…případy a příběhy…a také úvahy

Mohou pomoci přiblížit energie jednotlivých živlů a planet/znamení/domů…
Zde popisované konkrétní příklady ze života jsou pouze jednou z verzí, jakou se může ten který princip v daném okamžiku u dané bytosti projevovat.

Panna Bilbo; nenápadný hrdina…

„Dobrodružství… Je s nimi jen rozruch a protivné nepohodlí. Zdržují od oběda…“

( listopad 2022 )
Tolkienovci jistě poznali, kdopak to promluvil… A pro ty ostatní dodávám, že se jedná o jednoho z hlavních hrdinů, ne-li dokonce toho nejhlavnějšího – hobita Bilba Pytlíka…
Je to již téměř rok, co jsem – patrně jako jedna z posledních v téhle naší ‚Středozemi‘ (…zdravím, milá paní dr. Blochová 🙂 ) – vůbec poprvé ve svém životě shlédla filmovou trilogii ‚Hobit‘. Říká se, že jeden jediný obraz vystihne věc lépe, nežli tisíc slov; a že jich v tomto díle je…těch obrazů! A též významů; stačí si jen vybrat… A tak – chcete-li sledovat cestu jedné ‚zaprděné‘, ve svých vlastních návycích uvězněné Panny za svobodou…za rozvinutím jejího často netušeného potenciálu do plné krásy a velikosti, pak doporučuji shlédnout právě tyto filmy… Často to bývají opravdu takoví nenápadní lidičkové, kteří nejenže přímo mistrovsky zajišťují chod běžného, každodenního života – no kteří, když na to přijde, svými mnohdy takřka až hrdinskými činy překvapí celé své okolí, ale nejvíce asi sebe samé (…týká se především mužů se zvýrazněnou Pannou )…a kteří tímto svým gestem často doslova změní běh dějin; jejich skutečný význam a přínos si mnohdy uvědomíte bohužel až poté, co odejdou… ( Ale nejste-li zrovna Panna, závidět nemusíte: každé astrologické znamení má totiž svou vlastní ‚cestu hrdiny‘. )

Pannu – její princip/energii – máme v sobě každý: onoho ‚hráče na jistotu‘, vyznavače zaběhaných pořádků. A také musíme mít, protože jinak bychom vůbec nemohli existovat (…platí samozřejmě pro každé znamení); kdyby naráz zmizeli ze světa všechny Panny, nastalý chaos by byl záhubou pro všechny a všechno. Je to ta část v nás, která musí mít všechno všecičko na svých místech a věci přesně tak, jak mají být (…což právě ona ví nejlépe 🙂 ) – a ne jinak…a v mnoha případech to má své opodstatnění. V mnoha…ale ne ve všech. Neboť život je nebetyčně více nežli jen úhledně složené hromádky, ať už prádla či čehokoli jiného; více než jen nějaké škatulky – do kterých jej nenacpe ani ta nejšikovnější Panna, a to i kdyby se na hlavu stokrát stavěla. A vsadím boty, že to byla právě Panna, kdo ‚vynalezla‘ něco takového, jako jsou koleje; nic proti kolejím – je to, pravda, tuze užitečná věc. Jenže: ono když po té jedné a té samé dráze jezdíte moc dlouho, vyhloubíte ji časem tak, až hrozí, že se v ní sami pohřbíte; navíc ještě hezky zaživa… Čím je hlubší, tím je obtížnější z ní vylézti – a pak musí přijíti nějaká často opravdová pohroma, aby vás z ní vyšťouchla…aby vás doslova ‚vykolejila‘ a odlifrovala tak na ‚výpravu, ze které není návratu’…ze které není návratu pro vaše staré Já… A tak – když už se Vesmír/Pánbůh na tu vaši ‚zasekanost‘ nemůže koukat, zařídí, aby vám na dveře zaklepala nějaká varianta Gandalfa…a následně vám do baráku/života vtrhlo třináct trpaslíků – či nějaká jejich varianta; a pak už nic není jako dříve – noční to můra (…aspoň teda v první chvíli ) snad každé neosvobozené Panny… ( A jindy se naopak třeba zase právě vy stanete oním ‚Gandalfem‘ či ‚trpaslíkem‘ pro někoho jiného – neboť role se střídají; nejsou stanoveny jednou provždy…) Bože – jak já s Bilbem v tu chvíli soucítila! Pochopte: mám ascendent v Panně… ( A když se chtěl cestou vrátit domů pro kapesník, kroutila jsem už hlavou a říkala si, že tuto postavu snad vytvořili podle mého vzoru – aspoň tedy co se mých lidských/hobitích manýrů týče… Až tak…) Zkrátka a dobře: onen hobit se stal doslova mým hrdinou a spolu s ním jako bych kráčela ke svobodě a vstříc naplnění svého osudu i já sama… Díky, milý Bilbo!

Zkombinujte si panní solidnost a pečlivost s její snaživostí a pracovitostí, přidejte její ‚všechno vím…a to všechno vím navíc nejlépe‘ ( „A máte nůž na sýr?!?“ …člověk tam úplně slyší ještě to ‚vůbec‘ ) plus její tendence vše ‚vymyslet‘ – tedy ‚hnát přes mozek’…a nemusíte být zrovna velcí počtáři, aby vám vyšlo, že jí více než kterémukoli jinému astrologickému znamení hrozí ‚přepálení obvodů‘; v tu chvíli se jí prostě ‚sekne mozek‘ (…naprosto stejně a z naprosto stejných příčin, jako počítač) či rovnou omdlí – ostatně i to nám Bilbo krásně předvedl… Rovnováhy bylo dosaženo…a vláda nad během věcí zas předána do rukou Pánaboha (…aspoň tedy na dobu, kdy je naše milá Panna mimo provoz ). Panně to ale pálí, a tak je jen otázkou času, než jí dojde, že nic se nemá přehánět…a že takto se efektivně fungovat (…její svatý grál ) prostě nedá. Potřebuje pochopit, že – přestože je mistrem světa v uspořádávání věcí…přestože nikdo jiný neumí srovnat košile do komínků a roztřídit odpad či ponožky do šuplíčků ( podle barev, druhu, účelu, materiálu, velikosti…) tak dokonale, jako ona – tak že prostě TENTO přístup na život jako takový aplikovati (…též slovo, vztahující se k Panně ) nelze! Potřebuje mít na paměti (…pokud tedy nechce skončit na lopatkách – no i to je někdy k pochopení věcí potřeba), že dříve a spíše, nežli ona uspořádá život, život uspořádá ji 🙂 (…Ostatně fakt, že na život jsme krátcí, potřebujeme pochopit každý, ať už jsme jakéhokoli znamení…a každý na ten svůj způsob: Beran to, že život zkrátka nepřepere… Býk to, že život nelze ‚držet’/vlastnit… Blíženec to, že život prostě nepřehádá/nepřečůrá/neukecá, i kdyby snědl všechnu chytrost světa…atd.) Pokud nechce náš nepřekonatelný ‚vychytávač much‘ doslova ‚zabít život‘, musí si uvědomit, že pořádek (rozumný…) je věc jedna a sterilita věc druhá; že zkrátka ‚pár much je zdravých‘ (…což je údajně německé pořekadlo – čemuž se mi, vzhledem k pořádkumilovné povaze tohoto národa, skoro ani nechtělo věřit; no pokud skutečně pochází od nich, svědčí to navíc i o jejich moudrosti).

No – dosti již bylo slov; dejme raději prostor obrazům, ve kterých je vše již vyjádřeno – a navíc mnohem krásněji, obšírněji a výstižněji, nežli bych to kdy dokázala já…a nežli to zvládají obsáhlé astrologické učebnice – byť oněmi tisíci slovy… ( Ale koho zajímá doslova doslovný výčet všech možných i nemožných panenských vlastností a rysů, račte se obsloužiti tam… )

A že je tenhle příběh – na rozdíl od ostatních zde uváděných – jen fikce? Že zde uvedené postavy nejsou skutečné? A jste si tím opravdu jisti? Zkuste opustit vyjeté koleje vašeho vnímání reality a rozhlédněte se pořádně okolo sebe…

A jeden tip na závěr: kdo se chcete vysvobodit svépomocí (…patrně máte též zvýrazněnou Pannu – neboť právě ona je velkým stoupencem tohoto konceptu…aneb Panna – královna kutilů ) a nechcete spoléhat na trpaslíky a jiné pohromy, vřele doporučuji výbornou knihu ‚Zbavte se zvyku být sami sebou‘ ( autor dr. J. Dispenza ).

PS: Jo a mimochodem: schválně zkuste hádat, v jakém znamení je narozen herec, jež Bilba ztvárnil… 🙂 A další mimochodem: za nějakou dobu po shlédnutí ‚Hobita‘ jsem tohoto herce viděla v roli nájemného vraha. Ač mně od první chvíle někoho připomínal, samozřejmě mi hned nedošlo, že je to on – no komu by to taky došlo, že… Nakonec jej ale prozradily ony jeho ‚bilbovské ksichtíky‘ – byť v podstatně mírnější formě; neodpustil si je ani tam…

PS II. …speciélně pro rýpaly a detailisty (…tedy často právě ony Panny 🙂 ): ještě dodávám/připomínám, že nikdo a nic není z hlediska zastoupení energií ‚čistokrevný’…a ani nemůže být, že. Tedy ani Bilbo ne.

Na počátku všeho byl…Beran; aneb hlavou proti zdi

Motto:  „Letící kámen mechem neobroste…“

( červenec 2021 )
Zrovna jsem si tak kladla otázku, jaké příběhy napíšu k ostatním znamením, třeba k takovému Beranovi… A Vesmír hned dodal…

Na druhý den volá starší vitální dáma…přes osmdesát let; silně zvýrazněná Beranka. Svěřuje se, že má problémy psychického rázu. To mě poněkud zarazilo; vím, že se jí trošku pohoršilo fyzické zdravíčko…ale tohle? Zajímám se, o co jde, a paní mě odzbrojí hláškou: „Mám strach ze stáří!“ 🙂 Zní to skoro jako nějaký vtip… Co jí na to říci? „Paní – ale Vy přeci už jste …..“ Nejde mi to z úst; nikoli však z nějaké ohleduplnosti.
A když nadešel její čas a tato nevšední dáma ve věku požehnaném opustila tento svět, její pozůstalí umístili na smuteční oznámení právě onu hlášku z úvodu příspěvku, která byla jejím výmluvným životním krédem…

Berani snad nejsou nikdy staří; buď JSOU, anebo vůbec NEJSOU. Nic mezi tím. Beran – to je ona dravá energie, se kterou se na jaře derou ven první stébla trávy – bez ohledu na cokoli: počasí, terén, okolí. A právě ona BEZOHLEDNOST je to, co je Beranům často vytýkáno; přitom bez ní by nebylo NIC – a to doslova. Bez ní byste ani nepřišli na svět…nevstali ráno z postele, natož něco vykonali… Beran je energie života samého…energie Počátku…energie jara, rozpuku. Může být tato energie vůbec někdy stará??? Jasně, i Berani jsou jen lidé; ale nějak jim to nedochází. Své blízké, kteří se o ně mnohdy právem obávají, tím často dohánějí k zoufalství; ukočírovat Berana je jako ukočírovat přerostlé dítě. Lidé Berani mohou být staří, prolezlí chorobami a ‚vytunění‘ nejrůznějšími náhradami, přesto žijí a konají ‚bezohledně‘ – jako zamlada. Věčné to děti…

Beran je rytíř; a jako každý správný rytíř potřebuje co? No – ‚koně a meč‘ samozřejmě taky (…a to řádně ‚nadupané‘ ); bez tohoto vybavení by rytíř nebyl rytířem… Ale hlavně – DRAKA! Prostě nějakou VÝZVU… A je schopen si jej vyrobit doslova z čehokoli, i kdyby si jej měl vymyslet; třeba i z nemoci, není-li jiný vhodnější ‚materiál‘. Seberte mu jeho draka a…bude po něm. Berani rozhodně preferují ‚zemřít na bojišti‘ a ne chřadnout v křesle, kam se uchýlili ve snaze vyhovět svým rodinám, a ve finále svůj život ukončit na nemocničním lůžku… Co myslíte, že je pro ně lepší? Berani potřebují výzvy; udržují je totiž v chodu. To, co je pro ‚normální‘ lidi obtížné, riskantní, nebezpečné, komplikované… je pro Berana ‚rajc‘. Hezky to vyjádřila jedna Beranka: „Jak někdo řekne, že něco nejde – má to na mě stejnej účinek jako na bejka červenej hadr!“ ( doslovná citace )… Udržujte je násilím v klidu ( byť to nařídil lékař ) a zabijete je; když ne fyzicky, tak určitě duševně. Zkuste si na toto vzpomenout, až se budete snažit vašeho beranního starouška či naopak děťátko ukázňovat v jeho aktivitách; oba dva na vás budou civět tím samým udiveným a nechápavým dětským pohledem, říkajícím ‚o co vám furt jde???‘.
Jsou znamení, která se rozumná již narodila…a jsou jiná, která to, co jest běžně nazýváno ‚rozumem‘, nedostanou nikdy; smiřte se s tím…

Aneb jak se nechal slyšet jeden starší tramp – Beran ( již zesnulý Ant. Linhart): „Hrát si na starýho bych nikdy nechtěl…“

A další případ… Tuto jemnou dámu znám již léta; tedy…myslela jsem si, že znám. Navenek projevující se jako ‚milá, poslušná ženuška‘, takřka posluhující své rodině a trpně snášející ne zrovna vždy uctivé chování svého manžela (…který to ale nemyslel ani trochu zle…zkrátka ‚byl takový‘ ). Zato onen její manžel, to byla jiná sorta; jeho život byl jeden takový průběžný adrenalinový rauš. Stále vymýšlel nějaké blbiny…stále někam lezl…odněkud či kamsi padal (…a to i v podstatně pokročilém věku ), čímž nejen svou ženu doháněl k nervovému kolapsu ( aspoň si to celé okolí myslelo…’chudák ženská – takového manžela…‘). Možná doháněl…ale? Nedohnal! Naopak… Na celé té věci bylo zvláštní, ne-li přímo podezřelé, že zatímco navenek vypadala paní mnohdy ustaraně a utrápeně, její tělo tento pravidelný přísun adrenalinu ze strany manžela bez problémů zvládalo. Bylo to až k nevíře… Zatímco mnoho jiných by po létech soužití s takovýmto partnerem skončilo minimálně na práškách, v horších případech s vředy či jinou chorobou, tato paní byla celý život obdivuhodně fit a i ve svém vyšším věku dokonce bez medikace!

