…a co to tornádo?
Aneb zamyšlení nejen mé…a nejen o něm…
Publikování tohoto příspěvku v žádném případě neznamená, že mám jasno ohledně původu tornáda na jihu Moravy. Chci jen nastínit možnosti…a poukázat na fakt, že k věcem/událostem dochází z důvodů opravdu různých…a že jejich zárodky se nacházejí často právě tam, kde bychom je nejméně hledali…
( aktualizováno 2. 8. )
Nepřeju nikomu nic zlého…nepříjemného. A to říkám, přestože jsem si moc dobře vědoma, že věci/události – obecně označované za zlé, mohou být pro jimi zasaženého leckdy naopak hotovým požehnáním – viděno z nadhledu…a časem i z odstupu (…a mnozí potrefení se často v tomto duchu takto opravdu vyjadřují ). Lidová slovesnost to okomentovává známým to rčením ‚všechno zlé je pro něco dobré…‘.
Když jsem se doslechla o tornádu na jihu Moravy – a zejména poté, co jsem uviděla jeho velikost, sílu…a následky – se ve mně rozhostil pocit jakési až nepatřičnosti, a též se mi v hlavě rozblikala kontrolka s nápisem ‚DIVNÝ…‘ ( Mimochodem – ta samá se rozsvítila i při nástupu covidu…) No toto??? Proč to, proboha? Vážně to muselo být? …A až tak??? Nějak mi nic nenapadalo, a tak ve snaze o pochopení jsem brouzdala na netu, abych zjistila, co o tom kdo řekl. Ale zaskočeni byli i obvyklí ‚duchovní komentátoři‘; k oné události se nikdo moc nevyjadřoval – aspoň tady zkraje. Až po nějaké době se začly vynořovat nejrůznější teorie a vysvětlení – od těch spíše konspiračních až po ty nejčastější typu ‚nezbytné čistky‘ a ‚rozbití starých struktur‘ (…ve smyslu zkostnatělého myšlení tamního obyvatelstva ); no stále žádné ‚aha’… Až na mě jako čertík z krabičky vyskočil z komentářů na YouTube názor jednoho pána, v oné oblasti sice žijícího (…a na rozdíl ode mne tedy místní lid a poměry znajícího ), no tornádem nezasaženého. Silně se proti těmto výše uvedeným komentům vyslovoval, následován vlnou souhlasu: „Jak může někdo něco takového vůbec vyslovit?“ Místní obyvatele dobře zná a ví, že jsou to slušní a poctiví lidé, starající se o své domečky, zahrádky (…snad ne ty vyumělkované…sterilní ), rodiny…mající úctu ke krajině (…a jak se ta úcta projevuje? ). Jistě chodí i pravidelně do kostela ( nebylo uvedeno ) – který to, mimochodem, v jedné obci též vzalo… Prostě – jak říká: ‚dobří, slušní lidé‘. ( No právě… ) A dále píše – cituji již doslova: „Dovolím si tvrdit, že u nás jsou lokality, kde jsou na tom lidsky mnohem, ale mnohem hůř: je to vidět i navenek, je tam špína, zanedbané domy, neudržovaná příroda…“ Konec citátu. Jest otázka, co si pán představuje pod pojmem ‚lidskost’…a co myslí tou ‚neudržovanou přírodou‘. ( Mimochodem – příroda umí nejen udržovat, ale i obnovovat sebe sama, a to přímo geniálně. Člověka k tomu nepotřebuje; ten se jí do toho svými zásahy akorát tak motá…) Traduje se, že stoupenci Ježíše Krista, sami sebe považující za tzv. slušné lidi, byli často znepokojeni ( ne-li přímo pohoršeni ), jaký ‚póvl‘ Ježíš pouštěl do své bezprostřední blízkosti… Onoho pána neznám a nevím, co přesně chtěl svým komentářem vyjádřit – no po jeho přečtení se mi vybavilo právě toto…
Těmi ‚potřebnými čistkami‘ nebylo samozřejmě naráženo na to, že někdo je tzv. bordelář a měl si doma zas jednou po létech zamést, utřít vrstvy prachu a vyplít předzahrádku…což dotyčný pán a jeho stoupenci – soudě dle jejich komentářů – patrně nepochopili. Nabízí se sice jistá podobnost tornáda s oním rodičem, zoufalým z toho, že jejich děti mají ve svém pokojíčku – navzdory jeho prosbám i hrozbám – setrvalý nepořádek; a tak tam vlítne…a udělá tam nepořádek ještě větší, coby poslední pokus o jejich nápravu (…aneb zoufalí lidé dělají zoufalé věci ). No myslím, že v tomto případě šlo tornádu/Bohu o něco opravdu jiného…a asi ne tak ‚hmotného‘.
