Blog

O podivnostech covidových

Když tak čas od času zaslechnu v TV nebo na netu, co že ten koronavirus zase provedl, jak jinak se chová, jak se zas přemaskoval, přemístil…opět někam schoval – aby zde dál působil skrytě, ze zálohy…pěkně zákeřně, či dokonce ze dne na den dočista zmizel ( údajně v Japonsku? ), říkám si: „Prostě Pluťák jak vyšitej…“ ( Pluto je symbol, používaný v astrologii pro určité druhy energií/ děje/archetypy…viz dříve ). Nikdy nevíte, co na vás vytáhne; v jakém převleku vás překvapí; zpoza jakého rohu vám zastoupí cestu či vám zcela nečekaně odněkud zezadu zaťuká na rameno; do jaké díry – jím nastražené a plné nechutností – zase zbuchnete. Zkrátka – neustále překvapuje (…Pluto i covid ) – a odborníky především. A je-li celý ten covid jeho nástrojem a v jeho režii, pak… To, co tu teď už nějaký ten pátek máme, opravdu není obyčejná chřipka; v tomto se plně shoduji se všemi těmi ‚strašílky‘ – jak bývají mnohdy nelichotivě nazýváni. Což ale na druhou stranu neznamená, že se z toho musíme hroutit, panikařit, umírat strachy či poslouchat diktát kohokoli a chovat se jak ovce. Právě naopak! Právě teď je více než kdy jindy zapotřebí poslouchat hlas zdravého/selského rozumu, srdce, intuice…a to především těch vlastních!!! V případě zde přítomného koronaviru dost dobře nelze napodobovat druhé – ať už jiný stát či jednotlivce…nebo si říci ‚fungovalo to včera, bude to fungovat i dnes’. Již delší dobu je nám známa velká proměnlivost chování tohoto viru a taktéž velké pole jeho působnosti – tak proč furt koukáme kolem sebe, co jiní?!? Proto…právě proto musí teď každý rozhodovat/konat především sám za sebe, neboť co je dobré pro souseda, nemusí prospět mně. Hergot…vždyť my Češi a spol. jsme tak šikovní, chytří…tolik jsme toho už vymysleli; nemáme ani v nejmenším zapotřebí někde něco kopírovat. Navíc – je potřeba uvědomit si důležitý fakt: Česko není ani na západě ani na východě; je přímo ve středu Evropy. ( Díky za připomenutí, milá a úžasná paní dr. J. Z. Hamplová…) Tak tím středem buďme! Co tedy vězí za tou naší vlažností/opatrností? Nevíra v sebe…strach nebo spíš obyčejná pohodlnost či z ní vycházející nevědomost?

Ve hře je ale ještě něco dalšího ( a to nejen v naší zemi ) – a tím je moc…pocit moci; bohužel lidem nedochází, že falešné. Tak jako je fyzicky vyhladovělý člověk schopen vrhat se na pouhé náhražky plnohodnotného jídla, stejně tak člověk vyhladovělý duševně/duchovně ve své nevědomosti hledá naplnění ( marně ) ve všem možném okolo sebe. A moc – lépe řečeno to, co takto označujeme – v tomto ohledu slibuje opravdu hodně. Je to však iluze; na chvilku vytvoří dojem nasycení…opije…a pak přijde vystřízlivění. Touto iluzí jsou ohroženy nejen vlády, vládnoucí nad davy – no i prostý lid: týká se nadřízených, ‚vládnoucích‘ nad podřízenými…učitelů, ‚vládnoucích‘ nad dětmi…prodavačů, ‚vládnoucích‘ nad zákazníky…číšníků, ‚vládnoucích‘ nad hosty…vrátných, ‚vládnoucích‘ nad příchozími… I oni jednou vystřízliví a dojde jim nejen to, že naletěli, ale hlavně to, co lidem ( často blízkým ) kolem sebe způsobili… Všichni ví, že na falešnou moc jsou experty totalitní vlády, ale totalitní systém se může – když Bůh dopustí – vplížit i do demokratické společnosti. Jak je to možné? Snadno; i tyto demokratické společnosti jsou tvořeny jen a jen lidmi. Jen lidmi! A lidi jsou lidi… Klidně naslouchejme druhým (…ono nás to dovede k těm ‚našim‘ ); prociťme, co s námi rezonuje – a pak dle toho konejme. A je-li to boj, pak tedy hurá do něj!