Když jsem pak po létech měla tu čest vypracovat jejich horoskopy, nevěřila jsem svým očím. No zároveň přišlo ono velké a úlevné: „Tak proto…“ V ‚kolečku‘ oné paní se skvěla slušná partička ve znamení Berana ( včetně jejího Slunce ); opravdu poctivá nálož, jakou jsem do té doby snad ještě neviděla… No toto? Chyba se ale nikde nestala…aspoň ne ve vypracování horoskopu. Zkrátka a dobře – ta milá paní měla v sobě neskonale více beraní energie nežli její manžel. Ten měl v Beranu pouze Merkura…a v podstatě též i Slunce. ( Tím ‚v podstatě‘ mám na mysli fakt, že jeho Slunce stálo sice na posledním stupni Ryb, no dle mých pozorování: stojí-li Slunce takto na posledním stupni jednoho znamení, nejenže dotyčný stojí jednou nohou tam a tou druhou již onde – tedy ve znamení následujícím – no on se spíše projevuje jako již ono následující znamení, a to mnohdy i dost razantně a vehementně…) Shrnuto sečteno – milá paní si své energie Berana odžívala prostřednictvím svého manžela; ona byla ‚ta hodná‘ – on to druhé…

Tak to šlo dlouhá léta, až… Jednoho dne se pán, dosti náhle a nečekaně, odebral na věčnost Boží. Poté, co se celá rodina vzpamatovala z šoku, onu paní nějak přestali poznávat: začla si prý vymýšlet, dramatizovat a přibarvovat věci/události tak, až začli mít vážné obavy z její nastupující senility. Což o to – věk by na to měla, ale to je asi tak vše; její zdraví by jí mohly závidět i mnohem mladší ročníky… Nehledě na to, že když jste s ní mluvili, i přes telefon byla cítit jasnost, ne-li přímo průzračnost jejího myšlení. Tak proč to tedy dělá??? Stačilo jedno jediné výše popsané nahlédnutí do jejího horoskopu, aby to jednomu došlo… Když její manžel coby hlavní zdroj vzrůša odešel, bylo nutno pomoci si jinak: je život kolem málo dramatický…vzrušující??? Tak si ho trošku vytuníme…’přibarvíme‘! A je to 🙂 …A tak, jak milá rodina – včetně oné paní – celá ta léta šílela z pána, šílí teď rodina pro změnu zase z paní. A nevěřícně dodávají: „Ona je úplně stejná!“ ( A pak že starého psa novým kouskům nenaučíš…)

A jak se skamarádit s energií Marse/Berana? Třeba takhle?

„To je jako vtip???“
Je…i není; K Bohu vede též mnoho cest 🙂

Střed Nebes…aneb krásná paní pošmistrová

( květen 2021 )
Napadlo vás někdy, proč má někdo pověst toho…či onoho ( a to přestože se kolikrát ani tak moc nechová…)? Protože má ten někdo Medium Coeli ( dále jen MC ) tu či onde; v tom či onom znamení… MC – střed našich osobních ‚nebes‘; špička našeho stromu; vlajka na našem stožáru, viditelná už zdáli (…aneb jak se praví – naše pověst nás předchází ). Náš titul, společenský statut, veřejná role…případně profese.

Coby mladé děvče jsem pracovala jako listonoška. Jeden z mých ‚zákazníků‘ byl inženýr ve středních letech, solidně vyhlížející pán typu Václava Klause st. Kdykoli mě uviděl – jedno, jak jsem byla daleko – zahalekal na celé sídliště: „Dobrý den, krásná paní pošmistrová!“ Museli to slyšet všichni kolem – a to byl právě ten účel a záměr…i když silně pochybuji, že vědomý; tento typ chování mně k němu totiž zrovna dvakrát neseděl. Přesto se tak dělo se železnou pravidelností; dotyčný pán si zkrátka nemohl nějak pomoci… Pointa mně došla až po letech – po seznámení se s mým horoskopem: znamení Blíženců na mém MC. Tedy posel…informátor. ( Mimochodem: onen zmíněný p. Klaus – bývalý to náš prezident – coby Blíženec stojí svým Sluncem právě poblíž mého vlastního MC, čili mně tou svou ‚lucernou‘ doslova osvětluje ‚špičku mého stromu’…) Toto vysvětluje i skutečnost, proč se mě lidé na potkání ptají na kde co. ‚Místní informační centrum‘ – tento titul jsem opravdu dostala od jednoho zdejšího chalupáře, souseda přes pole. Mezi lidmi jsem často pokládána za tu, co jim TO řekla ( čili jim předala nějakou důležitou informaci ), přestože jsem bezpečně věděla, že TO jim už přede mnou řekl někdo jiný; marně jsem se s nimi přela…ten ‚někdo‘ pravděpodobně neměl na MC Blížence 🙂

Na konzultaci dorazil pán typu ‚slušný člověk‘. Znám jej a vím, že je slušný i uvnitř. Navíc si na svých dobrých vlastnostech nikterak nezakládá – ba dokonce bych řekla, že si jich v celém jejich rozsahu snad ani není vědom. V jeho horoskopu mě zaujala Černá Luna, sedící mu přímo na jeho MC; zajímalo mě, jak člověk jako on něco takového může prožívat. Abych ho navedla – no zároveň mu nic nepodsouvala – opatrně jsem mu popisovala možné varianty. Pán mě se zájmem poslouchal; už už jsem chtěla z úst vypustit slovo ‚krádež‘ – no zarazila jsem se: neuměla jsem si představit, že by ho z něčeho takového mohl vůbec někdo nařknout ( natož aby to opravdu udělal…). Ale co jsem nevyřkla já, vyřkl k mému překvapení onen pán; opravdu se mu to v životě již párkrát stalo…a pokaždé se jednalo o takřka obskurní scénky (…ale nakonec se vždy vše vysvětlilo a dobře dopadlo ). No toto??? Koho napadne, že ‚Černá Luna zní podobně jako ‚černá ovce‘, a tudíž že mohou mít i něco společného – má pravdu. Je to takové naše osobní ‚ošklivé káčátko‘ ( blíže viz následující příspěvek ) – jen s tím podstatným rozdílem, že ČL dokáže být dosti nepříjemná a ze msty slušně ‚zatopit‘ nejen nám, ale i našemu okolí ( v mytologii údajně kradla děti…a bůhvíco ještě, že…). Ale když vezmeme Černou Lunu za jiný konec… 🙂 Člověk se zvýrazněnou ČL může být stejně jako dotyčná druhými všemožně očerňován a v případě jejího umístění na MC dokonce pasován na veřejného škůdce/zloděje; zas tak zle na tom ale onen pán naštěstí nebyl. Dobrá zpráva totiž je, že i to, jak nás vnímá veřejnost, můžeme značně ovlivnit – a to maximálním to osvojením si energií, nacházejících se v oblasti našeho MC/10. domu.

A co se stane, když vám přes váš Střed Nebes ( a následně i 10. domem, jehož je branou…) přechází nějaká planeta? Děje se v podstatě totéž, jako když se do skutečného domu nastěhuje nový nájemník; vnese do něho svou energii, své ‚móresy‘. Přestaví to tam dle svého…a to někdy docela náhle a razantně, že doslova nezůstane na kameni kámen – třeba takový Uran: ne nadarmo se mu říká ‚planeta náhlých změn‘. Když tranzitoval mému ex-manželovi přes MC, takřka ze dne na den zapíchl své mnohaleté fungování ve vězeňské stráži ( napomohla změna tamních směrnic ); přestal hlídat lidi za mřížemi a…začal hlídat lidi v přírodní rezervaci (…teď si tak říkám, jak moc velká změna to vlastně byla 🙂 )… Když mně přecházel přes MC strážce pořádku Saturn, mé okolí – vidíce ve mně světskou autoritu – se ze mě snažilo udělat činovnici v místní správě ( naštěstí to, díky Božímu zásahu, nedopadlo – není to má skutečná veřejná role )… A když jedné paní přes MC tranzitoval Chiron – zraněný to léčitel, přišla na svět její dceruška. Nedlouho po jejím narození se u ní začlo projevovat zdravotní postižení, díky čemuž musela její maminka ukončit svou ‚normální‘ docházku do zaměstnání a na plný úvazek se začít věnovat jí ( čemuž je tak dodnes ).

Ohledně tranzitů planet si nutno uvědomit, že ve skutečnosti NIC nepřichází zvenku – ač se nám to tak obvykle jeví. Jsou to jen a jen naše vlastní energie, hlásící se o slovo a přijetí; venek nám je pouze zrcadlí…

Černá Luna
…aneb povídání o ‚zlobivé holce‘

( březen 2021 )
Archetyp samostatné a nezávislé ženy. Ale také…temná žena v našem nitru; Černý Petr…’černá ovce’…’ošklivé káčátko’…nebo také ‚žába na prameni‘; asi všechno dohromady… Náš potenciální osobní záškodník…anebo? Jak a proč k tomu došlo? A co se skrývá ve slově ‚anebo‘?

Dle mytologie byla Černá Luna/Lilith první Adamovou ženou. Ale nějak se nepohodli ( údajně se nebyli schopni domluvit, kdo bude navrch a kdo vespod…) a Lilith byla vyhnána – či sama odešla. Přestože byla ( též údajně ) vyzývána k návratu, neučinila tak. Dál žila v ústraní, spolčovala se s nekalými živly a škodila ‚slušným‘ ( či poslušným? ) lidem. Černá Luna ( dále jen ČL ) v našem horoskopu tedy symbolizuje našeho osobního vyhnance; jeho vyobcováním však nejenže přicházíme o nenahraditelnou energii – no onen očerněný, nepřijatý princip nám může ještě různě záškodničit – natruc či za trest. Poškozujeme tak sami sebe hned dvakrát.

Když se nám něčeho nedostává, něco nám nevychází…nedopadne, tak dříve, než začneme obviňovat své okolí, je dobré nahlédnout do vlastních řad… V podstatě se jedná o poměrně známý a častý mechanismus v našem životě: Něco moc chceme…dlouhou dobu, no není nám dáno…po dlouhou dobu. Takže nejen, že to časem úplně přestaneme chtít, no můžeme to začít všelijak očerňovat…namlouvat si, že vlastně není o co stát, a že vlastně o nic nepřicházíme… A když nám to pak kónečně někdo přinese – často až pod nos – tak to pozérsky odmítneme a děláme, že už to nechceme (…a vlastně jsme ani nikdy nechtěli 🙂 ). No uvnitř to stále chybí…musí chybět…

Příběh z praxe… Znám jednu ženu – poctivého venkovského člověka se selským rozumem v hlavě a nohama na zemi. Vnímám ji jako schopnou, praktickou, silnou tělem i duchem. Ve svém ne úplně lehkém životě toho už spoustu zvládla i dokázala; navíc myslím, že svůj potenciál ještě zdaleka nevyčerpala. Kromě toho, že je zrozena ve znamení Býka, má ještě i zahradnickou školu, takže moc dobře ví, jak to v přírodě/životě roste/chodí. Je to zkrátka člověk, kam si zcela přirozeně chodíte pro praktické rady do života… Přesto… Již párkrát jsem byla svědkem toho, jak doslova ‚podřízla strom v rozpuku‘; jak pouhou ‚minutu před sklizní’…úspěchem…dosažením nějaké mety provedla naprostou…ale naprostou ‚hovadinu‘ ( že by to bylo tím jejím znamením? 🙂 ), v důsledku čehož veškerá její práce, snažení i investice přišly naprosto vniveč…skončily ‚vylité do kanálu‘ (…a dotyčná dáma tedy rozhodně nemá na rozhazování ). Jako by ji něco v ten okamžik zastínilo mozek…a to zcela úplně. Rozum vám nad tím zkrátka zůstává stát… Neméně šokující však bylo, že když jsem na to později zavedla řeč, dotyčná si vše pamatovala zcela jinak…nebo si to pro jistotu nepamatovala vůbec. Pravda je, že díky jejím zvýrazněným Rybám může být někdy trochu mimo a zmatená, ale stejně…že by až tak? Přiznám se, že mě tím mátla natolik, že jsem dokonce zauvažovala, jestli není ‚chyba na mém přijímači‘ (…jako že jsem si to JÁ sama celé vymyslela ). Ale pak jsem si všimla v jejím horoskopu Černé Luny, stojící ve znamení Kozoroha; a bylo jasno… Přeloženo do češtiny – odmítání vlastního úspěchu…zničení své vlastní, zasloužené sklizně. Ona ČL se navíc nachází ve 12. domě, takže působí hezky ‚ze zálohy‘, z podvědomí…lépe řečeno nevědomí.

