozdíl mezi astrologií a astronomií? Bude asi jednodušší říci, co mají společné: obě pracují s vesmírnými tělesy; tím to končí… Druhá jmenovaná disciplína patří do kategorie věd a věnuje se zkoumání vesmíru a všeho v něm coby reálných objektů. Astrologie spadá spíše mezi filosofie a ony vesmírné objekty a body používá coby symboly… Vzhledem k tomu, že názor astronomie na to, co je a co není planeta, se mění (…a vzhledem k tomu, že astrologie toto nemusí – z výše uvedených důvodů – řešit ), budu pro zjednodušení hovořit o všech vesmírných tělesech, se kterými astrologie pracuje, jako o planetách ( ač je astronomie momentálně mezi planety všechny nepočítá ).
Každý člověk má osobnost…a každá osobnost zase podosobnosti. Aspoň tak to vidí psychologie a astrologie se s ní shoduje; rozlišuje jich deset a více ( já v současné době pracuji se třinácti ). V horoskopu je symbolizují planety ( a ve dvou případech ‚pouhé‘ body ). Každá planeta/podosobnost má svou specifickou energii a tuto ukazuje znamení, ve kterém stojí. A každá podosobnost má i své pole působnosti, jakési ‚hřišťátko‘ – a to ukazuje tzv. ‚dům‘.
Pojďme si představit hlavní aktéry…
Prohlásí-li někdo o sobě „jsem Střelec“, v podstatě říká, že v době jeho narození stálo zrovna Slunce ve znamení Střelce. Ač je naše sluneční znamení pro nás to hlavní ( mělo by být – aby vůbec mělo smysl tu být… ), zároveň platí, že nejen svým Sluncem tvořen jest člověk! (…A další věc je, jak je má uchopené. ) Kromě něho figuruje v horoskopu člověka ještě dalších deset planet, které ve většině případů jsou v jiných, mnohdy dost odlišných, ne-li přímo protikladných znameních ( nemluvě o Ascendentu…) a milého Střelce pak aby jeden pohledal! Proto v reálu není – prostě nemůže být – Střelec jako Střelec ( a pro ostatní platí samozřejmě totéž )…
Planety v horoskopu v podstatě znamenají ‚KDO‘; základní archetypy, naše podosobnosti. Náš vnitřní Otec, Matka, Muž, Žena, atd… Jmenovitě: Slunce, Luna, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Chiron, Uran, Neptun a Pluto (…nedávno jej vědci vykázali ze seznamu planet, takže odešlo do ilegality a zaujalo opět místo v podsvětí, jak se na ‚Pána podsvětí‘ sluší a patří…). Dále Černá Luna/Lilith a Bílá Luna/Selena ( to jsou ony zmíněné dva body ). Každý z výše jmenovaných má svou energii…je prostě ‚nějaký‘ – a to udává znamení, ve kterém stojí. A také zaujímá někde své místo; stojí v určitém ‚domě‘ – tj. nějaké naší životní oblasti…
Znamení tedy určuje kvalitu; ono ‚JAKÁ/Ý‘ a ‚JAK‘. Momentálně je jich dvanáct ( Beran, Býk, Blíženec, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby ), nicméně mezi znamení Střelce a Štíra se pomalu, ale jistě nasouvá třinácté – Hadonoš. ( V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na stará mayská proroctví, údajně dle kterých bude na světě nepořádek do té doby, než lidstvo začně používat 13-ti měsíční kalendář namísto současného. Náhoda? Náš nynější 12-ti měsíční rok je uměle vymyšlený systém a jako takový má i svá slabá místa – nestejně dlouhé měsíce, aby výsledný součet dal oněch 365 dní, co rok opravdu má. Oproti tomu 13-ti měsíční rok kopíruje přirozený ženský cyklus se stejnou délkou měsíců cca 28 dní a vychází tak z přírody. Tento ‚přírodní‘ kalendářní systém používají např. gynekologové, tady paradoxně představitelé ‚moderního vědeckého přístupu‘, při výpočtech termínů porodu…). Každé znamení je přiřazeno k jednomu ze čtyř živlů: Beran, Lev a Střelec k elementu ohnivému; Blíženci, Váhy a Vodnář ke vzdušnému; Býk, Panna a Kozoroh k zemskému a konečně Rak, Štír a Ryby k vodnímu. ( Klasická psychologie adekvátně k tomu rozlišuje čtyři typy povah – cholerický, sangvinický, melancholický a flegmatický. )
Na jednotlivá astrologická znamení lze též pohlížet jako na barvy, ze kterých se skládá původní bílé světlo…lépe řečeno – na které se rozkládá při průchodu hranolem. A stejně tak se zde na Zemi ona původní nerozlišená energie projevuje v různých formách a jejich kombinacích…a my ji pak díky tomu můžeme zažívat svými smysly jako různé podoby hmoty – ač je to vlastně celé pouhým přeludem.
