Ráda jím 🙂 … Mám ráda chutná jídla z kvalitních surovin. S potěšením si dopřávám ta svá oblíbená – ale nehodlám při jejich přípravě ‚strávit mládí‘ ( co byste taky čekali od Střelce, že…). Líbí se mi, že si mohu skočit na zahradu…do skladu…či blízkého lesa pro čerstvé suroviny, když chci uvařit; projít se po okolí a vrátit se najedená (…no, v zimě je to trochu horší )… Ale hlavně – miluji venkov; ne ten vyumělkovaný…sterilní. Ale ten, který se vám za trochu té práce ( navíc zdravé ) bohatě odmění – nejen svou krásou, pestrostí ( rostlin, motýlů a jiné havěti, zvěře…) a zábavou, ale i něčím dobrým na zub…a né jen nikdy nekončícím sekáním trávníku. Proto žiju tak, jak žiju…
Jako děti jsme samozřejmě záviděly našim sousedům z druhé – západní strany kopce, že mají v zimě čerstvé jahody, celoročně melouny…a tak. No díky změně režimu mi bylo umožněno zjistit, že vlastně nebylo co závidět; že nad poctivě – na sluníčku a pod širou oblohou – dozrálou jahodu z českého záhonku (…nejlépe hned za vlastním domem ) prostě není… A ráda si na ni počkám… Není potřeba mít půlhektarový pozemek; že nemáte ani 10 x 10 m? Zahrádka, byť malinká, se dá udělat v podstatě kdekoli. Jistě máte v bytě alespoň jedno okno, že. A to okno má parapet, že…dokonce dva: jeden uvnitř a druhý venku – čili prostor minimálně pro dva truhlíky. A kdo má balkón…no jéje!
O nevyužitých plochách ve městech mezi domy ani nemluvě; jako holka pamatuji, že v Plzni měli lidé záhonky mezi paneláky ( v 70. letech ). Kdo chce, hledá způsoby… Buďme vděčni za to, co máme teď…a časem třeba…
Recepty na sladko…
Kynuté těsto ( moje verze )
…na buchty, koláče, záviny…
1/2 až 3/4 kg mouky ( 2 díly hladké celozrnné špaldové + 1 díl obyčejné bílé pšeničné hladké nebo polohrubé ), 10 až 20 dkg hnědého řepného cukru krupice ( nebo třtinový ), 1 vanilkový cukr, špetka soli, sušené droždí ( dávám množství na 1 kg mouky, neboť celozrnná je těžší ) nebo adekvátní množství čerstvého ( v tom případě musíte napřed udělat kvásek, že ), strouhaná citronová kůra ( čerstvá nebo sušená ) – vše dáme do mísy a smícháme. Dále přidáme: 1 zakysanou smetanu, 1 celé vejce, cca 100 až 150 ml oleje ( řepkový nebo slunečnicový ) nebo rozpuštěného másla, mírně teplou vodu dle potřeby. Zpracujeme na těsto, které necháme na teple min 1 hod kynout. Z vykynutého těsta tvoříme, co potřebujeme, a pečeme v mírné troubě ( té mé to trvá cca půl hodiny ).
…tak a můžete péct! Vy, kterým u mě chutnalo, a všichni, kdo to chcete vyzkoušet.
Vločková snídaně
…nebo svačinka… Do hlubší misky či většího hrnku dáme: 2 až 3 polévkové lžíce ovesných vloček, 1 lžíci rozinek, 1 lžíci pokrájených či nahrubo mletých vlašských ořechů a vše zalijeme horkou vodou tak, aby bylo potopené. Přikryjeme pokličkou/talířkem a necháme 10 minut nabobtnat, Poté smícháme s jedním velkým ( či dvěma malými ) nahrubo nastrouhanými jablky. A hotovo…
( Co se týká druhu vloček, ovoce i oříšků – můžete libovolně obměňovat; fantazii se meze nekladou…)
Povidla ( z čehokoli…)
…bez všech těch ‚nezbytností‘ – jako je cukr, ocet, loupání, strouhání, neustálé míchání a hlídání, připečené hrnce… Už mi to zkrátka nebavilo, a tak jsem vyvinula inovaci – a osvědčila se.