A co že se to tady tedy stále děje…a nechce přestat? Pán podsvětí Pluto se zřejmě rozhodl tak trochu vypůjčil si jednu z chřipkovin a udělat z ní nástroj naší přeměny. K účelům těm ji bylo třeba poněkud vylepšit…vytunit…upgradeovat (…Ježíš – napsala jsem to vůbec správně? ). Dělá to ostatně stále…průběžně – jak je zrovna potřeba. A to tak dlouho, dokud jednak nepochopíme, že Pluta opravdu nejde přečůrat…a dokud prostě ‚nebude hotovo‘. Jsme svědky toho, jak vlády, ale i mnozí odborníci po celém světě jakoby ztrácejí zdravý rozum a soudnost. No my jakožto ‚poddaní‘ se ale nechováme o mnoho lépe – tedy až na výjimky ( snad zatím ). Poslušně nosíme respirátory i tam, kde to nejenže postrádá veškerý smysl, no dokonce je to i k naší škodě (…ledaže by šlo o placebo efekt ). A děláme to přesto, že sami zkušení lékaři-praktici tvrdí, že právě nošením respirátorů v podstatě vyřazujeme z provozu náš vstupní tělesný obranný systém – sliznice, který může účinně fungovat pouze tehdy, vdechujeme-li ‚normální‘ vzduch – tedy obsahující všemožné částečky a mikroorganismy; tehdy dochází ke stimulace sliznice a vylučování ochranného/obranného slizu… Necháváme se plošně a bezhlavě očkovat, aniž bereme v úvahu informace, které se k nám od lékařů ( ! ) ohledně vakcín již dostávají, a aniž bereme v potaz základní znalosti o očkování vůbec, které by měly patřit k základní informační výbavě každého běžného občana. A to je? Pokud se necháme očkovat ( jedno proti čemu ), neumožňujeme našemu tělu přirozeně si vybudovat vlastní protilátky proti chorobě při případném kontaktu s ní ( lépe řečeno s jejími spouštěči, obvykle/tradičně považované za její původce/příčinu ). Místo toho se vybuduje jakási uměle vyvolaná ‚náhradní‘ imunita s různou kvalitou a dobou trvání. Naším údělem pak je neustále se přeočkovávat po celý zbytek našich pozemských dní – nechceme-li riskovat. Valná většina populace jede navíc v programu, že imunita se s rostoucím věkem snižuje. Je-li to váš případ a jste-li seniorem, je jistě rozumné se nechat proti covidu naočkovat – pro váš klid. Dále je to rozumné v případě našeho velkého strachu z konkrétní choroby, ať už je jakákoli, či v případě, že nám očkováním vyvolaná imunita vydrží po dlouhá léta ( např. tetanus ) – což se o covidu nedá říci ani náhodou. Vhodnosti jakéhokoli očkování u lidí již zatížených nějakou vážnější nemocí je na pováženou a je na lékařích, aby toto odborně posoudili (…a na dotyčných pacientech, aby se zeptali své intuice ).

Velice si vážím těch lékařů ( a dalších odborníků z příbuzných oborů ), kteří jsou ochotni a schopni otevřeně prohlásit, že vakcinace proti covidu nesplnila očekávání, a seznámit veřejnost s fakty. A ta jsou? Dle lékařů nám vakcinace proti covidu nezaručí naprosto nic. NIC!!! ( Vlastně jo…vstup do určitých zařízení a na určité akce; ale k tomu se ještě dostanu…) Vakcíny pouze slibují, a to pouze jednu jedinou věc: pokud onemocníte covidem, můžete mít hladší průběh. Můžete… A mnoho dalšího nám odborníci – ti skuteční – říkají. Kritizujeme vládu, že se je snaží umlčovat; ale posloucháme je my sami? Nemáme se na co vymlouvat; žijeme naštěstí ( či naneštěstí? ) v době, kdy potřebné a dostačující informace tu prostě JSOU…

Vážně si myslíte…věříte tomu, že tento koronavirus je možné nějak utlouci, potlačit či kamsi vytlačit? ( A to jako kam? K sousedům??? ) Jedna věc je, když si to myslí řadový občan, věc druhá, když vědec – protože ten by měl vědět (…nebo aspoň tušit ). Přece to zafungovalo v minulosti na jiné choroby, zafunguje to i teď – no ne? Ač jsou si vědomi nebezpečnosti a nevyzpytatelnosti viru, snaží se s ním bojovat až dětsky naivními prostředky a způsoby, vyvolávajícími spíše úsměv na tváři nežli nějaký významnější efekt. Co je to přitom stojí sil; a co nás to stojí peněz… Uvědomujeme si, že touto formou boje milý virus akorát tak nutíme k neustálým mutacím? ( Protože on tady zkrátka potřebuje odvést svou práci… ) Uvědomujeme si, jak se na celém tom covidu všichni podílíme…jak jej doslova vytváříme? No jsou tu – díky Bohu – i mnozí, kterým vše došlo již dávno ( či právě dochází ); jsou dokladem toho, že získání vyššího vzdělání a titulů nemusí znamenat ztrátu zdravého rozumu, intuice a pokory.