Dům symbolizuje životní oblast; říká tedy ‚KDE‘. Stejně jako znameních je jich momentálně dvanáct. Můžou být stejně nebo naopak různě velké a to napovídá o důležitosti konkrétních životních oblastí pro majitele takového horoskopu. Planety jsou jak ve znameních, tak i domech rozmístěny více či méně nepravidelně; asi tak, jako když rozhodíte hrací kostky. Některé domy jsou planetami přeplněné, v jiných je ‚vylidněno‘. To neznamená, že by tam ‚chcípl pes‘, ale…tak nějak je tam po většinu doby relativní klid – vyjma období nějakého tranzitu…
Každá planeta je významově přiřazena k jednomu znamení, tzv. mu vládne. A taktéž k jednomu domu, kde je ‚doma‘ ( s výjimkou Venuše; ta má na starosti znamení dvě a je ‚doma‘ ve dvou domech – čeká se na objevení 12. planety Sluneční soustavy…). Vznikají tak následující trojice:
Mars – Beran – 1. dům
Podosobnost/archetyp: Muž, dobyvatel; „Získávám…dobývám“
Význam: „Já sám!“; akce/boj, čin; rozhodovat se anebo rozhodovat?
Životní oblast: JÁ; počátek; fyzický vzhled (‚můj předek‘), výraz a projev; přístup ke světu
Venuše – Býk – 2. dům
Podosobnost/archetyp: Žena, vlastník; „Spočívám…mám…užívám ( si )“
Význam: fyzično, tělo a smysly, hmotný majetek
Životní oblast: osobní majetek, finance, hodnoty
Merkur – Blíženci – 3. dům
Podosobnost/archetyp: Posel, zprostředkovatel; „Informuji“
Význam: sběr a přenos informací ( 1 a 1 ), intelekt (‚pozemský rozum‘), mluvený a písemný projev, učení
Životní oblast: blízké okolí, základní škola, sourozenci
Luna – Rak – 4. dům
Podosobnost/archetyp: Matka; „Prociťuji…pečuji“
Význam: citový život, péče a výživa, příroda/instinkty, ‚Pramen života‘, dětství; naše podvědomé Bytí, naše Přirozenost/reakce
Životní oblast: ‚moje kořeny‘, původ, zázemí/domov
Slunce – Lev – 5. dům
Podosobnost/archetyp: Otec, král; „Zářím“
Význam: seberealizace, tvořivost; naše vědomé Bytí; ‚čím jsem sem přišel/a být‘
Životní oblast: herna/hřiště/jeviště
Chiron – Panna – 6. dům
Podosobnost/archetyp: Správce, seřizovač; „Funguji“, „Odděluji zrno od plev“, „Organizuji/zařizuji“
Význam: analýza, životospráva, pořádek/systém, životní styl, ‚mít to vychytané‘
Životní oblast: práce, služba, životní styl, režim dne; nemoci
Venuše – Váhy – 7. dům
Podosobnost/archetyp: Žena, diplomat; „Setkávám se…navazuji vztahy“
Význam: ‚My dva‘; navazování vztahů, spolupráce, rovnováha, harmonie; ‚pozemská láska‘; vážit/zvažovat anebo váhat?