Ovoce typu jablka/hrušky zbavíme jádřinců a pokrájíme na kousky ( neloupu ). Navršíme do pekáče, co to jde – ovoce se ve finále speče cca na 1/3 původního objemu, takže nemusíme mít strach, že nám to přeteče; čím větší a vyšší pekáč, tím lépe – budete mít více povidel! Přikryjeme alobalem a dáme péct do trouby. Až ovoce změkne, alobal sundáme a pečeme dál bez. Tak 1x za 20 minut promícháme, aby se nahoře a ze stran nepřipékalo (…to je celé hlídání ). Doba pečení se odvíjí od toho, jak moc chcete mít povidla hustá. Nakonec můžeme povidla ošetřit ponorným mixérem či šťouchadlem na brambory. Horké plníme do sklenic; já pro jistotu ještě steriluji ( malé skleničky 10 minut ve vroucí vodní lázni ).
U peckovitého ovoce jsou dvě možnosti: buď vypeckujeme ručně a dál postupujeme dle návodu viz výše ( vhodné u švestek, rynglí…). Drobnější ovoce je lepší nasypat celé do hrnce, rozmačkat ( aby pustilo šťávu a nemuselo se podlévat ) a povařit do měkka. Pak přepasírujeme přes cedník, čímž ale přijdeme nejen o pecky, ale i o šlupky ( ve šlupkách je mnoho cenných látek a také nám povidla krásně zahustí ). Nalijeme do pekáče a dál postupujeme viz výše…
Alternativní náplň do štrůdlů (…když se urodí více cuket nežli jablek )
S cuketou a kokosem: Cca 1 díl jablek + 2 díly cukety nastrouhat na větší nudličky. Přidat 1 menší skleničku meruňkové či špendlíkové marmelády ( nebo jinou podobné chuti ), rozinky, kokos, rum a promíchat. Rozprostřít na vyválené závinové těsto, zavinout a upéct ( doporučuji nasypat strouhanku pod i na náplň, aby se šťáva měla do čeho vsáknout a štrůdl nebyl rozmáčený ).
S cuketou a mákem: Cca 1 díl jablek + 2 díly cukety nastrouhat na větší nudličky. Přidat namletý mák, vanilkový cukr, případně ještě přisladit dle chuti. Dále postupujeme jako v předešlém případě.
Pomerančový džem…
Je výborný…a jednoduššejc to snad už ani nejde 🙂
Pomeranče pokrájíme na kousky, vyjmeme jadérka a v mixéru rozmixujeme na kaši ( cca u jedné čtvrtiny z celkového množství pomerančů doporučuji ponechat kůru, zbytek oloupat ). Dáme do hrnce, povaříme asi 20 minut a přidáme dle chuti cukr s pektogelem. Já pro jistotu ještě steriluji – malé skleničky cca 10 minut ve vroucí vodní lázni.
…a na slano
Domácí chléb ( kvasnicový )
Tenhle recept na mě vyskočil z internetu. Ač kvasnicové chleby nazývám nepříliš lichotivě ‚slanými buchtami‘, tento jsem vzala na milost; ač nekváskový – je překvapivě dobrý! Chuťově i konzistencí se jim dost podobá – určitě nejvíc ze všech těch ‚buchet‘, co jsem kdy jedla… Trochu jsem onen recept upravila a ‚vytunila‘ ( jak už je mým dobrým zvykem ) a tady je! Určitě se vám povede – pokud si jej tedy nespálíte…
Do větší mísy dáme: 3 hrnky ( 1 hrnek = 1/3 litru ) hladké mouky ( můžete jakoukoli; já dávám většinou 2 hrnky tmavé žitné chlebové a 1 hrnek celozrnné špaldové ), 1/2 hrnku mouky polohrubé ( obyčejná pšeničná), sušené droždí ( stačí na 1/2 kg mouky; pokud ale zrovna máte ‚těžší‘, tmavší celozrnnou mouku s více ‚slupkami‘, pak raději použijte množství na 1 kg mouky ), 2 – 3 lžičky soli, drcený kmín dle chuti, 2 lžíce lněných semínek ( nemusíte, nebo můžete i jiná – podle vaší chuti ). Promícháme a přidáme: 2 lžíce oleje ( jakýkoli…no motorový teda zrovna ne, pánové…) a 2 hrnky teplé vody ( ale ne horké – zabili byste kvasinky! ). Vařečkou vypracujeme těsto. Je poněkud řidší než třeba na buchty – ale má to tak být, takže jej nezahušťujte! Mísu s těstem přiklopíme pokličkou či vlhkou utěrkou a dáme na teplo hodinu a půl až dvě hodiny kynout; těsto by mělo zvětšit svůj objem min. jednou tolik. Na pečení potřebujeme dostatečně velkou nádobu s poklicí ( já používám klasický oválný pekáč ); těsto musí mít ve formě dost prostoru ( nad sebou ), aby mu nic nebránilo při cestě vzhůru ( při pečení dost vyběhne ). Vysteleme ji pečícím papírem ( nemáme-li jej, pak klasicky vymažeme tukem a vydatně vysypeme moukou či strouhankou ) a vykynuté těsto do ní vylijeme. Hezky zarovnáme, přiklopíme a dáme na cca 45 minut péct – spíše mírněji. Po půlhodině pečení odklopíme a dopečeme tak. ( Toto chce otestovat a ohlídat – každému peče ten jeho trouba jinak…) Pečící papír jde z chleba lépe sloupnout, když jej po vyndání z trouby necháte v pekáči napřed úplně vystydnout.