Když jsme to pak spolu probíraly, jakoby se jí rozsvítilo…a též ulevilo ( vlastně se ulevilo nám oběma… 🙂 ); takové to ‚ach – tak proto!‘. Pro doplnění ještě dodala, že je celý svůj život poněkud na štíru s nejrůznějšími autoritami a tituly ( zejména takový ‚pan doktor‘ ); má tendenci je zlehčovat – a to dokonce i u členů své vlastní rodiny… Na závěr přidala historku z dob svého mládí, kdy se jako děvče navštěvující jezdecký klub nechala přemluvit (…vnímala to tak, že byla donucena – to lidé se zvýrazněnými Rybami rádi…), aby si udělala závodní licenci ( čili určitý ‚titul‘ ) – a to přesto, že o závodění nikdy neuvažovala ( nemá to zrovna ‚v popisu práce‘ ). K účasti na závodech se však již donutit nenechala; v soutěži jela pouze jedenkrát – z vlastní vůle a proto, aby na jejím oblíbeném koni, o kterého se starala, nemusel jet někdo cizí. Skončili spolu na krásném druhém místě – no na dekorování odmítla jít; připadalo jí to ‚trapné’… 🙂

Černá Luna se, podobně jako vládce Štíra – Pluto, řadí k těm, se kterými se jeden zrovna nehrne do kamarádění…tedy pokud je aspoň trochu ‚normální‘; člověk musí být buď tak trochu blázen…nebo naopak už na nějaké ‚vyšší‘ úrovni, aby si s nimi něco začal. Jedná se o ženský princip, takže by se dalo předpokládat, že k němu budou mít blíže ženy nežli muži – a většinou to tak i je. Ale víte, jak to s těmi ‚pokoutnými živly‘ je… Na setkání s ČL musí mít člověk ( a to se zdaleka netýká jen mužů…) pořádné ….. ( no, víte co myslím…) nebo být onen nevinný ‚prosťáček‘ s čistou Duší a srdcem na dlani… Muži rádi veškeré ženské principy ‚vytlačují‘ do svých ženských protějšků a v případě ČL to dělají dvojnásob rádi. Nedej Bože, aby jejich vyvolená měla ve svém horoskopu zvýrazněné právě to znamení, ve kterém stojí mužova ČL; to se pak v jeho očích může stát hotovou ‚čarodejnicí’…ne-li přímo noční můrou! To v případě, když se bude bát…když ještě nebude připraven; jeho partnerka mu totiž může ukázat to, co dosud neviděl…dát zažít to, co dosud neprožil… Takovéto vztahy v sobě obsahují silný ‚zasvěcující‘ potenciál…a to pro oba; možnost nahlédnout…dotknout, či dokonce uchopit skrytá mystéria, pro zbytek světa mimo dosah… Berte…nebo nechte být…

A jak se žije lidem se zvýrazněnou ČL? Přijde na to. Dle mých dosavadních pozorování je to dost ‚buď – anebo‘. Může se jim dařit dobře…docela normálně ( v tom dobrém slova smyslu ). Má to však své předpoklady: jednak je potřeba co nejlépe uchopit a ‚zmáknout‘ znamení, ve kterém jejich ČL stojí. Ale hlavně: pochopit, že jejich role ve společnosti i osobním životě je poněkud specifická…dokonce významná – no ne v obvyklém slova smyslu ( jako že třeba musí někde dělat ředitele, že 🙂 ), a tudíž že jejich osobní pouť – a jejich život vůbec – může být poněkud odlišný od zbytku světa. Ať už vypadají jakkoli a dělají cokoli, jsou nositeli/zprostředkovateli mysterií; prostředníky mezi světy, průvodci, zasvěcovateli…ať už vědomě coby nejrůznější terapeuté či jen tak ‚mimochodem’…jako jakýsi ‚vedlejšák‘ k jejich ‚normálnímu‘ povolání a působení… A pokud ne…pokud se nebudou k této své roli/síle znát, pak ne úplně dobře se jim může dařit. Hrozí jim, že se stanou tím, co je zmíněno na začátku: černými ovcemi, obětními beránky, vyhoštěnci… V lepším případě se jim ‚jen‘ prostě nemusí dařit zařídit si ‚běžný, hezký, spokojený, normální život‘ v hezkém bytečku, s milujícím manžílkem/manželkou, dětičkami… Doslova můžou být – pro své nejvyšší dobro – vyhnáni, aby našli sami sebe, postavili se pevně na své vlastní nohy ( a za sebe )…aby byli ‚sami za sebe’… A pak třeba…ani manžel ani děti nejsou vyloučené.

Vezmeme-li to však za ten správný konec, pak má i naše pohádka o ČL šťastný konec; z ošklivého káčátka se stane nádherná, majestátní labuť. A jako taková – uznejte sami – prostě nemůže bydlet v kurníku se slepicemi a obcovat s kohoutem (…nic proti nim ). ČL v našem horoskopu ukazuje místo, kde bychom měli být navýsost svébytní a nezávislí ( lépe řečeno – zdravě závislí, třeba na vzduchu, a tak…), za všech okolností věrní sami sobě – i kdyby to mělo skončit naším ‚vyhnanstvím‘; kde bychom si neměli hrát na nějakou ‚hodnou holku/hocha’…a kde bychom už vůbec neměli dělat nějaké laciné a slabošské kompromisy – třeba proto, aby nás druzí ‚měli rádi‘. Kdosi řekl, že ‚je lépe být odmítaný za to, co jsem, než být přijímaný za to, co nejsem‘. Asi tak… Každý máme někde ‚své místo‘ a pokud jsme odněkud vyháněni, je to pravděpodobně proto, že tam prostě nemáme co pohledávat. Vzpomeňme na ono káčátko; chtělo někam patřit, no vůbec si neuvědomovalo, kým vlastně je…zcela zapomnělo samo na sebe. A podle toho to také vypadalo – ‚svět mu oplácel’… No viděno ze správného úhlu – ve skutečnosti mu pomáhal; snažil se ho dostrkat tam, kam opravdu patřilo – byť někdy trochu brutálně… Představte si, že by na ně byli všichni ‚hodní‘; doteď by se pelešilo někde na dvorku se slepicemi…

A na závěr ještě zpět na počátek – k Adamovi; proč mu to vlastně s Lilith – jeho první ženou – nevyšlo? To si můžeme jen domýšlet… Machisticky ladění říkají, že za to mohla ona ( jak jinak, že 🙂 ); byla příliš svéhlavá a odmítala se Adamovi podřídit… Feministé naopak tvrdí, že to byla vina Adama ( jak jinak, že 🙂 ); odmítal uznat Lilithinu svébytnost… Pravda bude někde uprostřed ( jak jinak, že…); oba názory jsou totiž stranami jedné mince… Možná nebyli zralí na takovýto vztah…na rovnoprávný svazek dvou svébytných jedinců. Pokud totiž partneři ctí a uznávají jeden druhého, je ve finále úúúplně jedno, kdo je nahoře a kdo dole 🙂 Pokud ne, mohou půtkami tohoto typu strávit nejen své mládí, no i celý svůj společný život… Možná se tedy potkali ve špatný čas…nebo prostě pro sebe ‚nebyli stvořeni‘. Anebo něco úplně jiného… Jak to nakonec dopadlo s Lilith, víme. A jak s Adamem vlastně také. Pánbůh ho samotného nenechal a našel mu novou parťačku – Evu; s tou už byla podstatně snažší řeč. No spíše než o nějakou poddajnost se u ní jednalo o přizpůsobivost, schopnost vyjednávání, vyvažování ( viz znamení Vah ), diplomacii a takt. Evu v našem horoskopu zastupuje/symbolizuje Venuše. Ale o ní – o té ‚hodné holce‘ – zas třeba někdy příště…

Když děti nepřicházejí…

( březen 2021 )
Příběh již klasický…a častý: po letech neúspěšných pokusů o zplození vlastního potomka se manželé rozhodnou pro adopci či pěstounskou péči. Ujmou se cizího bezprizorního děťátka…a hle! Netrvá dlouho…a paní otěhotní. Medicína to okomentuje tak, že organismus ženy se uklidnil, hormony vyladily, tělo i psychika daly do pořádku… A co na to esoterika? Že lékaři mají určitě pravdu…jen malý dodateček: že nejprve ze všeho a všech se musela ‚uklidnit‘ Duše oné paní; muselo se jí ‚učiniti zadost’…

Děti – to bývá hodně citlivé téma…zejména ty vlastní; jedno, kolik je jim let…a zda vůbec existují. Není proto lehké o tom psát tak, aby sdělené bylo správně pochopené; aby pomohlo…a né ještě více ublížilo…

Do existence ( či neexistence ) našich dětí ‚mluví‘ – z hlediska astrologie – zejména dvě tělesa: Slunce a Luna; to, v jakém znamení a domě stojí…a jaké mají vztahy se zbytkem horoskopu. Naše Slunce je něco jako náš ‚osobní kapesní Bůh’…Stvořitel…Tvůrce. Je – tedy měl by být – zodpovědný za vše, co ve svém životě stvoříme/vyplodíme. Za VŠE! A tvořit se dá opravdu…ale opravdu na milion a jeden způsob; a ‚tvoření‘ vlastních dětí je pouze JEDNOU z forem, jak vyjádřit své Bytí… A pak je tu Luna – náš mateřský princip: tedy schopnost o někoho pečovat, vyživovat jej, poskytovat zázemí… Mají ji – a tím pádem i ony schopnosti – naprosto všichni! Tedy i muži… Jistě – muži kojit zrovna nemohou; ale mohou napájet! Majitelé či provozovatelé všech možných ‚náleven‘ ( kavárnami počínaje přes vinotéky až k vesnickým putykám ) se proto rekrutují především z řad Raků – tedy znamení, jemuž Luna vládne – či mužů, kteří mají znamení Raka – nebo Lunu – nějak zvýrazněné (…a spousta dalších o nějakém tom ‚šenku‘ aspoň jednou v životě uvažovala ). A proč nemají ony podniky ženy ( tedy – aspoň ne tak často )? No protože mohou kojit… 🙂 (…a protože si více než muži uvědomují cenu života a zdraví ). Ženy si svou potřebu pečování realizují tak nějak ‚přirozeněji‘, k čemuž mají od přírody přeci jen asi o něco blížeji než muži; společnost sama si teprve pomalu začíná zvykat na to, že i muži mohou být na mateřské… V případě Luny platí to samé, co bylo řečené i u Slunce: pečovat/vyživovat se dá mnohými způsoby a zdaleka to nezahrnuje jen malé děti. Každý dospělý člověk se v životě jistě už dostal do situace, kdy potřeboval něčí péči – byť jen uvařit a podat čaj, když jej sklátí chřipka či leží se zlomenou nohou. Péče o děti je opět pouze JEDNÍM ze způsobů, jak realizovat princip Luny v našich životech… Už asi tušíte, kam tím mířím…

Ale ve hře nejsou jen výše uvedení… Každá planeta/znamení/dům horoskopu má v popisu práce něco jiného…pro něco jiného plane její srdce – a tudíž i na problematiku dětí hledí každá jinak. Stručně řečeno – všechna znamení mohou mít děti, no každé je bude mít z trochu jiných důvodů. V astrologických publikacích jsou dokonce vyjmenována ta znamení, která mají jisté sklony k bezdětnosti ( na čemž bude i něco pravdy ) – přesto… Lidi opravdu nejde ‚napytlovat‘ podle toho, v jakém z nich se narodili…ať už je na těch pytlích jakákoli nálepka; ke každému člověku a případu nutno přistupovat individuálně.