Životní oblast: TY; ‚ten druhý‘; ‚moje záda‘; vztahy, volba partnera ( partner jako doplněk )
Pluto – Štír – 8. dům
Podosobnost/archetyp: Mág, Pán podsvětí; „Vážu se“, „Pronikám“
Význam: transformace, obnova, přerod, rozklad/znovuzrození; Fénix; upevňování a prohlubování vztahů
Životní oblast: pevné svazky, společné vlastnictví; ‚pod povrchem‘
Jupiter – Střelec – 9. dům
Podosobnost/archetyp: Filosof, kazatel, misionář; „Rozumím…chápu“
Význam: rozšiřování obzorů, tolerance, optimismus, hledání smyslu a pravdy, celostní pohled, syntéza ( ‚dát si 1 a 1 dohromady‘ )
Životní oblast: filosofie, světonázor, daleké cesty, vysoká škola
Saturn – Kozoroh – 10. dům
Podosobnost/archetyp: Rádce, inspektor; „Ukázňuji se“
Význam: krystalizace, řád a disciplina, hranice
Životní oblast: ‚můj vršek/špička‘; veřejná role/statut, společenské postavení, pověst
Uran – Vodnář – 11. dům
Podosobnost/archetyp: Novátor, osvoboditel; „Experimentuji“
Význam: pokrok, reforma, vize budoucnosti/Utopie, individualismus; ‚nadpozemský rozum‘
Životní oblast: zájmové skupiny
Neptun – Ryby – 12. dům
Podosobnost/archetyp: Spasitel, mystik, medium; „Přijímám“, „Odevzdávám se“
Význam: ‚nadpozemská láska‘, Kristovo vědomí, bezpodmínečná láska, vědomí Jednoty
Životní oblast: ‚svět za světem‘; zákulisí, ústraní, Nekonečno
Z níže uvedeného obrázku je jasně patrné, že ‚všichni máme v sobě všechno‘; jinak bychom na tomto světě vůbec nemohli existovat a fungovat. To je sice dobrá zpráva – otázka ale je, zda a jak dobře máme všechny ty nástroje k žití uchopené. Naše podosobnosti tvoří cosi jako družstvo; a jak se praví ve sportu – družstvo je tak silné, jak silný je jeho nejposlednější člen. Co je vám platné, že máte ve skupině dvanáct vynikajících sportovců, když ten třináctý je mrzák… Závody družstev prostě nevyhrajete… Jsou to především naše vlastní resty, co nás brzdí či nám překáží…
Horoskop může vypadat třeba takto…
– po obvodu jsou rozmístěna znamení ( jednotlivé druhy energií )
– ‚chlívečky‘ uvnitř označeny čísly 1. až 12. jsou domy ( životní oblasti )
– značky v nich jsou planety ( podosobnosti )
– různobarevné čáry mezi nimi označují jejich vzájemní vztahy – aspekty
– modré čáry jsou základní osy horoskopu: AC – DC a IC – MC
– …a ona žlutá šipka zobrazuje náš evoluční směr
Další příklady horoskopů… Jak vidno z obr. vpravo – partnerský horoskop může být docela slušný ‚grupáč’…
Ráda přirovnávám horoskop k takovému domečku, byť kulatému; jsou v něm různé pokoje ( ony zmíněné ‚domy‘ ), ve kterých jsou rozmístěni různí nájemníci ( planety ) různých povah a rolí. Někdy jich je v jedné ‚cimře‘ napasováno hned několik, zatímco ostatní místnosti zejí prázdnotou, jindy jsou rozmístěni hezky pravidelně; ale většinou je to tak nějak mezi… A mají se sebou také různé vztahy 🙂 , tzv. aspekty…a už to začíná být zajímavé! Tak jako ve skutečných domech i v horoskopech jsou místa ‚více na očích‘ a naopak ta zastrčená (…kam návštěvy moc nevodíme ); a jsou-li tam planety – podle toho to s nimi také vypadá: jsou buď vidět více, nebo naopak zastrčené tak dokonale, že o nich mnohdy nevíme ani my sami! Je to, jako když zapomeneme, že/kde máme doma kladívko a tak si ho stále chodíme půjčovat k sousedům (…nejlépe rovnou i se sousedem ). Zkrátka – některé stránky své osobnosti máme uchopené lépe, jiné hůře a některé třeba vůbec! A když přijde čas se jich chopit, Pánbůh dopustí a my se třeba zamilujeme…do