Uvedené poměry surovin nutno dodržet! Chcete-li menší chléb, logicky použijete menší hrnky (…a obráceně) – jen nezapomeňte ubrat sůl!
…A koho již nebaví chléb z pekáče nebo chce nějaké ‚dárkové balení‘, může dát těsto do ozdobné formy – třeba bábovkové. Jen nezapomenout upozornit, že tato ‚bábovka‘ není určena ke kávě a cukrovat ji se nedoporučuje…
Ještě něco ke zmíněným kváskovým chlebům… Kváskový je zkrátka kváskový – o tom žádná… Ale – má svá ‚ale‘; ne vždy se povede tak, jak má. To nemám na mysli, že si jej můžete připálit (…což můžete samozřejmě také ); mluvím o procesu zkvašení těsta – a to je hotová alchymie! I když se vám udělají v těstě ( či v podomácku vyráběném kvásku ) bubliny, vůbec to nemusí znamenat úspěch; může se totiž jednat o tzv. ‚blbé zkvašení‘ ( tedy jiné, než chceme; existují totiž různé druhy kvašení…). Zkrátka – není bublina jako bublina… Správně zkvašené těsto ( myšleno na chleba ) poznáte podle jednoznačně nakyslé vůně. Voní-li jinak, můžete rovnou celé milé těsto vyhodit (…ledaže byste si z něj chtěli vypálit nějakou tu ‚samohonku‘ ). Už jsem pár takovýchto výtvorů viděla a ochutnala; jejich autoři to buď nevěděli…nebo nepoznali…nebo jim prostě bylo líto surovin (…ani se jim nedivím; já to aspoň můžu odnést na kompost ) a tak těsto i přesto upekli. Také se mi to přihodilo…a ne jednou 🙂 No, neumřete, když to sníte; minimálně si ale moc nepochutnáte…
Komu není jasný rozdíl mezi kváskovým a kvasnicovým chlebem, tak jen ve stručnosti: Těsto na kváskový chléb/pečivo kyne v důsledku přirozeného fermentačního procesu, při kterém nejenže dochází k provzdušnění těsta, no i k jeho kvalitativní změně. U pečiva kvasnicového je kynutí vyvoláno ‚uměle‘ přidáním kvasnic – tedy činností kvasinek, čímž se proces podstatně urychlí – no nedojde při něm k onomu fermentačnímu procesu. Právě díky němu je kváskový chléb pro lidské tělo snáze stravitelnější (…údajně) a díky obsahu produktů fermentace též zdravější a prospěšnější…taky údajně. Pomlouvači říkají, že ony bubliny v kvasnicovém těstě jsou v podstatě kvasinkové prdíky – nebo chcete-li to kulturněji, tak jejich výdechy (…ale myslím, že kvasinky samé nerozlišují, o co jde ) – a z toho pak máme prdíky zase my 🙂 A jiní pomlouvači zase oponují, že kvašené potraviny nejen že nejsou pro lidský organismus zdravé, no dokonce mohou i škodit! A to proč jako? No proto, že kvašení je byť zcela přirozený, no ve své podstatě vlastně rozkladný přírodní proces; a tuto ‚energii smrti‘ my pak požíváme společně s jídlem 🙁 Kvašené produkty našim předkům ‚pouze‘ pomáhaly přežít nepříznivé zimní období, kdy nebyl dostatek jiné stravy… (A já pořád, proč je mi vždycky po té sójové omáčce – byť kvalitní – tak divně; jsem po ní vážně celá rozhašená…) Tož si vyberte; pes aby se v tom vyznal… Asi je nejlépe jíst to, co jednomu chutná. Za každé jídlo hezky poděkovat a říci si, že je to dar od Boha; a máte to 🙂 Vyřešíno…
Co s pohankovou moukou???
