Covid

Covid je (…psáno r. 2021 ) součástí našeho života – ostatně jako úplně vše, co existuje. A proto – máme-li jej správně pojmout, nelze jej vytrhovat z celkového kontextu. A proto se příspěvky na toto téma prolínají celým mým webem…

Jelikož se již delší dobu jedná o aktuální téma (…a ještě i nějakou dobu asi bude ), a jelikož koronavirus a opatření s ním spojená zasáhl doslova všechno a všechny…a jelikož je to pro naši generaci něco zcela nového a nezvyklého ( a tudíž má mnoho z nás větší či menší potíže celé to nějak uchopit…pochopit a postavit se k tomu )…rozhodla jsem se speciálně pro ‚korouše‘ zřídit jednu rubriku, kam ‚vytahám‘ ze všech rubrik vše, co by se ho mohlo týkat – aby ten, kdo zrovna akutně potřebuje, nemusel prohledávat celý web…

( V souvislosti s covidem v příspěvcích zmiňovaný Pluto není – stejně jako Pánbůh – žádná konkrétní osoba, nýbrž archetyp…symbol určitého vesmírného principu, který však může být – lépe řečeno musí – v konkrétních situacích zastoupený, byť třeba jen na okamžik, určitou osobou či skupinou lidí… A koho by zajímal vzájemný vztah zmiňovaných dvou veličin – pak Pluto je podřízený Pánaboha, ostatně jako naprosto všechno a všichni, že…)

JAK SE CHOVAT V DOBĚ COVIDOVÉ
aneb covidové x-tero:

1. Udržujte se ve svém Středu; jednejte ‚od srdce‘.
   Tak bude největší pravděpodobnost, že budete ve správnou dobu na správném místě a uděláte přesně to, co je zrovna potřeba a co je v největším zájmu všech. Jednou může být na místě otevřený boj, zatímco jindy mírové jednání… Každopádně tak nebudete nikdy nikde nikoho ZBYTEČNĚ popouzet a vyvolávat rozmíšky…
   Srdce je naše nejspolehlivější vedení; spojte se s ním a jděte, kam/kudy vás povede; nekoukejte přitom nalevo ani napravo…co dělají ostatní…a hlavně se neohlížejte! ( Rada jak pro hlavního hrdinu z nějaké pohádky, že? Ale my jsme – každý jeden z nás – hrdinou svého vlastního příběhu…) A mějte na paměti, že i věc/čin malý svou velikostí může být velký svým významem/dopadem ( viz tzv. efekt motýlích křídel ).
2. Snažte se udržovat v obraze.
   Shánějte si užitečné a pravdivé informace z důvěryhodných zdrojů, o které se budete moci opřít ( např. www.prolibertate.cz, www.resetheus.org, www.zdraveforum.cz ). Nejste-li schopni filtrovat informace z médií, raději je vůbec nesledujte ( a to ani ty tzv. oficiální; o bulváru  nemluvě ). V ideálním případě si každou informaci – ať už pochází odkudkoli – před ‚spolknutím‘ důkladně prohlédněte a prociťte.
   A hlavně – nenechte si namluvit, že jako neodborníci ničemu nerozumíte! Selský rozum a intuice dokáží dát mnohdy pravdivější vhled do situace nežli deset diplomů…
3. Hovoříte-li o roušce/respirátoru, nevyjadřujte se o nich hanlivě ( náhubek, hadr apod. ) – zvláště v případech jednání s úřady. A to jako proč??? Za a) budete-li se o této zdravotní pomůcce vyjadřovat důstojně, nabydete na důstojnosti i vy ( což se hodí zvláště v případě, budete-li v menšině…); úřady pak s vámi podle toho budou i jednat. V opačném případě vás pravděpodobně hodí do pytle s nálepkou ‚nižší třída‘ či anarchista ( což už je skoro jako kriminálník )…a podle toho s vámi budou jednat. A za b) respirátor ani rouška přeci za nic nemůžou! Jsou to jen nevinné zdravotní pomůcky určené pro vaši ochranu…a Bůh ví – třeba zrovna vám jednou zachrání zdraví/život…
4. Pobývejte co nejvíce v přírodě…městští v parku. A když to není možné, aspoň ji sledujte v TV, na netu, prohlížejte si obrázky… Dělejte si všemožně radost; pěstujte vděčnost – třeba za to, že vaše sklenice je napůl plná (…místo, abyste bědovali, že je poloprázdná ); radujte se, že trnitý keř má růže (…místo, abyste bědovali nad tím, že růžový keř má trny )

Ale hlavně – jak prý často kladla na srdce malému Valdíkovi Matuškovi jeho maminka, dle popisu nóbl dáma:
„Jest velmi důležité se neposrati !“

Chiméra jménem covid?

( 22. 11. 2021 )
Před časem jsem v jedné TV debatě slyšela říkat jednoho staršího pána z řad publika, že covid ve skutečnosti neexistuje. Ze svého kanape jsem si pomyslela něco ve smyslu ‚zas jeden pomatenej popírač…‘ a ve studiu měl jeho výstup podobný ohlas. Když se do něho jeho okolí pustilo ve smyslu ‚a co ti nemocní a mrtví všude‘, šokoval je prohlášením, že vypomáhá v nemocnici – takže je viděl. Je ano…avšak žádný covid! Skutečně jen bláznivý popírač či lhář…nebo již tehdy věděl nebo tušil, co my ne? Co onen pán svým výrokem myslel může být nastíněno zde: ( Posouzení nechám na vás…)
https://www.hovoryzezeme.cz/izolat-viru-sars%e2%80%90cov%e2%80%902-neexistuje/

Ale i kdyby se nakonec přece jen ukázalo, že celý ten covid byla jedna velká konstrukce a mystifikace, jimž podlehl takřka celý svět včetně lékařstva a odbornictva – to, co s námi udělal, je nezpochybnitelné… A o to šlo…
I kdyby se ukázal býti pouhou chimérou ( tj. přeludem ), způsobil to, co lecjaká Chiméra ( tj. mytická příšera ).

No páni…

( 19. 11. 2021 )
…tak ona je to snad opravdu pravda! A co?
Dnes na mě z netu vyskočila zpráva o tom, že covid v tom Japonsku vážně skoro zmizel! To je teda událost týdne…měsíce…ne ne – snad celého roku!
Stručně řečeno: koronavirus v Japonsku mutoval…a mutoval…a mutoval, až se umutoval k smrti; toť názor vědců. Ti se teď snaží zjistit, jak že to ten virus udělal, aby to mohli/uměli udělat taky…sami…v jiných zemích. ( Cha cha cha…) Jednalo se o formu delta, nejnakažlivější ze všech – díky čemuž vytlačila ostatní verze. A dojela na to… Coby astroložka bych to okomentovala tak, že Pluťák má v Japonsku už asi hotovo…

Vidíte to, co já?

V arabském světě mají burky, my máme… Asi abychom o něco nepřišli.
( To první je aspoň sexy…no uznejte. )

Tož zápaďané – ještě se budeme navážet do jiných kultur???

 

( 9. 11. 2021 )
Když tak čas od času zaslechnu v TV nebo na netu, co že ten koronavirus zase provedl, jak jinak se chová, jak se zas přemaskoval, přemístil…opět někam schoval – aby zde dál působil skrytě, ze zálohy…pěkně zákeřně, či dokonce ze dne na den dočista zmizel ( údajně v Japonsku? ), říkám si: „Prostě Pluťák jak vyšitej…“ ( Pluto je symbol, používaný v astrologii pro určité druhy energií/ děje/archetypy…viz dříve ). Nikdy nevíte, co na vás vytáhne; v jakém převleku vás překvapí; zpoza jakého rohu vám zastoupí cestu či vám zcela nečekaně odněkud zezadu zaťuká na rameno; do jaké díry – jím nastražené a plné nechutností – zase zbuchnete. Zkrátka – neustále překvapuje (…Pluto i covid ) – a odborníky především. A je-li celý ten covid jeho nástrojem a v jeho režii, pak… To, co tu teď už nějaký ten pátek máme, opravdu není obyčejná chřipka; v tomto se plně shoduji se všemi těmi ‚strašílky‘ – jak bývají mnohdy nelichotivě nazýváni. Což ale na druhou stranu neznamená, že se z toho musíme hroutit, panikařit, umírat strachy či poslouchat diktát kohokoli a chovat se jak ovce. Právě naopak! Právě teď je více než kdy jindy zapotřebí poslouchat hlas zdravého/selského rozumu, srdce, intuice…a to především těch vlastních!!! V případě zde přítomného koronaviru dost dobře nelze napodobovat druhé – ať už jiný stát či jednotlivce…nebo si říci ‚fungovalo to včera, bude to fungovat i dnes’. Již delší dobu je nám známa velká proměnlivost chování tohoto viru a taktéž velké pole jeho působnosti – tak proč furt koukáme kolem sebe, co jiní?!? Proto…právě proto musí teď každý rozhodovat/konat především sám za sebe, neboť co je dobré pro souseda, nemusí prospět mně. Hergot…vždyť my Češi a spol. jsme tak šikovní, chytří…tolik jsme toho už vymysleli; nemáme ani v nejmenším zapotřebí někde něco kopírovat. Navíc – je potřeba uvědomit si důležitý fakt: Česko není ani na západě ani na východě; je přímo ve středu Evropy. ( Díky za připomenutí, milá a úžasná paní dr. J. Z. Hamplová…) Tak tím středem buďme! Co tedy vězí za tou naší vlažností/opatrností? Nevíra v sebe…strach nebo spíš obyčejná pohodlnost či z ní vycházející nevědomost?

Ve hře je ale ještě něco dalšího – a to moc…pocit moci; bohužel lidem nedochází, že falešné. Tak jako je fyzicky vyhladovělý člověk schopen vrhat se na pouhé náhražky plnohodnotného jídla, stejně tak člověk vyhladovělý duševně/duchovně ve své nevědomosti hledá naplnění ( marně ) ve všem možném okolo sebe. A moc – lépe řečeno to, co takto označujeme – v tomto ohledu slibuje opravdu hodně. Je to však iluze; na chvilku vytvoří dojem nasycení…opije…a pak přijde vystřízlivění. Touto iluzí jsou ohroženy nejen vlády, vládnoucí nad davy – no i prostý lid: týká se nadřízených, ‚vládnoucích‘ nad podřízenými…učitelů, ‚vládnoucích‘ nad dětmi…prodavačů, ‚vládnoucích‘ nad zákazníky…číšníků, ‚vládnoucích‘ nad hosty…vrátných, ‚vládnoucích‘ nad příchozími… I oni jednou vystřízliví a dojde jim nejen to, že naletěli, ale hlavně to, co lidem ( často blízkým ) kolem sebe způsobili… Všichni ví, že na falešnou moc jsou experty totalitní vlády, ale totalitní systém se může – když Bůh dopustí – vplížit i do demokratické společnosti. Jak je to možné? Snadno; i tyto demokratické společnosti jsou tvořeny jen a jen lidmi. Jen lidmi! A lidi jsou lidi… Klidně naslouchejme druhým (…ono nás to dovede k těm ‚našim‘ ); prociťme, co s námi rezonuje – a pak dle toho konejme. A je-li to boj, pak tedy hurá do něj!