V našem životě/horoskopu jsou energie/záležitosti/oblasti života, které máme k dispozici zcela k našim osobním ( někdo by řekl ‚sobeckým‘ ) účelům…kde si takříkajíc můžem ‚hrabat na svém vlastním písečku‘ ( jedná se o tzv. osobní planety a domy ). A jsou jiné energie/oblasti ( tzv. transpersonální – tedy naši osobnost přesahující ), kde se náš osobní život prolíná se zbytkem světa…s celým Vesmírem. Tam už nám prostě není dáno ‚kopat jen sami za sebe‘; tam sebe sama musíme dát k dispozici/do služeb Univerzu…v podstatě komukoli – třeba tomu poslednímu z posledních ( viz známý Ježíšův výrok…). Jsou-li ony zmíněné osobní planety a domy v našem horoskopu provázány s těmi druhými – transpersonálními, nemusí to být s prosazováním a dosahováním našich osobních cílů už jen tak. Jinak řečeno – vždy musíme zohlednit i ostatní…protože ‚ti ostatní‘ jsme v těchto případech vlastně také MY SAMI!  Naše osobnost sahá zkrátka mnohem dále, než je běžné… ( Úmyslně zde nebudu ony druhé jmenované jmenovitě jmenovat – a to z důvodů těch, aby si nějaká snaživá, no astrologie neznalá dušička za pomoci internetu nezhotovila svůj horoskop a při pokusech o jeho analýzu se naprosto zbytečně nevylekala a neudělala tak více škody nežli užitku… )

Lidé se zmíněnými aspekty se zkrátka nemohou starat ‚jen‘ o své děti, rodinu, zvířata, zemi… Pro ně je každé dítě/rodina/zvíře jejich…každá země jejich…doslova celý Vesmír je jejich! Trápení cizích vnímají jako trápení vlastních…lépe řečeno – oni to spíše ani nerozlišují 🙂 Nemůžou si pomoci: potřebují se o druhé starat, pomáhat jim (…někdy se o nich nelichotivě říká, že se jednoho krásného dne ‚přimíchají prasatům do žrádla‘; to tehdy, když přestanou být v péči o druhé soudní…). A pořídí-li si vlastní rodinu, ta jim může časem začít vyčítat, že se o ‚cizí‘ starají více než o ně…a můžou mít často i pravdu. Ale jejich Duše to tak chce; od toho jsou tady… Pokud takový člověk neuposlechne Její volání a třeba kvůli svému okolí se chce podřídit běžným zvyklostem a konvencím, jeho Duše může tyto jeho snahy ‚být normální‘ prostě všelijak sabotovat. Ke slovu pak přichází neplodnost, v horším případě potraty…mrtvá/zemřelá miminka (…k tomu jsou nutné ještě další příčiny/důvody ). Někteří si naopak své poslání silně uvědomují a vědomě se rozhodnou zůstat bez vlastních dětí či rodiny ( nebo dokonce i partnera ), protože tuší, že by to vše časově nebo energeticky ‚prostě nedali‘. Jejich poslání jim to v některých případech neumožňuje; jejich naplnění pramení z jiných zdrojů, nežli je vlastní rodina… Ale můžu všechny uklidnit: zdaleka ne každý, kdo má ve svém horoskopu inkriminované aspekty, zůstane bez vlastních dětí. No na stranu druhou – valná většina skutečně ‚bezdětných‘ horoskopů, které jsem doposud viděla, ony aspekty obsahovala… A právě v těchto případech dochází k onomu ‚zázraku‘, popisovanému v úvodu tohoto příspěvku: poté, co je Dušičce ( a našemu poslání zde ) učiněno zadost – třeba právě tou adopcí či pěstounstvím, může nám být dovoleno trochu si pohrát i na tom ‚našem vlastním písečku‘. Ale až poté… ( možná pro jistotu 🙂 )

Shrnuto sečteno… Dobrá zpráva je ( zejména pro ty, kteří plánují vlastní děti ), že planety ‚zodpovědné‘ za vznik a existenci vlastních dětí – tedy Slunce a Lunu – má ve svém horoskopu naprosto každý; a tedy každý člověk chce nějakým způsobem tvořit ( měl by chtít…) a každý člověk chce ( měl by chtít…) nějakým způsobem pečovat. (…No ten, o kterého bychom se měli starat/pečovat ze všech nejvíc, je hádejte kdo? Přece my sami! Na což ti ‚chroničtí pomahači‘ tak rádi a často zapomínají… 🙂 ) Mít vlastní děti je ale pouze jedním ze způsobů, jak lze tyto energie ve svém životě realizovat. A další zpráva (…sami posuďte, zda dobrá či špatná ): vypadá to, že ne každý má v popisu práce mít v tomto životě vlastní děti… Takže – pokud je nemáte (…a dokonce po nich ani netoužíte ), vůbec to nemusí znamenat, že je s vámi něco v nepořádku…že jste nějací divní či dokonce vadní! Můžete prostě tyto své energie realizovat jinak, než je běžné. ( Nutno vzít samozřejmě v úvahu i tu možnost, že ony energie dosud nemáte z nějakého důvodu vůbec uchopené…)

Obecně lze říci, že pokud něco chceme a ono to nejde, je prostě někde něco špatně. Lidé pak dělají všechno možné i nemožné, aby si své přání splnili…no málokoho ale napadne, že třeba může být špatné – vhodněji řečeno ‚nevhodné‘ – právě samotné jejich přání…že je nevhodné/špatné PRO NĚ! Zde pomůže přezkoumání našich motivací – proč chceme to, co chceme. A budeme-li k sobě opravdu upřímní, za odměnu se dozvíme kolikrát opravdu zajímavé, někdy až překvapující či dokonce šokující věci…( no ne každý o to stojí…). Pokud toužíme po něčem, co nám opravdu přísluší, a pokud si nestojíme našemu štěstí v cestě nějakými nevhodnými, převzatými názory/přesvědčeními…a pokud neděláme něco ‚úplně blbě‘, pak opravdu není důvod, aby se nám naše sny nesplnily! Ať už je to cokoli…

Pro ty, kteří se ‚snaží‘ o miminko, ale nějak se zatím nedaří, mám na závěr proto jedno doporučení: dříve, než se půjdete někam léčit či zkoušet nějaké alternativy, zkuste nejprve zevrubně proklepat vaše motivace…vaše ‚proč vůbec chci dítě?‘ Upřímná odpověď vás může mnohého ušetřit…

Právo na radost

Bod štěstí…místo naší radosti… Dobrá zpráva je, že jej má v horoskopu naprosto každý! Ta horší je, že zdaleka ne každý o něm ví; ač jeho název zní krásně a lákavě, bývá při výkladech horoskopů poněkud opomíjen. Důvody můžou být různé… Pokud jdete k astrologovi pouze v nouzi nejvyšší, tzn. když ‚hoří‘ či vám ‚teče voda do bot‘, jaksi na něj při výkladu nedojde – protože přednější je uhasit oheň a vylít vodu z bot, že… Navíc neuchopený Bod štěstí ( dále jen BŠ ) vám v podstatě ‚neškodí‘ – na rozdíl od neuchopených planet, které se v případě jejich zanedbání dovedou chovat jako divá zvěř; váš život je pak tak nějak JENOM ‚bez šťávy’…bez radosti…a vlastně tedy i ‚bez života’… Nežitý BŠ je něco jako nevyzvednutý poklad či zapomenutý dort ve špajzu; ale z nich se aspoň může radovat někdo jiný, když je najde – i kdyby to byla jen plíseň… Dalo by se říci, že BŠ je taková esence našeho pozemského bytí. Je to bod, vzniklý syntézou asi nejdůležitějších částí horoskopu – a to Slunce, Luny a ascendentu. Chcete-li si užívat radosti, musíte je mít uchopené…a čím lépe, tím lépe.

V místě BŠ zažíváme ‚prostou pozemskou osobní lidskou radost‘ – a to často navzdory sobě samým ( aspoň to tak někdy vypadá ). Znám jednu dámu; tvrdí o sobě, že má nadevše ráda svůj klid a pohodlí. Jelikož své volné chvilky nejčastěji tráví ve společnosti svého milovaného gauče (…schválně: hádejte, co je za znamení…správně: Býk ), tak jí to i věříte. Přesto…když nastane v jejím životě nějaké ‚dráma‘, můžete pozorovat, jak celá okamžitě a viditelně ožije – jako když zalijete zvadlou kytku… Po dramatických situacích/zprávách úplně skáče…a ty fádní náležitě vyhrotí/doladí, aby takové byly… Kolikrát jsem si říkala – ‚co blbne, Býk jeden’… Ale pak jsem si toho všimla; ona ‚úchylka‘ má název ‚BŠ v Beranu‘. Přeloženo do češtiny: ‚radost při/ze vzrušení‘. Onen bod se navíc nachází v jejím 1. domě ( proto je to na ní tak vidět 🙂 )

( Zde malá vsuvka; takové varování… Člověk při zažívání stresové situace, nějakého toho dramatu, často viditelně ožije; zaplaví jej vlna energie, což je způsobeno vyplavením adrenalinu do jeho krevního řečiště. Je to doslova energetický rauš, který může být pociťován natolik příjemně, že se do něho člověk snaží opakovaně dostávat – takže vyhledává/vyvolává,/vyrábí další stresové situace… Za tato dramata se však platí; v divadle ostatně také 🙂 Problémem ale není samotný rauš – problémem je jeho původ/zdroj. A tím je onen adrenalin – naše vlastní energie; prostředek, určený k sebezáchově v nebezpečných situacích. Člověk ‚jedoucí‘ v adrenalinu si neuvědomuje, že takto doslova vyšťavuje/vysiluje/vykořisťuje sám sebe; plení a drancuje si své železné rezervy pro případ nouze. Takzvaně ‚žije ze své podstaty’…místo aby žil ze své skutečné Podstaty – z Boha; tato je nevyčerpatelná – na rozdíl od té s malým ‚p’… Když účinek adrenalinu vyprchá, nejen že se cítí opět unavený – no ještě více, než předtím; a kolo se roztáčí… Zvykneme-li si se oživovat tímto v podstatě umělým způsobem, koledujeme si o zdravotní problémy – chronickou únavou počínaje a celkovým zhroucením organismu konče… A tak jako opilost či obluzení drogami není plnohodnotnou náhradou za skutečný akt přijetí/bezpodmínečné lásky, stejně tak není toto ‚rozčilení‘ náhradou skutečné živosti, kterou přirozeně pociťujeme, jsme-li ve svém Středu…v Bohu.)

Ona dáma to s prožíváním svého BŠ nemá zrovna dvakrát snadné, neboť její klidumilný Býk ( má v něm Slunce a Lunu ) preferuje poněkud jiné věci nežli milovník adrenalinu Beran. Je však v jejím nejlepším zájmu své beraní energie uchopit a vědomě je žít, aby pak dramatické situace nemusely vtrhávat do jejího života – a navíc jaksi ‚ze zálohy‘. A to může udělat právě zase na základě uchopení energie svého ascendentu a zejména pak svých planet v Býku. Znamená to nehledat onen vytoužený klid ve vnějších okolnostech ( což je stejně marnost nad marnost…), nýbrž v sobě samé…ve svém vlastním Středu. Zaujmout místo v ‚oku tornáda’…stát se oním klidovým bodem, kolem něhož se kolotoč života může vesele otáčet – se všemi svými výzvami, dramaty, změnami… A užívat si to – jako když sledujete napínavý film zabořeni ve svém oblíbeném ušáku… Beran/1. dům je o dosahování cílů vlastními silami; o dobývání nového, o boji s drakem, o jednání ‚na vlastní pěst‘ – třeba i proti všem a hlavou proti zdi. To z onoho všeho pramení to pravé beraní nadšení! Nic proti válení se na gauči, ale…máte-li BŠ na stejném místě jako zmiňovaná dáma – štěstí tam za vámi nepřijde… Musíte vy za ním… Musíte ‚vy sám/sama’…

Měla jsem kobylku Išu. Měla volný přístup i na dvůr – aby jej vypásla a abychom si navzájem dělaly společnost. Kobylka se najedla, pak se zaparkovala na jednom ze svých oblíbených míst a tam dokázala celé hodiny ‚meditovat‘, pohroužená do sebe. Kolikrát jsem si říkala, jak to může vydržet tak dlouho – zvláště s přihlédnutím k faktu, že patřila mezi plnokrevná a tudíž temperamentnější plemena, a navíc měla k dispozici rozlehlý pozemek… Odpověď zní: BŠ v Býku ve 12. domě aneb ‚radost ze/ve spočinutí na klidném místě’… Její následovnice Mia – to je něco jiného. Svou enormní – až nekoňskou zvědavostí, nenechavostí a originalitou mě ( zpočátku skoro dennodenně ) doháněla k slzám, ne-li k šílenství. Pase se pár minut a pak začne vymýšlet a ‚kutit‘; nemůže si prostě pomoci… BŠ ve Vodnáři na půdě 3. domu aneb ‚naplňuje mne radostí prozkoumávat/uchopovat vše kolem sebe netradičním způsobem‘. ( K tomu ‚uchopování‘: lidé jsou pro tyto účely vybaveni skvělým nástrojem – rukama s prsty. Zvířata jsou na tom poněkud hůře…ale od té doby, co jsem viděla, co vše dokáží třeba takové kočky či potkani se svými předními tlapkami, jim neřeknu jinak než ‚ručičky‘ 🙂 Ale chudáci koně se svými kopyty…takže si při manipulaci s věcmi kolem vypomáhají tlamou. Vypadá to pak, že chtějí vše sežrat…přitom jen prozkoumávají svět kolem; vlastně – stejně jako malé děti… )

Bod štěstí ukazuje, kde a jak zažívat své osobní pozemské štěstí; kde máme ‚právo na radost‘ – ať už spočívá v čemkoli…kde máme právo ‚žádat jen a jen pro sebe‘ ( někdo by dodal ‚sobecky‘ ). Z uvedeného vyplývá, že lidé zakládající si na svém altruismu, mohou mít s BŠ docela potíž 🙂 …Ale aby to celé fungovalo tak, jak má, nesmíme zapomenout na druhou stranu rovnice – má název ‚neosobní bod‘ ( NB ) a nachází se přesně naproti BŠ. Zde musíme dobrovolně DÁT, abychom si jinde mohli užívat a radovat se. Zde se nemáme starat o to, ‚co z toho budeme mít‘ – přesto odvést svůj díl práce. Zde máme ‚dát sebe‘; druhým…Bohu…bez nároku na odměnu ( nepočítám-li radost z dávání ). Ale ta pak samozřejmě přijde – jen to není ‚z ruky do ruky‘ a ‚něco za něco‘. Sladké plody na náš čekají na opačné straně, v BŠ… Z řečeného vyplývá, že s NB budou mít pro změnu problém takoví ti erc-sobci a prospěcháři, co bez vidiny zisku nehnou prstem; tímto svým postojem však doslova zabouchávají vrata svému vlastnímu štěstí před nosem…

Existuje názor, že Bůh k nám promlouvá skrze naši Duši a ta zase skrze pocity radosti. Je-li to opravdu tak, pak BŠ by tím rázem získal na významu – a to dalekosáhlém. Mít/pociťovat radost by pak nepatřilo k nějakým krátkodobým vymoženostem – k něčemu ‚pro naše obveselení‘ či za odměnu – ba právě naopak: k něčemu, co by se dalo nazvat ‚dobrými mravy’…ne-li dokonce naší povinností! Vůči sobě…druhým…celému světu. Protože pociťovat radost by pak znamenalo být ve spojení s Bohem samým.