jejich ‚nositele‘; tj. do toho, kdo má v malíčku – aspoň nám se to tak jeví – to, co my ne…kdo má ono ‚kladívko‘ (…a je to kolikrát taková osoba, u které by nás to nenapadlo ani ve snu ). Můžeme si myslet, že nám přeskočilo, ale jde o tuhle záležitost. …Anebo do toho, kdo nás nějakým způsobem přiměje/donutí naše ‚kladívko‘ kónečně najít a uchopit… Anebo se odstěhuje náš soused i s kladívkem…nebo se pro změnu odstěhujeme my a široko daleko nebude nikdo s kladívkem 🙂 … V horoskopu tato ‚nebezpečí‘ avizují tzv. tranzity. A co že to je? Váš horoskop zrození ( tzv. radix ) je něco jako fotka hvězdné oblohy v okamžiku vašeho příchodu na tento svět. Vše ve vesmíru je ale v neustálém pohybu a nejinak je tomu i v případě planet. A jak tak pokračují ve svém putování, dostávají se postupně na místa, kde máte své planety a důležité mezníky v horoskopu vašeho zrození; jedni navštěvují druhé. A dávají impulsy…přinášejí ‚vítr změn’… A někdy je to docela mela…
Podíváme-li se na jakýkoli horoskop, zjistíme, že obsahuje stejné ingredience: stejné planety, body, znamení ( nemůže se stát, aby v nějakém chybělo třeba znamení Berana…tedy – může; ale je to jaksi nedopatřením ze strany astrologa ). Liší se ale uspořádáním a množstvím toho či onoho. A stejně tak je tomu i s námi; naše ‚těsta‘ jsou zkrátka všechna ze stejných surovin, ale v různých poměrech; v někom je více oříšků, v jiném zase rumu 🙂
Jakýma očima se na svět dívám, takový jej vidím…
(… čehož logicky vyplývá, že to, co vidím, napovídá více o mně, nežli o okolním světě 🙂 )
Ale tím pečení nekončí – těsto bychom tedy měli; a co s ním dál? Zbývá mu dát finální tvar…a upéct. A od toho je v horoskopu tzv. ascendent ( AC ), vycházející znamení; cosi jako ‚tvořítko‘. Znáte to: z jedné strany do toho cpete těsto a z té druhé vám lezou ven hvězdičky, srdíčka… Když se s někým potkáte, potkáte se v podstatě s jeho ascendentem; chcete-li jej poznat více, musíte s ním nějakou dobu pobýt, ‚ochutnat ho‘ – stejně jako koláč v pekařství ve vitríně: vidíte vnější vzhled…tvar…barvu, ale neznáte chuť… Zatímco vnitřek horoskopu ukazuje, jací jsme uvnitř, AC ukazuje, jací jsme navenek. Ascendent je náš ‚face‘, náš jednatel a vrátný v jedné osobě (…takže docela důležitý, že? ); vše musí projít přes něj – z nás ven, z venku do nás. Filtr… Průhled do vnějšího světa…doslova brýle, co onen vnější svět zabarvují; nosíme je stále na nose, ve dne v noci, takže už o nich ani nevíme… Ačkoli připodobnění ascendentu k vrátnému je hodně trefné, je zde nutno též podotknout a zdůraznit, že ono známé tvrzení – že podle stavu vrátného se dá celkem spolehlivě usuzovat i na stav zbytku podniku/firmy – v případě ascendentu vůbec neplatí; mnohdy to bývá přesně naopak… Ascendent je některými astrology připodobňován též k masce, kterou nosíme; nemám toto označení ráda, neboť poněkud navozuje představu přetvářky – což AC rozhodně není! Ascendent je vnější forma vnitřního obsahu… A stejně jako každá planeta se i AC vždy nachází v nějakém znamení…a též jej mohou silně modifikovat planety, stojící poblíž něj…