A co že se to tady tedy stále děje…a nechce přestat? Pán podsvětí Pluto se zřejmě rozhodl tak trochu vypůjčil si jednu z chřipkovin a udělat z ní nástroj naší přeměny. K účelům těm ji bylo třeba poněkud vylepšit…vytunit…upgradeovat (…Ježíš – napsala jsem to vůbec správně? ). Dělá to ostatně stále…průběžně – jak je zrovna potřeba. A to tak dlouho, dokud jednak nepochopíme, že Pluta opravdu nejde přečůrat…a dokud prostě ‚nebude hotovo‘. Jsme svědky toho, jak vlády, ale i mnozí odborníci po celém světě jakoby ztrácejí zdravý rozum a soudnost. No my jakožto ‚poddaní‘ se ale nechováme o mnoho lépe – tedy až na výjimky ( snad zatím ). Poslušně nosíme respirátory i tam, kde to nejenže postrádá veškerý smysl, no dokonce je to i k naší škodě (…ledaže by šlo o placebo efekt ). A děláme to přesto, že sami zkušení lékaři-praktici tvrdí, že právě nošením respirátorů v podstatě vyřazujeme z provozu náš vstupní tělesný obranný systém – sliznice, který může účinně fungovat pouze tehdy, vdechujeme-li ‚normální‘ vzduch – tedy obsahující všemožné částečky a mikroorganismy; tehdy dochází ke stimulace sliznice a vylučování ochranného/obranného slizu… Necháváme se plošně a bezhlavě očkovat, aniž bereme v úvahu informace, které se k nám od lékařů ( ! ) ohledně vakcín již dostávají, a aniž bereme v potaz základní znalosti o očkování vůbec, které by měly patřit k základní informační výbavě každého běžného občana. A to je? Pokud se necháme očkovat ( jedno proti čemu ), neumožňujeme našemu tělu přirozeně si vybudovat vlastní protilátky proti chorobě při případném kontaktu s ní ( lépe řečeno s jejími spouštěči, obvykle/tradičně považované za její původce/příčinu ). Místo toho se vybuduje jakási uměle vyvolaná ‚náhradní‘ imunita s různou kvalitou a dobou trvání. Naším údělem pak je neustále se přeočkovávat po celý zbytek našich pozemských dní – nechceme-li riskovat. Valná většina populace jede navíc v programu, že imunita se s rostoucím věkem snižuje. Je-li to váš případ a jste-li seniorem, je jistě rozumné se nechat proti covidu naočkovat – pro váš klid. Dále je to rozumné v případě našeho velkého strachu z konkrétní choroby, ať už je jakákoli, či v případě, že nám očkováním vyvolaná imunita vydrží po dlouhá léta ( např. tetanus ) – což se o covidu nedá říci ani náhodou. Vhodnosti jakéhokoli očkování u lidí již zatížených nějakou vážnější nemocí je na pováženou a je na lékařích, aby toto odborně posoudili (…a na dotyčných pacientech, aby se zeptali své intuice ).

Velice si vážím těch lékařů ( a dalších odborníků z příbuzných oborů ), kteří jsou ochotni a schopni otevřeně prohlásit, že vakcinace proti covidu nesplnila očekávání, a seznámit veřejnost s fakty. A ta jsou? Dle lékařů nám vakcinace proti covidu nezaručí naprosto nic. NIC!!! ( Vlastně jo…vstup do určitých zařízení a na určité akce; ale k tomu se ještě dostanu…) Vakcíny pouze slibují, a to pouze jednu jedinou věc: pokud onemocníte covidem, můžete mít hladší průběh. Můžete… A mnoho dalšího nám odborníci – ti skuteční – říkají. Kritizujeme vládu, že se je snaží umlčovat; ale posloucháme je my sami? Nemáme se na co vymlouvat; žijeme naštěstí ( či naneštěstí? ) v době, kdy potřebné a dostačující informace tu prostě JSOU…

Vážně si myslíte…věříte tomu, že tento koronavirus je možné nějak utlouci, potlačit či kamsi vytlačit? ( A to jako kam? K sousedům??? ) Jedna věc je, když si to myslí řadový občan, věc druhá, když vědec – protože ten by měl vědět (…nebo aspoň tušit ). Přece to zafungovalo v minulosti na jiné choroby, zafunguje to i teď – no ne? Ač jsou si vědomi nebezpečnosti a nevyzpytatelnosti viru, snaží se s ním bojovat až dětsky naivními prostředky a způsoby, vyvolávajícími spíše úsměv na tváři nežli nějaký významnější efekt. Co je to přitom stojí sil; a co nás to stojí peněz… Uvědomujeme si, že touto formou boje milý virus akorát tak nutíme k neustálým mutacím? ( Protože on tady zkrátka potřebuje odvést svou práci… ) Uvědomujeme si, jak se na celém tom covidu všichni podílíme…jak jej doslova vytváříme? No jsou tu – díky Bohu – i mnozí, kterým vše došlo již dávno ( či právě dochází ); jsou dokladem toho, že získání vyššího vzdělání a titulů nemusí znamenat ztrátu zdravého rozumu, intuice a pokory.

Z oficiálních ( dosud…) míst se nese hlas, že jediný způsob, jak můžeme pandemii zvládnout, je očkování. Já nevím… Víte – nejsem odpůrce vakcinace jako takové (…zrovna se chystám jít se nechat přeočkovat proti tetanu ). Ale sami vidíte, jak to vypadá; připadá vám to jako nějaké vítězné tažení? ( Myslím jako vědy proti covidu…) Momentálně jsou naočkovány pomalu 2/3 naší populace…a efekt? Jistě – mohou tvrdit, že bez toho by bylo podstatně hůře ( to lze ostatně prohlásit téměř vždy a téměř u všeho ); těžko, ne-li přímo nemožno prokazatelné tvrzení. Dále se říká, že je potřeba více dávek – momentálně tři – aby to fungovalo. ( Jen tak mimochodem: očkovací schéma, stanovené výrobcem, jsou dvě dávky; u jedné vakcíny pouze jedna!!! Jde-li farmaceutickým firmám opravdu především o zisk, uznejte sami – tohle nebyl zrovna prozíravý tah 🙂 ) No – zítra to mohou být čtyři…a pozítří pět. A skončí to tím, že se budeme muset nechat přeočkovávat průběžně, rok co rok, po celý další život…aby to fungovalo. Připadá vám to jako výhra??? Takže? Ať už se lidé nechali naočkovat z důvodů zdravotní ochrany ( slibované ) či z vidiny nějakých výhod ( též slibovaných ), velká část z nich se teď může cítit podvedená. Otázka je, zdali-li se teď dokáží zachovat moudře ( tj. přiznají si svou účast a vezmou ponaučení pro příště, případně si půjdou stěžovat ke správným dveřím ), anebo opět šlápnou vedle a své frustrace si budou vybíjet na neočkovaných a’la ‚když my, tak vy také’… A co to třeba otočit a říci si: „Příště zkusíme být více jako vy!“

Dějí se opravdu různé prapodivnosti a nahlavupostavenosti… Lékaři ( zejména ti zkušení praktici ) tvrdí, že vakcinace vám nezaručí, že neonemocníte; nevybuduje vám proti němu skutečnou imunitu – na rozdíl od prodělání nemoci. To způsobí tvorbu protilátek; u jednoho více, u druhého méně – ale aspoň něco, že. Očkování též nezaručí, že nebudete virus dále šířit mezi lid obecný. ( …A když se tak podívám kolem sebe, mám tendenci jim to opravdu věřit; vlastně můžu rovnou napřímo prohlásit: „Já to tušila hned od začátku, že to nebude jen tak…“ 🙂 ) Přesto: máte-li doklad o očkování, můžete jít klidně do restaurace, do divadla…tam i onam. Máte-li doklad o dostačující imunitě ( ať už pochází z prodělané nemoci nebo ji máte prostě ‚od přírody‘ ) – můžete si s ním leda tak… ( Určitě víte, co myslím…) Co je praštěnější??? O co tady tedy vlastně jde? O ochranu lidí…či o jejich nekonečné ( zdá se ) očkování? Mně už to totiž přestává připadat jedno a totéž… Část populace se naočkovat nechala; prostě měli potřebu…pro svůj klid. OK, v pořádku, chápeme. Co ale už nechápeme, jsou snahy vlád všude možně po světě donutit onen dosud nenaočkovaný zbytek, aby se též nechal. A zvláště to nechápeme s přihlédnutím k výše uvedeným faktům… ( Že by měli přece jen pravdu všichni ti pomlouvači a byly za tím vším ziskuchtivé farmaceutické firmy? ) A na co vlády naráží? Na odpor; zcela zákonitě. A proč? Stačí nahlédnout do učebnice fyziky ze základní školy: protože jakýkoli tlak vyvolává protitlak – a to ať jde o jakkoli dobrou věc! ( Takže bacha, povstalci – ať to s těmi agitacemi nepřeháníte zas pro změnu vy! ) A tak milé vlády vymýšlí nejrůznější páky a zapeklitosti, jak nenaočkované k naočkování přimět ( řečeno mírně ). No dotyčné tím akorát tak nutí k vymýšlení si nejrůznějších, mnohdy až uťápnutých důvodů, proč vakcínu odmítat…a k ještě většímu odporu. ( Mimochodem: všelijaké ty poočkovací zdravotní komplikace mohou být – minimálně zčásti – právě důsledkem tohoto vnějšího nátlaku a následného odporu, s jakým se jdou lidé očkovat…) Opravdu – zvláštně rozehraná partie… Už mi to celé připadá jako nějaká komedie…jen už poněkud otravná a trapná. A taky mi to začíná připomínat totalitní donucovací praktiky – což už zas taková sranda není… Jen pevně věřím tomu, že jako národ máme dost zdravého rozumu na to, aby se nám tu v samém závěru coby vyvrcholení děje nerozpoutalo něco na způsob občanské války očkovaných proti neočkovaným; znáte tu hlášku ‚poturčenec horší Turka…‘ A to už by vůbec nebyla sranda.