Kdo přežije, vyvázne

( 21. 10. 2020 )
Tahle opravdu trefná hláška padla tuhle v TV v souvislosti se živnostníky, koronavirem a odloženou EET. Vím, že to není ani trochu k smíchu ( zvláště ne z pozemského pohledu ), ale nemohla jsem si pomoci…člověk se směje z nejrůznějších důvodů. Onou hláškou by se dala výstižně okomentovat i další  – ve sféře astrologie – významná letošní událost, a to konjunkce ( tedy setkání ) dvou vesmírných těles – Saturna a Pluta. K něčemu takovému rozhodně nedochází každý týden – naposledy to bylo v letech 1982/3. ( Později se k nim připojil – a dodal grády – ještě i Jupiter: planeta rozmachu/přehánění. )

Představte si, že si Pán podsvětí ( Pluto ) a Inspektor ( Saturn ) dají spolu zase po dlouhých letech rande, aby spojili síly a ruku v ruce vám vtrhli do života ( v astrologii se toto navštívení nazývá tranzitem ); někomu do kuchyně, jinému do pokoje či ložnice a dalšímu se nalepí přímo na nějakou jeho podosobnost…a pořádné gruntování může začít! ( No – spíše ‚proměna housenky‘; ale pamatujte – co je housenčina smrt, to je zrod motýla! ) …Podle toho, do jakého domu vašeho horoskopu tato konjunkce spadá ( či jakých vašich planet se dotýká ), ta vaše životní oblast ( či podosobnost ) bude ve hře… A zatímco Saturn je tu přes hospodaření s energií a zajímají ho především vaše ‚účetní knihy‘, Pluťák v roli detektiva pročeše svým rentgenovým pohledem celý prostor a pronikne i do takových skrytých zákoutí, o kterých jste ani sami nevěděli, že je máte – natož co v nich máte… Vytahá vám kostlivce ze skříní…vaše skryté/potlačené tužby a strachy…a hezky vám ten nechutný bordýlek vyskládá na stůl ( ze kterého předtím smetl vaše hezké dekorace ), abyste si to všechno mohli pěkně prohlédnout… Ale máte-li všechno v cajku, není třeba se bát 🙂 (…no – málokdo asi zůstane úplně v klidu, přijde-li mu úřední obálka…zvláště z některých institucí, že ).

A jak to vše souvisí s koronavirem? Možná vůbec nijak… K prvnímu setkání oněch zmíněných planet došlo hned zkraje letošního roku. K tomu druhému přesně v týdnu, co vypuklo druhé kolo koronaviru. On – a zejména pak opatření s ním spojená citelně a nečekaně zasáhla do našich životů a je možné, že už nic nebude jako dřív – každopádně ne my. Následky mohou být dalekosáhlé a v současné chvíli neodhadnutelné – to ale vůbec neznamená, že špatné!!! Nedělá ten bacil nakonec něco podobného, ne-li stejného, jako ti dva? Nevylézají díky všem těm omezením a opatřením na povrch naše skryté všemožné obavy? V podstatě to samé s námi a naším životem může ‚udělat‘ ( a ‚dělá‘ ) onen tranzit…

Tranzity planet mohou být jednorázové, a pak to probíhá stylem ‚z jedné vody načisto‘. Nebo je to na etapy – třeba i natřikrát. Obrazně řečeno – napoprvé vám dotyčný princip ( planeta ) slušně zaklepe na dveře, vstoupí, pozdraví a představí se, předá vám svůj dar a přednese návrh. Podruhé to bývá už bez těch zdvořilostí a jen tak koukne, jak si vedete. Napotřetí přijde, zhodnotí a je-li potřeba, bez diskuzí sama sjedná nápravu. ( Kdo se v astrologii již trochu vyzná, ví, že tento popis je jen hrubý nástin; každá planeta má jiné ‚vychování a móresy’…) Nemusí to nutně probíhat vždy takto; každopádně s opakujícími se navštíveními požadavky na nás stoupají a k usměrnění dochází obvykle až při poslední návštěvě… Nepřipomíná vám to něco? Nevím, nakolik vás to uklidní (nebo naopak ne), ale v případě planet, které se na nás letos takto ‚smluvily‘, to teď na podzim bylo setkání poslední (…a to zas na několik desetiletí, takže máme poslední šanci využít této ‚očistné kůry‘ 🙂 ). Proto mě ani moc neudivuje momentální situace s jejími restrikcemi. Asi je to nutné. Ale nikdo a nic zde není proto, aby nám jen tak pro nic za nic škodilo, ubližovalo nebo dokonce trestalo; pouze srovnalo, je-li potřeba. Zkusme připustit, že vše má nějaký účel a smysl – byť nám skrytý; že vše se děje na objednávku a žádost naší Duše – a tedy pro naše opravdové dobro ( i když to tak vůbec nemusí vypadat…).

Můžeme si být téměř jisti, že pokud se v životě dostaneme do nějaké situace, přišli jsme si tam nějakým – často podvědomým způsobem ‚přihřát svoji polívčičku‘. A pokud náááhodou ne – zase nás to rychle z oné situace vyplivne ven či jí zůstaneme netknuti. Vše, co se ‚nám děje‘, má nějaký význam, který nám mnohdy dojde až po letech, kdy celou tehdejší záležitost spatříme z odstupu… Astrologie nám umožňuje tak trochu nahlížet Pánubohu přes rameno…do karet. Jistě – je to nástroj rozumu a ega; onoho vystrašence, který má takřka neustále strach ( zejména o sebe ) a chce dopředu vědět, co bude – aby se na to mohl připravit a ‚přežil‘. Ale čím častěji a pozorněji Boha ‚špehuje‘, tím více si všímá dobroty a geniality, stojícími za Jeho zásahy; tím více Mu důvěřuje…tím více se odevzdává do Jeho rukou. A tím více je v klidu a pohodě…a tím více okolnosti jeho života ztrácejí na důležitosti a naléhavosti – byť se, možná paradoxně, začínají měnit v jeho prospěch…

Shrnuto sečteno – čím dál více jsem přesvědčená o tom, že celý covid je tu proto, aby s námi – ať už s celou společností či s jednotlivci na osobní úrovni – ‚něco udělal‘. Nějak nás pročistil…vytrhl ze zažitých stereotypů…přetransformoval – jak je u koho potřeba ( a asi i proto je tak ‚záludný‘ a má ‚mnoho tváří’…). Viděno v kontextu tohoto – je úplně jedno, kde a odkud se vzal; různá zkoumání…hledání viníka zdá se mi zbytečná ztráta času a energie… Každému, kdo operuje zdravým rozumem, je jasné, že je jen otázkou času, kdy se s covidem setkáme úplně všichni – roušky neroušky. SETKÁME…ne onemocníme! Je to stejné jako s chřipkou a dalšími. Snahou vlády je všemi těmi opatřeními rozprostřít průběh nákazy do delšího časového horizontu, abychom všichni najednou ‚nelehli‘ a zdravotnictví z toho ‚nekleklo’…a aby běh státu/společnosti byl narušen co nejméně. Úmysl určitě dobrý; otázkou je účinnost oněch opatření, ale to zde nechci rozebírat ( ani k tomu nejsem kompetentní…mám jen ten selský rozum…); a nezapomeňme na silný efekt placeba – pokud věřím, že mě něco ochrání, pak s velkou pravděpodobností i ochrání… Otázkou č. 1 je onen ‚vyšší záměr‘ toho všeho…protože ten určuje vše…

Všem nám přeji: důvěru…a odvahu…

P. S.: Jen pár dní po publikování tohoto článku na mě z internetových zpráv vyskočil titulek ‚Vláda v klinči‘ (…no, asi nás v tom klinči bude o pár víc, než jen vláda ); v podstatě je tím ukazováno prstem na Pluta…neboť ‚klinč‘ je jeho oblíbený pracovní nástroj… Pokud je tedy ve hře opravdu on, pak se obávám, že zde moc nepomohou žádná vyjednávání, smlouvání či zaříkávání, žádné ‚kosmetické úpravy’…dokonce ani bylinky a ‚zdravá výživa‘. Uvědomme si, že energie Pluta stojí za takovými procesy, jako je třeba destilace, jejímž působením se dosahuje stále kvalitnějšího – ‚ušlechtilejšího pití‘ ( například ), či tavení vytěžených rud za účelem získání čistého kovu. A též za utvářením diamantů – a ty, jak je známo, vznikají jaksi ‚nedobrovolně’…pod velkým tlakem. Pluto nás nutí stát se svým vlastním diamantem; je to zkouška ohněm…test naší ryzosti, opravdovosti. Vše, co neodpovídá, může přijít vniveč. To nejlepší, co můžeme teď sami pro sebe udělat, je nalít si čistého vína a pak se podle toho zařídit; a je logické, že právě tohle za nás nemůže udělat nikdo jiný. Třeba to bude stačit…a dál se děj vůle Boží…

Pluto a jeho hluboce očistné a transformující síly jsou tu pro nás.

Buddha Býk
…aneb: „Že jsem si radši nelehla…“

Od čeho je zde znamení Býka? Napoví nám pohled na zvěrokruh. Jako první vstupuje na scénu Beran; dobývá nová území. Dobyde a…jde o dům dál. Získané území přenechá Býkovi. Ten si na ně hezky ‚kecne’…spočine…a užívá ( si ). Ale nejen to – též ho určitým způsobem spravuje…obdělává. A pak si zase užívá 🙂 … Patrně pro tuto schopnost vychutnávání si života bývají lidem se zvýrazněným Býkem přisuzovány vytříbené smysly a estetické cítění. Opět si můžete představit ten blahobytný dobytek na pastvině; spokojeně se pase, občas trávník pohnojí a pak v klidu – nejlépe vleže – zažívá…a když mouchy jóóó otravují, tak se po nich ožene… Ale dovede si i vyhodit z kopýtka, když to na něj přijde… A tak tráví dny svého života, jeden po druhým. Žádná potřeba dramat, vzrušení, novinek, změn… Nemají to ‚v popisu práce‘.

‚Jistota je jistota’…aneb Býk a jeho sklad (…podotýkám, že pro domácnost o dvou členech ); dva velké mrazáky se do záběru již nevešly…

Před lety jsem pracovala v jedné továrně; naproti mě přes stůl seděla paní – takový ten typ ‚sůl země‘ – poctivá, zemitá… Neznám její data, ale vsadím boty, že měla zvýrazněného Býka. Byla doslova obměnou oněch výše popsaných bytostí, jen v lidské podobě. Seděla si těch svých osm ( i více ) hodin za svým pracovním stolem a s neotřesitelným klidem a vytrvalostí vykonávala monotónní práci (…ze které by se mnozí zbláznili ) – ne nepodobna Buddhovi. Taková meditace za pracovního procesu…nebo že by spíše práce při meditaci???  🙂 … Co se týká jejího vzhledu, byla ‚jednou z davu‘. Co ji dělalo výjimečnou, byla její takřka nulová účast v okolním cvrkotu, zejména pak v ‚drbání‘ bližních svých. Její kolegyně se ji samozřejmě snažily zapojit do svých aktivit, většinou však marně. Jediné, čeho dosáhly, byla její obligátní hláška „Je to jeho/její boj“, kterou okomentovala takřka vše. Toto bylo řečeno hrubozrnným hlasem a doprovázeno výmluvným pohozením hlavou směrem k ‚vyzyvateli‘ ( úplně vidím ta kravičky, ohánějící se hlavou po dotěrných hovadech, aby se pak opět pohroužily do blahobytného spočinutí; paní ať promine, ale nemyslím to ani trochu urážlivě…). Tato žena přitom nebyla žádný asociál; prostě si jen moudře hleděla svého… Po pravdě řečeno – zanechala ve mně silnější a opravdovější dojem, než většina duchovních učitelů.