Na AC by se též dalo pohlížet jako na nástroj, jehož prostřednictvím se vyjadřujeme/projevujeme na tomto světě. Je to naše ‚pero‘, jímž píšeme; náš ‚štětec‘, jímž malujeme… Je proto v našem nejlepším zájmu jej co nejlépe uchopit – neboť k čemu je sebevětší talent, když zůstane nevyjádřen? A neméně důležité je nezapomenout, že je to ‚jen‘ nástroj, ne my…což se ale v průběhu lidského života nezřídka stává. AC má zůstat v našich rukách…ne my v jeho – k čemuž dochází v případě, že se přespříliš přizpůsobujeme světu kolem – lépe řečeno naší představě o něm… A tak se např. žena s AC v pečujícím Raku může doslova převtělit do role starostlivé hospodyňky či pečovatelky natolik, že úplně zapomene na svůj středobod – Slunce, které má v jiném znamení; své okolí pak bude zahrnovat ( někdy až dusit ) nadměrnou péčí, která nejenže není jejím pravým posláním, ale kterou po ní navíc ani nikdo nechce! Setkává se tak s odmítáním, které může vést až k zatrpknutí a pocitu ‚nevděk světem vládne’… Děláme-li ze sebe něco jiného, než skutečně jsme, vzájemně se udržujeme v bludech. Jako ta babička, která si myslí, že kdyby neupekla každou neděli bábovku, její mladí by ani nepřijeli… A mladí, aby udělali babičce radost (…když s ní měla tolik práce ), se do ní pokaždé pustí – i když to zrovna není ‚to jejich‘ – a ještě mlaskají, jak je dobrá (…takže ji dostanou ještě i s sebou 🙂 ).
Ascendent je potřeba UCHOPIT – ne se s ním ztotožnit. Říkat o někom, kdo má kupříkladu AC v Panně, že je Panna, je to samé, jako říkat o někom, kdo zrovna v ruce drží vrták, že je…vrták! ( No, on třeba někdy i je…ale víte, jak to myslím…) A další důležitá věc – ascendent je potřeba aplikovat na sebe samé – ne na druhé. Například onen zmíněný AC v Panně má uspořádávat sám sebe…a ne okolní svět. Pokud dělá to druhé, odsuzuje se k nikdy nekončícímu ‚úklidu a rovnání‘, a zároveň ( a to hlavně ) k veliké frustraci, protože tu není od toho – pokud tedy nemá jinak zvýrazněné znamení Panny ( čím máme být, napovídá naše Slunce ). Je-li potřeba s něčím pracovat, pak se sebou – ne se světem. Protože to, co ze sebe vypouštíme, se k nám bude zase vracet; aneb ‚co potkáváme, z nás vychází‘ (…neboť Země je co? Kulatá… 🙂 ). Když máme vchod do domu plný pavučin a v předsíni ‚nastláno‘, nesmíme se na příchozí zlobit, že vcházejí dovnitř jimi obaleni a onu podestýlku ( naší ) vnášejí až do obýváku…
Ascendent je jako tetování na našem čele; nápis na našem oblíbeném tričku – tedy jeho přední straně. Ale ona je ještě i zadní, že…a tam také máme něco napsáno, nějaký obrázek… A to je naše ‚odvrácená strana Měsíce’…náš Descendent ( DC ). Potíž je, že si tam nevidíme; k tomu, abychom zjistili, co že to tam vlastně máme, potřebujeme druhé lidi…jeden z důvodů, proč vstupujeme do vztahů 🙂 Zde přichází ke slovu již ono zmíněné zrcadlení… Na DC se mohou nacházet věci/energie, které se nám strááášně líbí a toužíme po nich, a stejně tak i to, co se nám stejně – nebo ještě více – nelíbí ( ba to přímo nesnášíme ) a nejraději bychom to nechali vystřelit na měsíc… Proč vytěsňujeme to druhé, je vcelku jasné; je to ošklivé ( lépe řečeno – tak se nám to jeví ). Ale proč bychom měli vytěsňovat to krásné? Třeba proto, že nepřipouštíme či by nás ani nenapadlo, že bychom tím samým mohli MY SAMI disponovat…že to muži/ženy nemají/nesmějí mít či projevovat – jinak by pak nebyli/y ‚praví‘ muži/ženy…atd. Takže si najdem muže/ženu, který/á to má. A je to! 🙂
Shrnuto sečteno – zatímco AC je něco jako náš osobní průhled do okolního světa, DC je průhledem do našich vztahů. Znamení a planety, nacházející se v jeho blízkosti a též v celém 7. domě (…do něhož je DC bránou ), jsou jako stálí obyvatelé jednoho z pokojů našeho domu, mající na dveřích štítek ‚Partnerské vztahy‘; sedí tam hezky vyskládaní na gauči a čekají na naši návštěvu… A podle toho, jaké s nimi máme vztahy…jak rádi – či naopak neradi se s nimi vidíme, to pak vypadá i v našich reálných vztazích ‚tam venku’…