…a tak spíše než před zavirováním našeho počítače či těla mějme se na pozoru před zavirováním našich myslí…

Úvaha, kterou si tak nějak nemohu odpustit…

( 8. 11. 2021 )
Ze všech tzv. totalitních režimů jsem ve svém životě měla tu čest ( aspoň tedy doteď…) pouze s jedním, a to českým komunismem. Žila jsem v něm prvních téměř 22 let mého života. A vcelku šťastně – a to přesto, že mí rodiče nebyli v KSČ a prarodiče byli coby ‚nepřátelé lidového státu‘ připraveni o majetky. Jistě – měla jsem svá nesplněná přání a různá trápení ( kdo je nemá…); no nemohli za to komunisté, nýbrž jen a jen mí rodiče! 😀 (…a za trápení mých rodičů pro změnu samozřejmě a především zase já, jak jinak…prostě klasika ). Vždy za to někdo může a dosud nevědomý člověk hledá viníky své nespokojenosti především všude kolem.

Jistě – můžete podotknout ( a vlastně správně ), že jsem byla tehdy ještě malá/mladá; že děti/mládež berou život jinak, nežli dospělí. Ano – berou; nemají totiž ještě ten ‚dospělácký rozum‘ ( tím nemyslím ten zdravý/selský…), který nám nakukává, co všechno vlastně nemáme a mohli/měli bychom mít…že na druhé straně plotu je tráva vždy zelenější…že život je jeden velký a nekončící boj… Děti jsou ještě – více či méně – ve svém Středu; tam je vám dobře; tam jste prostě ‚jen‘ sami sebou a žijete – bez ohledu na okolní prostředí/dění. Děti jsou proto schopné ve zdraví přežít opravdu ledacos – tedy za předpokladu, že je dospělí kolem nich nestrhávají do svého, povětšinou již pokrouceného obrazu světa.

Prostředí kolem nás…doba, ve které žijeme…není nic víc a nic méně, než kulisy pro naši hru (…a tímto prohlášením nechci absolutně nic zlehčovat; některé ty hry jsou totiž opravdu pěkné tragédie, ne-li přímo horory ). A tak jako v jedněch a těch samých kulisách může zároveň probíhat mnoho různých her a dějství, stejně tak i např. v dobách zmíněného komunismu se dařilo různým lidem různě. Neměl stejný dopad na všechny; určovalo jej, co si kdo přišel do této doby odžít – a jedno, jak se choval navenek. Zatímco jedni to mohli odnést dokonce i vlastním životem, jiní zůstali v podstatě nedotčeni… Ale co bylo řečeno o komunismu, platí pro všechny režimy a pro všechna historická období – čili i pro momentální ‚dobu covidovou‘. Prostě další kulisy, ve kterých si každý odehrává a odžívá to své…

Padají otázky, jak dlouho TO ještě bude trvat. Odpověď? Tak dlouho, jak TO budeme potřebovat; jak dlouho ještě budeme potřebovat být ‚dušeni‘ (…ale i dušeni 🙂 ). I zazněla tak v jedné veřejné debatě otázka, jak dlouho ještě budeme muset nosit respirátory. Jeden z aktérů – právník – odpověděl: „Dokud je budeme nosit…“ No považte… Planeta Pluto, symbol transformace, dlouhodobě prochází znamením Kozoroha – symbolem to starých pořádků. O tyto struktury se v životě opíráme; říkají nám, co dělat máme…a co naopak zase nemáme, aby bylo všechno v pořádku. Ale – co je správně jednou, nemusí být správně podruhé, že… Jenže znáte to – stará dobrá setrvačnost, hra na jistoty, atd. Ale zdaleka tady nejde jen o ty vnější struktury – tedy např. úřady, vládu, naše nadřízené, zákony… Existují i struktury vnitřní, uvnitř nás samých – a zejména o ty jde především, protože právě jejich odzrcadlením vznikají ty vnější… Jenže – vykládejte tohle lidem…nebo ne? Je ale vhodné, aby si člověk uvědomil, proti čemu/komu to vlastně chce bojovat/protestovat, chce-li… Výše zmíněné Pluto definitivně opustí znamení Kozoroha ( alespoň pro toto století ) sice až za tři roky, no začne z něho vystrkovat nos již na jaře 2022. Jsme tedy na počátku období, kdy možná bude možno konečně zahlédnout ono pověstné a vytoužené světlo na konci tunelu, no zároveň může přijít doba těch nejhorších tlaků/čistek – a to podle toho, jak jsme to doteď celé zvládli. Prostě…ještě je potřeba tohle, ještě je potřeba támhleto…honem honem, ať to stihnem! ( Ale kdo má hotovo, může si už dávno válet šunky…) Aneb jak se praví: před rozbřeskem bývá největší tma…

Mnozí erudovaní odborníci se diví, ne-li přímo žasnou, co se to od nástupu covidu děje – a to plošně po celém světě; jakoby všem hodnostářům vypověděl zdravý rozum službu – následkem čehož se chovají jako ovce (…jsem si vědoma, že tímto přirovnáním urážím ty opravdové ). Proč??? Proto. Kdyby se takto nechovali, neprocházeli bychom tím, čím procházíme. No právě! No právě… Neprocházeli bychom tímto, kdybychom to nepotřebovali. Fertig. Neboť to, co potřebuje/chce býti uvařeno, musí býti vařeno. Jináč to asi holt nejde. „Ale já přece…“ Já vím; kdybych to byl býval věděl, tak bych… Každému je jasné, jak je nezbytno postupovat, abychom uvařili opravdu poctivý guláš: maso – byť sebekvalitnější – je nutno řádně podusit. A jak získáme víno? Ovoce musíme nechat řádně vykvasit. A chceme-li pálenku, tak navíc ještě vypálit – nejlépe opakovaně ( viz TV reklama na opakovaně destilovanou vodku ). Má-li vzniknout diamant… S člověkem je to stejné; abychom se posunuli, musíme si někdy projít opravdu ledacčímž. Na dětech je zvlášť dobře patrné, že proděláním některé z těch tzv. dětských nemocí často znatelně poskočí ve vývoji. Mnozí lékaři dokonce prohlašují, že ony nemoci jsou dokonce klíčové pro jejich vývoj. Zároveň ale neznamená, že kdo je neprodělal, ustrnul ve vývoji; on je prodělat prostě nepotřeboval… A takto lze pohlížet na celý ten covid…

A zazvonil zvonec…

( 10. 6. 2021 )
…a covidu je konec???
Někdy na jaře – ale už vážně nevím, kdy to bylo – se ke mně donesla zpráva typu ‚jedna paní povídala‘: „Covid končí!“ „Vážně??? Takhle náhle? A japa to?“ otázala jsem se překvapeně…a taky poněkud nedůvěřivě. A zdroj pokračoval: „Pojišťovny přestaly proplácet covidové pacienty…a nemocnice tedy ruší příslušná oddělení“. Celé se mi to zdálo nějak přitažené za vlasy, ne-li přímo zavánějící zas nějakou konspirační teorií ( jichž nejsem teda zrovna příznivcem ) – takže jsem si o tom myslela své… Nicméně, když jsem vzápětí pozorovala poměrně dramatický sestup počtu nakažených, hospitalizovaných, atd…skoro jsem si začla říkat, jestli na tom opravdu není něco pravdy. Vím vím – své samozřejmě udělala promořenost a proočkovanost obyvatelstva; a ti, co tady již měli ‚odsloužíno‘, se – s využitím pandemie – také již povětšinou odporoučeli na ‚pravdu Boží’… No stejně…

Ale v konečném důsledku – ono to je totiž úúúplně jedno, jak to ohledně covidu celé ve skutečnosti bylo (…čímž nechci existenci covidu ani trochu zpochybňovat ). Ale chceme-li se přesto ptát…máme-li přesto potřebu zkoumat…spíše než ‚jak to bylo‘ se ptejme: Proč to bylo? Proč něco takového muselo na nás/svět přijít? A co nám to dalo/vzalo? To jsou totiž konstruktivní otázky, které nás můžou někam posunout (…pokud to tedy již neudělal sám covid a opatření s ním spojená ).

Myslím, že co se tohoto tématu týče, bylo řečené již vše… Mějme se dobře 🙂

Zas něco ke covidu…

( 10. 4. 2021 )
Jeden náš tuzemský vizionář byl tuhle tázán, zda-li by u nás byla lepší situace, kdybychom měli jinou/lepší vládu. Odpověď byla stručná a jasná: „Nebyla…“

Víte…ony ty dohady ‚co by kdyby‘ jsou jaksi tak nějak vždycky ‚na levačku‘. Přesto… Můj vnitřní pocit mu dává za pravdu… Koronavirus je tu v té podobě a počtu ne kvůli ‚špatné vlády‘ – ale kvůli nám! My si tím zkrátka musíme projít; jinak by tu nebyl. Ani ta nejlepší vláda na světě by mu v tom nezabránila…

Je třeba pochopit, že není na světě člověk ten, aby vládl všem…a všemu. A kdo se o to pokusí, zcela zákonitě pocítí bezmoc. Není to vůbec příjemný pocit – to víme všichni moc dobře; snad každý ji již někdy ve svém životě pocítil. A přitom by vůbec nemusel – stačilo by pouze nechtít zvládnout/ovládnout či kontrolovat to, co nám nepřísluší. Nesnažit se poroučet větru, dešti…

Lékař/zdravotník, který již VÍ – ví… Ví, že není pánem nad životem ani smrtí nikoho – ač se to tak může mnohým ( i jemu samotnému ) jevit; je pouze vykonavatelem… Může ‚pouze‘ pomoci, podržet…podpořit, no zbytek už není na něm. S tímto vědomím se mu pak jeho nelehká profese daleko lehčeji vykonává…daleko lépe se vypořádá s tím, když mu někdo ‚odejde pod rukama‘. Nehroutí se z toho, nebere to jako své selhání… Ví, že udělal vše, co mohl – a že to udělal nejlépe, jak v danou chvíli mohl; a dál se děj vůle Boží… Musí to pustit, musí to nechat – aby se třeba mohly udít ‚zázraky’…a nebo taky ne.