Pohanka se vyznačuje specifickou chutí; někomu chutná velice, někdo ji kvůli tomu naopak nesnáší… Zkusila jsem pohankovou moukou zahušťovat omáčky a polévky, přidávat ji do sladkých i slaných těst a kaší – a výsledek mě překvapil: ve slaných pokrmech zapůsobila něco jako zvýrazňovač chuti (…třeba v takovém buřtguláši…), do sladkých vnesla zase jakousi oříškovou příchuť. Zkuste – uvidíte, jak pochodíte.
Zapečená polenta s dýní hokkaido
Pořád řeším, co s dýněmi hokkaido, a toto mi napadlo…
Pytlík kukuřičné krupice/polenty ( 350-500g ) vysypeme do většího hrnce a zalijeme vařící vodou v poměru cca 1:2 ( viz návod ). Než nabobtná, nastrouháme 1 malou dýni ( nebo 1/2 velké ) na nudličky – je jedno, jestli malé nebo větší. Bacha na prsty! Dýni neloupeme; není to nutné, ale hl. bezpečné – stačí, že ji musíme nastrouhat 🙂 Nastrouhanou dýni vmícháme do kukuřičné kaše, osolíme, opepříme, promícháme a rozetřeme na vymaštěný plech; upečeme do zlatova. Komu se chce, může tvořit malé ‚bramboráčky‘ a péct na pánvi – máte pak více křupavých kůrčiček!
Hokkaido s nudlemi
Středně velkou dýni nakrájíme na kostičky, 4 velké cibule na kroužky, cca 10 pokrájených lístků čerstvé šalvěje ( nebo odpovídající množství sušené ), 5 – 10 dkg pokrájené anglické slaniny ( nemusí být, ale s ní to má lepší chuť ), sůl dle chuti. Vše smícháme a nasypeme na vymaštěný velký plech; ještě lepší je dát na pečící papír – pak se nepřipéká. Zakapeme olejem a pečeme do růžova ( cca 10 min před koncem pečení ještě pokapeme citronovou šťávou a přidáme prolisovaný česnek, dle chuti – já dávám tak 5 stroužků ). Hotové vmícháme do uvařených širokých nudlí. Jíme teplé.
Salát z červené řepy sterilovaný
Celou řepu uvaříme do měkka ( cca 30 minut ). Po mírném zchladnutí oloupeme; polovinu nastrouháme na větší nudličky, druhou polovinu nakrájíme na malé kostičky – můžeme použít kulaté krájítko na bramborový salát. Dle chuti přidáme sůl, cukr, ocet, drcený anýz a fenykl, nastrouhaný křen. Smícháme, plníme do sklenic s sterilujeme ( malé skleničky stačí 15 minut, větší o něco déle ). Je možné jíst jako přílohu či použít do jiných jídel…
Letos ( 2020 ) jsem to s křenem poněkud přehnala…anebo vyrostl takový ‚utrejch‘, že mi při jeho strouhání div neodplavaly oči… Aby byl salát vůbec poživatelný, napadlo mi nastavit jej pár nahrubo nastrouhanými jablky. A dobrý…dokonce ještě lepší! Jen možná zavářet o chvilku déle – jablka ráda kvasí.
Letní bramborový salát s červenou řepou
Brambory uvaříme ve slupce a necháme zchladnout. To samé uděláme s červenou řepou – použijeme cca poloviční množství brambor ( můžeme použít sterilovanou řepu z předešlého receptu). Brambory nakrájíme na malé kostičky, řepu taktéž. Přidáme cibuli a její nať pokrájenou na malé kousky ( případně pažitku, libeček či jiné bylinky dle chuti ), sůl, pepř, panenský olivový olej a promícháme. Necháme v chladu odležet a podáváme – jako přílohu či samotné.
Jihočeská lepenice trochu jinak
To jsem takhle jednou dostala chuť na lepenici a nějak jsem neměla kyselé zelí. Napadlo mě místo toho použít sterilovaná salát z červené řepy ( viz výše ). Efekt byl téměř stejný – alespoň tedy co se týká chuti; barva byla prostě…no růžová 🙂 Takže: brambory oloupeme, nakrájíme na kousky a v osolené a okmínované vodě uvaříme do měkka. Vodu slijeme jen částečně a brambory v ní rozšťoucháme – buď jako na ‚šťouchačky‘ či na bramborovou kaši – jak má kdo rád. Přidáme řepný salát ( v množství cca 1/3 brambor ), do zlatova osmaženou cibulku a promícháme. Jíme teplé jako přílohu k uzenému, opečené uzenině či samotné.