Kromě této horizontální osy horoskopu, tvořené AC a DC, a nazývané ‚od JÁ k TY‘ existuje ještě i osa vertikální; tvoří ji body Immum coeli ( IC ) – ‚Hlubina nebes‘: náš původ, kořeny, domov, zázemí… a Medium coeli ( MC ) – ‚Střed nebes‘, zenit: naše veřejná role/funkce, pověst… Dala by se nazvat cestou ‚od našich kořenů na vrchol a zase zpět’… Kdybychom byli strom, pak AC by byl naše přední část, DC zadní část ( ta, co je ve stínu ), IC naše kořeny skryté v zemi a MC špička naší koruny, viditelná zdálky ( aneb pověst člověka předchází ).
Dále pracuji ještě s Černou Lunou – Lilith ( v případě potřeby i s jejím protějškem, Bílou Lunou – Selenou ) a ‚Bodem štěstí‘. Ve všech těchto případech se jedná nikoli o vesmírná tělesa, ale o astrologické body.
OK, takže jsme tady; loď máme hezky postavenou, naloženou a připravenou, posádku vycvičenou…a co s tím vším teď? Přeci nezůstanem trčet v přístavu, že… Taky že ne… Skutečně existuje něco, co by se dalo nazvat jako ‚naše životní cesta‘ či ‚evoluční pouť‘ ( a chcete-li, tak třeba i ‚minulé a budoucí životy‘ ), a tento směr vytyčují v horoskopu dva body: tzv. Dračí ocas ( Jižní uzel ) a Dračí hlava ( Severní uzel ). Prvně jmenovaný ukazuje naši minulost, naše dosavadní jistoty, startovací plochu. Ten druhý je symbolem našeho životního směřování, ona naše zářivá hvězda, země to zaslíbená; taková ta ‚mrkev na klacku‘ před oslem, lákající ho z bezpečné maštálky do neznámých, leč lákavých a lákajících vod…
Výklad horoskopu v podstatě připomíná onu farní nástěnku velebného pána ze ‚Slunce, seno…‘ : kdo, kde, jak, s kým…kdy…a proč.
Takže když to vše shrneme a sečteme – asi už chápete, jak je možné, že lidé ( a nejen lidé ) vnímají realitu tolika rozličnými způsoby? A že prostě není možné, abychom byli/vypadali všichni stejně? A abychom kráčeli všichni po stejných cestách…za stejnými ( dílčími ) cíli? A v tom spatřuji jeden z největších darů astrologie: že nabízí lidem toto poznání.
Všichni jsme z téže energie, jen nabýváme jejích různých forem…
Astrologie je pouhý nástroj – byť ušlechtilý, velmi vypracovaný, širokospektrální a neustále se vyvíjející ( a tím pádem nadčasový ). Navíc je pravděpodobné, že její možnosti jsme si v plné míře dosud ještě ani neuvědomili. Lze s ní dokázat opravdu mnohé. Ač sama je nástrojem mysli, s její pomocí se lze přiblížit pochopení fungování/podstaty Vesmíru a tím se – paradoxně – ze sevření své Mysli vymanit; nebo se ztratit ve výpočtech a teoriích a tím se v ní (…mám na mysli ‚Mysli‘ ) naopak ještě více zahrabat… S astrologií je to jako s každým nástrojem; záleží kdo a jak jej uchopí…
K Bohu vede tisíce cest; astrologie – určitým způsobem uchopená – je jen jednou z nich. Je jako onen pověstný prst, ukazující na Měsíc… Jsou tací, kteří tvrdí, že k Bohu lze přece jít přímo – bez všech těch prostředků i prostředníků. Jistě mají pravdu: ona cesta je opravdu nejkratší – no není vhodná zdaleka pro každého. K tomu, aby byl člověk ochoten ( a vlastně i schopen ) plně se odevzdat do rukou Božích a prohlásit ono známé ‚Děj se vůle Boží…‘, musí dozrát. Musí už být unaven/otráven vším tím snažením, honěním se…nabažen všech těch bojůvek, dramat a zápletek…nebo vysílen nemocí a utrpením.