Z oficiálních ( dosud…) míst se nese hlas, že jediný způsob, jak můžeme pandemii zvládnout, je očkování. Já nevím… Víte – nejsem odpůrce vakcinace jako takové (…zrovna se chystám jít se nechat přeočkovat proti tetanu ). Ale sami vidíte, jak to vypadá; připadá vám to jako nějaké vítězné tažení? ( Myslím jako vědy proti covidu…) Momentálně jsou naočkovány pomalu 2/3 naší populace…a efekt? Jistě – mohou tvrdit, že bez toho by bylo podstatně hůře ( to lze ostatně prohlásit téměř vždy a téměř u všeho ); těžko, ne-li přímo nemožno prokazatelné tvrzení. Dále se říká, že je potřeba více dávek – momentálně tři – aby to fungovalo. ( Jen tak mimochodem: očkovací schéma, stanovené výrobcem, jsou dvě dávky; u jedné vakcíny pouze jedna!!! Jde-li farmaceutickým firmám opravdu především o zisk, uznejte sami – tohle nebyl zrovna prozíravý tah 🙂 ) No – zítra to mohou být čtyři…a pozítří pět. A skončí to tím, že se budeme muset nechat přeočkovávat průběžně, rok co rok, po celý další život…aby to fungovalo. Připadá vám to jako výhra??? Takže? Ať už se lidé nechali naočkovat z důvodů zdravotní ochrany ( slibované ) či z vidiny nějakých výhod ( též slibovaných ), velká část z nich se teď může cítit podvedená. Otázka je, zdali-li se teď dokáží zachovat moudře ( tj. přiznají si svou účast a vezmou ponaučení pro příště, případně si půjdou stěžovat ke správným dveřím ), anebo opět šlápnou vedle a své frustrace si budou vybíjet na neočkovaných a’la ‚když my, tak vy také’… A co to třeba otočit a říci si: „Příště zkusíme být více jako vy!“

Dějí se opravdu různé prapodivnosti a nahlavupostavenosti… Lékaři ( zejména ti zkušení praktici ) tvrdí, že vakcinace vám nezaručí, že neonemocníte; nevybuduje vám proti němu skutečnou imunitu – na rozdíl od prodělání nemoci. To způsobí tvorbu protilátek; u jednoho více, u druhého méně – ale aspoň něco, že. Očkování též nezaručí, že nebudete virus dále šířit mezi lid obecný. ( …A když se tak podívám kolem sebe, mám tendenci jim to opravdu věřit; vlastně můžu rovnou napřímo prohlásit: „Já to tušila hned od začátku, že to nebude jen tak…“ 🙂 ) Přesto: máte-li doklad o očkování, můžete jít klidně do restaurace, do divadla…tam i onam. Máte-li doklad o dostačující imunitě ( ať už pochází z prodělané nemoci nebo ji máte prostě ‚od přírody‘ ) – můžete si s ním leda tak… ( Určitě víte, co myslím…) Co je praštěnější??? O co tady tedy vlastně jde? O ochranu lidí…či o jejich nekonečné ( zdá se ) očkování? Mně už to totiž přestává připadat jedno a totéž… Část populace se naočkovat nechala; prostě měli potřebu…pro svůj klid. OK, v pořádku, chápeme. Co ale už nechápeme, jsou snahy vlád všude možně po světě donutit onen dosud nenaočkovaný zbytek, aby se též nechal. A zvláště to nechápeme s přihlédnutím k výše uvedeným faktům… ( Že by měli přece jen pravdu všichni ti pomlouvači a byly za tím vším ziskuchtivé farmaceutické firmy? ) A na co vlády naráží? Na odpor; zcela zákonitě. A proč? Stačí nahlédnout do učebnice fyziky ze základní školy: protože jakýkoli tlak vyvolává protitlak – a to ať jde o jakkoli dobrou věc! ( Takže bacha, povstalci – ať to s těmi agitacemi nepřeháníte zas pro změnu vy! ) A tak milé vlády vymýšlí nejrůznější páky a zapeklitosti, jak nenaočkované k naočkování přimět ( řečeno mírně ). No dotyčné tím akorát tak nutí k vymýšlení si nejrůznějších, mnohdy až uťápnutých důvodů, proč vakcínu odmítat…a k ještě většímu odporu. ( Mimochodem: všelijaké ty poočkovací zdravotní komplikace mohou být – minimálně zčásti – právě důsledkem tohoto vnějšího nátlaku a následného odporu, s jakým se jdou lidé očkovat…) Opravdu – zvláštně rozehraná partie… Už mi to celé připadá jako nějaká komedie…jen už poněkud otravná a trapná. A taky mi to začíná připomínat totalitní donucovací praktiky – což už zas taková sranda není… Jen pevně věřím tomu, že jako národ máme dost zdravého rozumu na to, aby se nám tu v samém závěru coby vyvrcholení děje nerozpoutalo něco na způsob občanské války očkovaných proti neočkovaným; znáte tu hlášku ‚poturčenec horší Turka…‘ A to už by vůbec nebyla sranda.

…a tak spíše než před zavirováním našeho počítače či těla mějme se na pozoru před zavirováním našich myslí…

Úvaha, kterou si tak nějak nemohu odpustit…

Ze všech tzv. totalitních režimů jsem ve svém životě měla tu čest ( aspoň tedy doteď…) pouze s jedním, a to českým komunismem. Žila jsem v něm prvních téměř 22 let mého života. A vcelku šťastně – a to přesto, že mí rodiče nebyli v KSČ a prarodiče byli coby ‚nepřátelé lidového státu‘ připraveni o majetky. Jistě – měla jsem svá nesplněná přání a různá trápení ( kdo je nemá…); no nemohli za to komunisté, nýbrž jen a jen mí rodiče! 😀 (…a za trápení mých rodičů pro změnu samozřejmě a především zase já, jak jinak…prostě klasika ). Vždy za to někdo může a dosud nevědomý člověk hledá viníky své nespokojenosti především všude kolem.

