Archiv autora: admin

Chiméra jménem covid?

Před časem jsem v jedné TV debatě slyšela říkat jednoho staršího pána z řad publika, že covid ve skutečnosti neexistuje. Ze svého kanape jsem si pomyslela něco ve smyslu ‚zas jeden pomatenej popírač…‘ a ve studiu měl jeho výstup podobný ohlas. Když se do něho jeho okolí pustilo ve smyslu ‚a co ti nemocní a mrtví všude‘, šokoval je prohlášením, že vypomáhá v nemocnici – takže je viděl. Je ano…avšak žádný covid! Skutečně jen bláznivý popírač či lhář…nebo již tehdy věděl nebo tušil, co my ne? Co onen pán svým výrokem myslel může být nastíněno zde: ( Posouzení nechám na vás…)
https://www.hovoryzezeme.cz/izolat-viru-sars%e2%80%90cov%e2%80%902-neexistuje/

Ale i kdyby se nakonec přece jen ukázalo, že celý ten covid byla jedna velká konstrukce a mystifikace, jimž podlehl takřka celý svět včetně lékařstva a odbornictva – to, co s námi udělal, je nezpochybnitelné… A o to šlo…
I kdyby se ukázal býti pouhou chimérou ( tj. přeludem ), způsobil to, co lecjaká Chiméra ( tj. mytická příšera ).

Kosa na kámen…

‚Koně lze k vodě přivésti…no nelze je k pití donutiti‘. Tolik lidová moudrost… Pche! Posolte těm potvorám pořádně žrádlo a koukejte, jak budou potom chlemtat… A ještě vám poděkují… Takto – jako ti koně – si asi mnozí lidé v současné době připadají v souvislosti s očkovací kampaní (…no, ona už to vlastně není kampaň ). „To by v tom byl čert, abychom vás neochránili! A just bude po našem…“ A ještě můžou dodat: „My víme, co je pro vás nejlepší…“ 🙂 To už bych si vážně připadala jak za časů mého dětství. Měla jsem starostlivou, no zároveň dosti autoritářskou maminku. Tato slova mi často opakovala a ještě dodávala: „Když se o Tebe nebudu dobře starat, ještě mi kvůli tobě zavřou!“ No uznejte – to už byl argument… 🙂

Když na to přijde – sebekrásnější…sebeušlechtilejší idea se může zvrtnout, není-li při jejím zavádění do praxe/života přítomen zdravý rozum a jeho kolegové moudrost, cit a intuice; o nějakém respektu, úctě a lásce k bližnímu svému ani nemluvě. Stejně tak, jako byla fajn původní myšlenka například komunismu ( původní!!! ), je dobrý i původní záměr očkování jako takového: ochránit zdraví/život – ať už lidský či zvířecí. Komunisté chtěli, aby se všichni měli dobře; vynálezci vakcín zase, aby byli lidé zdraví. Jenže…zdraví, bohatství a podobné další pěkné věci nelze nějak ‚udělat’…zařídit zvenčí; a už vůbec ne tak, že jednomu vezmeme a druhému dáme; obdarovaný s tím leckdy navíc ani neumí zacházet – viz mnohé případy ze života, kdy nemajetný člověk náhle a nečekaně přišel k větší částce peněz. Co platí pro peníze, platí ostatně i pro další komodity, jako je třeba svoboda či síla/moc. Dejte člověka s vědomím oběti do sebedokonalejší společnosti…a on se tam bude vesele dál cítit jako oběť – i kdyby jen oběť počasí. Dejte vnitřně nesvobodným svobodu a dívejte se (…nebo radši ani ne ), co s ní udělají… Dejte vnitřně ne-mocným lidem moc a…ne, taky se radši nedívejte… Dejte vnitřně chudým lidem peníze a dívejte se, co s nimi udělají… ( A přestěhujte kočovné Cikány/Romy – nehodící se škrtněte – do paneláku…a oni si udělají v obýváku ohýnek z vytrhaných parket…)

Co není přítomno ve Vědomí člověka, to nemůže být přítomno ( trvale ) ani venku – v jeho tzv. realitě ( hmotné ); neboť – jak je zde neustále omíláno: venek je odrazem vnitřku. A už v žádném případě nemůže být jakkoli vynucováno/vnucováno; to už jdeme proti Vyšším zákonům. A pak padá…kosa na kámen…

Národe můj milený!