Zemské znamení Býka symbolizuje mimo jiné půdu…ornici. Ale – aby si udržela svou úrodnost, potřebuje pravidelně prokypřit…provzdušnit; jinak se slehává, v důsledku čehož v ní umírá život. Cokoli je delší dobu nehybné, má tendenci se kazit/zahnívat. Tak i ten starý dobrý sedlák, který nevytáhne paty za humna, co je rok dlouhý…který občas nezvedne své zraky též k nebesům…zapadá na svém dvoře stále více a více do bahna/hnoje, až…sám sebe ‚zalije do betonu‘. Jeho obdivuhodná vytrvalost a stabilita se tak může změnit na nezdravou setrvačnost a zarytost…a stát se mu osudnou ( vzpomeňme na Býka Hitlera ). A co se stane s tím, z čehož vyprchal život…Duch? Nastoupí Příroda se svými rozkladnými silami ( Štír/Pluto ) a milou bezduchou hmotu zase hezky rozloží na základní elementy, vhodné k dalšímu použití. Pro erc-Býka tedy zlý sen… Proto jej často oslovuje – navíc s přihlédnutím k jeho výše zmíněným schopnostem – povolání restaurátora… A proto bývá často ‚na štíru‘ právě se znamením Štíra…

Býk a Štír – tak jako všechna protilehlá znamení zvěrokruhu – tvoří dvě strany jedné rovnice/mince. Jak to vypadá, když jedna z nich vypadne/zmizí, můžeme vidět třeba v pohádce o Smrťákovi, uvězněném v sudu: Býk v zastoupení vykrmeného statkáře se snažil vyřadit z provozu Štíra – Smrťáka. Tím statkář nevědomky odsoudil sám sebe k smrti ( hladem ) – žádné zvíře, coby zdroj masa, již nešlo zabít… Jak reagovala na uvěznění Smrti zelenina, to v pohádce již nebylo; ale předpokládám, že statkář-masožrout by raději zemřel, než aby se stal vegetariánem 🙂

Býk je symbolem ‚pevných zemských držav‘ – naproti tomu Štír zase symbolem ‚rozpadu hmoty‘ – a tím připomínkou věčného koloběhu zrození a smrti. Vesmír je vše, jen ne statický – přesto… Jakkoli nutit Býka ke změnám – byť jej chcete třeba převést na šťavnatější louku – je velmi nevhodné; a pravděpodobně jediné, čeho tím docílíte, jsou jeho zarytá kopyta v zemi coby projev odporu (…byť na jeho již silně vypasené a vydupané louce). Chcete-li provést v životě Býka nějakou inovaci, hlavně žádné ‚hurá akce‘! Hezky pomalu…klidně; podrbejte ho, krmte ho dobrotami; oceňte ho, važte si ho, uznejte ho; jednejte s ním v klidu a míru a on vám nakonec začne důvěřovat…a sám s vámi odejde. Jednejte s ním násilně a…na jeho přemístění si objednejte těžkou techniku.

Já nevím…

V době, kdy se formovala astrologie, zřejmě nikdo netušil, že jednou bude existovat něco takového jako digitální váhy. Pokud ano, asi by pro princip Vah zvolil jiný symbol…

Představte si staré dobré jazýčkové váhy; nějakou dobu trvá, než se ustálí… Prostě není jen tak stanovit rovnováhu. Vzpomeňte, jak jste jako děti balancovali uprostřed primitivní dětské houpačky – prkna a snažili se je vyvážit. Potřebovali jste k tomu řadu vlastností a dovedností: trpělivost, citlivost, pohotovost, fyzickou zdatnost… Myslím, že třeba takový impulsivní Beran by s tím mohl mít docela problém 🙂 Znamení Vah tohle všechno umí; je Beranovým protipólem. Ten jedná…bez rozmyslu. Taky dobře; kdyby byly na jeho místě Váhy, než by na jaře vykoukla z půdy první stébla, byl by podzim ( no, trochu přeháním…). Váhy váží…vyvažují; co také mohou dělat jiného? Jejich cílem je vyrovnanost, rovnováha…a další věci s tím související, jako třeba spravedlnost, schopnost spolupráce, estetika, krása…a to vše jsou záležitosti, vyžadující čas a cit. Ale vše se dá přehnat; čím déle zvažujete všechny možnosti…všechna ta pro a proti, čím déle přešlapáváte na místě, tím více zabředáváte do nerozhodnosti, až si ve finále musíte doslova ‚hodit korunou‘, abyste se vůbec někam pohli. Můžete se opravdu dostat až do bodu, kdy špatné rozhodnutí je lepší než žádné…

Má-li někdo ve svém horoskopu zvýrazněné Váhy, asi bude vědět, o čem mluvím…a jeho okolí možná ještě více… Znám pána, který má ve Vahách pouhého Merkura; ten má pod palcem myšlení a komunikaci – tedy ‚hlavu‘. Přesto to stačilo k tomu, aby – coby děcko – doháněl svého podstatně ohnivějšího tatínka k šílenství; na většinu otázek typu „Co chceš?“ nebo „Co si vybereš?“ dostával od svého synka standartní odpověď „Nevím…“. Jednoho dne dostal tatík geniální a zaručený nápad (…aspoň si to myslel 🙂 ), jak svého potomka z – dle jeho soudu – patologické nerozhodnosti jednou provždy vysvobodit. Milého synka chytil, popadl jej za kotníky, hlavou dolů podržel nad ‚kvalitním hnojištěm‘ a položil klíčový dotaz: „Chceš do hnoje???“ Hádejte, jak to dopadlo… Chlapec tam skončil.

Těžko říct, co vše za tím bylo; jestli se hošík jen totálně šprajcnul ve své hlavě…a tedy své nerozhodnosti, nebo zde zapracovala ona jakási lenost či pohodlnost Vah ‚špinit‘ si ruce rozhodováním – aby pak nakonec skončily v ještě daleko větší špíně – navíc ‚opravdové’… Ale, jak to bývá – onen Merkur ve Vahách v tom nebyl samozřejmě sám. Mohla v tom mít prsty i jeho Luna ve Štíru, jejíž jeden z překladů může znít ‚inklinuji k všemožným humusům‘. K dalším podezřelým patří i jeho Slunce v Panně se svou potřebou ‚dělat vše správně‘ a strachem z chyb – zvláště dohlíží-li na ně ještě navíc i ‚přísný‘ Saturn; člověk pak může skončit u zásady ‚kdo nic nedělá/neříká, nic nezkazí’… A konečně i Mars ve Lvu se svým stylem práce ‚já budu svítit/oslňovat…a vy dělat‘. A jiní – akčnější – jedinci to už pak prostě nevydrží a ‚vezmou to za něj’… ( Na tomto příkladu je jasně vidět, že ‚jedna vlaštovka jaro nedělá’…že vše je součtem mnoha ingrediencí. ) …No, ‚hnojová kůra‘ asi moc nepomohla; uplynula řádka let a ono ‚nevím‘ spolehlivě vytáčelo pro změnu pánovu manželku (…mimochodem – také ohnivé znamení )…

O každém astrologickém znamení kolují nějaké vtipy. A o Váhách? To takhle jednou probírají ženské ve své diskuzní skupině téma ‚jak zabavit své ratolesti a získat nějaký čas pro sebe‘. A maminka malé Váhy praví: „To já třeba řeknu své Mařence: ‚Holčičko moje, venku je tak hezky – půjdeme na vycházku. Na – tu máš dvoje šatičky; rozhodni se, které si vezmeš na sebe, a až si vybereš, dej mi vědět…‘ A můžu si klidně jít pustit nějakou tu ‚romantiku’…“

Ale abychom jen nepomlouvali… Bytosti se zvýrazněnými Vahami bývají příjemnými společníky, ochotnými k domluvě ( častá hláška jedné mužské Váhy zněla: ‚jak chtěj vaši – našim je to jedno’…v podstatě obdoba onoho ‚já nevím‘ ). Samozřejmě ne všichni – vzpomeňme na Hitlera s údajnými Váhami na ascendentu; zamlada hezky kreslil, svět ale o toto jeho umění nestál…tak mu to Hitler ‚vymaloval‘ jinak – a bylo…

Ona popsaná přístupnost se týká též zvířat, a to i tehdy, jedná-li se o zástupce bojového plemene – navíc s ‚bojovnou‘ osobní minulostí ( Dračí ocas v Beranu ). Moje kobylka Iša (…ano – i mezi koňmi lze najít bojová plemena ), zmiňovaná v rubrice ‚Koně a my‘, měla patrně díky tomuto aspektu tendenci sklouzávat k jistému ‚odmlouvání‘ a vzdorovitosti, no zároveň jako by si velmi dobře uvědomovala, že cesta vede jinudy ( Dračí hlava ve Vahách, navíc podporovaná ještě i Marsem ve Vahách ). Vždy, když ‚to‘ na ni přišlo, stačilo prostě nechat ji vyvztekat…dát tomu prostor, a ono se to v ní tak nějak samo nakonec porovnalo (…za pomoci jejího už poněkud umírněného Slunce na předposledním stupni ohnivého Lva ve spojení s ‚ukázněnou‘ Venuší na samém začátku Panny ). V praxi její odmlouvání vypadalo většinou tak, že se několikrát za sebou postavila na zadní, aby pak poté, co se zase spustila na všechny čtyři, zůstala zaraženě stát s nechápavým výrazem ‚co že to celé jako mělo být’… Stačilo si jen počkat se založenýma rukama; docela komická situace, která mě pravidelně rozesmívala… Shodou okolností i Ištarky následovnice Mia má v horoskopu tentýž aspekt – životní směr od Berana do Vah…od boje k dohodě. A shodou dalších ( či stejných ) okolností to mám já naprosto obráceně: ve znamení Vah mám jen tu ‚Dračí oháňku’…tedy mou minulost, zažité způsoby chování. No – bohatě to stačí k tomu, abych se někdy při rozhodování dokázala tak zaseknout, až se mi samou nerozhodností až zoufalstvím derou slzičky do očí jako nějakému malému děcku…nebo se o mě pokouší panika. A možná právě proto měli všichni moji koně nějak ‚zažité‘ ono znamení Berana, aby mě – v případě potřeby – s jeho pomocí vytáhli z bryndy…ukázali/připomněli můj směr… A třeba já jim – na oplátku – zase ten jejich.

Stephen Hawking, Mia a ti druzí – Kozorohem střižení…

Jméno onoho slavného fyzika je pro mě synonymem nezmara. V jednadvaceti letech ( přelomový to čas…) mu lékaři diagnostikovali degenerativní onemocnění a dávali údajně tři roky života. A jak to s ním dopadlo? Dožil se požehnaného věku…no prostě ‚držák‘. A navíc – co toho vykonal… Docela mi vrtalo hlavou, proč si svůj život takto ztížil, proč se takto omezil – vždyť kdyby byl zdráv, mohl toho určitě dosáhnout ještě mnohem více! Jeho postižení by mu nebránilo v rozletu… Určitě??? Třeba by v onom případě svou energii roztříštil na všechny strany; takto mohl jen – s prominutím – ‚sedět a myslet’… Ale to je jen dohad… V souvislosti s jeho úmrtím šlo v TV pár dokumentů o jeho životě. Nechal se v nich slyšet, že před vypuknutím své nemoci se v podstatě nudil ( ??? – aha…); jeho život mu připadal příliš snadný. Až při následném pohledu do jeho horoskopu jsem pochopila, že to tak opravdu mohl vnímat; takže si to ‚kapánek upravil‘, aby to bylo více dle jeho gusta. Kozoroh/Saturn nechává pozdravovat…

Zvířata – divoká i ta domácí – dávají všeobecně přednost chůzi po vyšlapaných cestičkách; připadá jim to bezpečnější a pohodlnější. Ale ne všechna…
Jsme s Miou ( má klisna ) v lese na vycházce. Zatímco já jdu po pěšině, ona si razí cestu křovím podél ní… Proč by přecházela příkop po pevném mostě, když jej může přeskočit (…a posléze dopadnout všemi čtyřmi na cestu plnou šutrů )? Jindy jdeme cestou mezi poli ( tedy aspoň já ); po pravé straně je řepkové strniště a mně proběhne hlavou, že by se po něm nedalo ani pořádně jít či jet na koni; tvrdé a ostré špičaté stonky z něho trčí jako hřebíky z fakírova lože… Vzápětí slyším zprava dusot a praskání; Mia si to letí po strništi, jakoby říkala: „Ale šlo – mrkej na mě!“ …Je to zatím jediný kůň v mém životě, kterého jsem viděla spásat zelené kopřivy ( zavadlé či suché jedí koně běžně a rádi – údajně čistí krev…); je schopná okusovat i velké bodláky, které díky jejich impozantním trnům nechávají na pokoji i ovce a kozy; během sezóny hub ji nemohu brát s sebou do lesa, anžto je požírá – jedlé, nejedlé, jedovaté…a na to, že jsem jí už párkrát dolovala z tlamy superjedovatý ( údajně ) oleandr, raději ani nevzpomínám… Ale to už jsme na výsostném území Štíra a jeho hrátek se smrtí… (…A též v tom může mít prsty její Bod štěstí ve Vodnáři ve 3. domě; přeloženo do češtiny: ‚dělá mě šťastnou prozkoumávat své bezprostřední okolí nekonvenčním způsobem‘. ) …A zatímco koně obvykle vyměňují svůj zimní kožich za letní v průběhu března až května, Mia s tím začíná hned po Novém roce; a to s železnou pravidelností a bez ohledu na počasí. Poněkud zvláštní – zvláště s přihlédnutím k faktu, že se nejedná o žádné severské plemeno koně – ba právě naopak: na svět přišla a rané dětství strávila na jihu Španělska…

Co můžou mít tito dva – vědec a kůň – společného? Zvýrazněné znamení Kozoroha ( možná i něco více; neznám přesnou hodinu vědcova narození, takže jeho horoskop není kompletní ); k tomu, abyste měli potřebu hrát si na fakíra, potřebujete ještě notnou dávku Štíra… Jsou znamení od přírody vybavená na zvládání tvrdších životních podmínek, na překonávání překážek, na náročnější životní cestu. Kozoroh a Štír jsou jedněmi z nich; to, co ‚normální lidé‘ vnímají jako namáhavé, jim se může jevit jako příliš snadné, ne-li dokonce nudné ( ‚a nuda…to je pruda‘ – jak zpívá Štírek Landa ).

