…jak u Škopkových
To, co by mohlo zdálky vypadat jako appaloosa – tečkovaný kůň…
…je ve skutečnosti jen potentočkovaný kůň.
Někdo má pos…ého koně, někdo auto…a někdo obojí 🙂
Vše již existuje v tomto okamžiku,
vše je hotovo
…a vše je ve mně.
Z čehož zcela logicky vyplývá,
že vše, co chci…čím chci být, již existuje
…a že to existuje ve mně
…a tudíž, že vše již MÁM právě teď
…a vším již JSEM právě teď.
Jde ‚jen‘ o to si to uvědomit; vstoupit do toho
…a poté se to zobrazí/odzrcadlí i ‚tam venku’…
A cože tím mám vlastně na mysli? Třeba onu ženu, co pouhými vlastními holými rukami nadzvedla auto, aby vyprostila své dítě, pod ním uvízlé… Ona děvčata, co svými ještě dětskými silami zdvihla těžký zemědělský stroj, který spadl na jejich otce… Nebo člověka, co po úrazu hlavy začal plynně hovořit cizím jazykem – navíc speciálním dialektem; zemi, kde se tímto jazykem hovoří, nikdy v životě nenavštívil… A takových a podobných případů je mnohem…mnohem více, než by jeden myslel/čekal.
U všech těchto případů figurovalo něco, co bychom mohli nazvat ‚mimořádnost situace‘; ona jim ale nedarovala ‚nadlidskou‘ sílu či jiné zázračné schopnosti; mimořádnost situace ‚jen‘ vyřadila z provozu/umlčela – byť jen na chvilku – jejich rozum se všemi těmi jeho ‚rozumy‘ co vše je možné a co není; co vše nemůžeme, nedokážeme, nemáme, nesmíme…
Nejde o to se něco naučit…natrénovat; jde o to si vzpomenout…
A k tomu nám dopomáhej Bůh
…a jahodový pětilístek 🙂