Prapůvodně měla tato stať zcela jiný obsah míti…
Ve své hlouposti já chtěla jsem se do Tebe obouvati a všelijak Tě pošťuchovati. Ptáti se Tě, jak dlouho se hodláš ještě všelikými nařízeními vrchnosti říditi; těmi, které zdravý rozum, moudrost a zejména pak kloudný účinek postrádají – a dokonce zákony naše a ústavu pošlapávají! Připomínati Ti, že my přec národem svébytným; nepatřícím ni na Východ…ni na Západ – anžto do samého středu Evropy…ba co více: to Ty sám Středem Evropy!
Avšak pak osvícení z dopuštění Božího dostalo se mi…a já pochopila jsem. Za navenek ne zrovna ušlechtilým chováním a konáním Tvým cosi zcela opačného ukrývá se; Tys na sebe vzal úkol převeliký! Vysoko míří ambice Tvé! Inspirován svými bratry ze zemí sousedních rozhodl ses ještě dále snášeti tento stále se zesilující tlak – třeba i ještě několikerá další léta. A proč to vše? Do slovanské hlavy své úmysl troufalý pojal jsi – a to zářícím démantem státi se, trůnícím přímo v samém středu velkolepého toho šperku – Starým kontinentem nazývaným. Věru dobře sis to spočítal v pověstné té chytré české hlavičce své: čím větší nyní bude utrpení a útisk Tvůj, tím čistším drahokamem staneš se! Nad výsledkem tajiti bude se dech všem vůkol… Jak zářná budoucnost skví se před námi!
Ale já – v bezbřehé omezenosti a zabedněnosti své toto nechápala! Nedohlédla jsem tak daleko a vysoko jako Ty… Odpusť prosím, žádám Tebe nyní kajícně. Já netušila jsem, kolik odhodlání a výdrže v Tvém srdci se ukrývá.
Musí to přec takto býti…protože jakého smyslu jiného by tento Tvůj dosavadní kolektivní postoj měl?

Tož – národe můj milený – nějak si to přeber…

No páni…

…tak ona je to snad opravdu pravda! A co?
Dnes na mě z netu vyskočila zpráva o tom, že covid v tom Japonsku vážně skoro zmizel! To je teda událost týdne…měsíce…ne ne – snad celého roku!
Stručně řečeno: koronavirus v Japonsku mutoval…a mutoval…a mutoval, až se umutoval k smrti; toť názor vědců. Ti se teď snaží zjistit, jak že to ten virus udělal, aby to mohli/uměli udělat taky…sami…v jiných zemích. ( Cha cha cha…) Jednalo se o formu delta, nejnakažlivější ze všech – díky čemuž vytlačila ostatní verze. A dojela na to… Coby astroložka bych to okomentovala tak, že Pluťák má v Japonsku už asi hotovo…

Vidíte to, co já?

V arabském světě mají burky, my máme… Asi abychom o něco nepřišli.
( To první je aspoň sexy…no uznejte. )

Tož zápaďané – ještě se budeme navážet do jiných kultur???

A tak: bojovat…či nebojovat?
Toť otázka do pranice…

Bože, dej mi sílu, odvahu a know-how, abych udělal to, co udělat mám… A dej mi jasnou hlavu, abych poznal, co to je… Ámen.