Jistě – můžete podotknout ( a vlastně správně ), že jsem byla tehdy ještě malá/mladá; že děti/mládež berou život jinak, nežli dospělí. Ano – berou; nemají totiž ještě ten ‚dospělácký rozum‘ ( tím nemyslím ten zdravý/selský…), který nám nakukává, co všechno vlastně nemáme a mohli/měli bychom mít…že na druhé straně plotu je tráva vždy zelenější…že život je jeden velký a nekončící boj… Děti jsou ještě – více či méně – ve svém Středu; tam je vám dobře; tam jste prostě ‚jen‘ sami sebou a žijete – bez ohledu na okolní prostředí/dění. Děti jsou proto schopné ve zdraví přežít opravdu ledacos – tedy za předpokladu, že je dospělí kolem nich nestrhávají do svého, povětšinou již pokrouceného obrazu světa.

Prostředí kolem nás…doba, ve které žijeme…není nic víc a nic méně, než kulisy pro naši hru (…a tímto prohlášením nechci absolutně nic zlehčovat; některé ty hry jsou totiž opravdu pěkné tragédie, ne-li přímo horory ). A tak jako v jedněch a těch samých kulisách může zároveň probíhat mnoho různých her a dějství, stejně tak i např. v dobách zmíněného komunismu se dařilo různým lidem různě. Neměl stejný dopad na všechny; určovalo jej, co si kdo přišel do této doby odžít – a jedno, jak se choval navenek. Zatímco jedni to mohli odnést dokonce i vlastním životem, jiní zůstali v podstatě nedotčeni… Ale co bylo řečeno o komunismu, platí pro všechny režimy a pro všechna historická období – čili i pro momentální ‚dobu covidovou‘. Prostě další kulisy, ve kterých si každý odehrává a odžívá to své…

Padají otázky, jak dlouho TO ještě bude trvat. Odpověď? Tak dlouho, jak TO budeme potřebovat; jak dlouho ještě budeme potřebovat být ‚dušeni‘ (…ale i dušeni 🙂 ). I zazněla tak v jedné veřejné debatě otázka, jak dlouho ještě budeme muset nosit respirátory. Jeden z aktérů – právník – odpověděl: „Dokud je budeme nosit…“ No považte… Planeta Pluto, symbol transformace, dlouhodobě prochází znamením Kozoroha – symbolem to starých pořádků. O tyto struktury se v životě opíráme; říkají nám, co dělat máme…a co naopak zase nemáme, aby bylo všechno v pořádku. Ale – co je správně jednou, nemusí být správně podruhé, že… Jenže znáte to – stará dobrá setrvačnost, hra na jistoty, atd. Ale zdaleka tady nejde jen o ty vnější struktury – tedy např. úřady, vládu, naše nadřízené, zákony… Existují i struktury vnitřní, uvnitř nás samých – a zejména o ty jde především, protože právě jejich odzrcadlením vznikají ty vnější… Jenže – vykládejte tohle lidem…nebo ne? Je ale vhodné, aby si člověk uvědomil, proti čemu/komu to vlastně chce bojovat/protestovat, chce-li… Výše zmíněné Pluto definitivně opustí znamení Kozoroha ( alespoň pro toto století ) sice až za tři roky, no začne z něho vystrkovat nos již na jaře 2022. Jsme tedy na počátku období, kdy možná bude možno konečně zahlédnout ono pověstné a vytoužené světlo na konci tunelu, no zároveň může přijít doba těch nejhorších tlaků/čistek – a to podle toho, jak jsme to doteď celé zvládli. Prostě…ještě je potřeba tohle, ještě je potřeba támhleto…honem honem, ať to stihnem! ( Ale kdo má hotovo, může si už dávno válet šunky…) Aneb jak se praví: před rozbřeskem bývá největší tma…

Mnozí erudovaní odborníci se diví, ne-li přímo žasnou, co se to od nástupu covidu děje – a to plošně po celém světě; jakoby všem hodnostářům vypověděl zdravý rozum službu – následkem čehož se chovají jako ovce (…jsem si vědoma, že tímto přirovnáním urážím ty opravdové ). Proč??? Proto. Kdyby se takto nechovali, neprocházeli bychom tím, čím procházíme. No právě! No právě… Neprocházeli bychom tímto, kdybychom to nepotřebovali. Fertig. Neboť to, co potřebuje/chce býti uvařeno, musí býti vařeno. Jináč to asi holt nejde. „Ale já přece…“ Já vím; kdybych to byl býval věděl, tak bych… Každému je jasné, jak je nezbytno postupovat, abychom uvařili opravdu poctivý guláš: maso – byť sebekvalitnější – je nutno řádně podusit. A jak získáme víno? Ovoce musíme nechat řádně vykvasit. A chceme-li pálenku, tak navíc ještě vypálit – nejlépe opakovaně ( viz TV reklama na opakovaně destilovanou vodku ). Má-li vzniknout diamant… S člověkem je to stejné; abychom se posunuli, musíme si někdy projít opravdu ledacčímž. Na dětech je zvlášť dobře patrné, že proděláním některé z těch tzv. dětských nemocí často znatelně poskočí ve vývoji. Mnozí lékaři dokonce prohlašují, že ony nemoci jsou dokonce klíčové pro jejich vývoj. Zároveň ale neznamená, že kdo je neprodělal, ustrnul ve vývoji; on je prodělat prostě nepotřeboval… A takto lze pohlížet na celý ten covid…