Na vysokohorskou turistiku potřebujete pořádný kopec – ne nějakou ‚krtinu za humny‘. A když není nic jiného k dispozici, tak co? Tak si ten ‚trapný‘ výstup hezky něčím ztížím…nějakým poctivým břemenem či hromadou práce a povinností… Až zas někdy příště potkáte někoho s tzv. těžkým osudem, třeba na něho už budete pohlížet jinak… Připusťme myšlenku, že každá bytost si volí ( je zodpovědná ) za svou realitu a přestaneme s nezdravým  – a v podstatě i hloupým – litováním…

Astro a zvířata

Že se dá astrologie aplikovat i na zvěř, o to jsem se přesvědčila docela brzy – záhy poté, co jsem se jí začla zabývat… Když jsem se učila vypracovávat horoskopy, brala jsem zavděk každým datem narození, které se mi podařilo z jeho vlastníka vymámit. V té době v jednom koňařském časopise vycházela na pokračování jakási galerie koní s velkým ‚K‘; jednalo se o životopisy jedinců, kteří se nějak výrazněji zapsali do dějin – ať už svými výkony, zásluhami a ve většině případů zároveň i svou výjimečnou, specifickou povahou. Z výše zmíněných důvodů – ale také proto, že mě zajímalo, týká-li se astrologie také koní – jsem vypracovala několik horoskopů těch, u kterých byla uvedena též data narození…

V astrologii existuje záležitost zvaná T-kvadratura. Je to útvar, který se občas objeví v nějakém horoskopu; je složený minimálně ze tří planet/podosobností, které mezi sebou mají poněkud napjatější vztahy – tak nějak mají tendenci se neustále pošťuchovat a přetahovat – takže na klidu vám to rozhodně nepřidá. Ba právě naopak: ve vlastníkovi takovéhoto horoskopu ony zlobivky způsobují větší či menší pnutí, které nejenže dává vzniku nejrůznějších specifických povah, ale – následkem toho – také řadě zvláštních a mimořádných činů, výkonů a děl – a to nejen těch uměleckých… Rozhodně to není věc, kterou byste našli v každém horoskopu. Proto možná překvapí – anebo naopak ne – že ona zmíněná konstalace se objevila ve všech oněch zmíněných vypracovaných koňských horoskopech…

V životě jsem měla možnost bydlet už s docela slušným hejnem koček a vždy mě udivovala, ne-li přímo zarážela rozdílnost jejich povah – přestože se nacházely ve stejném prostředí, dostávaly stejné krmení a bylo s nimi i stejným způsobem zacházeno… Teď se tomu už nedivím; spíš by mě udivovalo, kdyby tomu bylo jinak. Na otázku, jak je takováto variabilita povah možná i u koček ( či jiných zvířat ) ze stejného vrhu, odpovídám – že: za a) porod koťat může trvat několik hodin ( dokonce i dní ), takže se liší poloha ascendentu, případně i Luny – která je pro zvířata ještě důležitější než pro člověka. Za b) zvířata si mohou – stejně jako lidská ‚vícečata‘ – obdržené energie mezi sebou takříkajíc rozdělit ve smyslu ‚já si vezmu tohle a ty tamto, OK?‘ ( aneb ‚já budu ten hodný a ty ten zlobič’…třeba ). A za c) samozřejmě záleží, jak co kdo uchopí a naloží s tím…

Měla jsem dvě kočičky – sestřičky. Byly narozeny ve stejný den, ale jinou hodinu; tedy dva energeticky totožné horoskopy, lišící se ‚jen‘ rozmístěním domů a tedy i ascendentu. Lilinka měla AC v ohnivém Beranu; připočtěte k tomu její zvědavé Slunce v Blížencích, zvídavou Lunu ve Střelci, experimentátorský Mars ve Vodnáři a nemusíte se již divit jejímu životnímu stylu. V podstatě jí chyběl pud sebezáchovy (…tedy – ona ho samozřejmě měla; ale jaksi neměl šanci ‚dostat se ke slovu’…); jedna nehoda či úraz stíhal druhý, až ji to nakonec v mladém věku stálo život (…jistou roli zde sehrál i Neptun navázaný první dvě zmíněné planety; takováto bytost až tak nemusí lpět na tomto životě/realitě, neboť ví, že existuje i jiný…ba co více – ona v tom ‚onom‘ beztak už jednou nohou stojí ). Jistě, ne každý to takto ‚uchopí’… To její sestra Kelišová – to je jiné kafe. Ačkoli má v horoskopu ty samé energie, její AC v zemském Býku podstatně mění situaci: její překotné akce poněkud zbrzdí. Hned tak do něčeho se nehrne, ale když už – má to pak razanci. Vybavte si blahobytně se rozvalující dobytek na louce; takového býka hned tak něco nezvedne, ale pokud ano – dovede vás pěkně prohnat! Naše první kočka – Býk Ťapinka – dokázala uhájit své stanoviště i před velkým cizím psem. Neprala se s ním ( to by bylo moc pohybu…) – prostě se nehla ze židle; jen trochu uhýbala tělem před jeho zkoumavým čumákem… Keliška si s ní v ‚držení pozic‘ nezadá; před časem nám zgruntu renovovali místní silničku, což se neobešlo bez těžké a hlučné silničářské techniky. Jejím působením se otřásalo celé blízké okolí – včetně mého domu a nábytku v něm – a vše živé v hrůze prchalo pryč. Ne tak Kelišová; zrovna měla siestu na křesle v obýváku, když silničáři operovali přímo před naším domem. Kočka se tak ocitla cca 8m ( byť přes zeď ) od rachotící techniky, hrozivě ‚nakukující‘ oknem dovnitř. O jistém jejím vnitřním hnutí ( a pnutí ) nasvědčovaly jen její vyvalené oči, což u ní nebývá běžně k vidění ( mívá je stále jaksi ospale přivřené, pokud se tedy vůbec namáhá koukat…). Když leží, tak prostě leží. Potřebujete-li, aby se přemístila, jako nejrychlejší a nejjednodušší se jeví prostě ji ručně přendat. Jak ji zvednete, tak ji zas položíte – jako kus hadru ( není to ragdollka…); kolikrát se ani nenamáhá při přistání ‚vysunout podvozek‘. Když jde kolem nějaké jamky v zemi ( nejčastěji to schytá myší díra 🙂 ), využije příležitosti a vykoná do ní svou potřebu, i kdyby to mělo být jen pár kapek – aby pak, když by to na ni opravdu přišlo, nemusela nějakou sama vyhrabávat a zbytečně se tak namáhat, že… Na stranu druhou – když na ni přijde záchvat aktivity, dovede při lovení provázku ‚lezoucího‘ po zemi předvádět čísla hodná asijského bojovníka z akčního filmu – včetně šílených výskoků a salt…

Ještě k tomu ‚rozdělování rolí‘: v podstatě se jedná o tzv. dělbu práce. Lidé to považují mnohdy za svůj vynález, přitom se takto příroda běžně chová asi už od počátku věků. Takhle si rozdělují role členové stád/skupin, od těch lidských a zvířecích až po ty buněčné a la ‚vy budete dělat střeva a my mozek‘ (…ještě že se mezi sebou nehádají o posty…dovedete si představit, jak by to vypadalo? ). Jakmile zůstane onen jeden člen sám, musí se pak stát vším! Vytáhnete koně či jiné skupinové zvíře ze stáda (…chlapa z hospody… ženskou z její ‚slepičárny’…) a mnohdy se nestačíte divit, jak se začne ‚vybarvovat‘! Koňaři to znají a pak tento jev často označují slovy „že se kůň zkazil“. On dal jen rozkvést své osobnosti; stejně tak, jako stromy v lese – natlačeni jeden na druhém, se nikdy tak nerozkošatí jako na volném prostranství. A další důležitá věc může být ve hře: jakmile se zmíněnému koni začnete věnovat, pracovat s ním, stává se tak vaší odrazovou/projekční plochou. Tento fakt není někdy lidem znám či se jej zdráhají připustit a už vůbec přijmout ( viz zrcadlení )… Příčinou nežádoucího chování koně mohou být samozřejmě i nevhodné podmínky či zacházení.

Při výkladech horoskopů zvířat je třeba mít na paměti, že stejně tak, jako jsou malé děti svázány se svými rodiči, tak bývají i zvířata svázána s osudy svých majitelů; a na první pohled problémy zvířete mohou být ve skutečnosti záležitostí jeho páníčka. Posuzovat horoskop zvířete bez nahlédnutí do horoskopu majitele většinou nikam nevede… Dále postupuji v podstatě stejně jako při výkladu lidských horoskopů; ty zvířecí je jen potřeba trochu ‚přebásnit‘ – převést do jejich ‚poměrů‘.

Mars ve Vodnáři…aneb ‚mým osudem je dělat věci jinak/obráceně…‘
Za normálních okolností kočky konzumují myš od hlavy. Je-li vaše kočka ‚střižená‘ Vodnářem, může vám přichystat nejrůznější ( a nejhrůznější ) překvapení.

Kočka a …meloun? Ten samý případ…  A Blíženec se Střelcem jednohlasně dodávají: „Vyzkoušet/okusit se má všechno, no ne? Od toho jsme tady…“

Blíženec s AC v Býku …aneb není nad to sledovat okolní cvrkot z pohodlí domova; na výběr je z pěti ‚programů‘ ( oken…)

Mí sousedé mají dvě fenečky – klasické kólie. Když jdeme s mou kobylkou kolem, pravidelně se opakuje tato scénka: obě běží k plotu podívat se ‚o co gou‘. Zatímco už poměrně letitá Blíženka lítá za hlasitého komentování podél plotu sem tam, mladší Střelkyně si vyleze na hromadu písku a dění sleduje s nadhledem…

Do kafe rum

Paní ve středních letech, právě prožívající významný tranzit Neptuna ( planety vyzývající k produchovnění našeho života ), se seznámí s letitým pánem a pravidelně mu chodí dělat společnost. Pán má ve zvyku popíjet kávičku vytuněnou poctivou porcí rumu a paní – jinak alkoholu příliš neholdující – v tom zakrátko ‚jede‘ s ním… Spirit ( tj. Duch ) či ‚špiritus‘ ( alkohol ) – tranzitu bylo učiněno zadost 🙂  Po nějaké době odezněl; Neptun odešel a s ním i onen pán…

Neptun a znamení Ryb…symbol to oné Božské, bezpodmínečné, všeobjímající lásky. Každý jsme jí schopen, teoreticky… K té praktické schopnosti musíme většinou zase dozrát ( …poté, co jsme jí jako děti odrostly ) nebo si k ní – dočasně – dopomoci uměle. Jako v té příhodě z hospody ( vykládá se to jako vtip ):
Pán si přijde posedět do restauračního zařízení; v klidu si medituje u piva a pozoruje cvrkot. Upoutá ho muž sedící opodál; v průběhu popíjení se občas podívá na nějakou kartičku, co má položenou před sebou na stole. Po jednom z oněch ‚kontrolních pohledů‘ ( vážně to tak vypadá…) se náhle zvedá a odchází, drink nedopitý… Při další návštěvě hospody pár dní nato se opakuje tatáž situace. Pán už to zvědavostí nevydrží a jde se ‚kolegy‘ zeptat, co že to dělá… Dostává vysvětlení: „Víte, na té fotce je má tchyně…hrozná to baba. Nesnáším ji…ale – jak tak piju, moje averze vůči ní tak nějak vyprchává. A jak zjistím, že se mi dokonce začíná i líbit, tak vím, že je nejvyšší čas jít domů“. Pán je zkrátka už řádně nachmelen; a to natolik, že je schopen přijímat i svou tchyni. Zapracovala ona Božská láska; Duch…Spirit…byť formou ‚špiritusu‘. A až zase vyprchá…aneb mír do příští války… Onen ‚špiritus‘ ( či jiná omamná látka ) nám může pomoci zacílit naše Pravé Já; chytit stopu… Ale dál už musíme jít bez něj, jinak se opět ztratíme a jeho přínos přijde vniveč… Ale i kdyby; k cíli se dostaneme nakonec všichni – otázka je, po jak velkých zákrutách.