Napřed jeden příběh, který se skutečně stal. Na první pohled nic mimořádného, taková epizodka z všedního života; ale na ten druhý… Je o malém chlapci. Byl od přírody trochu menší a drobnější…a aby toho nebylo málo (…a jak to mnohdy bývá ), zasedli si na něho tři starší a podstatně větší kluci z vyšší třídy na škole, kam chodil, a průběžně jej šikanovali. Počítat uměl dobře a tak si to spočítal…a došel k výsledku, že veškerý boj je marný. Jeho strategií přežití se stalo schovávat se před nimi, krčit, utíkat. Ale bylo to čím dál horší. Nakonec už nebylo kam ustupovat, a tak se jednoho krásného dne rozhodl, že příště se jim postaví – bez ohledu na následky. Druhý den si to do školy vykračoval jako už dlouho ne – napřímený, s hlavou vztyčenou; byl to nádherný pocit a opravdu si jej užíval, i když byl v nitru přesvědčený, že v jde v podstatě na smrt… A náhle je uviděl; zmíněná trojice trapičů si to kráčela po chodníku přímo jemu naproti. Chlapec na chvilku zaváhal – ale opravdu jen na chvilku. Blížili se k sobě…a pak…se minuli. Trojice si jej ani nevšimla…ani jej nezaregistrovali!!! Vlastně ani nemohli; chlapec totiž již nevysílal ‚energii slabého kusu‘ ( jímž se předtím evidentně cítil být ), na který se predátoři – ať už z říše zvířat či lidí – obvykle zaměřují; ani se jim ‚neobjevil na radaru‘. Jako by se znovu narodil… Tož tak.

Chcete-li mít zdravý, prosperující a životem kypící rybník, musíte tam nasadit i pár štik; říkáme jim ‚zdravotní policie‘ a asi nikdo nepochybuje o jejich přínosné – ne-li nezastupitelné úloze. Predátory přitahují ‚od přírody‘ slabé kusy a slabé kusy přitahují zas predátory – prostě vzájemná přitažlivost. Tak je to nejen v přírodě, no v celém Vesmíru dokonale zařízeno. V té přírodě jsme s tím celkem v pohodě – ale nedej Bože, když se nějaká ta ‚štika‘ objeví i v tom našem ‚civilizovaném rybníce‘ – tedy v naší vyspělé západní civilizaci! To je zle…protože tady na sebe musíme být pouze ‚hodní‘, no ne? Jsme přece lidi…žádné ryby… Zde je nutno proti štikám bojovat…pranýřovat je…a pokud možno úplně eliminovat ze společnosti. Jenže…vylučme štiky a podle toho pak bude ta naše populace vypadat: nezdravá psychicky…a následně pak i fyzicky. Šikana ( či jakýkoli nátlak či násilí, páchané na druhé osobě – zvláště pak opakovaně ) samozřejmě není na pohled nic hezkého, no pro šikanovaného je to jednoznačná (…a pokud ji vezme za ten správný konec, tak i nesmírně užitečná ) zpráva o tom, že nestojí ve své Síle. Co myslíte – pomůžeme šikanovanému ( pouze ) tím, když trapiče odstraníme? Za dalším rohem na něho totiž bude číhat další… Řešením není ‚štiky‘ zahánět; odplavou sami, když… (viz příběh )

Co se týče našeho sebeprosazení, máme v podstatě tři možnosti. Za prvé – bojovat proti někomu. Za druhé – bojovat za sebe. A za třetí – postavit se do své ( vlastní ) síly;  pak nás to ‚samo nese‘ – náš vlastní proud, naše vlastní energie/síla – a to přesně tudy, kudy má, v souladu se všemi a vším okolo – což ale ( pro někoho nepochopitelně ) někdy může znamenat i do otevřeného konfliktu. Mluvíme-li o naší schopnosti postavit se sami za sebe, o naší životaschopnosti, z astrologického pohledu je ve hře znamení Berana a jeho vládce Mars (…každý je máme ve svém horoskopu – a tedy k dispozici ). O něm se říká, že je něco jako osobní zbraň. Odhodíme-li ji, je velká pravděpodobnost, že ji sebere někdo jiný a použije proti nám; vlastně nám ji svým způsobem vrací. ( Moje připomínka: opačným extrémem je, že ji nedáme z ruky vůbec a neustále jí míříme na všechno kolem. Alespoň ji ale už držíme v ruce – což je nezbytným prvním krokem k tomu naučit se s ní správně a zodpovědně zacházet…)