A další krásné, funkční nástroje pro slušné ‚vytření zraku’…

No…pro koho by to byla moc silná káva ( zatím…), pak tu mám druhý tip:
( její podtitul by klidně mohl znít: …žádné velké kecy – hezky přímo k věci! )

Kniha je výjimečná ( ne-li přímo unikátní ) svou stručností, jasností a srozumitelností. Je krásně jednoduchá…prostá – v tom dobrém slova smyslu. Bez servítků, bez zbytečných složitostí, bez líbivých – rádoby duchovních mouder. Svižné, zábavné a poučné počteníčko, dokreslené skutečnými případy/příběhy ze života. Jak vidno – i takové mohou být knihy o duchovním rozvoji…

Pro ty, kteří o něco takového opravdu stojí a jsou i ochotni a schopni pro to ( i se sebou…) skutečně něco udělat, může být tato kniha výbornou pomůckou a průvodcem – aspoň na části jejich cesty… Naopak – lidé, hrající si na svaté, mající problém se slovem p**** či patřící mezi ortodoxní ‚sluníčkáře‘ tuto knihu patrně – ke své škodě – ‚nedají‘; odradí je pravděpodobně již samotná obálka…

…a co to tornádo?

Aneb zamyšlení nejen mé…a nejen o něm…

Publikování tohoto příspěvku v žádném případě neznamená, že mám jasno ohledně původu tornáda na jihu Moravy. Chci jen nastínit možnosti…a poukázat na fakt, že k věcem/událostem dochází z důvodů opravdu různých…a že jejich zárodky se nacházejí často právě tam, kde bychom je nejméně hledali…

( aktualizováno 2. 8. )
Nepřeju nikomu nic zlého…nepříjemného. A to říkám, přestože jsem si moc dobře vědoma, že věci/události – obecně označované za zlé, mohou být pro jimi zasaženého leckdy naopak hotovým požehnáním – viděno z nadhledu…a časem i z odstupu (…a mnozí potrefení se často v tomto duchu takto opravdu vyjadřují ). Lidová slovesnost to okomentovává známým to rčením ‚všechno zlé je pro něco dobré…‘.

Když jsem se doslechla o tornádu na jihu Moravy – a zejména poté, co jsem uviděla jeho velikost, sílu…a následky – se ve mně rozhostil pocit jakési až nepatřičnosti, a též se mi v hlavě rozblikala kontrolka s nápisem ‚DIVNÝ…‘ ( Mimochodem – ta samá se rozsvítila i při nástupu covidu…) No toto??? Proč to, proboha? Vážně to muselo být? …A až tak??? Nějak mi nic nenapadalo, a tak ve snaze o pochopení jsem brouzdala na netu, abych zjistila, co o tom kdo řekl. Ale zaskočeni byli i obvyklí ‚duchovní komentátoři‘; k oné události se nikdo moc nevyjadřoval – aspoň tady zkraje. Až po nějaké době se začly vynořovat nejrůznější teorie a vysvětlení – od těch spíše konspiračních až po ty nejčastější typu ‚nezbytné čistky‘ a ‚rozbití starých struktur‘ (…ve smyslu zkostnatělého myšlení tamního obyvatelstva ); no stále žádné ‚aha’… Až na mě jako čertík z krabičky vyskočil z komentářů na YouTube názor jednoho pána, v oné oblasti sice žijícího (…a na rozdíl ode mne tedy místní lid a poměry znajícího ), no tornádem nezasaženého. Silně se proti těmto výše uvedeným komentům vyslovoval, následován vlnou souhlasu: „Jak může někdo něco takového vůbec vyslovit?“ Místní obyvatele dobře zná a ví, že jsou to slušní a poctiví lidé, starající se o své domečky, zahrádky (…snad ne ty vyumělkované…sterilní ), rodiny…mající úctu ke krajině (…a jak se ta úcta projevuje? ). Jistě chodí i pravidelně do kostela ( nebylo uvedeno ) – který to, mimochodem, v jedné obci též vzalo… Prostě – jak říká: ‚dobří, slušní lidé‘. ( No právě… ) A dále píše – cituji již doslova: „Dovolím si tvrdit, že u nás jsou lokality, kde jsou na tom lidsky mnohem, ale mnohem hůř: je to vidět i navenek, je tam špína, zanedbané domy, neudržovaná příroda…“ Konec citátu. Jest otázka, co si pán představuje pod pojmem ‚lidskost’…a co myslí tou ‚neudržovanou přírodou‘.                   ( Mimochodem – příroda umí nejen udržovat, ale i obnovovat sebe sama, a to přímo geniálně. Člověka k tomu nepotřebuje; ten se jí do toho svými zásahy akorát tak motá…) Traduje se, že stoupenci Ježíše Krista, sami sebe považující za tzv. slušné lidi, byli často znepokojeni        ( ne-li přímo pohoršeni ), jaký ‚póvl‘ Ježíš pouštěl do své bezprostřední blízkosti… Onoho pána neznám a nevím, co přesně chtěl svým komentářem vyjádřit – no po jeho přečtení se mi vybavilo právě toto…