A ještě jeden…
V čekárně gynekologie sedí několik dam; čas si krátí hovorem, která antikoncepce je nejlepší. Překřikují jedna druhou… Když se dosyta vypovídají a vše utichne, všimnou si jedné nezúčastněné, ‚vyklidněné‘ paní, sedící v rohu. „A co Vy? Jak to řešíte Vy???“ táží se. „Já beru antidepresiva…“ odpovídá ona paní. Dámy se podiví: „A to jako funguje???“ „No…mám sice osm dětí… Ale je mi to úúúplně jedno 🙂 “

P. S.: Dle dostupných informací se paní zmíněná na začátku závislou nestala…
( o spojitosti Ducha a alkoholu je pojednáno v příspěvku ‚Jít a hledat‘ v rubrice ‚Ze života‘ )

O vzdušné paní

Tento případ je dokladem toho, že při povrchním přístupu se vám bude zdát, že astrologie vůbec nefunguje; že člověk s převahou vzdušného živlu nemusí být nutně novinářem, dálkovým řidičem či obchodním cestujícím…

Navštívila mě jedna paní, jejíž horoskop vykazoval opravdu slušnou nálož ‚vzduchu‘; to je pak v životě hodně o pohybu, komunikaci a mentální energii vůbec. Ačkoli dotyčná přišla řešit jiné záležitosti, hned, jak to bylo možné, jsem stočila řeč na její profesi – anžto mě velmi zajímalo, co s tím paní asi tak dělá a co tedy dělá… Paní jmenovala jeden výrobní podnik ( takovou tu ‚poctivou fabriku‘ pro poctivé zemské živly ), o kterém jsem věděla, že je v blízkosti jejího bydliště. Trochu mě to zarazilo – zde bych ji zrovna tedy nečekala; no předpokládala jsem, že tam určitě funguje coby dealer nebo něco na ten způsob… Nikoli; vykonává dělnickou profesi. No tak dobře – tak aspoň převáží materiál z jednoho vzdáleného konce továrny na druhý… Taky ne; něco v sedě montuje…celou pracovní dobu; a už hezkých pár let (…to mi teda vážně nesedí, že celičkou ‚prdobu‘ prosedí ! ). Tak musí kompletovat mobily…jinak už fakt nevím! ( Nevěděla jsem, že je tam vyrábějí… Ne…nevyrábějí. ) Znovu ověřuji zadaná data; kontroluji výpočet a nákres horoskopu; všechno v cajku… Tak co mi uniká?!? Nějak ten ‚vzduch‘ přeci musí ve svém životě realizovat… Ptám se dál… Paní je v práci spokojená. Svému zaměstnavateli je vděčná, že má pochopení pro její zdravotně-osobní problémy a vychází jí vstříc, když si kvůli nim musí brát často volno a přehazovat směny. No budiž; jejich vyřešení je pro ni asi opravdu hodně důležité…ale stejně…

Při výkladu horoskopu oné paní se dílem zaměřuji na její ‚zakázku‘, dílem na objasnění této – pro mě – naprosté záhady. To první jsem snad zvládla k její spokojenosti; to druhé – k mé frustraci – ne… Onen ventil její přemíry vzdušné energie se mi zkrátka odhalit nepodařilo.

Paní u mě pobyla dobré dvě hodinky. Už jsme stály u vrat; ještě před rozloučením jsme spolu stihly prohodit pár vět. Jen tak mezi řečí se paní zmiňuje, že ‚lítá‘ ( doslovná citace ) každý den do města X, které je od jejího bydliště vzdálené asi 50 km. Zajímá mě, co tam? „No, přeci tam pracuji!“ zazní odpověď. „Ale říkala jste přece, že pracujete tam a tam?“ já na to. „No ano…oni tam mají pobočku!“ Jo tááák… Ventil objeven; proč by jezdila do práce 3 km, když může 50, že…a navíc po vlastní ose…svým autem… Svět je zase v pořádku 🙂

Přirozeností vzduchu je proudit. Přirozeností/nezbytností člověka vzdušného typu taktéž…ať už formou tělesného pohybu, komunikace s druhými či luštění rébusů.

Ascendent v Panně…aneb ‚dovnitř ani smítko‘   

Ach, ten descendent…

Moje kobylka Mia mi zkraje dávala – a stále občas dává – řádně zabrat; dokonce tak, že jsem se párkrát přistihla při myšlence ‚poslat ji dál‘. Nešlo ani tak o to, jestli to s ní ZVLÁDNU, spíš o to, jestli to s ní vůbec CHCI zvládnout; a také, jestli je u mě to pravé místo pro ni. Nechtěla bych se jí ale jen tak zbavit, nýbrž jí najít opravdu vhodného majitele a prostředí. Kdyby přece jen došlo na prodej, co bych o ní napsala? Nakonec mi napadlo – ohledně přístupu k ní – krátké a výstižné ‚know how’… A náhle mi to došlo! Onen návod doporučoval použití přesně těch vlastností a energií, které mám JÁ SAMA U SEBE na půdě partnerských vztahů rozvinout… A můj kůň je pro mě partner… Málem jsem upadla… V podstatě jsem trefně popsala energie mého Descendentu…

     DC v Rybách…?

Descendent…naše odrazová plocha; ‚odvrácená strana Měsíce’…naše ‚záda‘. Znamení, ve kterém stojí, a planety v jeho okolí nám ukazují energie, se kterými se budeme setkávat v našich osobních vztazích a se kterými zároveň do oněch vztahů vstupujeme…vnášíme je tam ( aniž si to leckdy uvědomujeme ). Právě od ‚těch druhých‘ můžeme ony energie a zacházení s nimi dobrovolně odkoukat nebo nás mohou nějakým způsobem ( i nedobrovolným ) k jejich uchopení a použití přimět/donutit… Není to vždy snadné; zvláště máte-li kolem DC shromážděno hned několik různých energií, pak se musíte stát – především ve svém vlastním zájmu – vším tím zároveň! A jsou-li ještě ke všemu protikladné, pak si připadáte jako v pohádce…ale té ‚O chytré horákyni‘ 🙂

Konkrétně v mém případě to znamená projevovat vlastnosti senzitivních Ryb, ‚měkké‘ Luny a ‚tvrdého‘ Saturna ( dále zde přítomného Chirona bych nechala někdy na potom…). Ty první jmenované – nicht problem… Se Saturnem je to už trošku horší; znamená to být zdravě tvrdý, důsledný, neústupný a v případě potřeby umět vymezit jasné hranice… Hmmm, dámy ( hlavně…ale nejen ) – také vám jde lépe rozmazlování než toto? Jenže když nechceme být nikdy ‚hnusné‘ ( i tak se nám ony zmíněné atributy Saturna/Kozoroha někdy mohou jevit…), ale stále jen ‚hezké, milé a hodné‘ až za hranice sebezapírání, jednoho krásného dne to z nás stejně vyvře a pak je to opravdu ‚pěkně hnusné‘ ( v tom lepším případě; v tom horším si zaděláváme na ‚žlučník‘ či na něco ještě horšího…). Takže mně Vesmír poslal ( spíš nacpal ) Miušku, která má ve svém horoskopu ‚vypíchnuté‘ právě ty energie, které takový přístup vyžadují, a kde bych si bez zapojení onoho mého Saturna ani ‚neškrtla‘ : Štír + Kozoroh…aneb citlivě, ale pevně. Její vlastní spokojenost je podmíněna výše popsaným způsobem přístupu k ní…a co byste pro své zviřátko neudělali, že? Přesto – či právě proto – občas kosa na kámen padá… Kdybych to byl býval věděl…tak vlastně stejně nevím, co bych udělal 🙂

Případ druhý…
Jistá paní měla na Descendentu a v jeho okolí docela rušno: znamení Raka, dále planety/podosobnosti Neptun ( princip Ryb ), Pluto, Jupiter, Chiron a Černou Lunu. Čtyři z těchto energií si realizovala skrze svého muže; hned, jak jej poprvé spatřila, jí prý bylo jasné, že si ho vezme za muže 🙂 ( měl Slunce v Rybách; na Ascendentu znamení Raka, dále Jupitera a Černou Lunu; prostě – co měla ona paní ‚na zádech‘, on měl z velké části ‚na čele‘ a v sobě…klasika ). S Chironem, vnitřním léčitelem, se setkávala v rámci svého zaměstnání ( zdravotní sestra )…zbývá Pluto. I s některými jeho atributy se ve své práci střetávala, no mluvila o nich poněkud s despektem, jako o ‚něčem fůůůj‘ a nepatřičném… S Plutem, ‚Pánem podsvětí‘, se – pravda – nikdo moc do kamarádění nehrne; zrovna třeba lidé se zvýrazněným Vodnářem ( a to ona paní měla ) coby zástupcem nadpozemské říše mohou mít jisté potíže s pozemskými energiemi, natož pak s těmi podzemskými… ( zlí jazykové o Vodnářích tvrdí, že milují lidstvo, ale nesnášejí lidi – právě pro jejich ‚přízemní‘ lidství…).

Paní měla ráda miminka a s manželem si také přáli jedno mít, vlastní. Přesně si naplánovala, kdy by se mělo narodit, a pak začali usilovně pracovat, aby to tak také bylo…po jejím. Byla člověk, který to se všemi vždy myslí dobře; měla jen trošku tendenci ‚vědět vše nejlíp‘ a také poněkud komandovat své okolí – samozřejmě pro jejich nejvyšší dobro 🙂 ( AC ve velitelském Kozorohu, Slunce v tuze chytrých Blížencích a hned vedle dohližitelský Saturn ); v rodině jí láskyplně říkali ‚generál Zkozyspad’. Jenže…budoucí mimčo se nedalo; postavilo si hlavu ( hlava proti hlavě ) a rozhodlo se, že natruc přijde na svět přesně v opačné době, než jak si paní přála: ne v rozpuku jara, ale počátkem zimy… Blížil se porod a přišla další čára přes rozpočet: v termínu, kdy měla rodit, mělo být její pracoviště ( kde si to samozřejmě chtěla odbýt ) z důvodů rekonstrukce zavřené. Prekérní situace…co teď? Zbývá jedna možnost: nechat si porod vyvolat předčasně – ještě než zavřou… Stalo se, stihli to. Na svět přišla holčička…princeznička – ne s hvězdou, ale s Plutem na čele…přímo uprostřed 🙂 ( toto umístění v horoskopu napovídá o jistých možných manipulacích v souvislosti s příchodem na svět…). To byste nevymysleli; a už vůbec ne zařídili… Hezky to Vesmír vyšpekuloval: své dítě jen tak neodvrhnete. Pokaždé, když paní na svou dceru pohlédla, Pluto na ni přátelsky mrkl… Vztah mezi nimi byl jak milující, tak poněkud napjatý…po celý život; zkuste komandovat Pána podsvětí – naběhnete si – jedno, jak je jeho ‚nositel‘ starý.

Když dcera dospěla, maminka jí pověděla o okolnostech jejího narození. A dcera se na ni za to, co ji ‚provedla‘, docela zlobila; že ji takto předčasně vytáhla na světlo Bóží… Ale pak měla jeden zvláštní sen: v něm souhlasila, že se nechá – na pevně stanovenou dobu – zavřít do těsného tmavého prostoru; dříve než po uplynutí oné stanovené doby z něho nebylo úniku. No, netrvalo dlouho a dceři se tam přestalo líbit; nadávala si, k čemu se to upsala. Věděla, že ‚normálně‘ není možno se odsud dostat; ale také to, že ONA má na to páky…že když napře všechny své síly… Byl to boj; musela jít až na samé dno svých rezerv ( bylo to opravdu ‚o fous‘ ), ale dokázala to – dostala se ven! Chápete tu souvislost? Od toho snu se na svou maminku už nikdy nezlobila ( alespoň ne za onen ‚předčasný‘ porod ). Sen ji jasně ukázal, že ona sama má na tom – se svými svobodomilnými vodnářskými a zarputilými štířími energiemi – lví podíl; že maminka a její nápad s vyvolaným porodem byla jen druhá strana rovnice.

Před energiemi Descendentu nikdo neuteče…protože nikdo neuteče před sebou samým. Jako byste chtěli utéct vlastnímu ocasu; stále vám bude za patami, ať poběžíte jakkoli rychle a daleko. Cokoli vás v životě honí/pronásleduje – ať už v noci ve snech či v reálu, budou s největší pravděpodobností vaše vlastní vytěsněné energie. I když můžou někdy vypadat hrozivě, nechtějí nic jiného, než vrátit se domů… Řešení je zastavit se, otočit, pohlédnout do tváře…a třeba i obejmout ( viz závěr filmu Akumulátor 1 ).

To není sklad venkovské hospody, ale soukromý sklep…aneb Rak a jeho pramen