To, co odchází, je nutno pustit; nelze stát nohou na proudu života…nelze nic pevně držet – blokujeme tím ‚provoz‘. Toto platí v každé době…a v této obzvlášť. Staré a přežité se bortí; budeme-li se toho držet, padneme spolu s tím…

A co se očkování týče…’být či nebýt‘? Kdo se bojí, nesmí do lesa…lépe řečeno neměl by. Čeho se bojíme, to hrozí, že si přitáhneme. Selský rozum tedy velí: pokud mám z něčeho strach ( a nejsem schopen s tím strachem nic udělat ), je rozumné udělat vše pro svou ochranu – tedy nechat se naočkovat, pojistit, apod. Odpůrci očkování argumentují tím, že vakcíny jsou udělané z ‚bůhvíčeho’…a toto ‚bůhvíco‘ že může změnit naši DNA; takže nebrat… A víte, co je legrace? Vědci zjistili, že viry ( na rozdíl třeba od bakterií ) se významnou měrou podílí na evoluci lidského rodu…a to právě tím, že jsou schopné způsobit změny naší DNA… Tož – vyberte si… 🙂

( 24. 3. 2021 )

( 29. 1. 2021 )
Tyto otázky si pravděpodobně kladou mnozí z nás při pohledu na momentální covidovou situaci… Než si odpovíme, něco si napřed povíme (…a tím si možná i odpovíme ); co třeba jednu takovou severskou pohádku?

Bylo to asi tak: na břehu zátoky žil jeden rybář. Jednou takhle, když vytahoval svou udici, cítil tah větší než obvykle – no jaké bylo jeho zděšení, když na něho místo pořádné ryby vykoukla z vody lidská kostra! V úleku popadl své náčiní a prchal domů, co mu síly stačily. Když za sebou zaslechl rachtání kostí, nevěřícně se ohlédl: kostra jej pronásledovala! Rybář zrychlil…kostra též! ( chudák nemohla jinak; nějak se mu zapletla do udice, když ji táhl po mořském dně…) S vypětím všech sil doběhl do svého domu; praštil sebou na zem a ztratil vědomí… Když přišel k sobě a jeho zrak padl na hromádku kostí ležící poblíž, v první chvíli se opět lekl – no už ne tolika. Došlo mu, co se stalo, a samou úlevou se rozchechtal na celé kolo. S kostrou je však potřeba něco udělat…vystrojit jí důstojný pohřeb; byl to on, kdo vyrušil neznámého mrtvého z jeho věčného odpočinku na mořském dně… No bude to bude muset počkat až do jara – teď je zima a půda je zmrzlá; alespoň ji tedy vynese ven… Ale jak vzal kostru do náručí, měl náhle pocit, jakoby nesl živou bytost. Venku navíc vánice… I zželelo se mu ostatků a uložil je do rohu svého obydlí; aspoň mu budou dělat společnost v jeho samotě… Netrvalo dlouho a na svého podivného spolubydlícího si zvykl; a nejen to – začal si s ním povídat… A stala se zvláštní věc: jak dny míjely, kostře začly dorůstat vnitřní orgány…svaly…kůže a vše ostatní, co mají živí lidé. Stala se z ní živá – a navíc velmi krásná žena…
A žili spolu šťastně…

(…a v jakém stádiu jste vy? Nemůžu si pomoci, ale ten příběh mi něco připomíná…)

Jistý náš tuzemský ‚duchovní myslitel‘ ( důvodem uvozovek není v žádném případě ironie, ale to, že si vůbec nejsem jistá správností a výstižností tohoto označení ) vyslovil před časem myšlenku vpravdě kacířskou – a to, že již první ( ! ) vlnou koronaviru byl splněn účel, za jakým jej na nás Pánbůh seslal; a že se lidé měli již od covidu odpoutat a jít dál… Pokud je to opravdu tak, proč – ksakru – TO tady tedy pořád s námi je??? ‚Kdo se koho drží – to je, oč tu běží…‘ ( viz onen příběh ). Někdo může říci: „Ale já se přeci covidu nedržím! Já se ho jenom bojím…myslím na něj…průběžně sleduji jeho pohyb. Stále dokola se nechávám testovat…abych ho pak chytil za dalším rohem nebo si ho dokonce odnesl z testování coby výslužku…“ ( Zde malá vsuvka: napadlo vůbec někoho zamyslet se nad tím, kolik lidí se může nakazit ve frontách na test – když dle statistik má covid každý třetí? Je hezké, že jsem dostal štempl, že jsem negativní…DNES…když za tři dny se můžu jít postavit do té samé fronty znovu, či skončit rovnou u doktora, v karanténě nebo rovnou v nemocnici… Vůbec tímto nechci vystupovat proti testování; jen úvaha selského rozumu.) No právě…držet se dá mnoha způsoby. Tak ještě jednou: ‚Kdo koho tady tedy drží?‘ Nechce-li od nás nějaká choroba odejít, bývá to nejčastěji jedním ze dvou důvodů: za a) dosud jsme od ní nepřevzali její poselství a neprovedli patřičné kroky k nápravě našeho myšlení/fungování. Místo toho jsme se v tom začli patlat, všelijak to rozmazávat, krmit to naší pozorností ( negativní ). To už je ono za b)… A následkem toho všeho jsme do toho hezky zabředli…( a v případě choroby se tato zpravidla stává chronickou ). Všichni dobře víme, jak se to má s tím…no s enónem; čím více se s ním člověk zaobírá, tím více maže – a jeden pak skončí zapráskaný od hlavy až k patě. A chce-li se pak umýt, ještě zamaže vše kolem – pokud tedy nemá po ruce někoho čistého, kdo mu s tím pomůže ( třeba otočí kohoutkem…).

Jisté jsou dvě věci. Za prvé – patrně opravdu nejde o to smést lidstvo z povrchu zemského ani ho nějak markantněji redukovat – to by na nás bylo sesláno něco mnohem horšího. To je ta dobrá zpráva… Ta horší je, že s ‚Pluťákem‘ opravdu nelze jen tak ‚vyběhnout‘ ( o tom jsem se již zmínila v dřívějších příspěvcích ); můžeme být rádi, že nás nechá – obrazně řečeno – nákazu aspoň trochu regulovat… Pluto je vesmírné těleso, v astrologii používáno coby symbol jisté energie, bez které by nemohlo existovat lautr nic – a tedy ani my. Ono těleso se již delší dobu nachází ve znamení Kozoroha ( coby symbolu jistot/struktur ) – no jeho tranzit tímto znamením se pomalu blíží do finiše ( KDO a CO oni jsou, to je podrobněji a konkrétněji rozebráno v rubrice ‚Astrologie‘ a v dřívějších příspěvcích blogu, takže případní zájemci račte nahlédnouti tam…). Pro nás je v tuto chvíli směrodatná informace, že se nalézáme v období, kdy jsou naše dosavadní pozemské jistoty – takové ty ‚staré, dobré, ověřené a zažité‘ – podrobovány doslova zkoušce ohněm, aby se zjistilo, jak moc jsou pro nás ještě dobré, a aby se následně z našeho života zcela eliminovaly či se přetavily v něco jiného, prospěšnějšího… Spíše než o to, co je dobré či špatné obecně – jde o to, co je dobré či špatné pro mě v tuto chvíli; liší se tedy jednotlivec od jednotlivce, stát od státu; proto je onen vir tak variabilní ( a proto jsou odlišné i přístupy a opatření v různých státech; a též neznamená, že to, co zabralo ve státě jednom, nemusí spolehlivě zafungovat ve státě druhém…).  O co jsme se dosud opírali, na co jsme spoléhali, co nás doposud spolehlivě dostávalo z bryndy…to už zkrátka nemusí nadále fungovat… Jelikož Pluto je řazeno k tzv. transpersonálním – tedy osobnost jednotlivce přesahujícím – činitelům/ukazatelům, a z důvodů těch je mu připisován ‚vliv‘ spíše na společnost jako takovou, je jeho dopad na jednotlivce často podceňován. Je zapomínáno, že společnost je právě těmito jednotlivci tvořena; a že jediný způsob, jak udělat pořádek ve společnosti, je udělat si pořádek u sebe doma…

No, tak jsme si třeba řekli: „Chytnu korouše…ale fajn, budu to mít aspoň za sebou, získám imunitu…“ A ono houby… Slyšela jsem o lidech, kteří TO měli už 3x! ( takhle za sebou nemáte ani chřipku či rýmu ). Vláda (…vážně bych teď nechtěla být v její kůži…) spoléhala na všechna možná opatření; tato sice zdaleka nesplnila očekávání, ale zaplať Pánbůh – zdravotnictví se dosud nezhroutilo; aspoň něco… Velká část populace viděla naději v očkování…no sami vidíte, jak to s ním vypadá ( a to nemluvím o tom, že nevíme, nakolik bude vakcína opravdu účinná a co to s lidmi bude dělat…). A aby to nebylo zas tak jednoduché, v Anglii se objevila nová mutace a už šťastně doputovala i k nám…a včera jsem zaslechla info, že už více států hlásí své vlastní mutace – ‚zhotovené‘ jim na míru… Na stranu druhou – jsou tu zprávy o lidech, kteří neonemocněli, přestože byli týdny zavření v malých bytech spolu s nakaženými, takže museli dostávat opravdu poctivé dávky bacilů. Imunitu neměli – kde by ji také vzali, že? Tak co je ochránilo? Vypadá to, že si covid opravdu vybírá ( ostatně jako každá nákaza – ani mor nebral všechno a všechny…) V této souvislosti zde nemohu nezmínit případ ruského vědce Čečerova; když bouchl Černobyl, prolézal jeho zničené útroby, aby odhalil rozsah škod. Kam si ostatní troufli pouze v ochranných oblecích a jen na minutu ( anebo vůbec ), chodil on údajně pouze v montérkách a na podstatně delší dobu! Radiace, kterou dostal, by zabila x lidí. Onen pán žil ještě čtvrtstoletí po oné události a zemřel v 65 letech ( chytráci řeknou, že kdyby tam – blbec jeden – nelez, mohl tu s námi být třeba ještě dnes…). Na otázku, čím se chránil, prý pronesl, že je s radioaktivitou kamarád – takže mu nemůže ublížit…

No, zpět k tématu… V TV slyším, že odborníci na nákazy se nechávají slyšet, že ‚je to tak ještě na dva roky‘. V jistém tušení běžím nahlédnout do astrologických tabulek a ejhle…náhodička??? Naše milé Pluto začne opouštět znamení Kozoroha v březnu 2023 ( definitivně z něho odejde v listopadu 2024 ). Kdo by si chtěl po tomto zjištění rovnou ‚hodit mašli‘ či zalézt někam pod zem ( a tam v klidu počkat, až se TO přežene ) – prosím, neunáhlujte se! Za prvé – za této situace to není řešení; před ‚Plutem‘ opravdu nejde utéct ani se nikam schovat (…a už vůbec ne pod zem – je to přeci Pán podsvětí a jako takový vás tam vyhmátne raz dva ). A za druhé: výše uvedené vůbec neznamená, že momentální situace v této podobě bude trvat ještě ony zmíněné dva roky. Vše se může změnit – a to rychleji, než by vás napadlo; jak se zatáhlo, může se i roztáhnout. Aneb jak se praví – největší tma bývá před rozedněním… Každý jsme tvůrce své vlastní reality. Ti, kdož se zasekli v pozici a’la ‚to je hrozné, co to na nás přišlo…už aby to skončilo!‘ a čekají spásu zvenku – jedno, jestli od vlády, vakcíny či nějakého ‚mesiáše‘, se automaticky stávají obětí svého vlastního postoje, a odpovědí na první otázku v nadpisu je pro ně jednoznačné ‚ANO‘. Ona tak vyhlížená spása je ve skutečnosti v nás samých; v našem nitru…v našem pohledu/přístupu ke světu. Proto je nesmyslné hledat venku…