Těmi ‚potřebnými čistkami‘ nebylo samozřejmě naráženo na to, že někdo je tzv. bordelář a měl si doma zas jednou po létech zamést, utřít vrstvy prachu a vyplít předzahrádku…což dotyčný pán a jeho stoupenci – soudě dle jejich komentářů – patrně nepochopili. Nabízí se sice jistá podobnost tornáda s oním rodičem, zoufalým z toho, že jejich děti mají ve svém pokojíčku – navzdory jeho prosbám i hrozbám – setrvalý nepořádek; a tak tam vlítne…a udělá tam nepořádek ještě větší, coby poslední pokus o jejich nápravu (…aneb zoufalí lidé dělají zoufalé věci ). No myslím, že v tomto případě šlo tornádu/Bohu o něco opravdu jiného…a asi ne tak ‚hmotného‘.

Když jsem se sama začla nad tornádem zamýšlet, nejdříve ze všeho mne to vedlo zjistit dráhu jeho pohybu. No – než jsem si ji stihla podle zasažených vesnic vyhledat na mapě, TV nabídla krásně zpracovanou trajektorii. Zvláštní; jako by onu dráhu někdo narýsoval: prostě odsaď podsaď, od Břeclavi po Hodonín. Skoro podle přímky; jako když architekt navrhuje, kudy něco povede… Tornádo v podstatě kopírovalo silnici a ‚bralo‘ jednu vesnici po druhé. Vykonalo, co vykonalo, a pak – jak přišlo, tak zas odešlo.

Shrňme si fakta: Zasažena byla jižní Morava – tradicionalistický to kraj. Ctít a udržovat tradice je hezké, no nutno ohlídat, aby nepřerostlo do zkostnatělosti a přílišné sešněrovanosti, která nedovoluje volně dýchat…růst…rozvíjet se. Co na to astrologie? Tradice ( a ona zmíněná případná zkostnatělost ) jsou atributy Saturna. V přírodě/životě jsou jisté opory a výztuhy samozřejmě potřeba; bez nich by se zhroutila těla lidská, zvířecí…i rostlinná; je to ono ‚dřevnatění‘, které umožňuje stromům vyrůst tak vysoko. A jako takové mají růstu sloužit…podporovat jej – a ne omezovat. Naproti tomu tornádo – to je Uran jak vyšitej: čerstvý vítr…náhlá změna…hroutící se citadela… Tak ať mi nikdo, prokrista, nevykládá, že tato pozemská událost ( už ) nemá nic společného s událostí to astrologickou, ke které došlo jen devět dní předtím: a to s druhou to letošní konstelací těchto dvou ‚strůjců‘ – tedy Saturna a Urana. Česky řečeno: staré versus nové; zhroucení/stržení/rozmetání starých struktur/pořádků; revoluce…a je jen na nás, jak bolestná/krvavá – protože čím více se bráníme novému… To vše se děje/musí dít proto, aby bylo možno opět se svobodně nadechnout. A svoboda…to je zase náš starý známý Uran.

Onen pán z komentářů, co zasažené tornádem shledával slušnými, dobrými lidmi, měl jistě pravdu – minimálně z hlediska obecně platné morálky a konvencí/zvyklostí. Ale…shledal by je takovými i sám Stvořitel/Bůh? Byli oni zasažení s ním v souladu ( a to bez ohledu na to, zda do kostela chodili či ne )? S Prozřetelností…s Univerzem…s Veškerenstvem? Ale hlavně – byli v souladu sami se sebou? Jsou tak, jako jsou v pořádku jejich domečky a zahrádky, v pořádku i jejich Duše? Nakolik vnější uspořádanost jejich životů zrcadlí tu vnitřní? Nakolik u nich platí ‚jak navenek – tak uvnitř‘? Tradice jsou na pohled hezké, ale napadlo někoho, kolik Duší může v jejich uzavřenosti trpět…a trpí? Víte – ono když něco napohled hezky vypadá…když se to dokonce i tváří duchovně – nemusí to automaticky znamenat, že je to to ‚Boží‘; že je to od Něj…že je to s Ním v souladu… Zároveň to ale neznamená, že je to ‚špatně‘; že je potřeba proti tomu vystupovat…bojovat. Odvádí to tu svou práci, má to tu svůj význam. A až mít přestane – samo zanikne…či bude zničeno.