Člověk nestojící ve své Síle se opírá o nejrůznější berličky. A teď je zde Pluto, aby nám při svém putování znamením Kozoroha ty nepotřebné a falešné opory definitivně sebral a donutil nás se do té své Síly postavit. Jemu jde pouze o ‚plnokrevný‘ život – ne o nějaké vlažné přežívání; proto je ( musí být ) Pluto/Štír tak nekompromisní (…a bývají takoví i lidé, mající tuto planetu/znamení ve svém horoskopu silněji zvýrazněné ). Pluto nás hází do vody; nezbývá, než plavat – chceme-li žít dál… Štiky i ‚štiky‘ tu zkrátka jsou a budou tak dlouho, dokud budou jejich služby potřebné. Pak buď vyhynou/vymizí, anebo se přeorientují na jinou stravu/činnost ( to je ono známé ‚pytlák hajným‘ či ‚kozel zahradníkem‘ ); říkejme tomu třeba přesměrování energie… ( Pro doplnění: že nejrůznější formy šikany se vyskytují v armádách, to ví asi každý; jsou tím přímo pověstné. No ne každému je ale známo, že třeba zrovna v americké armádě byly – či stále jsou – používány coby oficiální praktiky v případech, když velení prostě mělo pocit, že nějaký branec ze sebe nevydává vše. I zde se jedná o projev principu Pluta; šikana…a jakýkoli nátlak vůbec patří do jeho arzenálu. )

Zhruba v polovině října se Pluto, strhávač masek, dalo – po půlročním oddechu a nabírání sil – zase do pohybu vpřed. A jak se tak sune, tak tlačí; a jak tak tlačí, vylézá z nás opravdu ledacos…asi tak, jako by lezlo ze sto let staré zubní či sardelové pasty. ( A taky se zhoršuje covidová situace…a atmosféra houstne. ) A jelikož tlačí hóóódně, vylézá z nás i to, co jindy ne; o čem jsme kolikrát ani netušili, že to v sobě můžeme mít. A jelikož jsme to v sobě třeba i léta ( či dokonce celý náš život ) potlačovali, může to být pěkně nehezkého vzezření a projevu. A přitom je to jen energie – a ještě ke všemu naše vlastní. Musela nám v životě chybět. A teď je venku; jako pes utržený ze řetězu…jako vězeň puštěný/uteklý ze žaláře. Vyhladovělý, špinavý, zanedbaný (…teď je v módě říkat ‚týraný‘, no já toto slovo chápu v dosti jiném významu )…a hlavně naštvaný – protože tam byl nevinně. Co teď s ním? Nakrmit, umýt, vyléčit, odprosit, pohladit, uchopit a…použít. No mnohdy člověk tyto procedury ani nestihne ( či si to situace vyžádá…) a použije tak, jak z něho vyletělo… Jindy z nás ale naopak můžou vycházet skutečné ‚odpadky‘ – staré a řádně uleželé, kterých jsme se měli zbavit již před lety; nezbývá, než je prostě teď neodkladně, nekompromisně a jednou provždy vyhodit – nejlépe na kompost, ať máme substrát pro kytičky… Ještě se divíte tomu, co se kolikrát s vámi i lidmi kolem teď děje?

Kdo není spokojen s tím, co vidí kolem sebe, má v podstatě dvě možnosti: Za a) zvednout hozenou rukavici a s oním jevem se utkat – ať už to znamená cokoli. ‚Hmotou působit na hmotu…‘ A nebo za b): pokusit se na celou záležitost pohlédnout z odstupu…z nadhledu. Pak se může stát, že ji uvidíme jinak; že pochopíme…a tím přijmeme. A tím se dostaneme na jinou úroveň…na vyšší level. Ta záležitost/věc bude zřejmě i tam, no bude už ale vypadat jinak; strom vypadá jinak v úrovni kořenů…a jinak v úrovni kmene či koruny. A pravděpodobně nám už nebude ani vadit (…možná dokonce naopak )… Ale: chceme-li se vyhnout konfrontaci ze strachu, varianta b) fungovat nebude.