Řada lidí se vlivem covidových opatření dostala do těžkých, zdánlivě neřešitelných situací. Ale vždy je nějaké řešení – člověk však musí být ochoten vzdát se svých zažitých názorů, svých mnohdy těžce vydobytých pozic a hlavně – svých představ, jak věci mají být. „Nikdy!!!“ Fajn, tak si bojujte…vymáhejte od státu přislíbené peníze; slíbil – musí dát! ( Zde je záhodno připomenout, že pokud má člověk pocit, že se musí něčeho domáhat, je možné, že mu onen výdobytek ve skutečnosti vůbec nepřísluší – viděno z vyšší perspektivy – nebo že má v sobě bloky, které mu brání v jeho přijetí.) Ale koho to už nebaví nebo unavuje, jsou tu naštěstí i jiné cesty… Všichni postižení si mohou v tomto nastalém ‚postavení mimo hru‘ tzv. položit ruku na srdce a odpovědět si na následující otázky: Bylo to, co jsem dosud dělal/a, pro mě opravdu naplňující? Pokud ano, je tu dobrá zpráva: k tomu, co nás opravdu baví a naplňuje, si člověk vždy nějak najde cestu…lépe řečeno – on nemůže jinak! Jsou lidé, kteří prostě nemůžou nepéct dorty…nemůžou se nehrabat v autech či jiné technice…nemůžou jinak, než nezpívat…nemalovat…než být stále někde na cestách ( ať už fyzicky nebo v duchu ) a přinášet nové poznatky, spojovat kultury – stejně tak jako kohout nemůže nekokrhat a pes neštěkat (…a pokud je tomu zvenku bráněno, tak jít do sebe a hledat tam, protože tam jsou ty skutečné překážky; ty venku jsou pouhým jejich odrazem ). Já coby dítě jsem kupříkladu nemohla nelítat za koňmi; nikdo z mých opatrovatelů z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený – no nikoho ani nenapadlo mi to zakazovat, protože při pohledu na mé odhodlání bylo všem jasné, že by to bylo stejně zbytečné; přes všechny těžkosti tehdejší doby jsem si cestu k nim vždy našla…

Příklad ze života: Četla jsem příběh jednoho pána; žil v podstatě na ulici jednoho menšího německého města a jeho oficiální role byla metař. Ale ve skutečnosti… Uklízet ulice mu šlo dobře, no ještě lépe uměl naslouchat lidem a hovořit k nim. Kolemjdoucí všech věkových kategorií, profesí a postavení se s ním často a rádi zastavovali a sdíleli s ním své radosti i stesky; fungoval v podstatě jako velmi výkonný terénní sociální pracovník. Byl čím dál známější, vyhledávanější…a svým způsobem i vlivnější. Jeho věhlas se donesl až na radnici; byl pozván na zasedání…a nakonec skončil v představenstvu. Jestli se zde jeho postup zastavil či pokračoval dál mi už není známo… Onen pán nikdy neusiloval o nějaké posty – miloval své město, miloval své spoluobčany a chtěl jim být prospěšný. A pokud jednoho krásného dne opět skončí na ulici s koštětem, myslím, že mu to nebude ani trochu vadit…protože naslouchat lidem a povídat si s nimi může kdykoli a kdekoli… ( Tak takhle to může vypadat, když člověk ‚jede na vlně‘; o nic se nemusí starat…usilovat; dovezou ho…odvezou ho… 🙂 )

No…a pokud to, co jste doposud dělali a co je vám nyní kvůli covidu znemožňováno vykonávat, nebyla nejhlubší touha vašeho srdce – není tedy vlastně úlevné, že to již dále nevykonáváte?!? No – po pravdě řečeno – je…vlastně ne – není!!! Co ty dluhy, závazky rodině…co svá předsevzetí? Jenže…tyto argumenty teď neobstojí; Pluťákovi jde ( a vám by mělo také ) o vaši opravdovost, o vaše ryzí Bytí. Kde je psáno, že 100 let stará rodinná firma musí  fungovat dalších 100 let? Že vaše dítě musí mít nejnovější model jánevímčeho? A někdy nejde ani tak o to přestat něco dělat…ale začít to dělat jinak… Přiznejme se ke svým činům, ke své odpovědnosti ( aneb jak se praví u soudu: přiznání je polehčující okolnost )…a na Duši se rozhostí klid. A bude nám s největší pravděpodobností i pomoženo – ať už odkudkoli a jakkoli. Ptáte-li se na cestu – tudy zrovna jedna vede…

A co se týká našich ohrožených seniorů – k tomu jen toto: Kdo neumí vědomě žít, nemůže umět ani vědomě odejít z této reality, když nadejde čas. Pak musí přijít nemoc, úraz či nehoda ( coby protipól umělého udržování při životě pomocí všech našich civilizačních vymožeností; no – ne, že by byly zbytečné: dávají nemocným ještě nějaký ten čas ‚navíc‘ a tak další šanci něco pochopit…) a dotyčného odvést. Buď tady mám ještě být – a v tom případě se postará můj imunitní systém, anebo ne… ( ostatně platí pro všechny věkové kategorie ). Nikdo samozřejmě nechce přijít o své milované babičky a dědečky; jak bych jen byla ráda, kdyby tady ti mí (…odešli již před lety ) dosud byli! Ale oni mají své vlastní osudy; nejsou tady jen pro nás – na to často a rádi zapomínáme… Soucítím se všemi, kteří v této době přišli o své blízké; zvláště nemohli-li se s nimi díky covidovým opatřením ani rozloučit (…ale jde to naštěstí i jinak, nežli jen osobně ). Jistě – úmrtnost stoupla; ale…zdá se vám to – vzhledem k celkovému počtu obyvatel, ať už u nás či ve světě – opravdu taková hrůza, jak je prezentováno? Napadá mě, jak by asi bylo okomentováno, kdyby na nás přišel třeba takový mor??? Asi nijak; na to už patrně nebudeme mít silná slova – vypotřebovali jsme je už na covid… Děkujme tedy Bohu, že nepřišel… ( Ale co není, může být…zvláště, když se budeme i nadále rouhat, jakže je to všechno hrozné; je to přímo hozená rukavice ‚Pluťákovi‘, aby ještě přitvrdil…)

Všechny živé organismy na naší planetě podléhají jistým přírodním zákonům ( a minimálně člověk navíc ještě i jistým duchovním zákonům )…a člověk JE živým organismem, souhlasíte? Takže na nás se vztahují též, ať se to někomu líbí či ne; já to nevymyslela… Tak kde se v nás potom bere ta drzost/neznalost/povýšenost (…nebo co to je? ) myslet si, že nás se to jako nemůže vůbec týkat? Některé živé bytosti se množí pouze v příhodných podmínkách, zaručujících přežití potomstva, zatímco jiní stylem ‚furt pryč‘; tito druzí jmenovaní jsou pak ‚postihováni‘ jistými přirozenými redukčními a redukujícími opatřeními, jako jsou např. epidemie – nebo prostě zemřou na ‚nedostatek zdrojů‘. Normální, úplně obyčejná a logická přírodní regulace. Je uváděno, že v přírodě se dožije dospělosti v průměru 50 procent narozených mláďat; a čím vyšší porodnost, tím logicky vyšší úmrtnost. Zdá se, že všichni jsou s tímto srozuměni ( včetně oněch ‚postižených‘ ) – vyjma nás: tzv. vyspělé západní civilizace. Jednou rukou rozhazujeme po Africe potravinovou pomoc a tou druhou pro změnu antikoncepci – čímž se zase dostáváme do sporu s církví… Nepřijde vám to trochu ujeté? Nehledě na to, že jídlo i antikoncepce se musí ‚někde vzít’…vyrobit, vypěstovat…na což padnou další zdroje. Ale hlavně – přinese to vůbec onen kýžený efekt? Myslím, že ne (…a bohužel – údajně existují studie, které to potvrzují )… Nemá to ta Příroda/Pánbůh přece jen nějak lépe vymyšlené? Veškeré lidské snahy tyto mechanismy nějak ‚přečůrat‘ ( např. vymýtit všechny choroby z povrchu zemského ) se rovnají snaze ‚přečůrat‘ Stvořitele samého, a to nejde – což je naše velké štěstí. Kdyby šlo, pravděpodobně tady už dávno nejsme. Ony regulační mechanismy nás ve skutečnosti totiž chrání! Dovede si někdo představit, jak by to na světě vypadalo, kdyby se každý narozený – ať už člověk, zvíře a dokonce i rostlina – dožil dospělosti? Já vím, pohled na umírající mládě je zarmucující… Chci tím vším říci, že ne každá pomoc je ve skutečnosti pomocí… ( Planeta pořádku Saturn teď bude cca 2,5 roku procházet znamením Vodnáře; slibuji si od toho, že naše případné pseudohumanistické snahy by mohly být poněkud zkorigovány. )

A jak jsem na tom v tom koronavirovém čase já osobně, když vedu tak chytré řeči? Když jedu jednou, dvakrát do měsíce do města za nákupy či vyřídit nutné záležitosti, nemohu si dojít na snídani do mé oblíbené cukrárny; nemohu si dát oběd a polední pauzu hezky někde v teple v restauraci – místo toho do sebe v rychlosti naházím pizzu v nepohodlí auta, aby mi nevystydla ( díky Bohu za ní…). Nemůžu to…nemůžu ono… Už víc jak rok jsem nezavítala do svých milých jihozápadních Čech; nechci riskovat, že místnímu příbuzenstvu dovezu z cest nějaký nežádoucí ‚present‘. Covid mi něco vzal…ale zároveň s tím také dal (…a také leccos udělal za mě ) – a to opravdu to podstatné. Opatření s ním spojená utnula některé mé aktivity, o jejichž smysluplnosti jsem sama již nějaký čas pochybovala, ale na provedení potřebných změn tak nějak ‚nebyli lidi‘ – no, znáte to… Zdali dojde k jejich obnovení a v jaké podobě, to ukáže čas…