Je docela dobře možné, že ohledně těchto úvah jsem vedle jak ta jedle. Výše uvedené otázky jsou takové výstřely do tmy – ale i ty mohou někdy trefit do černého… Odpovědi na ně neznám a v tomto případě není na mě, abych znala. Já pouze vím, že nic nepřichází pro nic za nic; že nic se nikomu neděje náhodou. Ti lidé tím – bohužel – projít museli; jinak by tam prostě nebyli/nebydleli. Proč muselo dojít až na tornádo   (…a jedno, kdo je má na svědomí ), záležitost v našich zemích a v tomto rozsahu takřka exotickou – toť otázka…nad kterou je ovšem vhodné, ne-li přímo potřebné, se zamyslet, aby nás ona či jí podobná záležitost nemusela potkat ‚zas někdy příště’… Zdravý selský rozum, maximální uvědomění a následné totální přijetí odpovědnosti za svůj osud/život  (…nebo aspoň ochota k tomu ) – to je ‚trojka‘, za kterou lobbuji. Ale jsme lidi, a tak – kromě tohoto filosofování – jsem na pomoc Moravě zaslala též nějaký finanční obnos; člověk ve mně je názoru toho, že lidi mají mít střechu nad hlavou (…když ‚i lištičky mají své nory‘ – jak si posteskl onen loupežník z ‚Mrazíka‘ ).

Pidivesnici, kde bydlím, je zlými jazyky někdy přezdíváno ‚cikánský skanzen‘. Nechápu vůbec proč – když z celkového počtu dvaceti zde přítomných domů je romský pouze jeden jediný…a z celkového množství zde přítomného obyvatelstva má čokoládovou barvu pleti tak…no maximálně tak polovina ( jak kdy ). Viděno očima ‚slušného člověka‘ – spíše než uspořádaní jsou neuspořádaní; uklizeno moc nemají, jejich zahrádka…no…řekla bych to slovy onoho pána, že ‚příroda kolem nich je neudržovaná…‘ 🙂 Jejich chaloupka je slepená ( doslova ) ze všeho možného…a její střecha: různé tašky…obráceně položené tašky…zcela chybějící tašky; mezi tím trsy trávy. A hádejte: když přijde nějaká ‚futéř‘ – komu odletí střecha??? No – jim ne… Pokud se někomu stane újma, tak těm hezkým, udržovaným, uklizeným domečkům s upravenou zahrádkou… Jeden lidský mozeček může z výše napsaného vyvodit, že Pánbůh má raději ‚barevné‘ nežli ‚bílé’…a druhý mozeček zase to, že je to naprosto opačně: přece se říká, že ‚koho Bůh miluje, toho s křížkem navštěvuje’…no ne? Tak jak teda?!? V obojím je kus pravdy…v obojím… Není to samozřejmě o barvě pleti ani o ničem jiném viditelném; je to o našem naladění. Tzv. ‚barevní‘ ( a přírodní národy – ty vůbec…) ale mívají častěji blížeji k přírodě – a tím pádem i k Bohu – nežli běloši…a jejich určitá ‚neuspořádanost‘ toho má s Božím řádem možná více společného, než naše ‚uklizenost‘. K neustálému a přepečlivému úklidu kolem sebe jsou lidé často puzeni tehdy, když se odmítají zabývat vlastním Nitrem; když ztratili spojení s Božím/Vesmírným řádem, snaží se to pak dohnat vnějším pořádkem – aby měli alespoň nějaký ten pocit ‚uspořádanosti’… Takže myslet si, že když budu spořádaný občan, budu tím zároveň z obliga, je naivní a zcestné. Ale klidně to zkuste a uvidíte, zůstanete-li uchráněni…

Když si deset lidí zlomí nohu, každý si ji může zlomit z jiného důvodu. A když deseti lidem spadne dům, taktéž… Lidem se dějí Boží dopuštění z nejrůznějších příčin…a za různým účelem; prostě když ‚Bůh dopustí‘. Pro poučení…jako korekce vlastního myšlení/chování/žití… Ale také se to postiženého vlastně ani nemuselo vůbec osobně týkat; prostě si to na sebe takzvaně ‚přitáhl‘. Jak? Třeba tím, že hojně sledoval utrpení jiných a – z nějaké pokroucené lásky k bližnímu svému to s nimi silně prožíval;…a že dnes opravdu máme na výběr: TV i net nabízí nepřeberné množství nejrůznějších katastrof, nehod, chorob a dalšího utrpení. ( Vím, o čem mluvím; sama jsem v tom pár let jela. Jelikož mi tehdy ještě nebyl znám mechanismus onoho jevu, velmi jsem se divila, co se mi to děje…a proč; tenkrát jsem si tomu dala pracovní název ‚syndrom Ježíše Krista‘. Tímto konáním člověk nikomu nepomůže – nehledě na to, že z trpitelského Věku Ryb jsme jako lidstvo již nějaký ten pátek venku. Ale – koho toto činí šťastným, ať tak činí…) Anebo proto, že to podvědomě též toužil prožít… Kdo je ochoten a schopen připustit myšlenku, že všichni a všechno jsme služebníky Božími…vykonavateli Jeho vůle zde na Zemi, tomu pak musí být jasné, že pátrat po pachateli tornáda je naprosto zbytečné. A to nejen toho jihomoravského…a to nejen tornáda…a to nejen žádné další jiné katastrofy/události. Není důležité KDO – nýbrž PROČ.