K výkladům horoskopů…
Zadáte-li vaše data stovce astrologů, všechny jimi vypracované horoskopy ( ‚kolečka‘ ) by měly vypadat stejně – vyjma rozmístění domů (…a samozřejmě se můžou lišit co se týče jejich grafického vyvedení ); pokud ne, někde se stala chyba… S jejich výkladem to ale bude jiné. Astrologové, stejně jako zástupci ostatních profesí jsou také jen lidé; a stejně jako tři různí lékaři nebudou postupovat úplně stejně při léčbě vašeho neduhu či tři instalatéři při opravě potrubí, stejně tak vám tři různí astrologové neudělají stejný výklad vašeho horoskopu. Každý pohlíží na svět jinýma očima, každý je jiného založení, každý je na jiném stupni vývoje… A také má každý mezi planetami své oblíbence, a ty, které by nejraději ‚poslal za dveře‘ ( a někteří to tak i doslovně dělají ). Ale můžete být naprosto v klidu: pokud jste opravdu připravení pochopit a uchopit energii konkrétní planety/podosobnosti, dostanete se k takovému astrologovi, který vám v tom pomůže. A pokud ne, ještě nedozrál čas – i když jste stokrát chtěli…
Tak jako u kafíčka, vínka či piva proberete s přáteli to aktuální – čili ‚properete‘ jen někoho a něco, tak i mně se osvědčilo při výkladech horoskopů probírat zejména to akutní/aktuální – takže nepřijde řeč pokaždé na všechny aktéry a oblasti vašeho ‚kolečka‘ ( což může někoho i zklamat – zejména takové ty zvědavce; ti ať si jdou rovnou někam na kurs…). Naše hlavní životní témata se nám beztak stále opakují, jen v různých převlecích (…a ze stejných důvodů považuji vcelku za zbytečné zkoumat třeba i minulé životy – ale nic proti tomu ). K astrologii je potřeba přistupovat s respektem, což ale neznamená, že se při výkladu horoskopu nemůžem pobavit! 🙂
K horoskopům miminek – a nejen těch…
Narodí se miminko. Je krásné…úžasné…je to zkrátka to nejkrásnější miminko na světě. Celá rodina je z něho na větvi. Je více důvodů, proč to tak cítí…a je v pořádku, že to tak cítí. V návalu nadšení ale někdy ztrácí soudnost a dojdou k závěru, že jejich úžasného malého Pepíčka musí vidět všichni, nejlépe celý svět…a že to tedy Pepa musí někam dotáhnout, aby ho ten celý svět mohl vidět… A začnou tomu drobečkovi v zavinovačce plánovat budoucnost…
Představte si, že k vám někdo přijde a v dlani má semínko…třeba ředkvičky. Přeje si od vás vědět, co že z toho vyroste… Odpovíte, že ředkvička (…dá-li Pánbůh ). „No, to vím taky…“ odvětí ona osoba. „Ale já chci vědět, jaká: jestli malá, velká, tlustá, tenká…jestli mi nevyžene do květu…zkrátka – co z ní nakonec bude?“ Co tak můžete odpovědět… Takhle nějak se cítím, když mi někdo strká pod nos data čerstvě narozeného miminka – a chce vědět… Ještě, chudák, ani nestačilo oschnout… Rodičové tak činí nejen ze zvědavosti, ale také proto, že nechtějí při pozdější výchově udělat něco špatně.