Když jsem se sama začla nad tornádem zamýšlet, nejdříve ze všeho mne to vedlo zjistit dráhu jeho pohybu. No – než jsem si ji stihla podle zasažených vesnic vyhledat na mapě, TV nabídla krásně zpracovanou trajektorii. Zvláštní; jako by onu dráhu někdo narýsoval: prostě odsaď podsaď, od Břeclavi po Hodonín. Skoro podle přímky; jako když architekt navrhuje, kudy něco povede… Tornádo v podstatě kopírovalo silnici a ‚bralo‘ jednu vesnici po druhé. Vykonalo, co vykonalo, a pak – jak přišlo, tak zas odešlo.
Shrňme si fakta: Zasažena byla jižní Morava – tradicionalistický to kraj. Ctít a udržovat tradice je hezké, no nutno ohlídat, aby nepřerostlo do zkostnatělosti a přílišné sešněrovanosti, která nedovoluje volně dýchat…růst…rozvíjet se. Co na to astrologie? Tradice ( a ona zmíněná případná zkostnatělost ) jsou atributy Saturna. V přírodě/životě jsou jisté opory a výztuhy samozřejmě potřeba; bez nich by se zhroutila těla lidská, zvířecí…i rostlinná; je to ono ‚dřevnatění‘, které umožňuje stromům vyrůst tak vysoko. A jako takové mají růstu sloužit…podporovat jej – a ne omezovat. Naproti tomu tornádo – to je Uran jak vyšitej: čerstvý vítr…náhlá změna…hroutící se citadela… Tak ať mi nikdo, prokrista, nevykládá, že tato pozemská událost ( už ) nemá nic společného s událostí to astrologickou, ke které došlo jen devět dní předtím: a to s druhou to letošní konstelací těchto dvou ‚strůjců‘ – tedy Saturna a Urana. Česky řečeno: staré versus nové; zhroucení/stržení/rozmetání starých struktur/pořádků; revoluce…a je jen na nás, jak bolestná/krvavá – protože čím více se bráníme novému… To vše se děje/musí dít proto, aby bylo možno opět se svobodně nadechnout. A svoboda…to je zase náš starý známý Uran.
Onen pán z komentářů, co zasažené tornádem shledával slušnými, dobrými lidmi, měl jistě pravdu – minimálně z hlediska obecně platné morálky a konvencí/zvyklostí. Ale…shledal by je takovými i sám Stvořitel/Bůh? Byli oni zasažení s ním v souladu ( a to bez ohledu na to, zda do kostela chodili či ne )? S Prozřetelností…s Univerzem…s Veškerenstvem? Ale hlavně – byli v souladu sami se sebou? Jsou tak, jako jsou v pořádku jejich domečky a zahrádky, v pořádku i jejich Duše? Nakolik vnější uspořádanost jejich životů zrcadlí tu vnitřní? Nakolik u nich platí ‚jak navenek – tak uvnitř‘? Tradice jsou na pohled hezké, ale napadlo někoho, kolik Duší může v jejich uzavřenosti trpět…a trpí? Víte – ono když něco napohled hezky vypadá…když se to dokonce i tváří duchovně – nemusí to automaticky znamenat, že je to to ‚Boží‘; že je to od Něj…že je to s Ním v souladu… Zároveň to ale neznamená, že je to ‚špatně‘; že je potřeba proti tomu vystupovat…bojovat. Odvádí to tu svou práci, má to tu svůj význam. A až mít přestane – samo zanikne…či bude zničeno.
Je docela dobře možné, že ohledně těchto úvah jsem vedle jak ta jedle. Výše uvedené otázky jsou takové výstřely do tmy – ale i ty mohou někdy trefit do černého… Odpovědi na ně neznám a v tomto případě není na mě, abych znala. Já pouze vím, že nic nepřichází pro nic za nic; že nic se nikomu neděje náhodou. Ti lidé tím – bohužel – projít museli; jinak by tam prostě nebyli/nebydleli. Proč muselo dojít až na tornádo (…a jedno, kdo je má na svědomí ), záležitost v našich zemích a v tomto rozsahu takřka exotickou – toť otázka…nad kterou je ovšem vhodné, ne-li přímo potřebné, se zamyslet, aby nás ona či jí podobná záležitost nemusela potkat ‚zas někdy příště’… Zdravý selský rozum, maximální uvědomění a následné totální přijetí odpovědnosti za svůj osud/život (…nebo aspoň ochota k tomu ) – to je ‚trojka‘, za kterou lobbuji. Ale jsme lidi, a tak – kromě tohoto filosofování – jsem na pomoc Moravě zaslala též nějaký finanční obnos; člověk ve mně je názoru toho, že lidi mají mít střechu nad hlavou (…když ‚i lištičky mají své nory‘ – jak si posteskl onen loupežník z ‚Mrazíka‘ ).