Pokud někdo nedělá nic ( aspoň viděno zvenku ), neznamená to nutně, že nic nedělá; záleží, z jaké roviny reality působí. Svět kolem nás lze ‚předělávat‘ mnoha způsoby; těmi viditelnými…i těmi neviditelnými, jejichž efekt mnohdy mnohonásobně překračuje prvně jmenovaný… Je krásné, jak – když o něčem začnu psát – mi k tomu začnou chodit informace. V době, kdy dávám dohromady tento příspěvek, jsem v rozečtené knize ‚Probuďte své božství‘ ( vřele doporučuji – autor Dr. Dispenza ) došla akorát ke kapitole, věnované vlivu hromadných meditací na světové ( ! ) dění. Tento jev mi byl již dobře znám, no co mi ale dosud unikalo, byla informace, že právě v době naší ‚sametové revoluce‘ v r. 1989 se právě jedna taková grupen-meditace konala – a to v Indii za účasti 7.000 meditujících. Na co se při ní zaměřovali? Na světový mír. A výsledek? Během této doby došlo na mnoha místech naší planety k významným transformacím směrem ke světovému míru; mimo jiné skončila studená válka, zhroutila se berlínská zeď a další; klesla kriminalita a teroristické útoky. Všechny tyto změny/události překvapily rychlým a většinou poklidným průběhem… Vypadá to tedy, že na této vlně jsme se tenkrát svezli i my… Hned zatepla jsem tuto informaci nahlásila jedné kamarádce. „Stejnak to bylo domluvené…“ okomentovala to s nádechem skepse (…myslela tím, že se dosud vládnoucí komunisté domluvili s povstalci ). To je samozřejmě možné…ale: co způsobilo, že tak najednou…po tolika letech? Tak třeba byli už unavení…nebavilo je to. A proč byli tak najednou unaveni…proč je to tak náhle přestalo bavit??? Že by nějaká shoda náhod? To, co se děje na povrchu…na jevišti, není nic jiného než viditelný projev zákulisních sil…

Ve Stvoření mají všechna stvoření stejnou hodnotu/cenu – ale odlišnou roli/funkci. Všech je ( nás ) potřeba – jen je potřeba vědět, kde je naše místo, co je náš ‚job‘. To proto bylo řečeno, že každý tu musí být/konat sám za sebe…sám podle sebe – jinak je na světě chaos. Ovce (…myslím ta opravdová, od Boha ) nikomu neprospěje, bude-li ze sebe dělat lva; navíc – bude-li takto činit, musí se zas nějaký lev začít chovat jako ovce, protože…rovnováhu je třeba udržovat, a to nejen v … ( nechci se opakovat ). Na ovci je často pohlíženo jako na bezmocného tvora ( viz označení ‚obětní beránek‘ ) – na rozdíl třeba právě od lva. Ale nenechme se mýlit… Představme si třeba tuto situaci: uprostřed louky rokuje pár diplomatů, politiků…nebo třeba tam zrovna v souboji testuje své síly pár rytířů; zdá se to být nerozhodně. Celé to už nějakou dobu trvá a nějak nechce skončit. A teď…vezměte jedno pěkné stádo ovcí, vypusťte je na louku a trochu je poblázněte. Jak myslíte, že to dopadne? Hned bude rozhodnuto 🙂 (…a to i v případě, že se jedná o těžkooděnce a mají pod sebou koně ). Stádo má svou sílu; ono známé heslo ‚v jednotě je síla‘ musela vymyslet nějaká ovce…nebo jí podobný tvor. Je jako tsunami: je-li dostatečně početné, je schopno smést vše, co mu stojí v cestě ( jsem si takřka jistá, že i toho Krále zvířat, kdyby se tam připletl )… Mějme tedy na paměti, že síla každého z nás je v něčem jiném. Jsme-li ovce, chovejme se jako ovce a ne jako ‚ovce‘; nestyďme se za svůj stádový pud a pamatujme ono zmíněné heslo. Ovcím sice nebývá přisuzováno moc rozumu, zato mají svou pověstnou ‚hlavu’…a své instinkty; a pokud ne, pak je namístě poohlédnout se po vhodném ovčákovi… Mějme též na paměti, že mezi ovcemi bývají kromě ‚ovcí‘ a ‚oběťních beránků‘ i skuteční berani! 🙂 A jsme-li lev, nebojme se jako pravý lev zařvat a v případě potřeby ukázat i zuby a drápy… ( i v případě lva doporučuje se řídit srdcem; minimalizuje se tak možnost, že ho ostatní budou vnímat jen jako nějakého otravného, nabubřelého a sebestředného křiklouna ). I když ve skutečnosti každý máme v sobě ovci i lva a v případě potřeby se dokážeme chovat tak i tak – jak situace zrovna vyžaduje – faktem zůstává, že každému je vlastnější něco jiného… A co se týká volby onoho pasáka…mnozí dosud spoléhají na vládu, jiní na příchod nového mesiáše či na zásah andělů (…to už snad spíš 🙂 ). No my už jsme ale ze spasitelského Věku Ryb venku, takže nečekejte, že si v klídku někam zalezete a Landa ( či jiný ‚Landa‘ ) za vás něco vybojuje. Za mě bych tedy sázela spíše na ‚pomož si sám a Pánbůh ti pomůže‘ ( to je to výše zmíněné ‚buď sám za sebe‘ ). A já bych řekla, že už pomáhá…