P. S. …anebo to třeba všechno bylo úplně…ale ouplně obráceně??? Že to byli právě tornádem zasažení Moravané, kteří už nemohli hledět na to, jakými blbostmi se zbytek národa zabývá, a tak se z lásky k bližnímu svému rozhodli udělit nám ostatním tuto léčbu šokem – kdy se sami vydali napospas živlům, aby ukázali…aby nám dali ťafku a my se vzpamatovali… (…A že by si z nich sousedé Němci vzali příklad a…po třech nedělích je následovali…s těmi svými šokujícími povodněmi??? ) Jen nevím, co by to bylo platné; na všechny to asi nezafunguje… Můj soused viděl onu jihomoravskou spoušť hned na druhý den ráno, což mu ale nezabránilo v tom, aby na mě kolem poledne nevlítl se stížností, že kvůli mým přetékajícím okapům má ON na zahradě louži vody (…LOUŽI…). Hodně u nás totiž pršelo…ten den.
Co k tomu dodat…
Ale jo – něco by se určitě našlo…třeba: „A paní…a proč máte takového souseda???“ 😀

A zazvonil zvonec…

…a covidu je konec???
Někdy na jaře – ale už vážně nevím, kdy to bylo – se ke mně donesla zpráva typu ‚jedna paní povídala‘: „Covid končí!“ „Vážně??? Takhle náhle? A japa to?“ otázala jsem se překvapeně…a taky poněkud nedůvěřivě. A zdroj pokračoval: „Pojišťovny přestaly proplácet covidové pacienty…a nemocnice tedy ruší příslušná oddělení“. Celé se mi to zdálo nějak přitažené za vlasy, ne-li přímo zavánějící zas nějakou konspirační teorií ( jichž nejsem teda zrovna příznivcem ) – takže jsem si o tom myslela své… Nicméně, když jsem vzápětí pozorovala poměrně dramatický sestup počtu nakažených, hospitalizovaných, atd…skoro jsem si začla říkat, jestli na tom opravdu není něco pravdy. Vím vím – své samozřejmě udělala promořenost a proočkovanost obyvatelstva; a ti, co tady již měli ‚odsloužíno‘, se – s využitím pandemie – také již povětšinou odporoučeli na ‚pravdu Boží’… No stejně…

Ale v konečném důsledku – ono to je totiž úúúplně jedno, jak to ohledně covidu celé ve skutečnosti bylo (…čímž nechci existenci covidu ani trochu zpochybňovat ). Ale chceme-li se přesto ptát…máme-li přesto potřebu zkoumat…spíše než ‚jak to bylo‘ se ptejme: Proč to bylo? Proč něco takového muselo na nás/svět přijít? A co nám to dalo/vzalo? To jsou totiž konstruktivní otázky, které nás můžou někam posunout (…pokud to tedy již neudělal sám covid a opatření s ním spojená ).

Myslím, že co se tohoto tématu týče, bylo řečené již vše… Mějme se dobře 🙂

Úlibická bažantnice nám zase krááásně rozkvetla…

Něco málo k chemtrails…

…ale opravdu jen málo… Tento fenomén není zrovna předmětem mého zájmu, takže nejsem kompetentní se k němu vyjadřovat – nehledě na to, že na netu jsou na toto téma desítky příspěvků. ( Kdo neví, o co jde: jsou to ‚čáry‘ na obloze, které za sebou zanechávají letadla. Existuje kolem toho spousta teorií přímo konspiračních; zlí jazykové tvrdí, že nás takto bůhvíkdo nechá ‚práškovat‘ bůhvíčím za účelem bůhvíčeho…) Ale ať už se jedná o cokoli za účelem čehokoli, jsem přesvědčená, že opravdu VŠE je tady z nějakého důvodu a pro něco (…v podstatě obměna pořekadla, že vše špatné je pro něco dobré…).

Jak tak koukám po netu, jak se kdo k čemu vyjádřil, našla jsem tam tuhle zajímavou informaci; nad naší republikou byla údajně pozorována jakási mlhovina, která přímo kopírovala hranice země. Byl vyřčen názor ten, že kdosi na nás cosi rozprášil…udělal speciálně nad naší zemí jakousi poklici, aby nás od čehosi odclonil ( bylo myšleno v náš neprospěch ) – patrně od nějakých pozitivních energií z vesmíru. A že se to teď pod tou pokličkou pěkně dusí, kvasí a tlakuje… Víte, podobné zprávy beru poněkud s rezervou, ale co když přece? Okamžitě ve mně totiž vyvstala představa tlakového hrnce – ‚papiňáku’… Ona ta naše země má opravdu tvar takové pánve…rendlíku; a co se děje v hrncích? Vaří potraviny; tím se mění jejich struktura/skupenství…transformují se. A co uděláte, když chcete tento proces uspíšit? Vezmete poklici a všechno hezky přiklopíte; tím se v nádobě zvětší tlak a jde to rychleji. A papiňák – v něm se to vůbec pěkně dusí… A teď se třeba takhle dusíme my 🙂

Opravdu nevím, o co šlo…kdo a proč to způsobil (…a jestli vůbec ). Třeba šlo o pouhé spolupůsobení počasí a geografie naší země ( stačí si vybavit hory po obvodu ). Ale i kdyby to někdo udělal schválně a dokonce i ze zlého úmyslu, nenapomohl tím vlastně – nevědomky a třeba i nechtěně – transformaci obyvatel té naší české kotlinky???
( viz též příspěvek z 27. února 2021 )