Horoskop zobrazuje potenciál…onu ‚ředkvičku‘. Co z toho nakonec opravdu bude, to Bůh ví; to záleží na záměrech všech zúčastněných a vůbec – je tam mnoho proměnných. Jsme moc malí páni, abychom se na to pokoušeli přijít. Přesto znám astrology, dokonce z řad těch ‚známých‘, kteří se nezdráhají to ‚střílet od boku‘ – čímž nejen že nikomu moc neposlouží, ale navíc si pod sebou ‚podřezávají větev‘. Jejich věc… V žádném horoskopu na světě není napsáno, že z vašeho malého Josífka bude jednoho krásného dne slovutný chirurg ( či kriminálník ); byť by vám to někdo stokrát tvrdil, nevěřte. Pro dobro všech! Jsou tam ‚jen‘ nastíněny jeho talenty ( třeba právě ty jeho šikovné ručičky, potřebné k oněm dvěma zmíněným profesím…); jak s nimi naloží…pro co je použije a do čí služeb dá…je zcela na něm. Jestli z něho nakonec onen chirurg/kapsář nebude, může to být třeba právě vašim ambicím natruc; anebo prostě proto, že má v tomto životě ‚v popisu práce‘ něco jiného…
Naučit se vypracovat horoskop je věc jedna; naučit se podávat vhodné informace vhodným způsobem, tj. aby se pomohlo a zbytečně neublížilo, věc druhá – a podle mého názoru mnohem větší kumšt, než celá astrologie dohromady… V horoskopu např. vidím, že právě narozený může mít v budoucnu jisté potíže s vyjadřováním. Ale jestli nebude mluvit vůbec, začne pozdě, bude zadrhávat či si jen bude dávat více načas, než vypustí něco z úst ( nebo se z něho dokonce stane děsný mluvka ve snaze o kompenzaci…) – to tam už není uvedeno. To je plně v režii dotyčného – byť jeho rodiče/okolí to mohou hodně ovlivnit – nechá-li je. Řeknete jim, co vidíte, a oni se toho ‚chytí‘; dostanou strach. Ve snaze zabránit oné ‚vadě‘ – aby jejich dítě bylo ‚bez chyby‘ – budou dělat všechno možné; je ironií osudu, že právě tím tomu mnohdy ještě naopak napomohou… Myslím, že je opravdu málo těch, kteří to vezmou za správný konec… Prevence tohoto typu je tedy spíše kontraproduktivní – takže říkat či neříkat? Rozebírat horoskopy dětí považuji já osobně za smysluplné a užitečné až v případě, kdy nastane opravdu nějaká konkrétní komplikace; pak je vhodné zjistit, kde má ona záležitost kořeny – ono ‚co tím chtěl básník říci‘; zde už má nějaké rozebírání význam. Stejně tak v případě ‚pokročilých‘ rodičů, které zajímá, co jim právě narozený do rodiny/života přináší.
Neřeknu vám, co jednou vyroste z vašeho ‚semínka‘. Ani to nevím, ale i kdyby…nepotřebujete to vědět. Jestli potřebujeme mít něco na paměti ohledně ( nejen ) našich dětí, pak jednoznačně toto:
Milujme své děti, hezky se o ně starejme – a hlavně: přijímejme je takové, jaké jsou. Nevnucujme jim své vize. Nechtějme, aby převzaly a realizovaly naše sny; to je náš ‚džob‘. Jejich ‚džob‘ je realizovat samy sebe, své Bytí. Podporujme je…a nechme se překvapit 🙂
A tečka na závěr… Co z toho všeho vyplývá?
‚Sebehorší‘ horoskop (…jestli něco takového vůbec existuje ) nemůže ani v nejmenším sloužit jako omluvenka našich nekalých činů. A obráceně to platí též: ‚sebelepší‘ horoskop nám nezaručí šťastný život… Je-li člověk ve svém Středu – za což je ZCELA odpovědný jen ON SÁM – jeho energie se automaticky projevují v té nejvyšší možné kvalitě/podobě/formě.
To ne náš horoskop…to MY ze sebe děláme zločince či šťastlivce. Tečka…