Naše vláda ( a myslím, že mnohé vlády po světě ) to má čím dál horší; i ona podléhá mnohým tlakům, což si většina z nás nemusí vůbec uvědomovat. Do slova a do písmene se teď ocitá přímo mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze strany jedné je napadána těmi, co mají z koronaviru hrůzu, za liknavost a nedostatečná opatření proti šíření nákazy; ze strany opačné pro změnu těmi, co už začínají prokoukávat nebo dokonce zcela prokoukli, za další hloupá nařízení a prudění. Jednou je to vláda a jako taková něco dělat musí, že; otázka zní, komu se rozhodne sloužit. Nová vláda dle svého vyjádření s lockdownem nepočítá ( zatím ); jest otázka, co za tím je – zdali konečně vítězící zdravý rozum nebo naopak strach z toho, aby její vláda neskončila ještě dřív, nežli začala. Jestli si totiž myslíte, že ‚ti nahoře‘ ( myslím naše státní vedení ) netuší nic o naladění obyvatelstva, jste vedle jak ta jedle; ví moc dobře – a když ne vědomě, tak podvědomě.

Ujasněte si…rozhodněte se, co chcete  poslouchat: hlas strachu a pohodlnosti…či hlas zdravého rozumu, Srdce, intuice – a nyní už dokonce i zákona/ústavy! Právníci nyní jeden za druhým přicházejí s tím, že vláda postupuje ohledně vymýšlení, vyhlašování, zavádění a vymáhání proticovidových opatření protiprávně/protiústavně. Již existují či se právě formují různé spolky a sdružení, nabízející jisté vedení ( alternativní k současné vládě ), osvětu a pomoc při hájení našich práv ( např. www.zlatyspendlik.cz, www.prolibertate.cz a další ); Pánbůh za to zaplať Objevují se praktické návody, kterak konkrétně se chovat v určitých situacích; i za to Pánbůh zaplať. To zdaleka nejdůležitější se ale takřka nikde neuvádí – a tím je zůstat ve svém Středu – a to pokud možno stále, za každé situace. Tím uděláte vše proto, abyste byli ‚ve správné době na tom nejsprávnějším místě pro vás‘ a konali v nejvyšším souladu se všemi zúčastněnými a pro nejlepší dobro všech – ať už to bude znamenat cokoli… Tu hlavní podporu a vedení máme totiž každý sám v sobě!

Takže: bojovat…či nebojovat? Shrnuto sečteno – existují různé úrovně Bytí a různé druhy konání na každé z nich. Boj je jen jedním z nich – a opět má různé formy. Jak poznáte, kde zrovna jste a co tedy máte dělat? Jedině srdcem; podle citu…podle toho, co s vámi rezonuje, co vás oslovuje. Toť celé… Na hradbách stejně všichni být nemůžeme, ani v prvních řadách; jednak bychom se tam ani nevešli a hlavně to ani není potřeba; je třeba zaopatřit i jiná – sice méně viditelná, no neméně důležitá místa (…třeba taková polní kuchyně 🙂 ). Každý můžeme být někde platní; jde jen o to, jestli chceme… A pokud by se stalo, že by strach hrozil zcela vás ochromit, zkuste se pomalu, zhluboka nadechnout a vydechnout, sebrat veškerou kuráž a říci si kouzelnou to formulku: „I toto je jen hra…“ ( koho pobuřuje slovo ‚jen‘, může ho vynechat; funguje i tak ). Uvidíte, co to s vámi udělá…