Blog

…tak jsem se zase z TV dozvěděla, jak ten koronavirus paralyzuje celý náš svět… Ale pokud něco ochromuje naši společnost…ekonomiku, je to v první řadě náš vlastní strach; to z něho vycházejí všechny ty restrikce. To my…ne covid…děláme všechna ta opatření. To MY…chápeme??? Neříkám, že je to špatně; říkám, že je dobré vědět, co se vlastně děje…

Až přijde ‚náš čas‘, odejdeme…a to všem ‚opatřením‘ navzdory. Nezanikneme – změníme formu. A tomu nikdo nezabrání… Jsme zde – fajn; nejsme zde – jsme někde jinde. Čeho se tedy tolik bojíme? Myslím, že v konečném důsledku lidský strach nadělá větší paseku než celý koronavirus dohromady…

Kdykoli nás ‚něco postihne‘, máme dvě základní možnosti, jak se zachovat: buď můžeme hledat viníka našeho stavu – ono ‚kdo za to může‘, a pak se pasovat do role oběti se vším, co to přináší a obnáší… Nebo se můžeme ptát: ‚Proč jsem si toto zvolil? Co z toho mám?‘ A vyjít z toho se ctí… Zas o něco povyrůst…být více sám sebou…

Mějme se hezky.

Letos na nás…na celý svět…přišla dvě ‚potrefení Boží‘: koronavirus a – z astrologického soudku – konjunkce ( tedy setkání ) Saturna a Pluta. Že by to spolu nějak souviselo? Kdo má zájem, více v rubrice ‚Astro v praxi‘ ( Kdo přežije, vyvázne ) a ‚Ze života‘ ( Koronavirus jako příležitost ).

Jak koronavirus postupuje, zdá se mi, že se začínají formovat dvě skupiny lidí: ti, co už mají všech těch opatření a zákazů plné zuby a začínají – navzdory riziku a dobrým úmyslům vlády – revoltovat, a ti, co jsou naopak čím dál více svíráni svým strachem ( nemám na mysli zdravý pud sebezáchovy…).

Strach je stín – tedy nepřítomnost světla. V podstatě přelud… Je tedy reálný nebo ne? Patří k životu, ale… Udržujte rostlinu trvale ve stínu a přestane se jí dařit; v horším případě uhyne docela ( jistě, existují bytosti, kterým se ve tmě naopak daří…). Stoupněte si na hadici a voda přestane proudit; to samé se děje v našem těle sevřeném strachem – omezí se v něm proud energie/výživy. Naruší se jeho fungování, oslabí imunita…začne atrofovat. Strach tedy může i zabít – a to doslova. Viděno z této perspektivy – je tedy reálný až až…lépe řečeno jeho důsledky. Na psychologické lince 1. pomoci odborníci dokonce radí: „Nesledujte zprávy! Aspoň ne tolik… A zvláště ne ti, co se rychle bojí“. Jedna věc je strkání hlavy do písku; a ta druhá… Řekne mi, prosím, někdo, k čemu je mi dobrá…myslím OPRAVDU dobrá…informace o tom, kolik lidí se zase nakazilo ( čímkoli ) a kolik zemřelo ( na cokoli…)? Nebo – kdo za covid vůbec ‚může‘? ( Podle mě to stejně nejde dohledat…a viděno z vyšší perspektivy odpověď zní: všichni…) Sledováním těchto údajů se ladíte na cestu do pekel; chcete-li tam jít – v pořádku… Někdo se bojí rád; přímo se v tom bahní. Je to návyk, něco jako droga. A proti gustu žádný dišputát… Ale co ti ostatní?

Jak si pomoci? Co nejrychleji se vraťte do TADY A TEĎ. Začněte něco dělat, nejlépe jednoduchou manuální práci – třeba umyjte nádobí. Jděte do přírody a pozorujte tamní cvrkot; tam nikdo neřeší žádné co by kdyby…tam prostě všichni ‚jen‘ jsou. Nebo si sedněte do meditace a naopak ‚jděte do toho‘ – přímo dovnitř svého strachu. A můžete zjistit…
( další tipy viz rubrika ‚Rychlokurs svépomoci‘ )

Nespoléhejme tolik na pomoc zvenčí – sami toho pro sebe můžeme udělat moc moc moc…daleko více, než jen tušíme 🙂

…tak tu máme, vážení přátelé, koronavirus 2. kolo (…začíná mi to připomínat nějaký astrologický tranzit; to také bývá ‚na etapy‘ )… Jaká všechna opatření nastanou, to se uvidí časem; je avizované omezení zejména ve sféře volnočasových aktivit, čili… Raději než výzvu to berme jako opětovnou příležitost nevěnovat energii na všelijaká venkovní rozptýlení a místo toho zaujmout místo na svém opravdovém místě – tj. ve svém vlastním Středu. Uvidíme, jak nám to půjde napodruhé… A bude-li v této době cokoli v jakékoli oblasti našeho života ‚brát za své‘, nechme to odejít; beztak nám to už nesloužilo ku prospěchu.