Vím – v porovnání s těmi covidem zasaženějšími jsou tyhle mé stesky naprosto k smíchu. Jsou tací, kterým jde o život…o existenci – aspoň tak jim to často předkládá jejich Ego/osobnost. Patříte-li k nim, věřte a vězte, že v žádném případě zde nechci nikterak zlehčovat vaši situaci a stav, ve kterém se právě nacházíte; pokud svému Egu věříte, pak já zase věřím, že se můžete cítit opravdu bídně a často saháte po…no po něčem, od čeho si slibujete úlevu ( byť dočasnou ). Když je člověk v těžké situaci, určitě pomůže nalít si – ‚čistého vína‘ především; pojmenovat věci/situace pravými jmény – tím se stane vše čistší, přehlednější… Takže? To, co se hroutí…krachuje…odchází…umírá – to nejste vy! (…a váš ‚strach a spol.‘ – to též nejste vy…) Vám nejde ve skutečnosti o život (…tedy, neležíte-li zrovna na JIP či někde podobně ) …a dokonce ani o existenci! Co se týká toho prvního – pravda je taková, že neumíráte; žijeme v zemi, kde pravděpodobnost, že zemřeme hlady či žízní nebo že se ocitneme zcela bez střechy nad hlavou a bez oblečení, je velmi malá. „Ale co když se mi to opravdu stane?“ (…protože to skutečně nelze nikdy vyloučit…) Pak je dobré položit si otázku: „A co bych z toho měl/a? Proč bych něčím takovým měl/a projít?“ ( viz rubrika ‚Rychlokurs svépomoci‘ ) Možná se budete divit, jaké odpovědi se ve vás vynoří… A co se existence týče – o tu skutečnou Existenci v pravém slova smyslu nepřijdete dokonce ani když fyzicky zemřete; vždy tu v nějaké formě budete… Čemu ale může jít o život, jsou naše zaběhané stereotypy – náš životní styl, naše názory a představy, naše plány… To vše teď opravdu může vzít za své. A budeme-li se toho za každou cenu držet, můžeme přijít o končetinu či dokonce vykrvácet… Můžete namítnout – a co všechny ty naše závazky…děti, firmy, dluhy, smlouvy, zaměstnanci, hypotéky, partneři, půjčky, staří rodiče…? Víte – s tou zodpovědností je to trochu potíž; zdaleka ne vždy je správně chápána…a následně i vhodně uchopována. Často si o sobě myslíme, jací že to jsme dobří lidé/občané, protože se cítíme být zodpovědní za kde co v našem okolí ( ne-li za celou planetu…) – a přitom jen strkáme nos do cizích záležitostí ( a mnohdy dokonce nežádáni ). Jako bychom všem okolo krafali do toho, jak mají hospodařit na své zahrádce – a přitom tu naši nechali zarůst plevelem; jsme schopni ukazovat prstem na jejich bodláky – no už nám jaksi nedochází, že semena tam nalétala z našeho pozemku (…nic proti bodlákům ). Nejde o to zříci se zodpovědnosti – jde o to uchopit ji za ten správný konec. Uvedu-li do pořádku ( lépe řečeno: nebudu-li se tomu bránit…) sebe sama, postupně se uvede do pořádku i celé mé okolí, včetně všeho výše jmenovaného – a to často bez mého přímého přičinění. Mluvím o Božím pořádku…ne jak si ho představuji já ze své omezené perspektivy… Připustíme-li, že do naší situace jsme se dostali naším přičiněním ( ať už naší aktivitou či pasivitou ), máme tu další dobrou zprávu: automaticky to znamená, že opět naším přičiněním se z toho můžeme dostat ven. Otázky typu ‚proč právě já‘ a ‚co jsem komu udělal/a‘ nejsou vůbec od věci a pokud jste dočetli až sem, možná si na ně dokážete odpovědět už sami.

Jak z toho všeho tedy ven? Uvědomit si co nejvíce souvislostí… A pak se nám třeba ukáže/otevře cesta… Asi znáte takové ty nenáročné TV oddechovky a’la Rosamunde Pilcher; spousta lidí nad nimi ohrnuje nos. I já jsem to dělala…než jsem zjistila, že si při nich člověk opravdu odfrkne a hezky vyčistí hlavu. Ale nejen to: překvapivě – a překvapivě často – obsahují závažná poselství, ne-li přímo nápovědy! Pod líbivým nátěrem se skrývají nečekaná duchovní moudra a Pravdy. „No to bych teda chtěl/a vidět! Dyť je to tam furt dokola…stále jen o tom samém! Limonáda jedna…“ Takto a podobně se mnozí – ne zvláště pochvalně – vyjadřují k ději. No právě…třeba je to právě proto – abychom si toho konečně všimli! …Klasika: hlavní hrdina se ocitá v neřešitelné ( zdánlivě ) situaci. Ze všech stran se na něho valí problémy a pohromy, až je zatlačen až do samého kouta. Přesto se stále snaží…ze všech sil bojuje; no marně – nejen že to nikam nevede, no je to stále horší. (…Zas mi to něco připomíná…) Nakonec to vzdává… A??? Náhle se začne vše jako zázrakem obracet…dávat do pořádku; věci do sebe krásně zapadají…jako nějaké puzzle. Prostě krása…happyend… Nejde o to vzít si prince/princeznu ( alespoň ne vždy 🙂 ); jde o to najít a zaujmout své opravdové místo ve Stvoření…

Pořád opakuji, že celý covid je tu zejména kvůli pročištění. Řeknete: „No jistě – jsou zprávy o čistějším ovzduší, vodách, ožívá příroda; život se vrací tam, kde již nebyl… Je to hezké, ale na tom není přece nic zvláštního – jsou to přirozené a logické důsledky útlumu průmyslové výroby a dopravy; příroda má na chvíli oraz, než se do toho zase obujem…“ No, myslela jsem spíš trochu něco jiného. Covid nám ubere sil…pustí žilou…a my se samým vyčerpáním uvolníme. Už se nezabýváme blbostmi…a…věci se můžou dát do pohybu…kýžené přijít; může se nastolit Řád, energie znovu rozproudit. Aneb ‚uvolněte se…a přestanete si překážet‘ 🙂

Kromě pochopitelných stesků ale zaznamenávám i důkazy toho, že lidé – zvláště ti vnímavější – vědí, nebo alespoň tuší, o co jde, proč se to všechno děje…a že jsme si to celé na sebe takříkajíc přivolali sami. V jedné MŠ tak třeba vymysleli (…zdali dospělí pro děti či děti pro dospělé – to nevím 🙂 ) ‚dráčka Korona‘ – který samozřejmě není ve skutečnosti vůbec zlý; myslí to s lidmi dobře! A co že zrovna drak? Drak je významný symbol; představuje ty samé síly jako Pluto. Náhodička? Že by to v oné školičce věděli? Lidé ví daleko více, než by je napadlo… V pohádkách a bájích bývají draci a podobné příšery spojovány s poklady; fungují jako jejich strážci a jen tak někomu je nevydají – musí to být někdo ‚čistého srdce‘, pamatujete? Hrdinové jsou napřed podrobováni mnohému utrpení…nejrůznějším těžkým úkolům a zkouškám ( ryzosti ), aby se ukázalo, jsou-li hodni. Draci i poklady bývají v jeskyních či podzemí…a jsme tedy opět u Pána podsvětí – Pluta. Ale nejde tady jen o zlato a drahokamy; draci představují mocnou sílu, na kterou si v průběhu celé historie dělali zálusk mnozí; no stejně jako poklady není…nemůže být dána každému. Přesto se k ní občas někdo snažil ( a stále snaží ) dostat a s její pomocí ovládnout vše, co si zamane. Třeba taková jaderná energie…ale i na první pohled neškodnější záležitosti…

Pohádky nejsou zdaleka jen pro děti; ve skutečnosti každý v nějaké účinkujeme – no často nevědomky. Proto možná tak rádi sledujeme příběhy druhých – hledáme v nich ten náš…sami sebe, nebo naopak rozptýlení a následně ještě větší zapomnění. ( A jistě také proto, že v pohádkách vždy vše dobře dopadne…) Pohádky a mýty vždy odrážejí ducha doby, ve které vznikly. Dříve se v nich draci vraždili bezmyšlenkovitě a na potkání ( pokud se tedy nechali ) – a dnes? Začínáme se s nimi kamarádit, ochočujeme je a cvičíme, spojujeme s nimi své síly…dokonce je i pipláme od vejcete – jako kuřata! Tedy – jen v těch pohádkách…zatím… Třeba je čas začít se tak chovat i v reálu. Třeba je čas změnit postoj. Třeba je už opravdu načase přestat se snažit vše, co se nám na první pohled nelíbí, přeprat a zničit ( zdaleka ne každý drak se totiž nechá…) – aniž by nás vůbec napadlo se předtím příchozího zeptat: „Proč jste přišel? A co jste nám přinesl hezkého?“

Celý ten náš boj s koronavirem totiž vážně připomíná onu tradiční formu boje s drakem; jednu hlavu úspěšně useknete…aby vzápětí narostla nová – nebo ještě ‚lépe‘: místo jedné rovnou tři další… Akorát se tím vysilujeme…ale třeba jde právě o to: VY-SÍLIT se…a následně už konat jinak, už ne SILOU…

A jedno pěkné rčení na závěr:

Nakonec vždycky všechno dobře dopadne…
A jestli ne, tak ještě není konec.

Paní přes 40 let; už nějaký ten rok se snaží s manželem o miminko. Zkouší všechno možné – klasiku i alternativu; bez úspěchu. Testy opakovaně hlásí vysílení jejího organismu; je rád, že je rád. Není divu, že se mu do otěhotnění nechce – naše těla mají mnohdy víc rozumu než my… Paní vykonává milovanou, leč náročnou profesi; nebylo vůbec snadné ji získat…nechce o ni přijít. No díky ní je její mysl – a následně i celé tělo – pravidelně v pohotovostním režimu, připraveno jít okamžitě do akce/boje; nic, co by zrovna dvakrát svědčilo ženskému organismu ( a co se početí týče – je to skoro kontraindikace…). Manželé se již pomalu smiřují s tím, že zůstanou bez vlastního potomka… A přišel covid a s ním omezení či zastavení mnoha provozů – včetně toho, kde ona paní pracovala. Hádejte, co se stalo… Miminko už je na světě!
Covid rozhodně není nějakým lékem na neplodnost; důvody, proč lidé mají problémy s početím, mohou být různé ( o tom zas někdy jindy ). No tady to zafungovalo 🙂

Další paní…též přes 40. Ne – ta neotěhotněla…ale něco jiného. Již delší dobu pracovala mimo svůj obor a chtěla se vrátit. Pár let to zkoušela, hledala, nic nevycházelo… Pak chytla covid; do nemocnice sice nemusela, ale potrápil ji…podusil; ne a ne se z něho dostat. A když z toho konečně byla venku – takřka okamžitě a navíc přímo pod nos jí přišla nabídka krásného místa! Nástup za pár dní, s čímž – zase díky covidu – nebyl problém; obchod, kde pracovala, byl zavřený, takže ji její šéf mohl uvolnit.

