Na tento svět jsem přišla 9. 12. 1967 krátce po půlnoci v Plzni; mé kořeny sahají na Blatensko a do Pošumaví. Původově jsem docela slušný kříženec, alespoň co se profese mých předků týče; a jak už to u ‚oříšků‘ bývá, často dlouho nevíte, co z nich nakonec vyleze. Co mě ale drželo odmala, byla veškerá živá i ‚neživá‘ příroda – a především koně (…jako holka jsem chtěla být přírodovědcem, archeoložkou, učitelkou…a samozřejmě všude se dopravovat na koni…a žít na venkově ). A také tendence zkoušet dělat věci jinak… Snad to byly ony různorodé geny, co mě přiměly strkat nos do různých oborů lidské činnosti; snad ve snaze kráčet po stopách všech mých předchůdců jsem prošla rozličnými školami a profesemi. Moje zarputilé snahy konečně zapustit v nějakém zaměstnání kořeny byly – k mé nelibosti – patrně samou Prozřetelností se stejnou zarputilostí mařeny a já už se začala pomalu smiřovat s kariérou fluktuantky…
V ‚Celestinském proroctví‘ je zmíněna myšlenka, že naším úkolem je kráčet ve šlépějích svých předků; máme tendenci brát to doslovně, tj. že syn pekaře musí být opět pekařem. Ve skutečnosti ale jde spíše o to uchopit energie a talenty našich rodičů/prarodičů (…právě ty, které jim umožnily stát se dobrým pekařem ) a posunout je dál, na vyšší úroveň…byť to někdy může znamenat stát se opět pekařem! Avšak ne vždy…
Když jsem krátce před dovršením Kristových let – patrně v důsledku nějakého blíže neurčeného výpadku na mozku – začala studovat astrologii ( Astrologická škola Kavalle Praha, rok 1999 až 2004), otevřel se mi pohled do jiného, fascinujícího světa; ale hlavně – vše najednou začalo zapadat dohromady, dávat smysl…jako by se čekalo na tenhle podstatný kousek skládačky… ( A to jsem tam původně jen chtěla ‚strčit nos‘, zjistit, co že to znamenají ty podivné značky v kolečku, a zase rychle vypadnout…) Té síle, tomu ‚něčemu‘, co mě přivedlo ke studiu oboru, který jsem do té doby považovala za ‚blbost, která přeci nemůže fungovat‘ (…a to jsem se léta zajímala o nejrůznější alternativnosti…), budu asi navěky nesmírně vděčná. A neméně vděčná jsem všem těm, kteří mi ochotně poskytli svá data a příběhy, a já tak mohla zkoumat; bez nich bych nebyla tam, kde jsem… Díky astrologii a jí příbuzným oborům mi začlo docházet, kdo a od čeho tady patrně jsem ( nebo spíš nejsem…), a že ona má domnělá nezařaditelnost, roztříštěnost a poněkud širší záběr vůbec nemusí být ve skutečnosti problémem, ale spíše naopak..
Našimi učiteli mohou být zástupci snad celé živé i ‚neživé‘ říše; tak to mám v životě i já… Jak je to možné? Zkrátka tak, že vše je ve své podstatě energie – jen v různých formách, navzájem se prolínajících a působících na sebe… A jak se říká: když je žák připraven – učitel přichází… A může se jím stát doslova kdokoli a cokoli; je potřeba se jen otevřít…
Moje lodička nakonec přece jen zakotvila v přístavu: ona kolonka má oficiální název ‚Poradce pro osobní rozvoj‘. Spíše ji tam tak nějak donesly životní proudy, než aby se o to sama snažila… Střelecká dušička je spokojená; může bádat a posílat dál… Kdo chcete, přidejte se k výpravě 🙂 …anebo ještě lépe – vydejte se na tu svou.
V současné době žiji na malé usedlosti ve východních Čechách.