Pidivesnici, kde bydlím, je zlými jazyky někdy přezdíváno ‚cikánský skanzen‘. Nechápu vůbec proč – když z celkového počtu dvaceti zde přítomných domů je romský pouze jeden jediný…a z celkového množství zde přítomného obyvatelstva má čokoládovou barvu pleti tak…no maximálně tak polovina ( jak kdy ). Viděno očima ‚slušného člověka‘ – spíše než uspořádaní jsou neuspořádaní; uklizeno moc nemají, jejich zahrádka…no…řekla bych to slovy onoho pána, že ‚příroda kolem nich je neudržovaná…‘ 🙂 Jejich chaloupka je slepená ( doslova ) ze všeho možného…a její střecha: různé tašky…obráceně položené tašky…zcela chybějící tašky; mezi tím trsy trávy. A hádejte: když přijde nějaká ‚futéř‘ – komu odletí střecha??? No – jim ne… Pokud se někomu stane újma, tak těm hezkým, udržovaným, uklizeným domečkům s upravenou zahrádkou… Jeden lidský mozeček může z výše napsaného vyvodit, že Pánbůh má raději ‚barevné‘ nežli ‚bílé’…a druhý mozeček zase to, že je to naprosto opačně: přece se říká, že ‚koho Bůh miluje, toho s křížkem navštěvuje’…no ne? Tak jak teda?!? V obojím je kus pravdy…v obojím… Není to samozřejmě o barvě pleti ani o ničem jiném viditelném; je to o našem naladění. Tzv. ‚barevní‘ ( a přírodní národy – ty vůbec…) ale mívají častěji blížeji k přírodě – a tím pádem i k Bohu – nežli běloši…a jejich určitá ‚neuspořádanost‘ toho má s Božím řádem možná více společného, než naše ‚uklizenost‘. K neustálému a přepečlivému úklidu kolem sebe jsou lidé často puzeni tehdy, když se odmítají zabývat vlastním Nitrem; když ztratili spojení s Božím/Vesmírným řádem, snaží se to pak dohnat vnějším pořádkem – aby měli alespoň nějaký ten pocit ‚uspořádanosti’… Takže myslet si, že když budu spořádaný občan, budu tím zároveň z obliga, je naivní a zcestné. Ale klidně to zkuste a uvidíte, zůstanete-li uchráněni…
Když si deset lidí zlomí nohu, každý si ji může zlomit z jiného důvodu. A když deseti lidem spadne dům, taktéž… Lidem se dějí Boží dopuštění z nejrůznějších příčin…a za různým účelem; prostě když ‚Bůh dopustí‘. Pro poučení…jako korekce vlastního myšlení/chování/žití… Ale také se to postiženého vlastně ani nemuselo vůbec osobně týkat; prostě si to na sebe takzvaně ‚přitáhl‘. Jak? Třeba tím, že hojně sledoval utrpení jiných a – z nějaké pokroucené lásky k bližnímu svému to s nimi silně prožíval;…a že dnes opravdu máme na výběr: TV i net nabízí nepřeberné množství nejrůznějších katastrof, nehod, chorob a dalšího utrpení. ( Vím, o čem mluvím; sama jsem v tom pár let jela. Jelikož mi tehdy ještě nebyl znám mechanismus onoho jevu, velmi jsem se divila, co se mi to děje…a proč; tenkrát jsem si tomu dala pracovní název ‚syndrom Ježíše Krista‘. Tímto konáním člověk nikomu nepomůže – nehledě na to, že z trpitelského Věku Ryb jsme jako lidstvo již nějaký ten pátek venku. Ale – koho toto činí šťastným, ať tak činí…) Anebo proto, že to podvědomě též toužil prožít… Kdo je ochoten a schopen připustit myšlenku, že všichni a všechno jsme služebníky Božími…vykonavateli Jeho vůle zde na Zemi, tomu pak musí být jasné, že pátrat po pachateli tornáda je naprosto zbytečné. A to nejen toho jihomoravského…a to nejen tornáda…a to nejen žádné další jiné katastrofy/události. Není důležité KDO – nýbrž PROČ.
P. S. …anebo to třeba všechno bylo úplně…ale ouplně obráceně??? Že to byli právě tornádem zasažení Moravané, kteří už nemohli hledět na to, jakými blbostmi se zbytek národa zabývá, a tak se z lásky k bližnímu svému rozhodli udělit nám ostatním tuto léčbu šokem – kdy se sami vydali napospas živlům, aby ukázali…aby nám dali ťafku a my se vzpamatovali… (…A že by si z nich sousedé Němci vzali příklad a…po třech nedělích je následovali…s těmi svými šokujícími povodněmi??? ) Jen nevím, co by to bylo platné; na všechny to asi nezafunguje… Můj soused viděl onu jihomoravskou spoušť hned na druhý den ráno, což mu ale nezabránilo v tom, aby na mě kolem poledne nevlítl se stížností, že kvůli mým přetékajícím okapům má ON na zahradě louži vody (…LOUŽI…). Hodně u nás totiž pršelo…ten den.
Co k tomu dodat…
Ale jo – něco by se určitě našlo…třeba: „A paní…a proč máte takového souseda???“ 😀