A do třetice – paní přes 50 ( já ): Celý duben 2019 jsem promarodila s něčím na způsob chřipky (…že by nějaký předskokan koronaviru? ). Dalo mi to řádně zabrat; zvláště prvních čtrnáct dní byl očistec. Ač takovéto marodění nemívám běžně ve zvyku, nijak jsem to tehdy neměla potřebu zkoumat; brala jsem to jako nějakou – zřejmě potřebnou – formu očisty a restart… Asi čtrnáct dní po mém ‚zmrtvýchvstání‘ se mě zmocnila jakási vlna energie a já si – patrně v rámci rekonvalescence – svépomocí vykopala vodovodní přípojku k domu, což v praxi znamenalo ručně vyhloubit rigol 15 m dlouhý a skoro metr do hloubky (…to také nedělám každý den ). Při následné pokládce trubky v úmyslu připojit se na obecní vodovod ( s tím už mi vypomáhal místní všeuměl ) jsem skončila vymáchaná od hlavy až k patě – no naštěstí ne v exkrementech ( viz zmínka zkraje příspěvku ), ale v poctivém jílovitém bahně, které jde umýt podstatně hůře než ono zmíněné; no bahno je to nejmenší z Plutova arsenálu, když se rozhodne nás něčím protáhnout. Pořekadlo, že ‚lekníny vyrůstají z bahna‘ znám – ale měla jsem k nim dost daleko…

…někde mají zimu ‚na tři psy‘ ( či jiný počet…), já měla chřipkovinu ‚na tři kočky‘ 🙂

 

Možná souvislost se současným děním mi došla až po roce, kdy jsem zjišťovala, o co vlastně v ‚cause covid‘ jde. Již bylo zmíněno, že je tam jistá časová souhra se setkáním Saturna s Plutem ( z hlediska astrologie ), k němuž došlo začátkem r. 2020 a podruhé na podzim – přesně v týdnu, kdy vypuklo druhé kolo… No poprvé se k sobě přiblížili již koncem onoho dubna 2019 – zřejmě aby ‚probrali plány a dohodli společný postup’… Mě to hezky vymáchalo tedy už zkraje; no – já bývám ráda v předstihu, že… Rozhodně ale neodvažuji tvrdit, že tím mám ‚hotovo‘.

A když se sami kolem sebe rozhlédnete, třeba i vy zahlédnete ‚první vlaštovky‘ změn…
Mějme se hezky.

 

Kdo přežije, vyvázne…

( listopad 2020 )
Tahle opravdu trefná hláška padla tuhle v TV v souvislosti se živnostníky, koronavirem a odloženou EET. Vím, že to není ani trochu k smíchu ( zvláště ne z pozemského pohledu ), ale nemohla jsem si pomoci…člověk se směje z nejrůznějších důvodů. Onou hláškou by se dala výstižně okomentovat i další  – ve sféře astrologie – významná letošní událost, a to konjunkce ( tedy setkání ) dvou vesmírných těles – Saturna a Pluta. K něčemu takovému rozhodně nedochází každý týden – naposledy to bylo v letech 1982/3. ( Později se k nim připojil – a dodal grády – ještě i Jupiter: planeta rozmachu/přehánění. )

Představte si, že si Pán podsvětí ( Pluto ) a Inspektor ( Saturn ) dají spolu zase po dlouhých letech rande, aby spojili síly a ruku v ruce vám vtrhli do života ( v astrologii se toto navštívení nazývá tranzitem ); někomu do kuchyně, jinému do pokoje či ložnice a dalšímu se nalepí přímo na nějakou jeho podosobnost…a pořádné gruntování může začít! ( No – spíše ‚proměna housenky‘; ale pamatujte – co je housenčina smrt, to je zrod motýla! ) …Podle toho, do jakého domu vašeho horoskopu tato konjunkce spadá ( či jakých vašich planet se dotýká ), ta vaše životní oblast ( či podosobnost ) bude ve hře… A zatímco Saturn je tu přes hospodaření s energií a zajímají ho především vaše ‚účetní knihy‘, Pluťák v roli detektiva pročeše svým rentgenovým pohledem celý prostor a pronikne i do takových skrytých zákoutí, o kterých jste ani sami nevěděli, že je máte – natož co v nich máte… Vytahá vám kostlivce ze skříní…vaše skryté/potlačené tužby a strachy…a hezky vám ten nechutný bordýlek vyskládá na stůl ( ze kterého předtím smetl vaše hezké dekorace ), abyste si to všechno mohli pěkně prohlédnout… Ale máte-li všechno v cajku, není třeba se bát 🙂 (…no – málokdo asi zůstane úplně v klidu, přijde-li mu úřední obálka…zvláště z některých institucí, že ).

A jak to vše souvisí s koronavirem? Možná vůbec nijak… K prvnímu setkání oněch zmíněných planet došlo hned zkraje letošního roku. K tomu druhému přesně v týdnu, co vypuklo druhé kolo koronaviru. On – a zejména pak opatření s ním spojená citelně a nečekaně zasáhla do našich životů a je možné, že už nic nebude jako dřív – každopádně ne my. Následky mohou být dalekosáhlé a v současné chvíli neodhadnutelné – to ale vůbec neznamená, že špatné!!! Nedělá ten bacil nakonec něco podobného, ne-li stejného, jako ti dva? Nevylézají díky všem těm omezením a opatřením na povrch naše skryté všemožné obavy? V podstatě to samé s námi a naším životem může ‚udělat‘ ( a ‚dělá‘ ) onen tranzit…

Tranzity planet mohou být jednorázové, a pak to probíhá stylem ‚z jedné vody načisto‘. Nebo je to na etapy – třeba i natřikrát. Obrazně řečeno – napoprvé vám dotyčný princip ( planeta ) slušně zaklepe na dveře, vstoupí, pozdraví a představí se, předá vám svůj dar a přednese návrh. Podruhé to bývá už bez těch zdvořilostí a jen tak koukne, jak si vedete. Napotřetí přijde, zhodnotí a je-li potřeba, bez diskuzí sama sjedná nápravu. ( Kdo se v astrologii již trochu vyzná, ví, že tento popis je jen hrubý nástin; každá planeta má jiné ‚vychování a móresy’…) Nemusí to nutně probíhat vždy takto; každopádně s opakujícími se navštíveními požadavky na nás stoupají a k usměrnění dochází obvykle až při poslední návštěvě… Nepřipomíná vám to něco? Nevím, nakolik vás to uklidní (nebo naopak ne), ale v případě planet, které se na nás letos takto ‚smluvily‘, to teď na podzim bylo setkání poslední (…a to zas na několik desetiletí, takže máme poslední šanci využít této ‚očistné kůry‘ 🙂 ). Proto mě ani moc neudivuje momentální situace s jejími restrikcemi. Asi je to nutné. Ale nikdo a nic zde není proto, aby nám jen tak pro nic za nic škodilo, ubližovalo nebo dokonce trestalo; pouze srovnalo, je-li potřeba. Zkusme připustit, že vše má nějaký účel a smysl – byť nám skrytý; že vše se děje na objednávku a žádost naší Duše – a tedy pro naše opravdové dobro ( i když to tak vůbec nemusí vypadat…).

Můžeme si být téměř jisti, že pokud se v životě dostaneme do nějaké situace, přišli jsme si tam nějakým – často podvědomým způsobem ‚přihřát svoji polívčičku‘. A pokud náááhodou ne – zase nás to rychle z oné situace vyplivne ven či jí zůstaneme netknuti. Vše, co se ‚nám děje‘, má nějaký význam, který nám mnohdy dojde až po letech, kdy celou tehdejší záležitost spatříme z odstupu… Astrologie nám umožňuje tak trochu nahlížet Pánubohu přes rameno…do karet. Jistě – je to nástroj rozumu a ega; onoho vystrašence, který má takřka neustále strach ( zejména o sebe ) a chce dopředu vědět, co bude – aby se na to mohl připravit a ‚přežil‘. Ale čím častěji a pozorněji Boha ‚špehuje‘, tím více si všímá dobroty a geniality, stojícími za Jeho zásahy; tím více Mu důvěřuje…tím více se odevzdává do Jeho rukou. A tím více je v klidu a pohodě…a tím více okolnosti jeho života ztrácejí na důležitosti a naléhavosti – byť se, možná paradoxně, začínají měnit v jeho prospěch…

Shrnuto sečteno – čím dál více jsem přesvědčená o tom, že celý covid je tu proto, aby s námi – ať už s celou společností či s jednotlivci na osobní úrovni – ‚něco udělal‘. Nějak nás pročistil…vytrhl ze zažitých stereotypů…přetransformoval – jak je u koho potřeba ( a asi i proto je tak ‚záludný‘ a má ‚mnoho tváří’…). Viděno v kontextu tohoto – je úplně jedno, kde a odkud se vzal; různá zkoumání…hledání viníka zdá se mi zbytečná ztráta času a energie… Každému, kdo operuje zdravým rozumem, je jasné, že je jen otázkou času, kdy se s covidem setkáme úplně všichni – roušky neroušky. SETKÁME…ne onemocníme! Je to stejné jako s chřipkou a dalšími. Snahou vlády je všemi těmi opatřeními rozprostřít průběh nákazy do delšího časového horizontu, abychom všichni najednou ‚nelehli‘ a zdravotnictví z toho ‚nekleklo’…a aby běh státu/společnosti byl narušen co nejméně. Úmysl určitě dobrý; otázkou je účinnost oněch opatření, ale to zde nechci rozebírat ( ani k tomu nejsem kompetentní…mám jen ten selský rozum…); a nezapomeňme na silný efekt placeba – pokud věřím, že mě něco ochrání, pak s velkou pravděpodobností i ochrání… Otázkou č. 1 je onen ‚vyšší záměr‘ toho všeho…protože ten určuje vše…

Všem nám přeji: důvěru…a odvahu…

P. S. Jen pár dní po publikování tohoto článku na mě z internetových zpráv vyskočil titulek ‚Vláda v klinči‘ (…no, asi nás v tom klinči bude o pár víc, než jen vláda ); v podstatě je tím ukazováno prstem na Pluta…neboť ‚klinč‘ je jeho oblíbený pracovní nástroj… Pokud je tedy ve hře opravdu on, pak se obávám, že zde moc nepomohou žádná vyjednávání, smlouvání či zaříkávání, žádné ‚kosmetické úpravy’…dokonce ani bylinky a ‚zdravá výživa‘. Uvědomme si, že energie Pluta stojí za takovými procesy, jako je třeba destilace, jejímž působením se dosahuje stále kvalitnějšího – ‚ušlechtilejšího pití‘ ( například ), či tavení vytěžených rud za účelem získání čistého kovu. A též za utvářením diamantů – a ty, jak je známo, vznikají jaksi ‚nedobrovolně’…pod velkým tlakem. Pluto nás nutí stát se svým vlastním diamantem; je to zkouška ohněm…test naší ryzosti, opravdovosti. Vše, co neodpovídá, může přijít vniveč. To nejlepší, co můžeme teď sami pro sebe udělat, je nalít si čistého vína a pak se podle toho zařídit; a je logické, že právě tohle za nás nemůže udělat nikdo jiný. Třeba to bude stačit…a dál se děj vůle Boží.