Něco k sójovému masu…
Někdy na ně bývá pohlíženo poněkud ‚skrz prsty‘; přitom má i řadu předností. Mně se líbí, že je nenáročné na skladování; můžete mít doma zásobu klidně na rok ( což ocení zejména lidé, nejezdící pravidelně do města ). Ale hlavně – dobře upravené dokáže být překvapivě dobré!
Bylo to v oněch 90. letech, kdy se z řad lidu obecného rekrutovali ‚páni podnikatelé‘ – oni ‚dravci‘ (…takový ten ‚biftekový prototyp‘ ), kteří často nejedli skoro nic jiného, než tlusté steaky z dobytka, žijícího na opačné straně zeměkoule. A právě jeden takový ‚ukázkový exemplář‘ (…podnikatel – ne dobytek ) zavítal jednou k nám domů; měl nějaký kšeft s manželem… Zrovna jsem dovařila guláš ze sójového masa. Pán evidentně rád jedl a hned na prahu začal větřit. A co že dobrého to vařím? Odpověděla jsem mu po pravdě, nicméně on na mě úkosem pohlédl a výraz jeho tváře byl jasný: ‚Kecáš…to říkáš schválně, abych nechtěl… A aby vám neubylo…‘ Ač to nevyřkl nahlas, odpověděla jsem: „No vážně…chcete ochutnat?“ Nečekala jsem na odpověď a podala mu na talířku malou ochutnávku (…aby neubylo, že 🙂 …ne – předpokládala jsem, že to nevezme ani do úst ). Ale pán to slupl jako malinu…a vyžadoval přídavek! Myslím, že vařím docela dobře; občas si vysloužím nějakou tu pochvalu…ale tohle ocenění mám ‚ve zlatém rámečku na zdi’…
K přípravě sójového masa: základ je příprava! A to: pořádně namočit, pořádně ochutit a pořádně uvařit. Sójové maso ( to sušené ) osolím, zaliju dostatečným množstvím horké vody a nechám nabobtnat; drť je takřka hned; kostky, nudličky a plátky nechám pro jistotu tak hodinu. Pak scedím a dál upravuji jako normální maso. Žádné bujóny nepoužívám, ale kořením nešetřím. Další důležitá věc je maso dostatečně provařit – aspoň 3/4 hodiny. Dobře uvařené je měkkoučké a má konzistenci něco mezi normálním masem a houbami ( ale bez toho slizu ).
Při přípravě guláše postupuji úplně stejně jako u běžného masa; základ je poctivé množství dohněda osmažené cibulky a koření. A nejlepší je taktéž řádně odleželý.
Vegetariánská sekaná
Sáček sójové drtě spaříme horkou vodou a dáme vařit na 15 minut. Po 10 minutách varu přidáme 2 hrstě ovesných vloček a dovaříme společně ( dle potřeby přidáme vodu ). Po zchladnutí do směsi přidáme: 1 vejce, 5 – 10 dkg strouhaného sýra ( jedno jaký ), 4 prolisované stroužky česneku, 2 cibule pokrájené na jemno, sůl, pepř, majoránka a tolik strouhanky/mouky ( nebo obojího – doporučuji použít pohankovou, aspoň zčásti ), aby vzniklo tužší těsto. Z této hmoty uděláme šišku, potřeme ji olejem a pomalu pečeme v troubě do zlatova ( můžeme i naplnit natvrdo vařenými vejci ). Můžeme tvořit i karbanátky nebo jednoduše rozetřít na plech a upéct jako prejt.
Cuketový nákyp
Půlku velké cukety nastrouháme na nudličky, přidáme 10 dkg nastrouhaného sýra ( jaký máte rádi a jde strouhat ), 2 vejce, 1 dcl oleje, 1 až 2 hrstě uvařené a zchladlé perličky ( podrcené ječné krupky ) a dle chuti koření: sůl, pepř, drcený kmín, majoránka, prolisovaný česnek. Masožrouti mohou přidat pokrájenou uzeninu. Smícháme a je-li hmota příliš řídká, zahustíme strouhankou nebo krupičkou ( pšeničnou či pohankovou ), případně hrubou moukou. Rozprostřeme na velký vymaštěný plech a pečeme do zlatova. Dá se jíst teplé i studené.