Pluto a jeho hluboce očistné a transformující síly jsou tu pro nás…

( říjen 2020 )

Pamatujme na stříbrné okraje mraků…

…na to, že ‚tam venku‘ zrovna vládne podzim se všemi těmi krásnými barvami a dary… Užívejme si je – i kdyby to mělo být jen z obrázku.
Vnímat krásu… pociťovat radost… není v této době ‚luxus, na který není čas ani nálada‘, ale právě naopak – je toho potřeba více, než kdy jindy. Je to prevence, lék…přímo protijed na paralyzující účinky nezdravého strachu a úzkosti.

 

Celý koronavirus zase jednou odejde, tak jako všechny epidemie před ním ( buďme rádi, že to už není mor…) – ale ne dříve, než tu udělá ‚svou práci‘. Zkusme dělat dobrovolně to, k čemu nás on a opatření s ním spojená nutí…a třeba tu nebude muset být tak dlouho…

( 25. 10. 2020 )
…tak jsem se zase z TV dozvěděla, jak ten koronavirus paralyzuje celý náš svět… Ale pokud něco ochromuje naši společnost…ekonomiku, je to v první řadě náš vlastní strach; to z něho vycházejí všechny ty restrikce. To my…ne covid…děláme všechna ta opatření. To MY…chápeme??? Neříkám, že je to špatně; říkám, že je dobré vědět, co se vlastně děje…

Až přijde ‚náš čas‘, odejdeme…a to všem ‚opatřením‘ navzdory. Nezanikneme – změníme formu. A tomu nikdo nezabrání… Jsme zde – fajn; nejsme zde – jsme někde jinde. Čeho se tedy tolik bojíme? Myslím, že v konečném důsledku lidský strach nadělá větší paseku než celý koronavirus dohromady…

Kdykoli nás ‚něco postihne‘, máme dvě základní možnosti, jak se zachovat: buď můžeme hledat viníka našeho stavu – ono ‚kdo za to může‘, a pak se pasovat do role oběti se vším, co to přináší a obnáší… Nebo se můžeme ptát: ‚Proč jsem si toto zvolil? Co z toho mám?‘ A vyjít z toho se ctí… Zas o něco povyrůst…být více sám sebou…

Mějme se hezky.

( 21. 10. 2020 )
Letos na nás…na celý svět…přišla dvě ‚potrefení Boží‘: koronavirus a – z astrologického soudku – konjunkce ( tedy setkání ) Saturna a Pluta. Že by to spolu nějak souviselo? Kdo má zájem, více viz příspěvek ‚Kdo přežije, vyvázne‘ a ‚Koronavirus jako příležitost‘.

( 13. 10. 2020 )
Jak koronavirus postupuje, zdá se mi, že se začínají formovat dvě skupiny lidí: ti, co už mají všech těch opatření a zákazů plné zuby a začínají – navzdory riziku a dobrým úmyslům vlády – revoltovat, a ti, co jsou naopak čím dál více svíráni svým strachem ( nemám na mysli zdravý pud sebezáchovy…).

Strach je stín – tedy nepřítomnost světla. V podstatě přelud… Je tedy reálný nebo ne? Patří k životu, ale… Udržujte rostlinu trvale ve stínu a přestane se jí dařit; v horším případě uhyne docela ( jistě, existují bytosti, kterým se ve tmě naopak daří…). Stoupněte si na hadici a voda přestane proudit; to samé se děje v našem těle sevřeném strachem – omezí se v něm proud energie/výživy. Naruší se jeho fungování, oslabí imunita…začne atrofovat. Strach tedy může i zabít – a to doslova. Viděno z této perspektivy – je tedy reálný až až…lépe řečeno jeho důsledky. Na psychologické lince 1. pomoci odborníci dokonce radí: „Nesledujte zprávy! Aspoň ne tolik… A zvláště ne ti, co se rychle bojí“. Jedna věc je strkání hlavy do písku; a ta druhá… Řekne mi, prosím, někdo, k čemu je mi dobrá…myslím OPRAVDU dobrá…informace o tom, kolik lidí se zase nakazilo ( čímkoli ) a kolik zemřelo ( na cokoli…)? Nebo – kdo za covid vůbec ‚může‘? ( Podle mě to stejně nejde dohledat…a viděno z vyšší perspektivy odpověď zní: všichni…) Sledováním těchto údajů se ladíte na cestu do pekel; chcete-li tam jít – v pořádku… Někdo se bojí rád; přímo se v tom bahní. Je to návyk, něco jako droga. A proti gustu žádný dišputát… Ale co ti ostatní?

Jak si pomoci? Co nejrychleji se vraťte do TADY A TEĎ. Začněte něco dělat, nejlépe jednoduchou manuální práci – třeba umyjte nádobí. Jděte do přírody a pozorujte tamní cvrkot; tam nikdo neřeší žádné co by kdyby…tam prostě všichni ‚jen‘ jsou. Nebo si sedněte do meditace a naopak ‚jděte do toho‘ – přímo dovnitř svého strachu. A můžete zjistit…
( další tipy viz rubrika ‚Rychlokurs svépomoci‘ )

Nespoléhejme tolik na pomoc zvenčí – sami toho pro sebe můžeme udělat moc moc moc…daleko více, než jen tušíme 🙂

( 1. 10. 2020 )
…tak tu máme, vážení přátelé, koronavirus 2. kolo (…začíná mi to připomínat nějaký astrologický tranzit; to také bývá ‚na etapy‘ )… Jaká všechna opatření nastanou, to se uvidí časem; je avizované omezení zejména ve sféře volnočasových aktivit, čili… Raději než výzvu to berme jako opětovnou příležitost nevěnovat energii na všelijaká venkovní rozptýlení a místo toho zaujmout místo na svém opravdovém místě – tj. ve svém vlastním Středu. Uvidíme, jak nám to půjde napodruhé… A bude-li v této době cokoli v jakékoli oblasti našeho života ‚brát za své‘, nechme to odejít; beztak nám to už nesloužilo ku prospěchu.

Koronavirus jako příležitost

(květen 2020)
Jedna zarouškovaná paní ve středních letech povídá druhé: „Řeknu Vám, paní – ony ty náhubky MAJÍ něco do sebe… To už se mi léta nestalo, aby mě někdo oslovil ‚mladá paní‘!“

Frčíte si takhle po dálnici, starým známým směrem a obvyklým tempem, když tu se přihodí něco – nehoda, oprava na silnici… – co vás přinutí zpomalit, zastavit či dokonce vystoupit z auta. Napřed samozřejmě chvilku brbláte, ale když vám dojde, že to stejně není nic platné, začnete se rozhlížet po okolí. A náhle si všimnete věcí, co dříve unikaly vaší pozornosti… „Hele Pepo, támhle je nějaká odbočka; co kdybychom tentokrát jeli jinudy? …Anebo někam úplně jinam??? …A koukej támhle to krásné místečko u rybníka – neuděláme si tam piknik?“ …Tak nějak vnímám poselství/přínos koronaviru…
Asi tak měsíc před jeho vypuknutím v Čechách jsem z čista jasna pocítila silné nutkání ( řekla bych až fyzickou potřebu ) meditovat; sednout si prostě na zadek a ‚jít do sebe‘. Na tom by nebylo zas tak nic neobvyklého; jenže dříve ten nápad vyšel pokaždé spíše z hlavy a podle toho to také dopadlo; vždy jsem to vydržela jen pár dní… Tohle ale bylo jiné; ‚odseděla‘ jsem si onen měsíc…a pak to vypuklo… Zprávy o objevení nákazy v Česku a první opatření…
Od samého začátku mně to připadalo celé nějaké podivné, až neskutečné, se silným pocitem, že ‚za tím NĚCO je‘ ( …to nemám na mysli žádné konspirační teorie ani něco podobného ). Ale co??? Napověděl mi sám pan Babiš, když v televizi okomentoval první ‚uzavírky‘ slovy: „Nechceme, aby se nám lidi nastěhovali do nákupních center…“. Nákupní centra…novodobé zábavní parky… No jasně! A následovala další… Valná část se týkala podniků, kam chodíme za zábavou či rozptýlením. Teď musíme sedět doma jako pecky…není kam jít… Leda tak na druhou stranu – ne Ven, ale Dovnitř…do Sebe. Takové postavení mimo hru. Vytržení ze zaběhlých kolejí… Vždycky je to napřed trochu šok; ale když pomine a my přestaneme lamentovat, co všechno nemůžeme, můžeme zjistit, co všechno naopak můžeme: třeba se pustit do věcí, co jsme léta odkládali… Třeba zjistíme, že některé činnosti jsme vykonávali už jen ze zvyku… Že nám některé aktivity/věci/lidé vlastně ani nechybí…nebo že nám naopak chybí moc moc moc! Prostě taková čistka…vnucená.
Vůbec to není o tom, že všichni musí nějak změnit svůj životní styl – proč taky? Je to jen možnost…nečekaně nabídnutá alternativa…něco ve smyslu ‚hele, můžeš jet i tudy‘. A kdo měl namířeno – ať už vědomě či podvědomě – blíže k Sobě, ke Zdroji, k Bohu…možná využil příležitosti, šlápl na brzdu a střihl to zkratkou…
Je možné, že způsob, jakým koronavirus ( a hlavně opatření s ním spojená; protože ta se dotkla naprosto každého z nás…) zasáhl populaci, odstartoval změny v lidské společnosti i lidech samých, které se v celém jejich rozsahu teprve projeví. Je možné, že důsledky celého ‚koronaviru‘ budou daleko dalekosáhlejší, než ‚jen‘ ekonomického rázu; můžou být zatím nepříliš viditelné, s pozdějším dopadem, ale o to větším rozsahem. Je možné, že jsme už odbočili – aniž jsme si toho všimli..
( květen 2020 )

Kočka v karanténě? Nene…to jen Kelišová z tepla domova sleduje okolní cvrkot