Rýže jako příloha
( od Janičky Knapové z Lužan )
Na oleji necháme zesklovatět 2 větší cibule. Přidáme 1/2 kg oprané rýže, trochu opečeme a zalijeme vodou v poměru 1 díl rýže a 2 díly vody. Osolíme, přidáme pár hřebíčků a vaříme na mírném ohni 20 minut. Pak dáme na 1,5 hod do peřin nechat dojít… Hotová rýže je výborná sama o sobě – je jí skoro škoda coby jen přílohy!
Špenát z nešpenátu
…třeba z kopřiv. Když jsem jej poprvé v životě uvařila, tak přestože jsem použila dobré suroviny, výsledek mi tedy docela…no nechutnal; proč se k tomu nepřiznat, že… ( Nějak jsem si v té souvislosti vzpomněla na poněkud prostoduchý vtip, co koloval před lety mezi lidem. Byl o zajíci, jak stále obchází cukráře a stále dokola se jich ptá, jestli mají mrkvovou zmrzlinu; samozřejmě neměli – byl komunismus a zmrzliny se v té době dělaly ještě z ‚normálních‘ věcí, že… No pak si jeden cukrář přesto dal tu práci…a onu požadovanou zmrzlinu vyrobil; a čekal na zajíce. Když druhý den zajíc dorazil a opět se ptal na inkriminovanou zmrzlinu, na cukrářovo přikývnutí „Ano, máme“ odpověděl: „Ta je ale hnusná, co?“ Takže asi tak…) Příště mi napadlo kopřivy nejprve spařit vařící vodou…a celé to bylo úplně někde jinde! Někoho může napadnout, že spařovat je zbytečné, když se kopřivy pak stejně podusí – taky jsem k tomu napřed takto přistupovala; no rozdíl mě opravdu překvapil…
Takže k vlastní přípravě… Základ je natrhat dobré kopřivy: nejlépe mladé, ještě nekvetoucí výhonky ( 10 – 15 cm dlouhé špičky ) rostlin, rostlých někde ve stínu a vlhku – jsou nejkřehčí. A druhý základ je takto natrhané kopřivy spařit. Scedíme, necháme trochu zchladnout a máme polotovar, se kterým dále zacházíme jako s klasickým čerstvým špenátem ( můžete ho i nechat úplně vychladnout, pokrájet a zamrazit ). Já špenát připravuji takto: spařené kopřivy pokrájím, dám na zesklovatělou cibulku připravenou na másle, osolím, přidám pokrájený česnek dle chuti, podliju trochou vody a pod pokličkou cca 5 až 10 minut podusím. Pak zahustím strouhankou ( pokrm se zjemní ), přidám trochu pohankové mouky ( pro chuť ), ještě asi 2 min podusím a nakonec vmíchám celá vejce ( myšleno bez škořápky, pánové…). A je to! Podávat k tomu, k čemu jste zvyklí – klidně k vepřuknedlu…
Pomazánky…
Lahůdková drožďová pomazánka
Na oleji ( můžete, jaký chcete – já používám olivový ) osmažíme do růžova 3 větší cibule pokrájené na kostičky; přidáme pokrájené 3 stroužky česneku, na to rozdrobíme 2 kostky droždí a opékáme mírně do hněda – nespálit! Přidáme dle chuti sůl, pepř, 3 lžíce mouky ( já používám špaldovou s pohankovou v poměru 2:1, ale můžete experimentovat bez omezení ) a zase chvilku opékáme. Pak zalijeme studenou vodou dle potřeby tak, aby vznikla hustší kaše, a krátce podusíme. Nakonec vmícháme 2 vejce a necháme srazit. Výborná je teplá i studená; v lednici vydrží týden.
Hummus po česku
…prostě luštěninová pomazánka. Nechá se zhotovit z jakékoli luštěniny, no já ji nejraději dělám z drobné červené čočky; chutná mi asi nejvíce ( též je výborná z cizrny, no ta se musí podstatně déle vařit ) a máte ji uvařenou za 5 až 10 minutek. Nechám ji zchladnout, vmíchám prolisovaný česnek, panenský olivový olej, osolím a hotovo. Pro chuť můžete přidat ještě sýr ( buď taveňák nebo jiný, nastrouhaný ) či bylinky.